Veganská komunikace a strategie

rozhovor Tobiase Leenaerta s Melanií Joy
2.část

(1.část)

Je maso vražda?

Když mluvím o konzumaci masa, nepoužívám slova zatížená významy jako je slovo vražda. Slovo pokrytec je další příklad. Pokrytec ani není výstižné slovo, protože naznačuje negativní úmysly. Řekla bych, že jsme morálně nekonzistentní, jsme komplikovaní. Pokud existují pokrytci, jsme všichni pokrytci, všichni jsme zdědili zaneřáděný svět. Ať chceme nebo ne, slova v lidech vyvolávají automatické reakce. Lidé mají spoustu asociací, psychologických a emocionálních, spojených s těmito konkrétními slovy. Když tato slova použijete, vyvoláte všechny tyto asociace a způsobíte u těchto osob okamžitou a automatickou emocionální odezvu.

A nemá svůj význam i šok? Neumožníme získat pozornost lidí, otřást jimi nebo je probudit tímto způsobem?

Lidé zažívající šok nebývají vnímaví, vše, co chtějí, je se ze šoku dostat. V okamžiku, kdy použijete slovo vražda, implikujete, že osoba zapojená do chování, které nazýváte vraždou, je vrah.Když vás někdo nazývá vrahem, asi nebudete vůči jeho poselství moc vnímaví. Budete mít pocit, že vás odsuzuje a že vás vykresluje jako nejhorší lidskou bytost, která existuje. Pokud použijeme slovo maso (flesh) nebo pokrytec, jelikož tato slova mají takový náboj, je téměř jisté, že se posluchač bude cítit napadený, vinný. A pamatujme, že psychický distanc a karnistická obrana existuje proto, aby ochránila osobu od pocitu viny. A významy zatížená slova mohou způsobit, že budou lidé více defenzivní. Podobně jako když je někdo napadený, dá před sebe ruce, aby se vyhnul úderu. Když použijeme významem takto zatížená slova, lidé zvedají psychologicko-emocionální ruce na obranu, aby nebyli zasaženi verbálně a emocionálně.

A co šok způsobený obrázky zobrazujícími krutost na zvířatech?

Když ve svých prezentacích ukazuji krutost na zvířatech, je to až poté, co se svým publikem navážu kontakt. Varuji je, řeknu jim, co se chystám ukázat. Ujistím je, že mým záměrem není způsobit jim utrpení, ale zplnomocnit je a vysvětlit jim, že jsem dobře zvažovala, jaký materiál vybrat. A dám jim svolení se odvrátit. Předpokladem je, že to sledují jen proto, že tak sami zvolili. Když někoho šokujete videem, vztek nebo bolest, kterou pociťuje, často projektuje na vás. Naštve se, protože má pocit, že vy jste ho přiměli trpět. Neznáte toho člověka lidi nemůžete vědět, zda to zvládne vidět nebo ne.

A co když lidé vidí videa o právech zvířat v televizi, například ve zprávách? Není to také vnucování?

Melanie Joy: Televize je to veřejná doména. Když lidé zapnou televizi, ví, že nebudou mít kontrolu nad tím, jaké obrázky se k nim dostanou. Stejně tak, když jdou po ulici. Ale když před ně skočíte s něčím, co nečekají, je to jiné.

A co obrázky v letácích a časopisech?

Melanie Joy: Myslím si, že v literatuře pro veřejnost mohou mít místo. Ale měly by být zakomponovány v širším celku. Měli bychom se zaměřit na řešení. Měli bychom o problému mluvit jenom, pokud mluvíme i o řešení. V opačném případě se lidé cítí bezmocní. Mluvíme zde o traumatu. Trauma vytváří pocit bezmoci. Jeden z důvodů, proč lidé zavírají před problémem oči, je ten, že považují problém za neřešitelný: proč se tím zaobírat, když s tím nemůžu nic udělat a pak se budu cítit jen špatně.  bychom měli tyto informace prezentovat takovým způsobem, který nezapříčiní, že se lidé budou cítit bezmocní a slabí, a měli bychom dát jasně najevo, že existuje řešení a že to řešení je proveditelné.

