K myslivcům mají poslanci blíž

Senát minulý týden vetoval rozhodnutí Poslanecké sněmovny (ZDE), aby bylo v Česku opět legální cvičit psy norníky na živých liškách. Jde o velmi krutý výcvik: pes při něm honí v umělé noře lišku a na konci se do ní zakousne. Myslivec pak oba vytáhne ven, psa od lišky oddělí (ponořením do vody) a liška jde zpět do nory, kde se do ní zakusuje další pes. A tak pořád dokola. Sněmovna bude nyní o zákonu hlasovat podruhé. Poslanec Přemysl Rabas (zelení) patří k předním odpůrcům zmírňování ochrany zvířat.

 Jaká je možnost, že sněmovna veto Senátu přehlasuje?
Pevně věřím, že zvítězí zdravý rozum. Civilizovaný národ by se neměl chovat necivilizovaně. Kontaktní norování je navíc v rozporu s evropským právem, proto nemůže v zákoně zůstat

Proč se vlastně zákon na ochranu zvířat projednával vloni?
Některé věci tam měly být dané do souladu s evropským právem. Například se měla vypustit pasáž o přepravě zvířat, protože ji nově řeší speciální evropská směrnice. Jenže sotva se zákon ve sněmovně otevřel, začali poslanci navrhovat velké množství pozměňovacích návrhů. Většina neprošla, norování ano.

Co kromě norování vyvolalo velký spor?
Podobný spor se vedl o používání živé rybky jako návnady. V první porevoluční novele to bylo zakázané a v předchozí se to znovu povolilo. Teď byla snaha prosadit opět zákaz, ale bez úspěchu. Vím, že to zní jako blbost, prostě jedna ryba napíchnutá na háček. Jenže rybička visí napíchnutá za páteř půl hodiny, hodinu, než sama uhyne nebo ji sežere jiná ryba. A v době, kdy existuje dostatek umělých návnad, s nimiž dosáhne rybář stejného výsledku, bychom jako kulturní národ neměli používání ryb jako živých návnad dovolit. Zastánci rybích návnad říkají, že jde o tradici. Já obvykle namítám – a je to drsné srovnání –, že tou je ženská obřízka v Africe také.

Kde dnes podle vás dochází k dalšímu evidentnímu týrání zvířat?
Nelíbí se mi faremní chovy kožešinových zvířat. Když jde o králíka nebo nutrii a lze využít jejich maso na jídlo, mám s tím menší problém. Když jde ale o šelmu, která se chová v malých klecích jen proto, aby se usmrtila a zbyla z ní kožešina, je to pro mě nepřijatelné.

Zemědělských chovů – například slepic – se to netýká?
Nejsem vegetarián a uznávám, že je legitimní, aby člověk choval zvířata kvůli masu. Je ale nutné, aby se k nim choval co nejšetrněji. Velkochovy takové šetrné chování většinou neumožňují. Někdy se tam stávají strašlivé věci.

V čem tedy spočívá vaše hranice, co je a není přijatelné? V užitku zvířat kvůli masu?
Mně se nelíbí zavírat fretky, mývaly, lišky a jiné šelmy do klecí. Těžko ale říct, kde má člověk položit tu hranici: zda králík ano, činčila, nutrie nebo liška ne.

Takže kde je ta hranice?
Pro sebe mám danou hranici tím, zda produkt ze zvířat nutně potřebujeme. Jíst musíme a neumím si představit, že budeme jíst všichni sóju. Oblékat se do kožešin ze zvířat zabitých jen kvůli té kožešině ale nemusíme.

Také je možné zpřísnit normy pro všechny chovy a i králíky chovat v lepších podmínkách.
Možná máte pravdu. Teď když neprošel náš návrh zakázat šelmy na kožešinových farmách, je třeba pokusit se jít cestou zlepšení standardů, to znamená donutit chovatele, aby prostory byly tak velké, že se jim pak nevyplatí zvířata chovat.

Je šance to prosadit?
To je otázka. Česká republika přijímá v ochraně zvířat jen to, co musí jako člen EU přijmout, nikde nejsme o krok vpředu.

Jak je možné, že se porevoluční trend větší ochrany zvířat obrací?
To by vyžadovalo mnohem hlubší analýzu. V 90. letech bylo mezi zákonodárci mnoho lidí z intelektuálních kruhů, disidenti, lidé, co uznávají i jiné hodnoty než prostý konzum. Teď se společnost posouvá k tomu konzumu.

