New Page 1

Lze říci, že to, co činí člověka opravdu lidským, je právě jeho schopnost pochopit, že utrpení zvířete je důležitější než požitek z kousku masa.

Matthew Scully

"Dilema člověka pobývajícího v relativně blahobytné a technologicky vyspělé společnosti (jež umožňuje široké množství alternativ): Zůstat „standartním“ všežravcem, anebo raději zvolit cestu veganství?

Jsem zatížen "morálním" dilematem, který nejsem s to uspokojivě a lidsky vyřešit. Domníváte se, že býti veganem je morálnější - než oddávání se masožrouctví? Lze pokládat za závažný prohřešek, pokud člověk v naší ekonomicky vyspělé civilizaci pojídá maso? Můj kamarád je vegan (nejí krom masa už ani vajíčka, sýry ...) , přičemž se mi svěřil, kterak jej přivedlo k veganství zejména možnost uplatnit etické ohledy na jiné živá stvoření. Není fanatik, ale patrně je toho názoru, že konzumování masa je jakýsi morální prohřešek - ať už uvědomělý, anebo nevuvědomělý. Má patrně z velké části obdobné názory jako muž ZDE:

Jak na Vás působí jeho slova?? Nejsme tak trochu systematickými vrahy (byť si to třeba nepřipouštíme)? Nelze velkochovy pojímat jako moderní koncentráky? Nejsou to stěžejní morální otázky, jež si ten pan Sixta klade? Se mnou jeho slova otřásla (byť jsem měl po prvním přečtení tendenci jeho slova zesměšňovat kvůli své vyhraněné umanutosti druhým kázat, co je dobré a co je veskrze špatné). Vámi jeho slova neotřásla? Je nutné, abychom jedli maso? My lidé přeci můžeme v soudobé a vyspělé společnosti svobodně volit (až na mimořádné okolnosti) -není to navýsost otázka našeho přežití. Přeci už nejsme plně zajati ve svých instinktivních poutech jako zvířata (dost často o tom psal E.Fromm - např. ve své knize Escape from freedom), která mj. zabíjejí jiná zvířata, neb nemají na výběr. Nebo se mýlím? Můžeme se spokojit s tvrzením - asi racionalizačním - že oni se nám svým bytosným významem nerovnají, takže je můžeme zabíjet?"

Doc. RNDr. František Vácha, Ph.D., vysokoškolský pedagog odvětil: „A zabíjení rostlin, což jsou stejně žijící organismy jako zvířata, by Vám nevadilo? Jakým právem rozhodujeme o tom, jestli můžeme zabíjet rostliny a jejich zárodky (semena) rostoucích třeba na polích (koncentrák, holokaust) a myslet si, že jsou to podřadné organismy, které, nic necítí, a ohánět se morálkou, že nezabiju zvíře, protože mi je evolučně bližší.Omyl, rostliny také "cití", možná ne pomocí nervové soustavy jako je ta naše. Vegetariánství a veganství je jen pokrytectví a možná dokonce vyšší forma nadřazenosti nad okolní živou přírodou.Chtěl jste názor, tady jeden máte“.

„Jen velmi stručně k otázce bolesti rostlin. Samozřejmě se nedá srovnat bolest tak jak je "zařízena" u živočichů s ničím v rostlinné říši. Otázkou ale zůstává, co je to bolest. Pokud je bolest nějaká reakce na nepříznivé poškozující vlivy okolí na organismus a nezáleží na tom jakým systémem je zprostředkována nebo vyhodnocena, pak nelze než konstatovat, že rostliny takové reakce vykazují. Dokonce i u nás kolegové v Olomouci dělali pokusy, že poškodili list a během nepatrné doby pozorovali reakci na jiném listu - úplně na opačném, nejvzdálenějším konci rostliny. Rostliny mají různé hormony, signální látky a podobně, mají důmyslné ochranné mechanismy proti poškození atd. Ale hlavně: jsou to živé organismy. Jak píšete, zvířata jsou nám bližší, proto nebereme moc rostliny jako živé organismy.

S tím pokrytectvím to berte jako nadsázku /těžko se může každý vegetarián zabývat obrannými reakcemi rostlin a vlivy zvenčí/. Jak píšete, pak by umřel hlady. Já jen dávám podnět. Provokuji k zamyšlení nad tím, jestli máme právo zabíjet organismy, které intuitivně bereme jako méněcenné ( = jistá paralela s holokaustem). Pak totiž pro vegetariánství opravňuje pouze argument "že mi to nechutná" a nikoli zabíjení zvířat pro získání potravy.

