Dilema

V životě přijdou chvíle, kdy člověku není třeba žádných doktrín, kdy dokonce práva se stanou zcela podružným pojmem, a kdy život od nás nepožaduje nic víc než prostý projev úcty k ostatním tvorům, trochu slitování a trochu lásky. ... Jste-li svědky té naprosté lhostejnosti k utrpení tvorů sloužících nám za potravu a nezměrného ničená tolika životů, pak všechny snahy ospravedlnit takový systém mi připadají jako prázdné fráze a ubohé výmluvy, které nemohou zakrýt všechnu tu ohavnost a bezbožnou domýšlivost, ten neuvěřitelný rozměr a hloubku utrpení, a nezměrný zármutek nad tím vším. Matthew Scully

prof. PhDr. Jan Keller, CSc.,   sociolog odvětil: „Lékaři mají spolehlivě zjištěno, že děti potřebují k normálnímu vývinu jíst i maso. Nejsme od přírody býložravci, ale všežravci. Když se někdo v dospělosti rozhodne pro naprosté veganství, je to správné. Jenom dětem by se to nemě,lo nutit, poškodilo by je to. Ať se rozhodnou samy, až budou dospělé. 

Osobně neodsuzuji jíst maso, pokud je z drobných chovů. Stoprocentně však odsuzuji velkochovy, to jsou skutečně koncentráky a mučírny. Měly by se dávat častěji filmy o tom, jak to v nich vypadá. Spotřebu masa by pak určitě omezilo poměrně dost lidí. My chováme doma vždycky nějakého králíka, a králičího masa bychom se nedotkli.  Necháváme je umřít věkem a pak je pohřbíme u nás na zahradě. Když jsem v restauraci, tak si vepřové dám. Ale omezuji to".

Prom. chem. J. Michálek, CSc., zareagoval stručně: „Humanismus, jak plyne z názvu, se netýká zvířat, nýbrž člověka, resp. lidí. Měl bych k tomu všemu jednu poznámku: Slyšel jsem, že rostliny prý pláčou, když je někdo trhá nebo otrhává. Rozhodnete-li se protojíst kameny, upozorňuji Vás, že někteří tvrdí,  že kameny jsou také živé. Přeji dobrou chuť“.

 Prof. Jan Sokol, Ph.D., CSc, filozof, svého času kandidát na prezidenta, uvažuje: Na takové věci si musí každý nakonec odpovědět sám. Jako pomůcku Vám mohu  napsat asi toto:
1. Pokud člověk něco dělá z důvodů zdravotních, může zároveň mluvit o důvodech  mravních?
 2. Zvířata lidé - a nejen lidé - zabíjeli vždycky. Dnes jsou to téměř výhradně  zvířata, která by tu bez lidského přičinění nebyla.
 3. Je v pořádku tento zájem bohatých a sytých lidí o osud zvířat, když v téže  chvíli umírají po světě  tisíce lidí hlady? 

Prof.Václav Hořejší, PhD, imunolog reflektuje onu problematiku následovně: „Rozhodně si nemyslím, že jíst maso je nějaký morální problém. Nemorální je zacházet s chovanými zvířaty ve stájích, při transportunebo na jatkách tak, že trpí. Vegetariánství je podle mě celkem ok, veganství považuji za poněkud extrémní

 a potencionálně zdraví škodlivé. Já bych rozhodně věřil lékařským odborníkům na výživu, kteří v drtivé většině doporučují určité množství živočišných bílkovin - a to zvláště dětem. Lidé byli vždy během svého vývoje všežravci, takže jsme na to adaptováni“. 

