Karnismus (Proč milujeme psy, jíme prasata a oblékáme si krávy)

rozhovor s Melanií Joy

Melanie Joy, Ph.D, Ed.M, je sociální psycholožka a autorka knihy Why We Love Dogs, Eat Pigs, and Wear Cows. Zkoumá ideologii stojící za jedením masa a důvod, proč jsou některá zvířata považována za milé společníky, zatímco jiná jsou považována za jídlo. Dr. Joy je profesorkou psychologie na Massachusettské univerzitě v Bostonu a po mnoho let studovala psychologii speciecismu.

V knize We Love Dogs, Eat Pigs, and Wear Cows používáte termín „karnismus“ abyste vysvětlila, proč si naše společnost myslí, že krávy, prasata a kuřata jsou dobrá k jídlu, zatímco jedení krys, štěňat a papoušků  v nás vyvolává spíš nevolnost. Můžete nám vysvětlit co "karnismem" myslíte?

MJ: Karnismus je termín, které používám pro neviditelný systém víry nebo ideologie, která nás od momentu, kdy jsme odstaveni učí, abychom se necítili znechuceni, když dojde na jedení zvířat, které naše kultura klasifikovala jako "jedlé". Karnismus je v podstatě protikladem veganství nebo vegetariánství.  Karnisty pak nazývám ty, co jí zvířata.

Často se o karnistech zmiňujeme jako o „všežravcích“, "masožravcích" nebo "jedlících masa". Tato označení jsou ovšem zavádějící a vůči právům zvířat spíše škodlivá. Posilují předpoklad, že jedení zvířat je přirozené a normální, což jsou dva nejvíce zakořeněné a podmanivé mýty užívané k ospravedlnění karnismu.

Termíny "všežravec" a "masožravec" popisují fyziologické dispozice jednotlivce spíše než ideologickou volbu: všežravec je organismus (živočich), který může trávit potravu  rostlinného i živočišného původu, masožravec potřebuje k přežití přijímat maso. Fráze "jedlík masa" se zaměřuje na chování, jakoby ti, co jí maso, jednali mimo systém své víry. (Zvažme, že vegany a vegetariány nenazýváme "jedlíky rostlin".)

Ve zkratce, pokud jedení zvířat není biologická nutnost, pak je to volba - a volby mají vždy původ ve víře/přesvědčení. Nicméně, zastírání karnismu místo toho dělá z jedení zvířat něco daného, jakoby to byli jen vegani a vegetariáni, kdo k jídelnímu stolu přináší víru/přesvědčení.

Ve své knize popisujete obranný mechanismus, který karnisti používají, aby je jedení masa nezneklidňovalo. Můžete nám o těchto obranných mechanismech říci více?

MJ: Většina lidí se o zvířata zajímá a nechtějí, aby trpěla. A přesto většina lidí zvířata jí. Karnismus musí lidem znemožňovat vidět tento rozpor,  aby si neuvědomovali nekonzistenci mezi svými hodnotami a praxí a to pomocí využívání obranných mechanismů, které operují na sociálních i psychologických úrovních.

Primární obranou karnismu je jeho neviditelnost a hlavní způsob, jak systém udržet  neviditelný, je nepojmenovat ho. Když něco nevidíme, nemůžeme o tom mluvit a když o tom nemůžeme mluvit, nemůžeme to zpochybňovat nebo napadnout. Dalším obranným mechanismem je ospravedlnění; ve své knize popisuji, co považuji za Tři N ospravedlnění: jedení zvířat je normální, přirozené (natural) a nutné. Není překvapující, že stejné argumenty byly využívány k podpoře mnoha dalších násilných ideologií. Tyto Tři N ztrácejí na své síle, když jsou odhalena jako obranné mechanismy a ne jako absolutní pravdy, jak je karnistická kultura prezentuje.

Jaké byly vaše důvody k napsání knihy?

