AKTA F

Měl bych jíst maso?

Stephen Law

1.část

V osmi kapitolách osobitého úvodu do filosofie dokazuje bývalý pošťák, dnes vyučující na Londýnské univerzitě, že nejpodstatnější pro ty, jež chtějí nejobecnější vědu pochopit, je samostatné myšlení, nikoliv znalost správných odpovědí.  „Hlavně mějte na paměti, že ve filozofii je nejdůležitější myslet samostatně. “ První příběh knihy je například o cestovateli, kterého si chtějí upéci lidojedi. Skoro se mu podaří zastavit je, protože jim vysvětlí, že živí tvorové se jíst nemají. Ale když jedna divoška objeví v jeho batohu hovězí sendvič, tak on na otázku: Proč je špatné jíst lidská zvířata, zatímco ta nelidská se jíst mohou? Neumí odpovědět. Prostě to tak je. Copak to nechápete? Lidojedi to nechápou, tak ho zabijí a snědí..... Akta F s podtitulem Filozofie pro záškoláky (Argo, 2005)

 Měl bych jíst maso?

 Příběh cestovatele Errola

Errol byl cestovatel. Rád se plavil po širých mořích a objevoval nové země.  

 

Na jedné ze svých cest na sever, nedaleko země věčného ledu, objevil malý hornatý ostrov, celý zarostlý lesem. Rozhodl se zanechat posádku na lodi a vydal se k ostrovu sám v malém člunu.

 

Na cestu si vzal zásoby: limonádu a sendviče.  

 

Té noci přespal v houpací síti zavěšené mezi dvěma vzrostlými borovicemi na pobřeží.

 

Druhého dne zrána se vydal do hloubi lesa. Ušel zhruba hodinu, když uviděl první známky lidského života. V lese byly mýtiny a vypálená místa, která vypadala jako někdejší ohniště. To Errola velice zaujalo. Říkal si, že má před sebou důkaz existence dosud nepoznaného kmene. Nakonec po několika hodinách chůze dorazil na větší mýtinu. A zde, přímo uprostřed, zahlédl tři podivně oblečené lidi.  

 

Tři neznámí měli na sobě fialové vesty a zvláštní červené klobouky ve tvaru obrácených trojúhelníků. Stáli tiše a pozorně si ho prohlíželi. Jako kdyby na něj čekali.

 

Errol pozdvihl v přátelském gestu ruku. Tři cizinci se vzápětí začali vzrušeně dohadovat a Errol ke svému velkému údivu zjistil, že jim rozumí, neboť hovořili jazykem celkem podobným tomu, kterým se mluvilo na nedalekém ostrově a který znal.  

 

Zděsil se, když po chvilce pochopil, co plánují.  

„Vypadá hezky. Je takový velký. Toho bude dost pro všechny." 

„Ano, takové pevné svaly. Určitě bude chutnat dobře."

„Ale já bych chtěl mozek. Vždycky mám mozeček nejraději. Ten je z celého těla to nejlepší."

"No dobře, vezmeš si mozek. Tak jdeme na to, ne?"

Ti tři neznámí byli kanibalové, tedy lidé, kteří pojídají jiné lidi. Vydali se směrem k Errolovi. Teprve ted' Errol uviděl, že si s sebou nesou palice, nože a provazy.

Pokusil se utéct, ale oni byli rychlejší. Když se probral z bezvědomí, visel nahý na dlouhém rožni za ruce a nohy jako sele. Pod ním byla narovnaná polena a dříví na podpal.  

 

Vypadalo to, že se rozhodli si jej upéct.  

 

Errol otočil hlavou, aby se lépe rozhlédl. Všude kolem byla spousta těch podivně oblečených lidí. Tiše na něj zírali a někteří z nich se olizovali.  

 

Potom k němu přistoupila jedna žena s nožem v ruce.  

 

 „Počkat!" vykřikl Errol.

Všichni hlasitě vydechli. Překvapilo je, že Errol umí jejich jazyk.

„Prosím, nejezte mě."

„Proč bychom tě neměli jíst?" zeptala se žena s nožem.

 „Protože se to nemá. Copak to nechápete?"

„Ne, nechápu. Proč by se to nemělo?"

„Vždyť vy mě jíst nemusíte. Všichni vypadáte dobře živení. Vezměte si k jídlu něco jiného. Kořínky, obilí, nějakou drůbež nebo cokoli."

„Ale my rádi jíme lidi. Chutnají totiž skvěle! Proč bychom neměli jíst lidi?"

„Proč se tedy potom nejíte navzájem?"

„Protože nikdo z nás přece nechce umřít. A tak bude lepší, když sníme tebe."

„Ale já taky nechci umřít! Jsem přece živý tvor a na světě se mi líbí! To nechápete? Je špatné mě zabít jen proto, abyste si na mě mohli pochutnat."

Někteří z přihlížejících souhlasně pokyvovali.

