O zvířatech z katolické věrouky

 

 

 

 

Vybrala jsem z katolických stránek vira.cz a katolik. cz pár odpovědí na otázky čtenářů pro ty ochránce zvířat, vegany---  kteří se zajímají o křesťanství (přesněji katolickou víru). Ponechávám odpovědi bez komentáře.

 

 

Otázka: Dobrý den,chtěla bych se zeptat, jak církev přišla na to, že zvířata nemají duši (tudíž nemohou do nebe atd. atd.). Ušetřete mě prosím keců o tom, že zvířata nejednají z vlastní vůle, ale jen podle instinktů - vyrůstám se zvířaty celý život, tak o nich něco vím a rozhodně pozoruji (např. u koček, koní a podobných savců), že se rozhodují podle sebe a dělají si, co chtějí; instinktivně se chovají jen v nepatrně větší míře než člověk. 
 
Možná jsem jenom špatně pochopila tu vaši duši (já věřím na výhradnou funkci mozku - se zánikem mozku zaniká osobnost a všechno, co k ní patří), ale nechápu, proč je odepírána zvířatům a církev považuje zvířata jen za nějakou spodinu, která je tu jen od toho, abychom měli koho zabíjet, jíst, týrat, obětovat etc. Budu ráda, když se rozepíšete o pohledu křesťanství na duši a zvířata.

Ve zveřejněných odpovědích jsem si všimla, že se často zmiňujete o svobodné vůli člověka a píšete, že zvířata ji nemají. Mezi smýšlením člověka a zvířete nevidím žádný větší rozdíl. Vlastně si ani nedokážu představit nic konkrétnějšího pod svobodnou vůlí než to, že se sám tvor rozhoduje o tom, co udělá. Proto prosím o definici svobodné vůle a duše, pokud je možno je definovat.
Zvířata nejsou horší než člověk, jen jinak stvořená

Odpověď: Dobrý den,je cítit, že zvířata dobře znáte a rozumíte jim. Některá zvířata mnoho cítí a jednají velmi vyzrále. Prokazují schopnost myšlení často tak přesvědčivě, že bychom jim nejraději přisoudili duši.

Věnujme se ale chvíli několika rozdílům v přemýšlení lidí a zvířat. Jistě jste slyšela o ´vyšších a nižších citech´. 
K vyšším citům, kterými se od zvířat lišíme, patří smysl pro estetiku, který se projevuje třeba ve chvíli, kdy vím, že některý obraz si pověsím do svého pokoje a jiný ne (protože jde o kýč). Dále schopnost udělat něco špatně a zpětně si uvědomit, že jsem to udělala. Také schopnost vcítit se do složité situace druhého člověka a soucítit s ním. Takto se myšlení člověka liší od živočichů. Jde o schopnosti, ve kterých se podobáme Bohu.

Přestože zvířata zřejmě vnímají Boží přítomnost velmi hluboce, jsou hluboce citliví na dobré a špatné zacházení a lásku, kterou jim projevíme, nemůžeme říci, že jsou schopná být ve spojení s Bohem stejným způsobem, jako lidé. Proto také církev nikdy neuvažovala nad tím, že by jim podávala svátosti a svátostiny (křest, pohřeb, přijímání Eucharistie apod.), zatímco i velmi nemocní lidé svátosti přijímají a většinou z nich mnoho čerpají. Schopnost věřit je totiž vyhrazena pouze lidem. 

Je pravda, že někteří velmi nemocní lidé vykazují menší schopnost myšlení než vyspělá zvířata, a přesto si křesťané odvažují tvrdit, že i v takto nemocných lidech je duchovní bytost, která má schopnost být ve vnitřním spojení s Bohem. Pokud po autohavárii člověk nemůže takřka vůbec přemýšlet, jeho duše nadále komunikuje s Bohem. 

V tom se lišíme od zvířete, které funguje jinak. Duše tedy přesahuje rozumové myšlení. Proto říkáme, že zvířata ač mají rozum a ve velké míře i svobodnou vůli a schopnosti, o kterých se člověku ani nesní, nemají duši. Živé organismy na zemi jsou různě vyspělé. Proč právě člověka Bůh povýšil nad ostatní živočichy – nevím. Ale je poctivé uznat, že člověk se od zvířat liší, i když mnohdy není mezi jeho chováním a chováním zvířat pražádný rozdíl.

Když církev říká, že zvířata nemají duši, v žádném případě nelegalizuje trápení zvířat a jejich týrání. Takové jednání je velmi zlé a církev je zavrhuje.

