Velká opičí debata  Španělé zvažují práva lidoopů   12. června 2006, Lidové Noviny, Španělští socialisté předložili parlamentu neobvyklý návrh. Chtějí poslance přesvědčit, aby podpořili projekt, který zajistí základní práva nejbližším příbuzným lidí - šimpanzům, orangutanům a gorilám Návrh ve Španělsku vyvolává údiv a protesty -zejména mezi církevními představiteli, kteří takovou myšlenku považují za „absurdní“. Ochránci zvířat a poslanci strany zelených však přiznání základních práv lidoopům -tedy práva na život, svobodu a tělesnou nedotknutelnost - pokládají za vážné téma k diskusi. Bioetik a poslanec zelených Francisco Garrido říká, že tito tvorové „tak blízcí lidem“ byli dosud považováni za „pouhé věci nebo hračky“. Navrhl proto rezoluci, která vyzývá vládu, aby „deklarovala svou podporu projektu Great Ape (Lidoop) a podnikla na mezinárodních fórech a v organizacích veškerá nezbytná opatření pro ochranu lidoopů před špatným zacházením, zotročováním, mučením, smrtí a vyhynutím“. Tato rezoluce by sice neměla stejnou sílu jako zákon, ale jejím přijetím by se Španělsko stalo druhou zemí, kde zákonodárný sbor uznal lidoopům zvláštní postavení a potřebu chránit je nejen před vyhynutím, ale i před týráním jednotlivých kusů. Nový Zéland už lidoopy chrání Jako první zakotvil základní práva pro lidoopy do svého právního řádu v roce 1999 Nový Zéland. Tamější zákonodárci tehdy vyhověli naléhání aktivistů. Zakázali jakékoli pokusy na lidoopech a přijali zákon, podle kterého nesmí být žádný z lidoopů zabit (s výjimkou zabití v sebeobraně) a nesmí mu být způsobována újma ani v případě, že by tím prospěl jiným příslušníkům „společenství“ lidoopů a lidí. Projekt Great Ape („Lidoop“), pro nějž několik španělských zákonodárců hledá podporu v parlamentu, založili v roce 1993 filozofové Peter Singer a Paola Cavalieriová. Jeho hlavní myšlenka je založena na poznatcích významných badatelů, jako jsou Jane Goodallová, Diane Fosseyová a řada dalších. Vědci se sice stále přou, o kolik procent se liší genetická výbava člověka a šimpanze, shodují se však na jednom - že tento rozdíl není velký. Šimpanzi a gorily dokážou řešit hádanky, navazují dlouhodobé vztahy, truchlí nad smrtí blízkých a jsou schopni se naučit komunikovat ve znakové řeči. Tvůrci projektu proto vyžadují, aby jim lidé také přiznali základní práva.  Nenarozené děti práva nemají Projekt se však ukázal jako velmi kontroverzní. Silně proti němu protestuje kupříkladu pamplonský arcibiskup Fernando Sebastian. „Nenarozeným dětem základní práva upíráme a budeme je přiznávat lidoopům?“ řekl stanici BBC. Jiní odpůrci návrhu zase vyžadují, aby společně s právy měli lidoopi i nějaké povinnosti. To je však podle zastánců rezoluce holý nesmysl. Lidoopi jsou podle nich sociálně a mentálně blízcí malým dětem, starým či mentálně postiženým lidem. „Na malé děti přece také neuvalujeme žádné právní povinnosti, a přesto jim přiznáváme základní lidská práva,“ říká Paula Casalová z organizace Great Ape. Někteří odpůrci se obávají, že přiznání práv lidoopům může překážet lékařskému výzkumu. Některé experimenty na lidoopech totiž nelze plnohodnotně nahradit pokusy na jiných zvířatech či laboratorními testy na buňkách.  „V Evropě se od roku 2002 už na lidoopech neprovádějí žádné lékařské experimenty, čímž padl další důvod, proč jim nepřiznat některá základní práva,“ říká Singer. „Přijetí rezoluce španělským parlamentem by byl historický průlom v mravním vývoji lidstva,“ dodává.  Velká opičí debata Peter Singer Ve svých Dějinách evropské morálky, které vyšly v roce 1869, irský historik a filozof W. E. H. Lecky napsal: Laskavé chování zprvu zahrnuje toliko rodinu, záhy se však kruh rozšíří a obsáhne nejprve třídu, poté národ, poté koalici národů, nato veškeré lidstvo, až nakonec jest jeho vliv patrný i na počínání člověka ve světě zvířecím… Je možné, že toto rozšiřování kruhu morálky vbrzku učiní významný krok kupředu. Francisco Garrido, bioetik a poslanec španělského parlamentu, navrhl rezoluci, která nabádá vládu, aby „deklarovala svou podporu projektu "Great Ape" a podnikla na mezinárodních fórech a v organizacích veškerá nezbytná opatření pro ochranu lidoopů před špatným zacházením, zotročováním, mučením, smrtí a vyhynutím“. Tato rezoluce by neměla sílu zákona, ale její schválení by se stalo prvním případem, kdy by zákonodárný sbor některého státu uznal zvláštní postavení lidoopů a potřebu chránit je nejen před vyhynutím, ale