MJ: Knihu jsem napsala pro karnisty i vegany a vegetariány. Pro karnisty jsem ji napsala nejen  proto, abych jim jednoduše pomohla pochopit,  proč by neměli jíst zvířata, ale hlavně kvůli tomu, aby si uvědomili, proč zvířata jedí a abychom o tom spolu vedli diskuzi a ne jim kázat. Pro vegany a vegetariány jsem napsala knihu, abych jim pomohla cítit se více zakotveně ve své volbě a aby ji byli schopni lépe obhájit; aby pochopili karnisty  a mohli tak efektivněji komunikovat a pochopili systém, na jehož změně pracují.

Jaký průzkum jste při přípravě na psaní knihy udělala?

MJ: Kniha je založena na mém doktorském výzkumu o psychologii jedení masa, kvůli kterému jsem zpovídala bourače masa, řezníky, vegany, vegetariány a karnisty. Také jsem strávila spoustu let po získání mého Ph.D. zkoumáním systémů útlaku a strategické sociální změny.

Pokud jsou ke spokojenosti s jedením masa pro lidi potřeba takové komplikované obranné mechanismy, proč se prostě více lidí nestane vegetariány?

MJ: Když pochopíme hloubku a šíři karnismu dojdeme k tomu, že chtít po někom, aby přestal jíst maso zvířat, není jednoduše jen chtít změnu chování, ale posun vědomí/uvědomění. Tento druh posunu nenastane, dokud se osoba necítí dostatečně vnitřně jistá, aby vystoupila z karnistického systému a podívala se na svět úplně jinýma očima.

Proč si myslíte, že je pro hnutí práv zvířecích důležité zahrnout do obhajoby veganství koncept karnismu?

MJ: Myslím si, že pro hnutí práv zvířat  je zásadní zaměřit se na karnismus z několika klíčových důvodů:

Zaprvé, protože začlenění karnistů je pro obhajobu veganství fundamentální, musíme porozumět lidem, které se snažíme zasáhnout. Velmi často například předpokládáme, že fakta porazí ideologii ("Kdybyste jen znali pravdu o mase, vejcích a mléčných produktech, nikdy byste zvířecí produkty nejedli") a neuznáváme, že je tu komplexní psychologie, která karnistům umožňuje taková fakta ignorovat.

Karnismus má navíc speciální strukturu, a pokud této struktuře neporozumíme, budeme ve velké nevýhodě; bojujeme naslepo proti neviditelné entitě. Ovšem že cílem veganského hnutí není jednoduše abolice produkce zvířecích výrobků, ale transformace karnismu - systému, který v první řadě umožňuje tuto produkci.

Konečně, když pochopíme, že konzumace masa není jen osobní záležitost etiky, ale nevyhnutelný důsledek hluboce zakořeněné víry, ideologie,  radikálně tím změníme způsob, jakým přemýšlíme a mluvíme o problému .

Peter Matějček, Útok na masožrouty zahájen

(úryvek z článku, celý zde: www.ceskapozice.cz )

Podle americké autorky Melanie Joyové žijeme v brutálním systému, který považuje vraždění zvířat za naprosto normální, a dokonce nutné...

V rámci své doktorské práce Joyová vedla řadu rozhovorů s lidmi pracujícími na jatkách, bio farmáři, masomilci i vegetariány. Psycholožka u dotazovaných bez výjimky zjistila pocit viny z toho, jak dnešní společnost se zvířaty zachází. Aby dotyční tento morální rozpor překonali, využívají nejrůznější psychologické obranné mechanismy. Jejich chování je prý silně ovlivněno ideologií tak rozšířenou a zakořeněnou, že její principy jsou považovány za součást selského rozumu. Právě tuto ideologii Joyová ve svém kontroverzním bestselleru nazývá karnismus...

Podle některých statistik na jatkách přijde každou minutu o život 124 tisíc zvířat. Joyová sice uznává, že každé utiskování je jiné, ideologie za ním jsou ale velmi podobné: „Je to mentalita, jež nám umožňuje vnímat živého tvora jako pouhou věc. Nakonec není rozdíl v tom, zda týráte zvíře anebo zotročujete člověka.“

Karnismus je podle autorky knihy stejně brutální ideologie jako mnohé další. „Bez násilí bychom se k masu nedostali. Jedna skupina vykořisťuje ve svůj prospěch jinou,“ vysvětluje.