Zlepšuje se svět nebo zhoršuje?

Hope Ferdowsian

(1.část)

V Guardianu byl nedávno publikovaný článek Johna Graye, který upozorňoval na zvětšující se propast mezi dvěma myšlenkovými školami:

1) mezi ortodoxií podporovanou Stevenem Pinkerem, Peterem Singerem a dalšími, kteří tvrdí, že lidské násilí a války jsou na ústupu.
2) a pohledem Johna Graye, který přesvědčení, že jsme vykonali významný morální pokrok, považuje za zbožné přání, které je jednoduše mylné.

Tak jak to tedy je? Točíme se stále ve spirále násilí nebo míříme k pokojnému soužití?

Ani jedno, ani druhé ale zřejmě od každého trochu.

Steven Pinker z Harvardu je experimentální psycholog, kognitivní vědec, lingvista a také popularizátor psychologie. V knize Lepší andělé naší přirozenosti: Proč je násilí na ústupu hájí názor, že celosvětový ústup násilí je nejvýznamnějším a zároveň nejméně doceňovaným procesem v dějinách lidského rodu. Dle Pinkera lidský rod dokázal, že je možné se ze začarovaného kruhu násilí a odplaty vymanit a dokazuje to daty.

John Gray (neplést s autorem příruček Muži jsou z Marsu...) je profesorem moderního evropského myšlení na London School of Economics. Bývá nazýván „filosofem pesimismu“.  Jeho kniha Kacířství nese vypovídající podtitul Eseje proti pokroku a jiným iluzím. Gray neposkytuje žádné pozitivní alternativy. Na západní kulturou i s jejími kořeny – od starého Řecka přes křesťanství až po moderní myšlení má podle mého mínění (S.K.) obzvláště spadeno. Vidí lidskou historii nikoli jako vzestupnou spirálu vedoucí do vysněného lepšího světa, ale jako nekonečný cyklus krocení ničivých lidských instinktů.

Relativně nedávno došlo v oblasti sociální spravedlnosti k obrovskému posunu. Společnost je celkově stále méně a méně shovívavá vůči předsudkům, diskriminaci a násilí založeném na rase, pohlaví, sexuální orientaci nebo dokonce druhu. Ilustrativní je množství knih a filmů, které se věnují sociální spravedlnosti (...)

Narůstající pozornost se také věnuje tomu, jak do rámce sociální spravedlnosti zapadají zvířata.
V rozsáhlém průzkumu veřejného mínění, které v roce 2014 vedla agentura Humane Research Council byla mezi šesti sledovanými oblastmi ochrana zvířat hodnocena nejlépe, následována oblastmi zahrnujícími ochranu životního prostředí, občanské svobody a práva LGBT. Mezi lety 2005 a 2014 se počet osob, které se silně staví za ochranu zvířat, přibližně zdvojnásobil. Průzkum ukázal, že narůstající počet osob má obavy jak o blaho lidí, tak i zvířat a ne výlučně jen o jednu ze skupin. Právníci  před soud přivádějí případy, aby zvířatům přiřknuly základní práva.

Přesto však vidíme více a více systematického násilí. Pohled přes růžové brýle nezmenší utrpení, které způsobují masové zločiny, využívání hladu a znásilnění jako nástrojů války, nebo industrializovaná krutost ke zvířatům v průmyslových farmách, laboratořích i jinde…. Terorismus a extrémní formy násilí ve světě stále setrvávají. Na průmyslových farmách, laboratořích, chovných zřízeních a zábavním průmyslu se každý rok drží, týrá, zabíjí miliardy zvířat....

Gray k tomu poznamenává:
"Na představě, že válka je neřest "zaostalých" lidí je něco odpudivě absurdního. Zničení některých nejvyvinutějších civilizací, které existovaly, války které pustošily jihovýchodní Asii ve druhé světové válce a následujících dekádách byly prací koloniálních mocností. Jednou z příčin genocidy ve Rwandě byla segregace populace způsobená německým a belgickým imperialismem. Nekončící válka v Kongu byla poháněna západní poptávkou po přírodním bohatství země. Pokud násilí v rozvinutých společnostech ubylo, jeden z důvodů může být ten, že ho exportovaly."

Mohli bychom si myslet, že myšlenka lidských práv je nová, ale tak tomu není. Stejně tak není nová myšlenka práv zvířat. V roce 539 př. n. l. Kýros Veliký, první král starověké Persie vstoupil do starého města Babylónu a  vydal světově první listinu lidských práv,  která požadovala rasovou a náboženskou rovnost a konec otroctví. Současná listina lidských práv - Všeobecná deklarace lidských práv - byla přijata až roku 1948.

Jen několik století po tom, kdy Kýros Veliký propustil ve starobylé Persii otroky a ustanovil náboženskou a rasovou rovnost, psal Theofrastos žák a následovník Aristotelovy filosofické školy psal o důležitosti chovat se ke zvířatům spravedlivě. A nebyl sám. Některé z nejstarších námitek vůči využívání zvířat k jídlu nebo na experimenty se nacházejí ve starověkých spisech. Na počátku prvního milénia argumentoval novoplatonický filosof Porfyrios proti zacházení se zvířaty, jako by to byly pouhé objekty k našemu užití.

Ve skutečnosti neupadáme do záhuby, ani stále nestoupáme k zářným zítřkům - tak jako se to nestalo atické společnosti  Záleží na našich každodenních volbám a rozhodnutích, kam se dostaneme.

V mnoha směrech je náš svět menší, než svět Kýrose, Porfyra nebo Theofrasta. Technicky jsme pokročili netušeným způsobem. Nyní je čase srovnat  tempo morálního pokroku lidstva s vědeckým pokrokem.

2.část