i před týráním jednotlivých kusů. Projekt „Great Ape“ („Lidoop“) www.greatapeproject.org jsem založil v roce 1993 spolu s italskou filozofkou a bojovnicí za práva zvířat Paolou Cavalieriovou. Naším cílem bylo zajistit lidoopům některá základní práva: právo na život, svobodu a ochranu před mučením. Projekt se ukázal jako kontroverzní. Někteří odpůrci namítají, že rozšiřováním práv za hranice našeho druhu zacházíme příliš daleko, zatímco podle jiných projekt nezachází dostatečně daleko, poněvadž omezuje přiznání práv pouze na lidoopy. První druh kritiky veskrze odmítáme. Neexistuje žádný rozumný morální důvod, proč by se základní práva měla omezovat na příslušníky určitého konkrétního druhu. Pokud bychom se setkali s inteligentními a sympatickými mimozemšťany, také bychom jim upřeli základní práva, jelikož nejsou příslušníky našeho druhu? Přinejmenším bychom tedy měli přiznat základní práva všem bytostem, které projevují inteligenci a vědomí (včetně určité míry uvědomění si vlastního já) a jež mají emocionální a sociální potřeby. Ke druhému typu kritiky se stavíme shovívavěji. Projekt „Great Ape“ neodmítá myšlenku přiznání základních práv i jiným živočichům. Pouze tvrdí, že potřeba takových práv je nejsilnější právě ve vztahu k lidoopům. Činnost badatelů, jako jsou Jane Goodallová, Diane Fosseyová, Birute Galdikasová, Frans de Waal a řada dalších, bohatě demonstruje, že lidoopi jsou inteligentní bytosti se silnými emocemi, jež se v mnoha ohledech podobají našim. Šimpanzi a gorily udržují dlouhodobé vztahy nejen mezi matkou a dítětem, ale i mezi nepříbuznými jedinci. Když jim zemře někdo milovaný, dlouhou dobu truchlí. Dokážou řešit složité hádanky, které vyvádějí z míry většinu dvouletých dětí. Jsou s to naučit se stovky znaků a skládat je do vět, které dodržují gramatická pravidla. Projevují smysl pro spravedlnost a protiví se jim ti, kdo nedokážou oplatit prokázanou laskavost. Pokud zahrneme šimpanzy a například hady do jedné skupiny s názvem „zvířata“, dáváme tím mimoděk najevo, že propast mezi námi a šimpanzy je větší než propast mezi šimpanzy a hady. Z evolučního hlediska je to však nesmysl. Šimpanzi jsou našimi nejbližšími příbuznými a jejich nejbližšími příbuznými nejsou gorily ani orangutani, nýbrž my. Před třemi lety dokonce skupina vědců pod vedením Dereka Wildmana ve své Zprávě Národní akademie věd navrhla, aby byli šimpanzi pro svou genetickou blízkost k člověku zařazeni do rodu Homo. Jako každá významná a novátorská myšlenka vyvolal i Garridův návrh ve Španělsku značnou diskusi. Někteří lidé se obávají, že bude překážet lékařskému výzkumu. Jediným biomedicínským výzkumným pracovištěm, které v poslední době pracovalo s lidoopy, je však Biomedicínské centrum pro výzkum primátů v nizozemském Rijswijku. Zpráva Nizozemské královské akademie věd z roku 2002 přitom shledala, že tamní šimpanzí kolonie neslouží žádným životně důležitým výzkumným účelům, a nizozemská vláda následně biomedicínský výzkum na šimpanzech zakázala. V současné době se tedy v Evropě na lidoopech neprovádí žádný lékařský výzkum, čímž padl další důvod, proč jim nepřiznat některá základní práva. Odpor částečně pramení i z nepochopení. Přiznání práv lidoopům neznamená, že všichni musí být osvobozeni – včetně těch, kteří se narodili a byli vychováni v zoo a ve volné přírodě by nepřežili. Stejně tak to nevylučuje eutanazii, pokud bude v zájmu jedinců, jejichž utrpení již nelze zmírnit. Podobně jako se o sebe nedokážou postarat někteří lidé a potřebují mít kolem sebe pečovatele, budou je mít kolem sebe také lidoopi žijící v lidských komunitách. Rozšíření základních práv na lidoopy neznamená, že přestanou být subjekty, které lze vlastnit a využívat je k pobavení či obveselení. Poslední skupina oponentů pak uznává argumenty pro rozšíření práv na lidoopy, ale obává se, že se tím vydláždí cesta pro rozšíření stejných práv na všechny primáty, všechny savce či všechna zvířata. Tito lidé by mohli mít pravdu. To ukáže jedině čas. S podstatou argumentace ve prospěch přiznání základních práv lidoopům to však nijak nesouvisí. Od snahy učinit nyní správnou věc by nás neměly odradit obavy, že nás později někdo přesvědčí, abychom správnou věc učinili znovu.   Proč jen lidoopi? Pramen   www.project-syndicate.org/contributor/185 Odkazy   www.cwu.edu/~cwuchci/ www.primatefreedom.com The Jane Goodall Institute www.rootsandshoots.org The Gorilla foundation Gorila KOKO www.savethechimps.org/

