Jak udělat svět veganským?

Tobias Leenaert

(1. část)

Předpokládejme, že čtenáři čtoucí tento text mají vizi ideálního světa, kde kromě jiných změn, už nejsou zvířata využívána pro lidské účely, ať je to jídlo, oblečení, výzkum, zábava nebo cokoli dalšího. Zkrátka veganský svět.

Můžeme někdy dosáhnout veganského světa? Zrovna teď to nevypadá nejlépe. Když použijeme tzv. "3 ospravedlňující N" od Melanie Joy, maso je přirozené (natural), normální a nutné. A když přidáme dvě další N: je chutné a že to není hlavní ani jediná věc, která nám dělá starosti. Také poptávka po mase, mléku a vejcích  podle očekávání  v následujících dekádách prudce vzroste z důvodu zvyšující se kupní síly lidí z rozvíjejících se ekonomik jako je Čína a Indie, které dohromady tvoří jednu třetinu světové populace.

Přesto jsem optimistický. Myslím si, že veganský svět je dosažitelný cíl (ačkoli to samozřejmě záleží na tom, co přesně považujeme za veganský svět, ale nyní to nebudeme řešit). Otázka tedy zní: jak tohoto cíle dosáhneme?

Nejsamozřejmější představa, a strategie, na kterou se, jak ze strany jednotlivých veganů/aktivistů za práva zvířat, tak ze strany většiny organizací, klade největší důraz, je jednoduchá: snažte se přesvědčit k veganství tolik lidí, kolik je jen možné, tak, že jim vysvětlíte, jak zvířata trpí a zaslouží respekt a dokonce práva. Toto je důležitá část strategie, ale jistě není jediná a možná ani ta nejdůležitější. Věřím, že společenský boj za práva zvířat je největší a náročnější boj ze všech. Abychom ho vyhráli, potřebujeme jinou taktiku. Ale nejdříve se podívejme, proč je tento boj tak obtížný a odlišný.

Boj za práva zvířat je odlišný

Velmi rádi srovnáváme hnutí za práva zvířat s různými hnutími za lidská práva, jako je hnutí za zrušení otroctví, boj za osvobození žen, boj proti rasismu a podobně. Je důležité poznamenat, že ačkoli jsou zde určité podobnosti, jsou zde i velké rozdíly. Prvním z nich je to, že v našem případě ti, kteří vedou kampaň, nejsou totožní s oběťmi. My, jejich podporovatelé, mluvíme za tvory, kteří nemohou mluvit sami za sebe. A jsme stále docela malá skupina. Veřejná podpora naší věci zdaleka není tak velká, jaká byla, nebo je, řekněme u boje za práva žen nebo černochy, protože v těchto případech černoši a ženy byli, a jsou, přinejmenším v signifikantní míře, součástí protestu. Slovy autora Normana Phelpse "snažíme se být první hnutí sociální spravedlnosti v historii, které uspěje bez organizované, vědomé účasti obětí".

Vezměte v úvahu také neuvěřitelnou závislost naší společnosti  na živočišných produktech. Většina lidí, především v západním světě, má produkty ze zvířat v každém jídle. To znamená třikrát denně, každý den. Velké ekonomiky závisí na spotřebě živočišných produktů, v potravinářství, ve výzkumu a  oděvnictví i zábavním  průmyslu. Jsme zapojeni do (zne)užívání zvířat do takové míry, tak jak jsme zřejmě nikdy nebyli do "užívání" například černochů, žen nebo dětí. To očividně zapříčiňuje, že celý systém trpí velkým stupněm setrvačnosti. Je dobré to vzít v úvahu.

Další důvodem pro nečinnost je tento: ústřední chování (s ohledem na objem), které se snažíme změnit, je stravování. Naše stravovací zvyklosti jsou v nás silně zakořeněny, možná více než cokoli jiného. To, co jíme je spojené s emocionálními a psychologickými faktory. Na jídle můžeme být závislí a někteří výzkumníci věří, že určité produkty nebo ingredience mohou vytvořit závislost srovnatelnou s tvrdými dogami. Když jde o jídlo, nemyslíme, mozkem ale chuťovými buňkami nebo naším žaludkem. Jedení masa je součástí naší historie po stovky tisíců let. Mnoho lidí po mase přímo baží.