Hlavně se tím netrapte a jezte co Vám chutná. Příroda nás takto stvořila, někomu maso chutná, někomu ne. Myslím, že takovéto úvahy jsou důkazem toho, že se máme až příliš dobře a žijeme vlastně ve šťastné době“.

Mgr. Vladimír Vavrda Ph.D, psycholog, představil tento pohled: „Myslím,že celé je to otázka pohledu. Já chápu morálku jako produkt společnosti – čili nikoli jako cosi existující samo o sobě, bez vztahu k lidem.Nevnímám ji jako něco daného shůry a neměnného (ostatně můžeme vidět proměny morálky v historii). Náš morální kodex tedy vnímám jako ovlivněný kulturou a osobní volbou.

Prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc. , psychiatr, reaguje: „Pan Sixta i Vy máte na takový postoj a názor právo a není ani třeba, abyste se dovolávali dalších autorit a zjišťovali postoje jiných. Také ale musíte pochopit, že jiní jsou názorů a postojů odlišných: není to veganství sobecké? Kdosi řekl, že vegani jsou ti, co neslyší rajčata naříkat. Navíc – zvířata požírají jiná zvířata podle gusta o sto šest; v tom lidstvo (až na vegany) není žádnou výjimkou. A když už tak chráníme živé bytosti, co klíšťata? Nehrozí jim vymření? Nebo aspoň těm infikovaným, co to dostávají chudinky ze dvou stran – od viru klíšťové encefalitidy či od borrelie z jedné a od člověka, který je zabíjí sotva je vidí, aniž by je snědl, z druhé strany. Ta jsou teprve ohrožena! A co chudák virus prasečí chřipky? Cele lidstvo proti němu teď jede! Kde je ta hranice živých bytostí: viry ne, klíšťata jo? Nebo klíšťata ne, pejsky ano? A co krysy? Nebo že by za ochranu stáli jenom ti živočichové, které jsme si jaksi oblíbili a ti ostatní už méně? Není to sobecky lidské, antropocentrické, naduté? Nepokorné k řádu přírody, kde se normálně všichni požírají? Copak je člověk bůh, aby to měnil? V tom si protiřečíte, když zřejmě oponujete názoru, že „se nám zvířata nerovnají“ a zároveň člověka povyšujete na někoho, kdo přece „není zajat ve svých instinktech“ (sic!).

Tak jak to je? Já si naopak myslím - nejenom, že se nám rovnají, ale dokonce i my se rovnáme jim. Proto žádné božské zásahy pána tvorstva! Abych byl spravedlivý: jeden náš filozof řekl „zabít můžeš, ale musíš sníst!“. Vegani jdou dál a říkají „zabít nesmíš, ani když sníš“, tudíž „nesmíš ani sníst“. Ale co chudinky ta rajčata? Nicméně pokud Vám jich není líto („ona se nám nerovnají“) a pokud Vás všechno to ostatní činí šťastným a naplňuje to Váš život, jsem ten poslední, kdo by vám to vyvracel nebo Vás nedej bože nutil jíst vepřovou. Ani náhodou. Pouze drobně upozorňuji, že pocit morální nadřazenosti je velice ošemetný".