 

 

Velká opičí debata

 Španělé zvažují práva lidoopů

 

12. června 2006, Lidové Noviny, Španělští socialisté předložili parlamentu neobvyklý návrh. Chtějí poslance přesvědčit, aby podpořili projekt, který zajistí základní práva nejbližším příbuzným lidí - šimpanzům, orangutanům a gorilám

Návrh ve Španělsku vyvolává údiv a protesty -zejména mezi církevními představiteli, kteří takovou myšlenku považují za „absurdní“. Ochránci zvířat a poslanci strany zelených však přiznání základních práv lidoopům -tedy práva na život, svobodu a tělesnou nedotknutelnost - pokládají za vážné téma k diskusi.

Bioetik a poslanec zelených Francisco Garrido říká, že tito tvorové „tak blízcí lidem“ byli dosud považováni za „pouhé věci nebo hračky“. Navrhl proto rezoluci, která vyzývá vládu, aby „deklarovala svou podporu projektu Great Ape (Lidoop) a podnikla na mezinárodních fórech a v organizacích veškerá nezbytná opatření pro ochranu lidoopů před špatným zacházením, zotročováním, mučením, smrtí a vyhynutím“.

Tato rezoluce by sice neměla stejnou sílu jako zákon, ale jejím přijetím by se Španělsko stalo druhou zemí, kde zákonodárný sbor uznal lidoopům zvláštní postavení a potřebu chránit je nejen před vyhynutím, ale i před týráním jednotlivých kusů.

Nový Zéland už lidoopy chrání

Jako první zakotvil základní práva pro lidoopy do svého právního řádu v roce 1999 Nový Zéland. Tamější zákonodárci tehdy vyhověli naléhání aktivistů. Zakázali jakékoli pokusy na lidoopech a přijali zákon, podle kterého nesmí být žádný z lidoopů zabit (s výjimkou zabití v sebeobraně) a nesmí mu být způsobována újma ani v případě, že by tím prospěl jiným příslušníkům „společenství“ lidoopů a lidí.

