Jedení masa a racionalita: Richard Dawkins a Sam Harris

Tobias Leenaert
 

Můj bývalý profesor mi jednou řekl: "Jestli chceš rychle rozčílit i toho nejracionálnějšího člověka a zajistit, aby přestal myslet racionálně, začni debatu o jedení masa." Zjistil jsem, že to platí dokonce i pro ty nejracionálněji myslící lidi. Zdá se, že dokonce i ti, kteří si dali za cíl vykořenit všechny druhy iracionality a pověr, mají slepou skvrnu, když přijde na přetřes jedení masa.

Ano, mluvím  například o lidech jako Richard Dawkins nebo Sam Harris. Jestliže nejste obeznámeni s jejich prací, zmínka o nadacích, které založili, by měla stačit, aby vás přesvědčila o roli, jakou hraje racionalita a kritický úsudek v jejich životě. Richard Dawkins založil  Foundation for Reason and Science, zatímco Sam Harris je spoluzakladatel  Project Reason, což je nadace věnovaná šíření vědeckých znalostí a sekulárních hodnot ve společnosti. Společně s filosofem Danielem Denettem a zemřelým novinářem a spisovatelem Christopherem Hitchensem, Dawkins a Harris patří mezi nejvýznamnější "nové ateisty" a jsou nazýváni čtyři (nyní tři) "jezdci Nového ateismu". Dali si za cíl vykořenit všechny formy iracionálního myšlení.

Podívejme se nyní, co Dawkins a Harris říkají o jedení masa. Ještě poznámku stranou: není mým záměrem zlehčovat jejich práci. Jejich knihy a diskuze velmi obdivuji a tak jako oni věřím v důležitost rozumu, kritického myšlení v našich každodenních životech a vzdělání. Můžu ale svobodně  kritizovat jejich myšlení a chování, tak jako oni (v mnoha případech oprávněně, jak si myslím) se nikdy nerozpakují tak činit ostatním.

Sam Harris " vlastně nemůže" obhajovat jedení masa.
Ve videu na Youtube se Harris zabývá otázkou, zda může eticky obhájit konzumaci masa. Harris se přiznává, že "vlastně nemůže". To je mu ke cti, ale pokračuje tak, že přesně tohle dělá: obhajuje konzumaci masa. Byl vegetariánem šest let, ale "začal cítit, že nezískává dostatek bílkovin". Takže se vrátil k jedení masa a cítil se mnohem lépe. Myslí si, že "je složité být inteligentním a aktivním a fit vegetariánem - přinejmenším to bylo složité pro mě". Pokračuje a tvrdí, že nemůže hájit způsob, jakým se chováme ke zvířatům a "realitu na jatkách". Dodává, že rovněž nemůže obhajovat podílení se na tom. Bude podporovat jakékoli úsilí o lepší a soucitnější zacházení a soucit ke zvířatům a "v momentě, kdy budeme mít plnohodnotnou  náhražku masa, v momentě kdy budeme mít syntetické maso [...] myslím, že budeme mít etickou povinnost tak činit [...]. Je neetické delegovat něco, co bychom sami neudělali z etických důvodů. Byl bych zděšen, kdybych měl zabít zvíře [...] dělat to způsobem sejde z očí sejde z mysli není etických řešením".

Sam Harris očividně o tomto tématu přemýšlí inteligentněji než 95 % populace, avšak přesto vidím problém, že u člověka, který dává takový důraz na racionální myšlení (a jednání) by se očekávalo, že bude mít v této záležitosti konsistentní pohled a chování, a bude lépe informovaný. Například můžeme bezpečně říci, že vegetariánská nebo veganská strava může být nutričně vyvážená, a že dnes a jmenovitě v New Yorku (kde Harris žije), a  pro relativně bohatou osobu (kterou Harris je), není vůbec složité ji dodržovat a být zdravý. Argument, že všichni máme  etickou povinnost přestat jíst maso, jakmile bude vyvinuta přesná kopie masa (syntetické maso) je podle mého názoru falešný: nutričně není složité nahradit maso, takže nepotřebujeme substitut, přinejmenším už teď jich máme dost. V případě, že bude brána v potaz i chuť (které mnoho lidí přikládá větší význam než zdraví), by se výrok redukoval na toto: můžeme pokračovat k týrání a zabíjení zvířat po milionech dokud nevyvineme něco, co bude stejně tak chutné jako jejich maso. To je očividně neetické. Kromě toho se na trhu objevují další a další alternativy, které jsou prakticky k nerozeznání od masa.

Richard Dawkins je v "obtížné pozici"

Podívejme se teď na Richarda Dawkinse. Byl vyzván Petrem Singerem, aby přemýšlel o etičnosti konzumace masa. Singer poukázal na to, že přijetí Darwinismu podkopává základ některých rozdílností, kterými odlišujeme lidi a zvířata. Pokud se zbavíme předsudků jako ... lidé jsou stvořeni k obrazu Božímu nebo Bůh nám svěřil nadvládu nad zvířaty, budeme mít nový náhled na morální status zvířat, který od nás  bude vyžadovat, abychom s nimi zacházeli jinak, než podle myšlenky, že jsou to jen věci, které můžeme využít, tak jak uznáme za vhodné. Singer se ptá, zda jako Darwinista Dawkins tento pohled sdílí.