Mons. Prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D., teolog, katolický kněz  reaguje: „Nesdílím sice plně názor filozofa Žižeka, že vegetariánství (a navíc fanatismus zvaný veganství) je projevem degenerace a návratu k opicím, avšak ani já (a křesťanské církve obecně) nevidím v pojídání masa a lovu zvířat (pokud nejde o obžerství či ukrutný způsob zabíjení) žádný morální problém. Ježíš jedl nejen při poslední večeři beránka a apoštolové se živili rybolovem; chtít být "mravnější" než oni mi připadá jako projev pošetilé pýchy (ostatně typický pro heretické  sekty v minulosti). I o Buddhovi čteme, že si dal (nejen na konci života) "prasečí pochoutku" a to, že buddhismus vyžaduje vegetariánství je rozšířený, leč naprostý omyl. Přirovnávat zabíjačku k Holokaustu mi připadá nechutné". 

MUDr. Petr Příhoda, vedoucí Ústavu lékařské etiky, nabídl tento pohled: „Asi Vás zklamu, ale s Vaší nelehkou volbou Vám nepomohu. Upřímně se přiznávám k bezradnosti. Krédo Vašeho kamaráda-vegana imponuje svou vnitřní důsledností. Nemohu si ale nevšimnout, že je nekonformní s mnohatisíciletou tradicí kulturního lidstva (nekoformní neznamená, že jí odporuje). Ano, je to morální dilema, ale já nemám možnost se jím zabývat, aniž bych zanedbal jiná morální dilemata, která vnímám jako naléhavější (ta se týkají vztahů jedněch lidí k jiným lidem). Prosím, abyste mi mou nekompetentnost odpustil. - Jen na okraj poznámka: v úvaze Vašeho přítele je přece jen drobná nedůslednost: kvůli mléku a vejcím zvířata zabíjena nejsou.  

Neodpovídal jsem jako odborník, měl jsem pouze snahu mobilizovat selský rozum. - Nikomu, kdo vsadil na vnitřní konzistenci úvahy, na důslednost, to nevyvrátíte, protože on si zvolil uzavřený svět (to jsou ty trable se skálopevně přesvědčenými). - Nevím, zda je u řady veganů jejich postoj výslednicí jejich problémů s bližními. Může to tak být, ale může to být i jinak. Jako psychiatr jsem žádného vegana nevyšetřoval. Poznal jsem ale lidi, kteří se od běžného průměru lišili výraznou náklonností k zvířatům (od pejsků a lesní zvěře po akvarijní rybky). Vždycky to korelovalo s jejich neuspokojivými vztahy s druhými lidmi. Ty ale byly nestejné. Někteří se utíkali k zvířatům, protože jim druzí lidé ublížili, jiní zase proto, že ti druzí s nimi nevydrželi. Vegany z nám jen z doslechu, má představa o nich je proto velmi hypotetická. Tuším, že se jim současný civilizovaný svět zajídá, a dokonce právem. Že k tomu chtějí vyjádřit své "ne", a to činem. Protože současný civilizovaný svět má v sobě hodně destruktivity (Erich Fromm to nazýval "nekrofilií", papež Jan Pavel II. "kulturou smrti), oni, vegani, se rozhodli pro radikální "biofilní" gesto.¨ 

 Zcela soukromý dovětek: jako věřící křesťan s tím nemám problémy: Hospodin poslal svému vyvolenému národu, když bloudil a hladověl na poušti, křepelky. A Ježíš Kristus jedl maso (ryby, velikonočního beránka). A v rámci výuky lékařské etiky, zejm. etiky experimentu, sděluji studentům, že zvíře cítí, a proto máme povinnost minimalizovat jeho utrpení a zejm. je nepůsobit". 

Prof. MUDr. Josef Syka, DrSc.,neurofyziolog, ředitel Ústavu experimentální medicíny AV ČR  odpověděl: „Nejsem odborníkem na metabolismus, stravování, diety atd. Pokud chcete znát můj osobní názor, kterým se celý život řídím, nepovažuji striktní vegetariánství za nic zvláště užitečného, jak z hlediska subjektivního tak objektivního. Domnívám se, že ze zdravotního hlediska má být strava maximálně pestrá, a má obsahovat dostatečné množství ovoce a zeleniny (například v České republice vzhledem k vysokému výskytu rakoviny tlustého střeva je užitečné požívat dosti vláknin ze zeleniny). Pro někoho může však být restrikce požívání masa (nikoliv úplný zákaz) užitečná, pokud má skrytou náklonnost k onemocnění, které se nazývá dna. Tolik bych asi v rychlosti sdělil k tématu".  