	Dilema Anketa: Jíst či nejíst maso? Být či nebýt vegetariánem, veganem?
	1.část

	Lze říci, že to, co činí člověka opravdu lidským, je právě jeho schopnost pochopit, že utrpení zvířete je důležitější než požitek z kousku masa. Matthew Scully Kolega Honza si dovolil emailem oslovit několik osobností: "Dilema člověka pobývajícího v relativně blahobytné a technologicky vyspělé společnosti (jež umožňuje široké množství alternativ): Zůstat „standartním“ všežravcem, anebo raději zvolit cestu veganství? Jsem zatížen "morálním" dilematem, který nejsem s to uspokojivě a lidsky vyřešit. Domníváte se, že býti veganem je morálnější - než oddávání se masožrouctví? Lze pokládat za závažný prohřešek, pokud člověk v naší ekonomicky vyspělé civilizaci pojídá maso? Můj kamarád je vegan (nejí krom masa už ani vajíčka, sýry ...) , přičemž se mi svěřil, kterak jej přivedlo k veganství zejména možnost uplatnit etické ohledy na jiné živá stvoření. Není fanatik, ale patrně je toho názoru, že konzumování masa je jakýsi morální prohřešek - ať už uvědomělý, anebo nevuvědomělý. Má patrně z velké části obdobné názory jako muž ZDE: Jak na Vás působí jeho slova?? Nejsme tak trochu systematickými vrahy (byť si to třeba nepřipouštíme)? Nelze velkochovy pojímat jako moderní koncentráky? Nejsou to stěžejní morální otázky, jež si ten pan Sixta klade? Se mnou jeho slova otřásla (byť jsem měl po prvním přečtení tendenci jeho slova zesměšňovat kvůli své vyhraněné umanutosti druhým kázat, co je dobré a co je veskrze špatné). Vámi jeho slova neotřásla? Je nutné, abychom jedli maso? My lidé přeci můžeme v soudobé a vyspělé společnosti svobodně volit (až na mimořádné okolnosti) -není to navýsost otázka našeho přežití. Přeci už nejsme plně zajati ve svých instinktivních poutech jako zvířata (dost často o tom psal E.Fromm - např. ve své knize Escape from freedom), která mj. zabíjejí jiná zvířata, neb nemají na výběr. Nebo se mýlím? Můžeme se spokojit s tvrzením - asi racionalizačním - že oni se nám svým bytosným významem nerovnají, takže je můžeme zabíjet?" ODPOVĚDI: Doc. RNDr. František Vácha, Ph.D., vysokoškolský pedagog odvětil: „A zabíjení rostlin, což jsou stejně žijící organismy jako zvířata, by Vám nevadilo? Jakým právem rozhodujeme o tom, jestli můžeme zabíjet rostliny a jejich zárodky (semena) rostoucích třeba na polích (koncentrák, holokaust) a myslet si, že jsou to podřadné organismy, které, nic necítí, a ohánět se morálkou, že nezabiju zvíře, protože mi je evolučně bližší.Omyl, rostliny také "cití", možná ne pomocí nervové soustavy jako je ta naše. Vegetariánství a veganství je jen pokrytectví a možná dokonce vyšší forma nadřazenosti nad okolní živou přírodou.Chtěl jste názor, tady jeden máte“. Později F.Vácha doplnil (v reakci na polemiku): „Jen velmi stručně k otázce bolesti rostlin. Samozřejmě se nedá srovnat bolest tak jak je "zařízena" u živočichů s ničím v rostlinné říši. Otázkou ale zůstává, co je to bolest. Pokud je bolest nějaká reakce na nepříznivé poškozující vlivy okolí na organismus a nezáleží na tom jakým systémem je zprostředkována nebo vyhodnocena, pak nelze než konstatovat, že rostliny takové reakce vykazují. Dokonce i u nás kolegové v Olomouci dělali pokusy, že poškodili list a během nepatrné doby pozorovali reakci na jiném listu - úplně na opačném, nejvzdálenějším konci rostliny. Rostliny mají různé hormony, signální látky a podobně, mají důmyslné ochranné mechanismy proti poškození atd. Ale hlavně: jsou to živé organismy. Jak píšete, zvířata jsou nám bližší, proto nebereme moc rostliny jako živé organismy. S tím pokrytectvím to berte jako nadsázku /těžko se může každý vegetarián zabývat obrannými reakcemi rostlin a vlivy zvenčí/. Jak píšete, pak by umřel hlady. Já jen dávám podnět. Provokuji k zamyšlení nad tím, jestli máme právo zabíjet organismy, které intuitivně bereme jako méněcenné ( = jistá paralela s holokaustem). Pak totiž pro vegetariánství opravňuje pouze argument "že mi to nechutná" a nikoli zabíjení zvířat pro získání potravy. Hlavně se tím netrapte a jezte co Vám chutná. Příroda nás takto stvořila, někomu maso chutná, někomu ne. Myslím, že takovéto úvahy jsou důkazem toho, že se máme až příliš dobře a žijeme vlastně ve šťastné době“. Mgr. Vladimír Vavrda Ph.D, psycholog, představil tento pohled: „Myslím,že celé je to otázka pohledu. Já chápu morálku jako produkt společnosti – čili nikoli jako cosi existující samo o sobě, bez vztahu k lidem.Nevnímám ji jako něco daného shůry a neměnného (ostatně můžeme vidět proměny morálky v historii). Náš morální kodex tedy vnímám jako ovlivněný kulturou a osobní volbou. Zabíjení