Projekt Great Ape („Lidoop“), pro nějž několik španělských zákonodárců hledá podporu v parlamentu, založili v roce 1993 filozofové Peter Singer a Paola Cavalieriová. Jeho hlavní myšlenka je založena na poznatcích významných badatelů, jako jsou Jane Goodallová, Diane Fosseyová a řada dalších.

Vědci se sice stále přou, o kolik procent se liší genetická výbava člověka a šimpanze, shodují se však na jednom - že tento rozdíl není velký. Šimpanzi a gorily dokážou řešit hádanky, navazují dlouhodobé vztahy, truchlí nad smrtí blízkých a jsou schopni se naučit komunikovat ve znakové řeči. Tvůrci projektu proto vyžadují, aby jim lidé také přiznali základní práva.

 Nenarozené děti práva nemají

Projekt se však ukázal jako velmi kontroverzní. Silně proti němu protestuje kupříkladu pamplonský arcibiskup Fernando Sebastian. „Nenarozeným dětem základní práva upíráme a budeme je přiznávat lidoopům?“ řekl stanici BBC.

Jiní odpůrci návrhu zase vyžadují, aby společně s právy měli lidoopi i nějaké povinnosti. To je však podle zastánců rezoluce holý nesmysl. Lidoopi jsou podle nich sociálně a mentálně blízcí malým dětem, starým či mentálně postiženým lidem.
„Na malé děti přece také neuvalujeme žádné právní povinnosti, a přesto jim přiznáváme základní lidská práva,“ říká Paula Casalová z organizace Great Ape.

Někteří odpůrci se obávají, že přiznání práv lidoopům může překážet lékařskému výzkumu. Některé experimenty na lidoopech totiž nelze plnohodnotně nahradit pokusy na jiných zvířatech či laboratorními testy na buňkách.

 „V Evropě se od roku 2002 už na lidoopech neprovádějí žádné lékařské experimenty, čímž padl další důvod, proč jim nepřiznat některá základní práva,“ říká Singer. „Přijetí rezoluce španělským parlamentem by byl historický průlom v mravním vývoji lidstva,“ dodává.

 Velká opičí debata

Peter Singer

Ve svých Dějinách evropské morálky, které vyšly v roce 1869, irský historik a filozof W. E. H. Lecky napsal:

Laskavé chování zprvu zahrnuje toliko rodinu, záhy se však kruh rozšíří a obsáhne nejprve třídu, poté národ, poté koalici národů, nato veškeré lidstvo, až nakonec jest jeho vliv patrný i na počínání člověka ve světě zvířecím…

Je možné, že toto rozšiřování kruhu morálky vbrzku učiní významný krok kupředu. Francisco Garrido, bioetik a poslanec španělského parlamentu, navrhl rezoluci, která nabádá vládu, aby „deklarovala svou podporu projektu "Great Ape" a podnikla na mezinárodních fórech a v organizacích veškerá nezbytná opatření pro ochranu lidoopů před špatným zacházením, zotročováním, mučením, smrtí a vyhynutím“. Tato rezoluce by neměla sílu zákona, ale její schválení by se stalo prvním případem, kdy by zákonodárný sbor některého státu uznal zvláštní postavení lidoopů a potřebu chránit je nejen před vyhynutím, ale i před týráním jednotlivých kusů.

Projekt „Great Ape“ („Lidoop“) www.greatapeproject.org jsem založil v roce 1993 spolu s italskou filozofkou a bojovnicí za práva zvířat Paolou Cavalieriovou. Naším cílem bylo zajistit lidoopům některá základní práva: právo na život, svobodu a ochranu před mučením.

Projekt se ukázal jako kontroverzní. Někteří odpůrci namítají, že rozšiřováním práv za hranice našeho druhu zacházíme příliš daleko, zatímco podle jiných projekt nezachází dostatečně daleko, poněvadž omezuje přiznání práv pouze na lidoopy.