Zvířatům je třeba přiznat jejich důstojnost, kterou, jak píšete, jim mnohdy lidé nepřiznávají. A zároveň přiznat důstojnost člověku, i přesto, že se někdy chová ´jako zvíře´! Je jisté, že nejen zvířata jsou týrána, ale také lidé, stačí otevřít internet a číst. Proto vzniká zároveň mnoho organizací proti týrání zvířat i proti týrání lidí. Obojí je správné a dobré.

Přeji Vám mnoho úspěchu na Vaší cestě, využijte daru porozumění zvířatům, který jste dostala a daru pochopení jejich světa.
Autor: stepa
 


Otázka: Dnes pri prilezitosti svatku sv. Antonina jsem opet jako kazdy rok zde v Italii nechala v kostele pozehnat naseho pejska. Nebot se ovsem letos s manzelem budeme stehovat do Cech (do Prahy), rada bych vedela, zda-li se neco takoveho praktikuje i u nas. Dalsi dotaz: Jdou i zvirata do nebe? Co se s nimi deje po jejich smrti? Jsou preci take vytvor Bozi. Mnohokrat dekuji za odpoved.

 

Odpověď: Zvířata nejsou horší než člověk, jen jinak stvořená
Dobry den, veřejné žehnání zvířat se u nás dle našich informací koná jen ojediněle. Viz např.: Farnost Český Brod. Možná, že pokud požádáte kněze ze své farnosti, vyjde Vám vstříc. Na otázku, zda jdou zvířata do nebe, nemáme jednoznačnou odpověď. Pokud ale nebe bude naplněným životem v radosti, který dává Bůh, dá se nějak předpokládat, že Tvůrce Vašeho pejska Vás nenechá bez radosti, kterou jste s ním prožívala zde na Zemi.

Přikládáme odpověď kardinála Vlka na podobnou otázku.
Mám moc rád svého psa a nedovedu si představit, že se s ním v nebi nesetkám. Co si mám počít? 
 
Miloslav kardinál Vlk : 
Přečti si poslední kapitoly z Bible, z knihy Zjevení, kde se mluví o novém nebi a nové zemi, že totiž i příroda bude mít účast na vzkříšení.Přečti si 8. kapitolu z Listu Římanům, kde sv. Pavel říká, že i "tvorstvu zůstává naděje, že i ono bude vysvobozeno z porušení a dosáhne svobody ve slávě Božích dětí". Takže je možné, že se se svým psem nějak setkáš.
Autor: IMA
 

Otázka: už mě to strašně dlouho trápí a vrtá hlavou, jestli zvířata, co umřou jdou jakoby do nebe, k Pánu Bohu. Děkuju moc jestli si uděláte čas a odepíšete mi.

 

Odpověď: Nebe jako místo natolik úžasné, že pro něj nemáme slov
Milá/ý...děkujeme za Tvůj dotaz. Odpověď na něj ovšem nemáme – a nikdo ji nemá. Křesťanství a bible se k otázce nevyjadřují, protože je zajímá v prvé řadě něco jiného, totiž člověk. Člověk má svobodnou vůli a člověk taky zhřešil – a s tím je potřeba něco udělat, a odpověď na tenhle palčivý problém člověka dává Ježíš, který přichází právě kvůli tomu, aby člověka v jeho situaci zachránil (v kostele se obvykle říká spasil, ale znamená to totéž). Zvířata ovšem svobodnou vůli nemají, tím pádem nezhřešila a takovouhle záchranu jako člověk nepotřebují. Víme, že člověk nese ve svém nitru boží obraz, který nikdo nemůže zničit, a tím pádem říkáme, že má nesmrtelnou duši. Jak se to má se zvířaty, ovšem nevíme.
Jak to ale "v nebi" bude vypadat, taky samozřejmě nevíme, nedovedeme si představit. Máme jen důvod k naději, že je-li to místo, které pro nás připravil Bůh, bude to cosi natolik úžasného, že pro to nemáme slov. A jediný způsob, jak zjistit, jestli tam budou i zvířata, je dostat se tam sami. A to je možná ta hlavní otázka, která by nás měla "potrápit". 

A s tím mají hodně co do činění také naše vztahy: s Bohem na prvním místě, s lidmi – s nejbližšími, méně blízkými, přáteli i nepřáteli –, ke stvoření (nejsme tu kvůli tomu, abychom vše zruinovali, poničili a utýrali, že), k věcem a ke světu...

Přeji Ti hodně dobrého ve Tvém vlastním hledání "cesty do nebe".
Kategorie otázky: Hudba, škola, krize víry,..., Víra – nauka víry, katechismus
Autor: mat

Pramen, odkazy

 

Otázky a odpovědi katolik.cz a vira.cz
O nesmrtelnosti zvířat
Má můj papoušek duši?
Spása zvířat?
Encyklika Laudato si