Kdo je největší lobbista proti ochraně zvířat?
Jde o řadu lobbistů, každý tam má nějaký zájem. Myslivecká lobby je silná, rybářská lobby je také dosti iniciativní. Pokud se dotkneme farem zvířat, u nich jsou tak jasné ekonomické zájmy, že nevěřím v nějakou zásadní změnu. Ovšem tam, kde dochází k týrání v zájmu tradice, tam by ke změnám dojít mohlo.

Kolik poslanců se řadí k myslivecké a rybářské lobby?
Hodně poslanců chodí na hony a hodně poslanců chodí na ryby. Přesně to říct nedokážu.

Jak je možné, že parlamentem prošla tak evidentně krutá věc, jako je výcvik psů na liškách?
To nevím, zákon se probíral přes půl roku, byly k němu dva semináře, velké přesvědčování nevládních organizací. Jenže mezi poslanci je určitě víc těch, kteří jsou sami myslivci nebo rybáři nebo mají ve svém okruhu myslivce a rybáře, než těch, kteří mají kontakty na nevládní organizace, chránící zájmy zvířat.

Proč Evropská unie nemá vlastní zastřešující normu pro ochranu zvířat?
Nepřemýšlel jsem o tom, nedokážu říct, jestli by to bylo efektivní. Podmínky členských států jsou příliš rozdílné. Je to otázka například u ryb: většina evropských států je přímořských a vztah k mořským rybám je často daleko horší než k sladkovodním. Pochybuji, že by to Evropská komise mohla vyřešit jednou normou.

"Lovecká záliba je lidská vášeň pronásledovat a zabíjet zvířata žijící na svobodě.Definice, jejíž správnost asi nikdo si nebude troufat popírat, neobsahuje zabíjení polokrotkých zvířat uzavřených v oborách - tento sport spadá do rubriky vražda bez polehčujících okolností a přísluší pod morální trestní zákon.

 

Lovecká vášeň jakožto tělesný sport je pravidelně jen klamné předstírání - v hlubině řve vraždychtivost divoké zvěře, zkrocená kulturou v neuvědomělý pud. Mezi lovci naší doby a našimi divokými předky, kteří se navzájem zabíjeli kamennými sekyrami pro sousto syrové ryby, je jen několik tisíc let civilizace. Jen metoda zjemněla, princip je naprosto stejný.  

 

Velké základní zákony stvoření jsou nezměnitelné, lov není nic jiného než onen popud silnějšího porazit slabšího k zemi, který se táhne celou sérií stvoření. Lovecká vášeň je zvířecí pud a jako takový je nemožné jej zničit. Ale je povinností každého individua, které je si vědomo své vysoké lidské hodnosti, aby se pokusilo pracovat proti této choutce a zabraňovalo jejímu vypuknutí; je to strašidlo z hrobu, v němž odpočívají praotcové našeho rodu, kaz z našeho divokého dětství. Tato krev prolitá při kruté hře je skvrna, kterou by se naše rodina, osvobozená z temnot zvířecího života a povýšená na člověka, měla snažit vymazat ze svého erbu, jako se osvobozený galejní otrok snaží vymazat znamení po železném řetězu, který svíral jeho nohu.  

 

Právo člověka zabíjet zvířata je omezeno na jeho právo obrany a jeho právo jsoucnosti - onoho prvního práva lze se dovolávat v našich zemích jenom ve výjimečných případech, tohoto druhého nemůže se dovolávat naše třída. Sympatie za hranice lidskosti, to jest vlídnost k zvířatům, je, jak známo, jedna z posledních morálních vlastností, kterých člověk nabyl. Tato vlastnost chybí skoro úplně nejníže stojícím lidským rasám, a stupeň jejího vývoje označuje cestu, kterou individuum vykonalo ze svého divokého prastavu. Člověka, který nachází zálibu v mučení a zabíjení zvířat, nutno proto pokládat za přechodný typ mezi divochem a kulturním člověkem. Tvoří chybějící článek ve vývoji lidského ducha od surovosti k zušlechtění". (Axel Munthe, lékař,  spisovatel) 

 

"Mezi politiky bývá více psychopatů než mezi normálními lidmi, protože to je prostředí, které je vyloženě láká. Jsou fascinováni mocí, penězi a částečně i sexem".(Jeroným Klimeš, psycholog)

.

.

Pramen, odkazy   Zdroj: Respekt Vytížení politici si našli chvilku na návrat k přírodě Slavnosti sněženek Na komoru