Dawkins odpovídá, že je to logický důsledek Darwinistického pohledu, který říká, že je mezi druhy kontinuita. Zde cituji/přepisuji zbytek jeho odpovědi: "Ocitám se ve velmi složité morální pozici .... myslím, že máte na své straně silný argument, když říkáte, že každý kdo jí maso má povinnost o tom vážně přemýšlet a nenalézám žádnou dobrou obranu. Nalézám se v přesně stejné pozici, v jaké bychom vy nebo já byli, no vy byste v ní zřejmě nebyl, ale já bych mohl, před dvěma sty lety [...] mluvím o otroctví. Kdy někdo jako Thomas Jefferson, muž velmi silných etických principů měl otroky, tak se to dělalo, byla to společenská norma. Historický precedent otroctví je myslím docela dobrý, protože byla doba, kdy to bylo jednoduše normální, všichni to dělali, někteří lidé to dělali s chutí a zalíbením, jiní lidé, jako Jefferson, to dělali neochotně... Já bych to pravděpodobně dělal neochotně ... Šel bych s proudem. Ale myslím si, že je extrémně obtížné, už tehdy to bylo obtížné obhajovat, přesto to všichni dělali a to je druh pozice, ve které se teď nacházím. Velmi rád bych viděl, kdyby lidi jako vy měli mnohem větší vliv na, nazval bych to, zvyšování povědomí a snahu to změnit, takže by se stalo společenskou normou maso nejíst".

Opět, podobně jako k problému přistoupil Sam Harris, odpověď Dawkinse je uvědomělejší a inteligentnější, než jak by odpovědělo asi 95 % populace. Dawkins připouští, že nebýt vegetariánem je pro Darwinistu obtížně obhajitelná pozice, přesto podobně jako Harris pokračuje v ospravedlnění (nebo alespoň vysvětlení) své pozice jako nevegetariána docela slabými argumenty. Přemýšlejte chvíli o jeho srovnání s otroctvím. Neměli bychom od lidí v čele racionálního myšlení, etiky a férovosti (což Dawkins nepochybně je), očekávat, že budou mezi prvními, kteří přijmou praktiky, které považují za férové a opustí ty, které seznají neetickými, namísto toho, aby byli takříkajíc opozdilci? Ve skutečnosti bychom mohli od Dawkinse očekávat, že bude součástí masového hnutí na pozvedání povědomí, na které čeká (a které ve skutečnosti probíhá). Člověk, který má odvahu mluvit a psát velmi kriticky o náboženství, islámu  ... v sobě nenajde stejnou společenskou kuráž,  aby opustil steaky a vepřové?

Hliněné nohy masožravců

Možná to může znít vůči Dawkinsovi a Harrisovi nefér, protože každý nemůže být ve všem průkopníkem a inovátorem, ale toto jde tak přímo k jádru jejich práce a života, že to nemohu interpretovat jako nic jiného než velmi nuznou obranu. Jsou to lidé, kteří očekávají, že zvážíme iracionalitu náboženství a následně se ho vzdáme, zatímco oni sami jsou neschopni ze společenských důvodů, se vzdát praxe tak odporné jako jedení masa, i přesto, že jsou racionálně přesvědčeni, že by měli. Alespoň by se mohli snažit o "převážně vegetariánskou nebo veganskou" stravu a dělat výjimky, když by se jim to zdálo přijatelné.

Chtěl bych se pokusit vysvětlit tuto nekonzistenci pomocí pojmu, který vytvořila psycholožka Melanie Joy a který se nazývá karnismus. Joe bere konzumaci masa jako ideologii, až do nynějška převážně neviditelnou, nereflektovanou. Tři hlavní komponenty ideologie nazývá třemi N ospravedlňování: maso je Přirozené (Natural), Normální a Nutné. Mnoho z nás je tak tak srostlých s touto neviditelnou ideologií, že nemáme absolutně žádnou představu, do jaké míry tyto falešné ideje ovlivňují naše uvažování a naše chování v této oblasti.

Lidé nemění své chování jen z racionálních důvodů. Dawkins se odvolává na důležitost mít dobré kuchaře, kteří připravují skvělá jídla. Co nám prostředí dokáže nabídnout s ohledem na alternativy je určitě rozhodující faktor ve změně chování v jakékoli oblasti. Ale kritické myšlení je očividně také důležité. Troufám si říci, že snad můžeme očekávat od velkých, racionálních myslitelů, že začnou promýšlet věci týkající se masa, a začnou pochybovat, zda jíst maso skutečně přirozené, normální nebo nutné. A možná by se od nich mohlo dokonce očekávat, že na základě svých závěrů začnou jednat.   

Jak udělat ze Sama Harrise vegana?