Naši výzvu činí  ještě složitější, že naši oponenti to mají docela jednoduché: jejich poselství (že jedení zvířat je ok, normální, zdravé... ) chce slyšet většina lidí. Potravinářský průmysl vynakládá na toto poselství miliardy ve formě reklamy.

Výše uvedené faktory (tak jako další) by se měly brát v úvahu, když strategizujeme o našem hnutí a o tom, jak dosáhnout veganského světa. To neznamená, že žádná přirovnání nejsou validní a že tu nejsou žádné podobnosti, ale znamená to, že bychom neměli příliš rychle přijímat závěry vycházející z toho, jak to probíhalo jiných hnutích. Jsme převážně na nezmapovaném území.

Morální a non-morální faktory

Když se podíváme na faktory, které mohou ovlivnit jedince (a společnost jako celek), aby se stali vegany nebo se posunuli směrem k veganství, můžeme udělat následující rozlišení:na morální a non-morální faktory. Zájem o zvířecí bolest a utrpení je hlavní morální faktor či argument, který používáme. Doufáme, že poznáním utrpení zvířat, které jedí, lidé změní své chování. Non-morální faktory jsou faktory, které mohou rovněž motivovat nebo pomáhají přejít k veganství, ale které nemají co dočinění s morálkou. Například prostředí, kde jedinci lehce seženou veganské potraviny, může přispívat k tomu, zda jedí vegansky nebo ne. Úžasný výběr skvěle chutnajících alternativ masných a mléčných výrobků může přesvědčit lidi, aby si je vybrali, i bez toho, že by to dělali jen kvůli zvířatům. Obavy o vlastní zdraví jsou také non-morální faktorem (ačkoli bych je nikdy nenazýval sobeckým nebo egoistickým, jak to někteří lidé dělají).

Myslíme si, že morální faktory fungují nejlépe

V našem hnutí se zaměřujeme především na morální faktory. Trávíme mnoho času tím, že vysvětlujeme lidem, že zvířata jsou cítící bytosti, že mají právo na život atd., tvrdíme, že tento důvod je dostatečný ke změně stravovacích návyků.

Proč se zaměřujeme na tyto morální faktory?  Z části proto, že si myslíme, jsou nejefektivnější. A myslíme si to proto, protože většinu z nás, vegetariánů nebo veganů přesvědčily. To, že jsme byli těmito faktory pohnuti, nicméně neznamená, že ostatní budou také. Kdyby to u všech fungovalo stejně, měli bychom očividně mnohem více veganů. Můžete současné vegetariány a vegany (pár procent populace) vnímat jako inovátory v modelu “šíření inovací”. Zbytek populace - takzvaná časná a pozdní většina, a samozřejmě opozdilci - budou potřebovat odlišné způsoby jak být přesvědčeni - protože jsou to odlišní lidé s odlišnými zájmy než my. Řečeno ve zkratce, když přesvědčujeme lidi, měli bychom mít vždy na mysli následující: že my sami nejsme publikum.

Správná věc ze správných důvodů?
Nejenom, že si myslíme, že tyto morální argumenty fungují dobře, ale také chceme, aby fungovaly dobře, a chceme, aby byli lidé přesvědčeni těmito morálními faktory a ničím jiným. Chceme, aby se lidé stali vegany ze správných důvodů, což znamená: protože jim záleží na zvířatech. Myslím, že je to proto, že věříme, že jen lidé, kteří se skutečně starají o zvířata jim, poskytnou skutečnou a trvalou ochranu. Máme obavy, zda  veganský svět může vzniknout jako důsledek nárůstu veganů z zdravotních nebo labužnických důvodu. Mohou tu být také další důvody, více osobní, ale nebudu psychologizovat.

Takže protože 1. si myslíme, že zaměření se na morální argumenty funguje a 2. protože chceme, aby lidé dělali správné věci ze správných (morálních) důvodů, maše hnutí se na to poslední desetiletí velmi výrazně zaměřilo.

Problém s morálními kampaněmi je nicméně ten, že nejsou dostačující. Jedna věc, kterou se můžeme naučit od jiných hnutí, konkrétně od hnutí za zrušení otroctví (a zde je paralela s dalšími hnutími) je, že dobré boje se nevyhrávají (pokud se vůbec vyhrají) jen s morálními argumenty. V případě otroctví v Severní Americe, nejenom, že bylo ukončeno válkou, ale byly zde velmi důležité i další věci, jako vynález parního stroje, který mohl automatizovat určité práce a udělal je levnější, než práci s otroky.