Hodně se nyní píše , že dochází k veganské revoluci. Velcí výrobci investují do veganských výrobků. V laboratořích a vědeckých centrech se vyvíjí umělé maso. Při pohledu na to, jak přibývá veganských bister, restaurací a obchodů  může člověk nabýt dojmu, že rapidně vzrůstá počet vegetariánů a veganů. Jaká je ale realita? Ochránci zvířat věnují hromadu energie k získávání nových veganů, jenže spoustě lidí nevydrží nadšení dlouho. Mnoho veganů a vegetariánů se dříve či později k masu vrátí. Převážně jsou to ti, kteří nebyli vegani kvůli zvířatům, ale kvůli sobě. Podle bývalých veganů bylo těžké striktně dodržovat „správný“ jídelníček a také jim vadí vydělovat se z většinové společnosti a být za exota. K tématu napsal vegan Matt Ball podnětný článek:
 

Před více než deseti lety mě Peter Singer pozval na diskuzní panel s Jonathanem Haidtem na Princetonu. Profesor Haidt měl první prezentaci, která se jmenovala “Why Good Intentions Don’t Lead to Good Actions” ("Proč dobré úmysly nevedou k dobrému jednání"). V této přednášce profesor Haidt poznamenal, že kdykoli byl v blízkosti Petera, rozhodl se přestat jíst zvířata. Ale jakmile se ocitl doma a v každodenní rutině, vrátil se ke svým starým zvykům.

Svou přednášku "Causing Good Actions Anyway" jsem začal tím, proč bychom měli projevit starost o zvířata (pustil jsem krátké video toho, čemu hospodářská zvířata čelí). Potom jsem mluvil o tom, jak  nové technologie v potravinářství umožní lidem jíst potraviny, které nebudou příčinou utrpení. Poznamenal jsem "Porovnejte dnešní Boca burger s tím, co bude za 20 let, a představte si, jak chutný veggie burger za 20 let bude." Tento nový, velmi zasvěcený článek na Voxu – “Ethical arguments won't end factory farming. Technology might.” (Etické argumenty průmyslové chovy neukončí. Technologie by mohla – dochází ke stejnému závěru jako Jonathan a já v roce 2006. Rád bych zde rozvedl několik bodů.

V minulosti jsem prohlašoval podobné věci jako titulek ve Voxu a vždy jsem se setkal s odmítnutím spolu s litanií "O veganství je takový zájem! Roste mílovými kroky – musíme dál prosazovat [můj konkrétní osobní pohled na etické] veganství!"

Avšak po většinu času od doby, kdy jsem přestal v 80. letech jíst zvířata, nemáme opravdu zásadní doklad růstu veganství ani vegetariánství. Ve skutečnosti je procento lidí, kteří nekonzumují zvířata, víceméně neměnné a mezi lety 2012 a 2015 dokonce klesající (ale vždy v rámci tolerance chyby). Bylo tu pár let, kdy se počet zvířat zabitých kvůli jídlu v USA snížil, ale trend se obrátil a konzumace masa na hlavu je na historickém maximu.

Přesto jsem dvěma věcmi povzbuzen. První je současný bouřlivý vývoj nových potravinářských technologií.

Ve skutečnosti si nemyslím, že potřebujeme obrovské průlomy v technologiích, abychom vyráběli jídlo, které bude každý jíst. Myslím si, že ta nejlepší rostlinná jídla, která se v současnosti vyrábí, jsou dost dobrá na to, aby uspokojila většinu lidí po většinu času. Umíme vyrábět rostlinná jídla tak uspokojivá a lákavá jako ta, které vidíte v reklamách v televizi, ale často si místo toho zvolíme hyper-zdravé gurmánské jídlo.

Naneštěstí lákavé produkty nemají stejnou kvalitu, nejsou tak pohodlně k dostání, a nemohou soupeřit svojí cenou. Myslím si, že pohodlnost je největší překážkou.

Pokud by lidé mohli sehnat dobře připravený Beyond Burger nebo něco s Tofurky strips tak snadno, jako cokoli jiného, mnohem více lidí by zvolilo bezmasá jídla. Ale jen málo lidí ví, že Impossible Burger/vůbec existuje, nemluvě o tom, že by mohli vařit s něčím tak úžasným jako Tofurky strips. Všechny tyto nedostatky – nedostatek povědomí, pohodlnost a cenová konkurenceschopnost – jsou důvodem, proč je práce The Good Food Institute tak důležitá.

Druhá věc, která mi dává naději je, že mnoho lidí z hnutí za obhajobu zvířat vyrostlo z dogmatu: "Musím si stát za svým a hájit přesně jen to, co já chci". Více a více obhájců rozpoznává (při nejlepším) marnost přístupu "všechno nebo nic" a zastává realističtější přístup. Víme, že existuje mnoho, mnoho lidí jako Dr. Haidt a Sean Illing (interview ve Voxu zmíněné výše) – jsou to inteligentní a přemýšliví lidé, kteří se prostě nevzdají zvířecího masa. Zakladatel Voxu Ezra Klein uvádí srovnání s Otci zakladateli (kromě Adamsona a Hamiltona), kteří naříkali nad hrůzami otroctví, zatímco navyšovali počet svých otroků.

Pochopení této skutečnosti vedlo více a více skupin a obhájců k přijetí  taktiky postupného zlepšování a sledování realistických cílů snížení utrpení. Více úsilí, víc akcí od Zrušení klecí k Bezmasým pondělkům a ke kuřatům bez rychlého vykrmování, je vynaloženo na jednání, které nezvýší (okamžitě) počet veganů, ale které má dopad na mnoho zvířat a je schopno oslovit nové lidi.

Není překvapivé, že si myslím, že One Step for Animals (Jeden krok pro zvířata) je ztělesněním pragmatického trendu advokacie zaměřené na snížení škod ze strany poptávky, jak je diskutováno zde (odkaz). 

Nyní víme, že mnoho lidí, kteří si nemyslí, že by se mohli stát vegany, by bylo ochotno (a často dychtivě) udělat nějaké změny k "lepšímu." Ale poselství, které se obvykle propaguje – zdraví, životní prostředí, zvířata – je téměř vždy interpretováno tak, že by se mělo týkat nejprve a primárně savců, což vede k utrpení většího množství ptáků. S One Step nebude výzva ke změně ubližovat a bude pomáhat k realistickým krokům s co největším dopadem, které každý zvládne, nezávisle na tom, jak miluje maso.

Postskript: Při pohoštění po přednáškách na Princetonu nám byl servírován nechutný plát nedovařeného tofu. Bylo to, jako kdyby se kuchař snažil zesměšnit moji myšlenku, že rostlinné jídlo může být chutné! I přesto jsem týden poté dostal email od Jonathana Haidta, který psal, že po mé přednášce přestane on a jeho žena jíst zvířata. Tentokrát to mysleli vážně!