Prof. MUDr. Radim Brdička, DrSc., genetik, představil následující úhel pohledu:  „Vážený pane, asi bychom měli odlišovat pohled filosofický a biologický. Z filosofického hlediska by asi nebylo dobré bránit někomu, aby žil podle svých představ, pokud tím netrpí ostatní - známé heslo svoboda každého z nás končí tam, kde začíná svoboda toho druhého. Je tu jen problém s dětmi, které jsou svým rodičům vydány na milost i nemilost - děsivé extrémní příklady nám předkládají media.

Z biologického hlediska je člověk všežravcem a ve stravě by měl mít i bílkoviny, živočišné, hmyzí, rostlinné atd. Jsou navzájem částečně zastupitelné. Prodloužení života u veganské diety lze spíše přisoudit omezenému přívodu kalorií - tedy jakési mírné podvýživě. Snad jsem odpověděl srozumitelně". 

Prof. RNDr. Stanislav Komárek, Dr. , biolog, filosof přírodních věd, esejista a spisovatel  přinesl tuto odpověď: "Myslím, že veganství by bylo morálně lepší, ale je těžké jej dodržovat. Sám nejím maso jen z teplokrevných obratlovců, ale jiným těžko závazně radit". 

Doc. PhDr. Václav Matoušek, Csc, archeolog, odpověděl: „Obávám se, že nejsem schopen splnit Vaše očekávání. Jsem profesí archeolog a historik a Vaše otázka, resp. bohaté diskusní téma se dotýká spíše badatelským polím oborů biologie, sociální a kulturní antropologie, sociální psychologie apod.
Pouze stručně proto připomenu dvě Vám jistě známé banalní skutečnosti. 1. Svou přírodní podstatou je člověk od počátku všežravec (podobně jako např. náš nejbližší příbuzný šimpanz). 2. Přírodní stránka lidské existence je však doplněna a převrstvena nekonečně bohatými vrstvami kulturního chování. Vegetariánství i veganství je jednou z nesčíselných forem naší kulturní a společenské existence. Debata o tom, zda je či není "správné" jíst/nejíst maso má srovnatelnou hodnotu, jako např. debata o tom, zda je "správnější" nosit slipy nebo trenýrky, nebo zda je "morálnější holit si pravidelně tvář, nebo se zdobit knírem či plnovousem. Momentálně žijeme ve velmi liberální společnosti, která nám dává mimořádně široké možnosti vybrat si takový způsob života, jaký se nám líbí. Tedy i možnost výběru zda být všežravcem nebo vegetariánem. Buďme rádi, že tomu tak je. S případnými dalšími podobnými náměty, se prosím obracejte již na reprezentanty jiných, výše uvedených vědních oborů. Děkuji za pochopení“. 

PhDr. Lucie Lucká,  psychoanalytička: „Obávám se, že Vás nerada, ale zklamu. Necítím se být morální autoritou, abych komukoliv říkala, že člověk má nebo  nemá zabíjet zvířata pro maso. Já osobně nemám nic proti tomu, když chované zvíře prožije dobrý život podle svých přirozených potřeb a potom je rychle a bezbolestně utraceno pro potřeby člověka. Stejně tak jednoduše respektuji rozhodnutí kohokoliv, kdo se na tomto konání nechce podílet a stane se vegetariánem nebo veganem. Jsem si jistá, že si svou morální otázku rozřešíte podle sebe nejlépe Vy sám“. 

Prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc., česká fyzioložka a biochemička, bývalá předsedkyně Akademie věd odvětila: „Asi Vás zklamu svým pohledem. Nedomnívám se, že je špatné jíst maso. Člověk je od přírody všežravec. Špatné je zabíjet zvířata jen pro chuť zabíjet. V dnešní době se již ani nemusejí zabíjet pro kožešinu. Spíše vidím jako důležité to, co také zmiňujete: chovat se dobře ke zvířatům; dodržovat zákony pro ochranu zvířat, ve velkochovech jim umožnit život alespoň trochu podobný životu v přírodě; apod. A rozhodně se domnívám jedno: během svého vývoje nemůže být dítě "veganem", to by mohlo jeho vývoj poškodit.“ 

Mgr. Petr Dvořák, PhD.:  „Stručně se pokusím odpovědět. Předně bych rozlišil dvojí: nemorální způsob zacházení se zvířaty a chov a zabíjení zvířat k užitku člověka. První považuji za nesprávné, druhé za jistých okolností dovolené. Velkochovy dobytka na rozdíl např. od chovů na horských pastvinách nebo velkochovy drůbeže na rozdíl od běžného chovu např. na vesnici působí zvířatům utrpení, protože životní podmínky hrubě neodpovídají jejich přirozeným životním podmínkám. Proto je asi mravně správné takové maso nejíst a jíst pouze maso "šťastných krav". Pro běžného městského člověka to tedy znamená zřejmě vegetariánství nebo jezení masa z prověřených zdrojů. S mlékem a vejci je to podobné. 

Otázka zabíjení zvířat - pokud se tak děje co nejhumánněji a zvířata zbytečně netrpí - znamená něco jiného. Domnívám se, že to je mravně dovolené. Zvířata mají nižší ontologickou hodnotu (tj. z hlediska jejich bytí) než člověk (což neznamená, že nemají žádnou hodnotu nebo že mají podobnou hodnotu jako např. rostliny či neživé věci). "Kdyby zvířata uměla mluvit", pak by je samozřejmě nebylo možno zabíjet, protože by byla obdařena rozumem a sebevědomím a byla by ontologicky stejně hodnotná jako člověk. Ale to právě nejsou. Tím není nijak ospravedlněno trápení zvířat, ale pouze braní života zvířat za jasným účelem, pokud možno co nejméně bolestivě. Trápení zvířat snad může být ospravedlněno ve zcela výjimečných případech kdy jde např. o test léku, který není možné zkoušet na lidech a který má potenciál mnoho životů zachránit.  

Prostě z mravního hlediska může být zvíře prostředkem pro jasný a morálně žádoucí cíl (zachování člověka, ontologicky vyšší bytosti). Mělo by se tak dít s pokorou a jen za daným účelem. Jinak zabíjení zvířat nelze ospravedlnit (nelze např. střílet zvířata jen tak pro potěchu bez užitku)". 

Později Petr Dvořák – na  popud H. - doplnil:„Ano, myslím, že zvířata jsou méně hodnotná proto, že nemohou mít sebevědomí (rozumové chápání sama sebe). Z toho plyne, že nemohou být "dějinnou bytostí" - uvědomovat si sama sebe v čase, začátek a budoucí konec své existence. Proto vzít život zvířeti a člověku není na stejné úrovni. Souhlasím však, že mezi zvířaty je také hierarchie a proto zabít rybu a zabít krávu či koně nejsou na stejné úrovni. Proto chápu, že lze-li dát přednost zabití ryby před zabitím krávy či koně (z důvodu získání potravy), mělo by se asi dát přednost prvnímu před druhým. 
V principu ale důvody pro absolutní zákaz zabíjení zvířat neshledávám přesvědčivými. Zpravidla se argumentuje tak, že se nějak oslabí principiální rozdíl mezi člověkem a zvířetem a zvířeti se pak připíše stejné právo na život, jako v případě člověka. Myslím, že taková argumentace je problematická - sice je vedena upřímnou snahou posílit či rozšířit právo zvířete (tím, že se řekne, že se moc neliší od člověka), ale může se snadno u jiné skupiny proměnit v pravý opak - ve zúžení práv člověka, což je založeno v principu na stejné argumentaci, že člověk se moc neliší od zvířete. První tvrdí: protože se neliší a člověk má práva, dejme je i zvířeti. Druhý tvrdí: protože se neliší a zvíře nemá práva, nedávejme je ani člověku. Zdá se mi, že to jsou ve skutečnosti dvě strany jedné mince.