První druh kritiky veskrze odmítáme. Neexistuje žádný rozumný morální důvod, proč by se základní práva měla omezovat na příslušníky určitého konkrétního druhu. Pokud bychom se setkali s inteligentními a sympatickými mimozemšťany, také bychom jim upřeli základní práva, jelikož nejsou příslušníky našeho druhu? Přinejmenším bychom tedy měli přiznat základní práva všem bytostem, které projevují inteligenci a vědomí (včetně určité míry uvědomění si vlastního já) a jež mají emocionální a sociální potřeby.

Ke druhému typu kritiky se stavíme shovívavěji. Projekt „Great Ape“ neodmítá myšlenku přiznání základních práv i jiným živočichům. Pouze tvrdí, že potřeba takových práv je nejsilnější právě ve vztahu k lidoopům. Činnost badatelů, jako jsou Jane Goodallová, Diane Fosseyová, Birute Galdikasová, Frans de Waal a řada dalších, bohatě demonstruje, že lidoopi jsou inteligentní bytosti se silnými emocemi, jež se v mnoha ohledech podobají našim.

Šimpanzi a gorily udržují dlouhodobé vztahy nejen mezi matkou a dítětem, ale i mezi nepříbuznými jedinci. Když jim zemře někdo milovaný, dlouhou dobu truchlí. Dokážou řešit složité hádanky, které vyvádějí z míry většinu dvouletých dětí. Jsou s to naučit se stovky znaků a skládat je do vět, které dodržují gramatická pravidla. Projevují smysl pro spravedlnost a protiví se jim ti, kdo nedokážou oplatit prokázanou laskavost.

Pokud zahrneme šimpanzy a například hady do jedné skupiny s názvem „zvířata“, dáváme tím mimoděk najevo, že propast mezi námi a šimpanzy je větší než propast mezi šimpanzy a hady. Z evolučního hlediska je to však nesmysl. Šimpanzi jsou našimi nejbližšími příbuznými a jejich nejbližšími příbuznými nejsou gorily ani orangutani, nýbrž my. Před třemi lety dokonce skupina vědců pod vedením Dereka Wildmana ve své Zprávě Národní akademie věd navrhla, aby byli šimpanzi pro svou genetickou blízkost k člověku zařazeni do rodu Homo.

Jako každá významná a novátorská myšlenka vyvolal i Garridův návrh ve Španělsku značnou diskusi. Někteří lidé se obávají, že bude překážet lékařskému výzkumu. Jediným biomedicínským výzkumným pracovištěm, které v poslední době pracovalo s lidoopy, je však Biomedicínské centrum pro výzkum primátů v nizozemském Rijswijku. Zpráva Nizozemské královské akademie věd z roku 2002 přitom shledala, že tamní šimpanzí kolonie neslouží žádným životně důležitým výzkumným účelům, a nizozemská vláda následně biomedicínský výzkum na šimpanzech zakázala. V současné době se tedy v Evropě na lidoopech neprovádí žádný lékařský výzkum, čímž padl další důvod, proč jim nepřiznat některá základní práva.

Odpor částečně pramení i z nepochopení. Přiznání práv lidoopům neznamená, že všichni musí být osvobozeni – včetně těch, kteří se narodili a byli vychováni v zoo a ve volné přírodě by nepřežili. Stejně tak to nevylučuje eutanazii, pokud bude v zájmu jedinců, jejichž utrpení již nelze zmírnit. Podobně jako se o sebe nedokážou postarat někteří lidé a potřebují mít kolem sebe pečovatele, budou je mít kolem sebe také lidoopi žijící v lidských komunitách. Rozšíření základních práv na lidoopy neznamená, že přestanou být subjekty, které lze vlastnit a využívat je k pobavení či obveselení.

Poslední skupina oponentů pak uznává argumenty pro rozšíření práv na lidoopy, ale obává se, že se tím vydláždí cesta pro rozšíření stejných práv na všechny primáty, všechny savce či všechna zvířata. Tito lidé by mohli mít pravdu. To ukáže jedině čas. S podstatou argumentace ve prospěch přiznání základních práv lidoopům to však nijak nesouvisí. Od snahy učinit nyní správnou věc by nás neměly odradit obavy, že nás později někdo přesvědčí, abychom správnou věc učinili znovu.

 

Pramen

www.project-syndicate.org/contributor/185