„Třeba má pravdu, prohodil jeden z nich.“  

 

Errolovi už se zdálo, že se mu je daří přesvědčit. Jenže potom se žena s nožem sehnula, sáhla do batohu a vytáhla láhev limonády a papírový sáček, ze kterého vypadl napůl snědený sendvič.

„Co je tohle?"

,,No, to je můj oběd."

„Co to je?"

„Sendvič. Hovězí sendvič."

„Ale to hovězí přece pochází z nějakého živého tvora, ne?"

,,No... ano, myslím, že ano."

„Byl to živý tvor. Líbilo se mu na světě a taky nechtěl umřít. Přesto ho zabili, aby sis ty mohl pochutnat na jeho mase."  

 

 Errolovi už bylo jasné, kam míří.

„Ano, ale to bylo jen zvíře. Jíst zvířata je v pořádku. Ale lidi ne. Lidé jsou jiní."

„Ale i lidé jsou zvířata. Proč je špatné jíst lidská zvířata, zatímco ta nelidská se jíst mohou?"

„Prostě to tak je. Copak to nechápete?"

Nechápali: „Ne, nerozumíme tomu. Vysvětli nám to prosím."

 

Errol potřeboval nějaký důvod, jímž by vysvětlil, proč jíst krávu je v pořádku, ale zabít a sníst člověka v pořádku není. Jenže víte co? Errol na žádný důvod nepřišel. Tak ho zabili a snědli. A když ho snědli, začali se probírat jeho věcmi. Našli pár velice dobrých větrových bonbónů v čokoládě. Seděli kolem ohniště, jedli bonbóny a povídali si.  

 

Velká otázka  

 

Kanibalové položili Errolovi tuto otázku: Proč je špatné zabíjet a jíst lidské bytosti, ale ostatní bytosti nikoli?  

 

Přirozeně mnoho lidí bude souhlasit s Errolem, že ačkoli je velmi špatné zabíjet a jíst lidské bytosti, zabíjet a jíst jiné živočišné druhy vůbec nic špatného není.  

 

Jsou ovšem i lidé, kteří věří, že je-li špatné jíst a zabíjet lidské bytosti, pak musí být špatné zabíjet a jíst i bytosti nelidské. Tito lidé by namítli, že je vždy špatné zabít jen proto, abychom si na něčem mohli pochutnat, a to bez ohledu na to, o jakého tvora se jedná. 

 

Já osobně maso jím. Ale je to skutečně správné? Nedělám něco, co je z morálního hlediska špatné? Pokud se domnívám, že je špatné zabíjet a jíst lidské bytosti (a já si skutečně myslím, že to špatné je), ale že v případě ostatních živočišných druhů je to v pořádku, pak bych asi měl uvést nějaký rozdíl mezi lidskými bytostmi a zvířaty, který by ospravedlňoval, proč k nim přistupuji tak odlišně.  

 

Ale v čem tento rozdíl spočívá? To je má velká otázka pro tuto kapitolu. A právě na tuto otázku nedokázal Errol odpovědět.

 

Vegetariáni  

 

Jak jsem již řekl, na světě je mnoho lidí, kteří jsou přesvědčeni, že je špatné zabít jakéhokoli živého tvora jen proto, abychom jej mohli sníst. Mnozí z těchto lidí jsou vegetariáni. Jedí jen zeleninu, ovoce, oříšky, obiloviny a podobné věci včetně několika dalších zvířecích produktů, jako je mléko, sýr nebo vajíčka.  

 

 Někteří jdou ještě dále: nejí ani nepoužívají žádné produkty ze zvířat. Dokonce nenosí ani boty z kůže. Tito lidé se nazývají vegani.  

 

 Jiné důvody pro vegetariánství  

 

 Ne všichni vegetariáni se vzdali masa proto, že zabíjet zvířata kvůli jídlu považují z morálního hlediska za špatné. Existují i jiné důvody, proč se lidé stávají vegetariány.  

 

Tady je jeden z nich. Mnoho lidí si představuje, že v drůbežárně to vypadá nějak takhle:

 

 

 Ale většina drůbeže je ve skutečnosti odchovávána v podmínkách, které vypadají spíš takto:

Takovému druhu odchovu se někdy říká velkochov, neboť spočívá v hromadné produkci zvířat, jež se skoro ničím neliší od sériové výroby automobilů.  

 

Kuřata odchovaná v takovýchto podmínkách za svůj život ani nezahlédnou denní světlo. Nikdy neuvidí strom. Za celý svůj život vidí jen tisíce jiných kuřat kolem sebe. To připadá mnoha vegetariánům jako značně krutý a nepěkný způsob zacházení s jinými živými bytostmi. Namítají rovněž, že i s ostatními druhy zvířat se ve velkochovu zachází dost zle.

 

A tak máme další důvod, kterým vegetariáni vysvětlují, proč nejí maso. Tvrdí, že už jen zabíjení zvířat kvůli masu může být z morálního hlediska špatné, a chovat je v tak krutých a barbarských podmínkách, jak to činíme my, je špatné dvojnásob. Neměli bychom to dělat.