Shledávám ale zcela přesvědčivými důvody, že není obhajitelné trápit zvířata (pokud to snad není vyváženo nějakým velikým dobrem - např. nalezením léku na zákeřnou nemoc). Zvířata jsou na rozdíl od rostlin a některých forem nižších živočichů cítící bytosti a jejich bolest není příliš odlišná od naší. Proto s velkochovy nesouhlasím a uvažuji o vegetariánství (byť jsem zatím k tomu nenašel sílu).

Vaše úvahy jsou vysoce potřebné - člověk by si měl v těchto věcech učinit jasno či alespoň jasněji. Žít mravný život je důležitější než cokoli jiného.

Přeposlal jsem naši konverzaci kolegovi filozofovi, který se věcí sám zabýval (Radim Bělohrad, dělá doktorát na FF MU v Brně). Snad Vám to nevadí. Ztotožňuje se s mou odpovědí a připojuje ještě dvě poznámky:

1. Na rozdíl od pana Tesaře myslím, že veganství je neopodstatněné v případě, že máš přístup k produktům, které nevyžadují usmrcení a týrání zvířete. Biomléko, biovejce a biosýry jsou podle mého názoru morálně bezproblémové. Nevidím žádný důvod, proč bychom nemohli se zvířaty kooperovat v tom smyslu, že za kvalitní potravu a životní prostředí od nich budeme odebírat jejich přirozené produkty. Lidé, kteří dříve doma chovali krávu na mléko, se podle mne nemorálně nechovali.  

2. Přestože je možná mravně přípustné bezbolestně zabít zvíře pro potřeby člověka, jak píšeš, je podle mě ctnostné to neudělat, pokud mám volbu. Je to něco navíc, jakýsi vstřícný krok ke zvířatům, že když maso skutečně nepotřebuji, tak ho nebudu vyhledávat. Analogie: přestože mě nic nenutí darovat funkční majetek, který již nepotřebuji, je to podle mne vstřícné gesto, když to udělám. Takto jsem se už zbavil několika DVD přehrávačů a televizorů, které u nás nemají upotřebení. Neudělat to by nebyl morální problém, udělat to je podle mne otázkou ctnosti“.

MUDr. Roman Joch, ředitel Občanského institutu,  křesťanský neokonzervativní politik, publicista vyjádřil tento pohled: "Asi Vas nepotesim, ale muj nazor je tento: Nemyslim, ze vegetarianstvi je nutne moralnejsi nez non-vegetarianstvi. Jsem vsak presvedcen, ze tvrzeni o moralni nadrazenosti vegetarianstvi je dano omylem a zmatenim v prirozenem radu spravedlnosti: dobry Buh, ktery stvoril nas i svet, chtel, abychom ze zvirat meli uzitek a poteseni. A masicko kazdeho zviratka, kdyz se hodi na panvici s rozpalenym olejem, chutna skvele. Vuci vegetarianum, kteri jsou proti zabijeni vsech zivych tvoru, vcetne nenarozenych lidskych deti, mam uctu a respekt, byt s jejich vegetarianstvim nesouhlasim. Ale ti vegetariani, kteri povazuji za strasnou obludnost zabit zvire, lec jinak souhlasi s potraty - tedy na usmrcovani nevinnych nenarozenych deti nevidi nic spatneho - jsou podle me beznadejne pomyleni a zmateni. To je ta klicova moralni otazka dneska: nikoli zda povazujeme za spatne zabijeni zvirat, nybrz zda povazujeme za spatne zabijeni nenarozenych lidskych deti. "

1.část