Lidských práv jistě ne – ve Všeobecné deklaraci lidských práv najdete sotva tři články ze třiceti, které by se daly použít i na lidoopy. Když už, tak lidoopích práv (a proč ne delfíních, velrybích nebo psích?). Ale právo má smysl, jen pokud je vymahatelné, a tak bychom se časem dočkali zákonných zástupců lidoopů, a třeba i nové právně primatologické specializace, možná i početnější než její potenciální klienti. Neměli bychom se raději zabývat povinnostmi a zodpovědností plně svéprávných lidí vůči jiným tvorům, ba i výtvorům, od primátů a delfínů přes duby až po staré Střešovice?
Ano i ne. Lidská práva vycházejí z potřeby chránit lidský život především před násilím jiných lidí. Diskuse o právech lidoopů je vedena v podobné linii a je reakcí na bezbřehé vykořisťování přírody člověkem, které se paradoxně děje právě ve jménu vznešených lidských práv. Je připomenutím, že i my lidé jsme součástí přírody, což implikuje naši zodpovědnost rozšířit morální společenství od původně pouze svobodných dospělých mužů přes ženy, otroky, děti, bezbranný a nenarozený život až po příslušníky jiných druhů. Spíše než o práva lidoopů jde tedy o zodpovědnost lidí.
profesor bioetiky
Výbor pro životní prostředí, zemědělství a rybolov španělského parlamentu 25. června (2008) hlasováním historického významu vyjádřil podporu Projektu velký lidoop (The Great Ape Project), návrhu na udělení práv na život, svobodu a ochranu před mučením nejbližším příbuzným člověka: šimpanzům, bonobům, gorilám a orangutanům. Jiné země, kupříkladu Nový Zéland a Velká Británie, sice už zavedly opatření k ochraně velkých lidoopů před zhoubnými pokusy, ale žádný národní parlament dosud nedeklaroval, že by nějaké zvíře mohlo být osobou s vlastními právy. Rezoluce, již podle očekávání přijme celý parlament, vybízí španělskou vládu, aby propagovala obdobnou deklaraci napříč Evropskou unií. Dále vládu vyzývá, aby do roka přijala legislativu, která by zakazovala potenciálně škodlivé pokusy na velkých lidoopech, jež nejsou v jejich zájmu. Držet velké lidoopy v zajetí bude povoleno pouze za účelem ochrany, a to za podmínek pro lidoopy optimálních. Výbor dále vládě doporučuje, aby Španělsko na mezinárodních fórech a v mezinárodních organizacích podnikalo kroky, jejichž cílem bude zajistit, aby velcí lidoopi byli chráněni před špatným zacházením, otroctvím, mučením, zabíjením a vyhubením. Paola Cavalieriová a já jsme Projekt velký lidoop založili v roce 1993, abychom prolomili bariéry mezi lidskými a ne-lidskými živočichy. Badatelé jako Jane Goodallová, Diane Fosseyová a Biruté Galdikasová doložili, že velcí lidoopi jsou myslící bytosti, jsou si vědomi sami sebe a mají bohatý citový život, čímž připravili půdu pro to, aby na ně byla rozšířena základní práva. Jestliže lidská práva považujeme za něco, co náleží všem lidským bytostem, bez ohledu na to, jak omezená může být jejich schopnost myslet či cítit, jak můžeme podobná práva upírat velkým lidoopům, kteří svým rozumem, sebeuvědoměním a emočními pouty k ostatním některé lidské bytosti zřetelně předčí? Takový postup by byl projevem předsudku vůči ostatním bytostem pouze kvůli tomu, že nejsou příslušníky našeho druhu – předsudku, který nazýváme speciesismem (čili „druhovou diskriminací“), abychom zdůraznili jeho podobnost s rasismem. Projekt velký lidoop se snaží změnit způsob našeho uvažování o lidoopech a nakonec o zvířatech obecně. Španělská rezoluce představuje první oficiální přijetí tohoto pohledu. Používání pojmu „otroctví“ ve vztahu k něčemu, co je nemorální činit se zvířaty, je obzvlášť významné, neboť až dosud se předpokládalo, že zvířata jsou oprávněně našimi otroky, které můžeme využívat dle libosti, ať už jako tažná zvířata, vzorky pro výzkum lidských nemocí nebo původce vajec, mléka či masa, které jíme. Vládní uznání toho, že zotročování zvířat může být v nepořádku, je podstatným prolomením hradeb výsadní mravní hodnoty, které jsme kolem svého biologického druhu vystavěli
|
|
|
|
|
|
Fatima
Cvrčková
Pavel Černý
Lydie
Fialová
Marek
Švehla
Peter Singer