 

Nicméně v této kapitole se chci zaměřit výhradně na následující argument: Z morálního hlediska je špatné zabít zvíře jen proto, abychom si na něm mohli pochutnat. Ty, kteří se vzdali masa přinejmenším i kvůli tomuto důvodu, budu nazývat „morálními" vegetariány. Nyní si trochu vyjasněme, co vegetariánům vadí a co nikoli.  

 

 Případ lovkyně Zoe  

 

Většinu masa, které jíme, produkují farmy a velkochovy. Ale je i několik výjimek.

Toto je Zoe, drsná a lstivá lovkyně žijící v lesích.  

 

Zoe jí jen maso ze zvěře, kterou sama zastřelila. Loví výhradně vysokou. V lesích, kde žije, je jí spousty. Zoe se vždy snaží, aby zvíře zabila co nejrychleji a pokud možno bezbolestně. Zvíře nikdy netrpí. Navíc střílí jen dospělá zvířata, která za sebou mají celkem dlouhý a šťastný život.  

 

Dělá Zoe něco špatného?

 

Pravda, zvířata, která Zoe loví, nevyrostla v krutých podmínkách a na rozdíl od drůbeže ve velkochovech v mládí netrpěla. Tím odpadá jeden morální důvod proti jejich zabíjení.  

 

Ale „morální" vegetarián by namítl, že Zoe přesto dělá cosi, co je z morálního hlediska špatné. Argumentoval by, že je vždy špatné úmyslně ukončit život nějaké živé bytosti, která má vědomí a která je na světě ráda, jen proto, aby si někdo jiný mohl pochutnat na jejím mase.  

 

 Případ Harryho autonehody  

 

A co tento.případ? Harry je pozorný řidič. Ale jedné noci měl nehodu. Vracel se domů a po cestě nechtěně srazil a zabil srnce. Nemohl nic dělat, srnec mu prostě z ničeho nic skočil pod vůz.

 

 Bylo by v pořádku, kdyby Harry tohoto srnce snědl? Vždyť nakonec zvíře nebylo zabito úmyslně.  

 

Ti vegetariáni, kteří nejí maso jen proto, že je podle nich špatné zabíjet zvířata kvůli masu, by vlastně proti tomu, aby Harry srnce snědl, nemohli nic namítat. Možná by jim přišlo líto, že Harry toho srnce srazil, ale rozhodně by nemohli tvrdit, že Harry udělal něco morálně špatného. Harry nezabil jelena úmyslně proto, aby jej mohl sníst. Byla to nehoda.  

 

Proto je dobré mít na paměti, že „morální" vegetariáni nemusejí nutně tvrdit, že je vždy morálně špatné jíst maso.  

 

Kanibalové z donucení  

 

Asi bychom se všichni shodli, že jednoho živočicha je špatné zabíjet kvůli masu, a tím živočichem je člověk. Téměř nikdo nepovažuje za morálně přijatelné zabíjet lidi kvůli masu (tedy samozřejmě s výjimkou těch kanibalů, kteří snědli Errola).  

 

Nicméně si myslím, že většina z nás by považovala za přijatelné jíst lidské maso, kdyby daná osoba zahynula při nehodě a člověk se musel rozhodnout, zda sní lidské maso nebo zemře hlady. I k takovým situacím někdy dochází.  

 

Před několika lety došlo k leteckému neštěstí vysoko v Andách. 

 

Ti, kteří katastrofu přežili, zůstali uvězněni na vysoké hoře, obklopeni sněhem a ledem, daleko od jakékoli civilizace. Pomoc stále nepřicházela. Po chvíli jim došlo i to málo jídla, co měli, a začali hladovět. Kdyby nejedli, zemřeli by.  

 

A tak začali jíst maso lidí, kteří pád letadla nepřežili. Jen tak se jim podařilo zůstat naživu. Že se k něčemu takovému museli uchýlit, bylo pěkně odporné. Ale nemyslím, že by to bylo špatné z morálního hlediska. Samozřejmě nic by proti tomu nemusel namítat ani „morální" vegetarián. (Mimochodem, slyšel jsem, že lidské maso chutná trochu jako kuřecí a že nejlepší je předloktí).

 

Nuže, probrali jsme otázku kanibalismu, proč je špatné zabíjet a jíst lidi, ale nikoli ostatní živé tvory. Rovněž jsme se podívali na „morální" vegetariány, kteří tvrdí, že je vždy špatné úmyslně zabít živého tvora, který je schopen si užívat života, jen proto, abychom jej mohli sníst.  

 

Mají „morální" vegetariáni pravdu? Nejsem si úplně jist. Musím přiznat, že se mi jen velice těžce vysvětluje, proč není z morálního hlediska špatné zabíjet a jíst ostatní živé tvory, když zabít a sníst člověka morálně špatné je.  

 

Podívejme se nyní na některé argumenty, jimiž se konzumování masa obhajuje.

2.část