O zpravodaj klubu Gastronautů má zájem více než 300 lidí a takřka 50 se zúčastnilo středečního setkání v korejské restauraci v newyorském Queensu, kde gastro válečníci ochutnali živou chobotnici se sašimi z humra vykuchaného zaživa a předloženého na salátovém lůžku před svým masitým trupem. (Ve většině zemí nemají bezobratlí žádnou právní ochranu proti týrání. Přitom např. chobotnice jsou velmi inteligentní tvorové.)

Některé kluby připravují jen pokrmy z hmyzu a jiné prozkoumávají nejzazší možnosti stravování, jako je Sanfranciský klub gastro zážitků, který nedávno zorganizoval ochutnávku lidské placenty (večeře ale musela být zrušena kvůli pravděpodobnému nadměrnému vystavení se formaldehydu). Federální prokuratura v kalifornské Santa Monice zase obžalovala šéfkuchaře suši restaurace podezřelého z přípravy masa ohrožených druhů velryb.  

Doba nudného stravování končí

Pro Jennu Volcheffovou, cukrářku, která chodí mezi Gastronauty, je to příležitost, jak ochutnat jídlo jiných kultur, "aniž bych jela do cizí země, což každý měsíc nebo občas každý rok prostě nemůžu." Podle redaktorky webu epicurious.com Tanyi Wenmanové Steelové je touha cestovat jedním z důvodů, proč zážitkové stolování tolik získává na oblibě. Američané cestují na stále odlehlejší místa a nové jídlo ochutnávají přímo u zdroje, řekla. I když někteří lidé chtějí neobvyklým jídlem jen rozšířit své obzory, jiní podle redaktorky časopisu Food & Wine Kate Kraderové hledají místo nudných kousků autentickou chuť. "Jídlo bez nápadu jedí řidiči kamionů," poznamenala.

Naše celebrity se předhánějí  se svými kulinářskými zážitky: Režisér David Ondříček: "Naposled mě osud zavál na Island, kde jsem byl velmi příjemně překvapen, nečekal jsem žádné zázraky. Až se to stydím říct, ale ochutnal jsem třeba delfína, velrybu, a dokonce i koňské maso z těch jejich malých koníků". Miroslav Macek kontruje: "Jedl jsem medvědí tlapy a pil hada"

 

Etikou se nezabýváme

"Nejsem tu od toho, abych rozhodoval, jestli je to správné nebo špatné," řekl Emanuel z Denverského zážitkově-stravovacího klubu. "Jak se jinak dostanete k této součásti kultury?"

Takzvaný labužnický kanibalismus byl rozšířen na různých místech světa a ve společnostech s různou civilizační a kulturní úrovní. Existoval jak u primitivních společností, tak i ve společnostech na svou dobu velmi vyspělých.  Ve starověké a středověké Číně existovaly kuchařské recepty na přípravu jídel z lidského masa. Praxe kanibalismu  se stala nedílnou součástí čínské kultury. A zdá se, že tyto praktiky dosud zcela nevymizely.

Podle Hongkongského týdeníku Next reportér  zjistil, že se mrtvolky novorozenců a zárodky dětí staly v Číně nejnovějším doplňkem pro zdraví a krásu. Nejen, že je placenta považována za prostředek pro krásu, ale potracené plody jsou často vyhledávanou pochoutkou. V Kung-tungu je po gurmánských tělesných částech velká poptávka a dají se dokonce zakoupit prostřednictvím nemocnic. Reportéry stopy této formy kanibalismu přivedly až do provincie Liao-ning.  Přestože si lidé mohou části lidských těl finančně dovolit, stále jsou na ně pořadníky a ti se správnými kontakty mohou dostat lidské části „nejvyšší kvality“, což znamená více vyvinuté plody. Mužský plod je považován za „prvotřídní kus“.

Reportér pozoroval ženu, která porcovala mužský plod a připravovala polévku z placenty. V průběhu se dokonce snažila všechny uklidnit slovy: „Nebojte se, je to jen maso vyššího zvířete.“ 22. března 2003 policie v Ping-janu v provincii Kuang-si zajistili 28 holčiček pašovaných v náklaďáku z Jü-lin v Kuang-si do Chou-čou v provincii Ah-chuej. Nejstaršímu dítěti byly jen tři měsíce. Děti byly sbaleny v taškách po třech až čtyřech a řada z nich  na pokraji smrti – žádné z nich si rodiče nevyzvedli. Ráno 9. října 2004 člověk probírající odpadky na okraji města Ťiou-čchuan v oblasti Su-čou, našel znetvořené děti v popelnici. Byly tam dvě hlavičky, dvě tělíčka, čtyři ruce a šest nohou. Podle vyšetřování nebyly mrtvolky víc než týden staré a znetvořené byly po uvaření. Přestože má Čína zákony, které zakazují pojídání lidských plodů, kvůli politice jednoho dítěte dochází  k mnoha nuceným potratům i zabíjení novorozeňat, čímž jsou vytvářeny příležitosti pro výskyt těchto praktik (?).