Můj dojem je, že vkládání těchto obrázků do literatury vás zdiskredituje u některých lidí, např. lidí u moci. Vnímají nás jako emocionální lidi, jako neprofesionální, sentimentální organizaci.

Melanie Joy: To je docela možné. Ale na druhou stranu musíme být opatrní, abychom neuvěřili karnistickému narativu, který degraduje vše, co nestojí na jeho straně. Ostatní budou určitě říkat, že je to neprofesionální a příliš emocionální. Myslím, že exituje způsob, jak to dělat profesionálně. A také máme právo být emocionální. Měli bychom být emocionální a hlásit se k tomu. Zneužívání zvířat je emocionální záležitost – svět musí být v této oblasti více emocionální, ne méně. Pokud ale snímky brání tomu, aby ostatní naslouchali, není to strategické.

Jak důležité je mít pravdu?

Melanie Joy: Nejde o to, zda v něco věříme nebo ne. Jde o to, jestli to funguje. Můžete mít v jistém smyslu morálně pravdu, ale nemusíte mít pravdu strategicky. Zvířata nepotřebují, abychom byli morální perfekcionisté; potřebují, abychom byli efektivní.

Můžeme dělat hodně věcí, aby se ze světa stalo lepší místo. Podle čeho se rozhodnout, co dělat a co nedělat? Když se rozhoduji, jak využít svůj čas a energii jako aktivista, položím si dvě otázky. První: je tato akce nejefektivnější využití mého času a energie? Druhá: je to v souladu s mými klíčovými hodnotami – je to vyjádřením nejen toho, co chci, ale i toho, kdo jsem? Zosobňuji tím svůj aktivismus? Musíme dělat to, v čem jsme dobří, a co nám přináší radost a také co je potřebné a efektivní.

Často slyšíme, že potřebujeme v hnutí všechny druhy strategií a přístupů, že potřebujeme ode všeho něco. Je ale možné, že některé strategie jsou kontraproduktivní, že některé z těchto přístupů odradí více lidí než přilákají?

Melanie Joy: Ano, určitě. Věřím, že potřebujeme mnoho různých forem aktivismu, ale ne všechny formy aktivismu jsou strategické. Například ničení majetku není strategické. Můj kolega James McWilliams říká následující: 99 % společnosti je hluboce speciistická. Takže když ničíte majetek, který udržuje specistickou instituci, jak si myslíte, že bude veřejnost reagovat, když se na to podíváte speciistickýma očima? Navíc je také ničení majetku fundamentálně nestrategické, protože dává násilníkovi možnost projektovat své násilí na nás, aby to vypadalo, že my jsme ti násilní. Dokud hnutí nedosáhne veřejné podpory, je ničení majetku vždy použito proti proponentům hnutí.

A co krádeže (záchrana) živých zvířat? Myslíte si, že je to efektivní?

Melanie Joy: Myslím si, že otevřené záchrany mohou být efektivní. Jsou méně problematické, protože jsou transparentní a nebývají násilné, protože se nic neničí. Zachraňujete životy. Je to konstruktivní spíše než destruktivní. 

Kdybyste měla deset milionů dolarů, co byste s nimi udělala?

Melanie Joy: Myslím, že bych je použila ke zvyšování povědomí o karnismu. Opravdu věřím, že kdyby mainstream uznal karnismus jako ideologii, radikálně a navždy by to změnilo způsob, jakým přemýšlíme o jedení zvířat. Karnistický předsudek je důvodem, proč je tak složité být aktivista. Předsudek je nelogické myšlení. A útlak a diskriminace jsou institucionalizované předsudky. Myslím si, že je prakticky nemožné vést objektivní, skutečně produktivní veřejnou debatu o jedení zvířat, dokud stále bude omezené povědomí o karnismu. Dokud tento systém nezviditelníme, budeme jednat s hluboce předpojatými lidmi, kteří ale věří, že jsou zcela objektivní. To je věc, kterou je obtížné překonat. Je to jeden z důvodů, proč potřebujeme být pořád tak strategičtí. Představte si, kdyby byla tato předpojatost (bias) rozpoznána.

Přečtěte si více o práci Melanie Joy a jejího týmu na carnism.org.