Na třetím šanghajském Bienále byla v roce 2000 představena etuda Eating people od  perfomera Zhu Yu, žijícího v Pekingu. Jeho práce zapadá do vlny extrémních a diskutabilních děl objevujících se v soudobém čínském umění. Byla sestavena z fotografií,  kde  Zhu Yu podle vlastních slov vaří a konzumace lidský plod, který vzal ze zdravotní školy. "Hledal jsem nějakou normu, která by zakazovala sníst člověka," říká Yu. "Náboženství kanibalismus nezakazuje. Zkoumal jsem tedy prostor, který existuje mezi morálkou a zákonem." Televize  Channel 4 předvedla tuto podívanou  roku 2003 v noci v rámci pořadu Beijing Swings - Pekingský rytmus. Původ plodu vyšetřovala FBI i Scotland Yard.

 

Kulturní normy se mění

Novinář Ivan Brezina v článku se v Lidových novinách má pro gastronauty pochopení. Sám si dal v Kantonu si dal obědu psa. “Kdybych nevěděl, že jím psa, nepoznal bych to… Dopřáváte si řízky, tlačenku, kapra nebo pečené kuře? Pak nemáte na morální pohoršení právo. Soudit mě může jen důsledný vegetarián… Češi si žárlivě střeží své „jedinečné“ olomoucké syrečky, karlovarské oplatky nebo jihočeskou nivu a snaží se pro ně v Bruselu získat status „chráněné zeměpisné označení“. Čím se od nich ale vlastně liší korejské psí speciality?.. Proti pojídání psů můžete mít celou řadu nejrůznějších námitek. Že je to nezdravé? Pokud je maso dobře propečené nebo uvařené, je asi stejně riskantní jako kterýkoli jiný živočišný protein…. Že se to v Evropě nedělá, protože psy považujeme za přátele člověka? To je jen tenká „kulturní vrstva“, která při jakémkoli zhoršení ekonomických poměrů bere rychle za své. Že to bylo za války? Kulturní normy se mění”. (Během války z evropských ulic mizeli psi  a za  hladomoru na Ukrajině se prodávalo na trhu dětské maso).

Brezina pokračuje: "Čína měla před Západem celá staletí civilizační náskok. Posuzovat Asii evropskými měřítky je nesmysl, který kulturní antropologové nazývají „hříchem etnocentrismu“. (Ve starověké a středověké Číně přece existovaly kuchařské recepty na přípravu jídel z lidského masa).  "Jsou snad naše kulinářské zvyky jediné správné? Jak bychom se tvářili, kdyby nám muslimové chtěli zakázat pojídání „nečistých“ vepřů a hinduisté konzumování „posvátných“ krav? Etnocentrismus tedy vlastně není nic jiného než převlečený rasismus," říká Brezina. (A jak by se hinduisté tvářili, kdybychom jim v Indii zabíjeli a jedli posvátné krávy?..)

 

Co je vlastně komu do toho?

 

"Co je vlastně komu do toho? Ta otázka je velmi provokativní, protože odhaluje meze naší tolerance k lidem z jiných kultur, s jinými hodnotami a jiným přístupem ke světu. Žádné racionální zdůvodnění zákazu konzumace psího masa neexistuje a na emoce musíme zapomenout. Jestli jíst, nebo nejíst psy by měla zůstat stejně svobodná volba jako možnost zapálit si všude tam, kde kouřením nikoho neohrožujete. Nebo snad chcete žít v uniformním světě, v němž vám někdo bude diktovat, co si smíte dát k obědu?" pokračuje Brezina

Josef Klíma v LN: "Multikulturalisté si klade otázku, zda rostoucí asijská komunita netrpí tím, že u nás nemůže legálně provozovat něco, co je u nich doma naprosto normální. Prý bychom neměli tak útlocitně lpět na našich konzervativních názorech a víc se otevřít světu. Toto tabu není ještě prolomeno. Většina stále trvá na tom, že když je někdo někde na návštěvě, má se přizpůsobit pravidlům a zvykům hostitelské země. Ale červíček je už zaset a vrtá úspěšně…"