zvířat pro potravu mohu odsuzovat i přijímat. Stejně tak mohu dávat z morálních důvodů přednost koženým botám před obuví ze syntetických a tedy na ropě založených materiálů. Jejich výroba totiž sebou nese poškozování životního prostředí. Ostatně, do života zasahuje i jako vegan – například tím, že ovlivňujete jejich životní prostředí tak, abyste mohl pěstovat kulturní plodiny. Pokud jde o veganství a jeho vliv na zdravotní stav, mám dvě výhrady: - zaprvé: znám i odlišné studie - zadruhé: veganství není isolovaný faktor, ale součást životního stylu a není tedy jako isolované studováno. Na Vaši základní otázku asi neodpovím – protože chápu morálku jako lidský produkt - a tedy individuální. – Nevěřím v existenci universálního a jediného správného pohledu“. MUDr. Václav Mikota, CSc., psychiatr a psychoanalytik, přináší tento pohled: „Svou otázkou, zda je veganství morálnější než masožroutství (jakkoli mají vegani mé osobní sympatie) mne stavíte do situace "etikoterapeuta". Jsa psychiatrem a psychoanalytikem (tedy psychoterapeutem), je mou povinnostíneovlivňovat druhého člověka v tom smyslu, co je "objektivně" morálně"lepší" nebo "horší". Jak jsem pochopil z Vaší citace p. Sixty, on si tu cestu vybral, je s ní spokojen a považuje ji za správnou. Kdyby chtěl své rozhodnutí se mnou konsultovat, považoval bych za svůj úkol pomoci mu, aby hledal svá vlastní "pro" a "proti" tomuto způsobu života. Kdybych k takové konsultaci přidával ještě svůj osobní názor, tak bych mu to ještě komplikoval. Chcete-li však znát můj vlastní názor, tak jej mějte: také si myslím, že je lepší nezabíjet než zabíjet. U některých veganů (ne u všech) jsem se setkal s jednou, mezi lidmi rozšířenou osobní zvláštností, t.j. snahou být za každou cenu "nevinným" člověkem, sbírat doklady o tom, že se "ze všech sil snažím nikomu neubližovat". Příslušníci přírodních národů tento problém často řeší tím, že se ulovenému zvířeti napřed rituálně omluví, a pak ho (svými vlastními jednoduššími postupy) stejně jako příslušníci technologičtějších společností do mrtě zužitkují. Myslím, že ke zdravému a vyrovnanému životu patří schopnost připustit si, že sice mám co možno nejušlechtilejší morální normy a ideály, ale že nikdy nebudu schopen je stoprocentně dodržovat, protože jakožto člověk jsem nutně chybujícím tvorem, přestože se snažím se na vědomé úrovni všemu chybování vyhnout. Schopnost připustit si, že mohu chybovat, mi pomáhá v případech, kdy svou chybu poznám, ji napravit. Patří-li k mým vnitřním normám "přísný zákaz chybovat", ocitám se v situaci, kdy si své chyby nemohu dost snadno připouštět. Sympatisuji se všemi, kteří se k veganství rozhodli v dospělosti. Nejsem si však jist, zda důsledná veganská výchova (od narození potomků zapřisáhlých veganů) těmto dětem zdravotně prospívá. Matky těchto děti jsou sice ženy, nikoli lidmi zneužívané krávy, ale jsou-li ve své výchově důsledné, mohou jim poskytovat své vlastní mléko? Nejde jen o kojení. Jak známo, existují dvě z celkem osmnácti tzv. essenciálních aminokyselin (stavebních kamenů bílkovin), které lidský organismus není schopen sám vyrobit. Je pravděpodobné, že nedostane-li vyvíjející se člověk tyto látky zvenku, bývá náchylnější k různým nemocem a jeho biologický vývoj je ohrožen. Člověk jakožto živočišný druh je všežravec. Vážím si těch, kteří z vlastního rozhodnutí nechtějí "sežrat všechno a všechny". U některých z nich se však nemohu ubránit pochybností, zda tím nevykupují svůj pocit viny za něco jiného, co učinili v rozporu se svým svědomím. Co říkáte následujícímu příkladu: přišla ke mně na konsultaci paní ve středním věku, matka velké rodiny s mnoha dětmi a vnoučaty. Někteří příslušníci její rodiny byli (stejně jako ona) všežravci, patřili sem i vegetariáni a zbytek dětí a vnoučat byli vegani. Její děti byly plně zaujaty svými profesemi a vnoučata byla vesměs nadějní školáci s mnoha ušlechtilými zájmy. Pacientka mi položila otázku: "Já chápu, že je třeba, abych se (s pomocí manžela) starala o dům a o vnoučata a všem vařila. Vegetariánství a veganství také uznávám jako ušlechtilé snahy. Ale, řekněte mi, jak k tomu přijdu, abych pro všechny vařila natřikrát?" Co byste na mém místě té paní odopověděl?" Později psychiatr V.Mikota dodal (v reakci na polemiku): „K otázce velkochovů zvířat se (podobně jako Vy) stavím s pocitem viny, co jsme to za lidi, že něco takového dopustíme a konsumací mrtvol těch zvířat se na tom podílíme. K Vaší osobní otázce: jsem víceméně vegetarián. Líbí se mi pravidlo buddhistických mnichů, kteří nejedí maso, ale naopak měli by ho sníst, pokud zvíře nebylo zabito "kvůli nim", t.j. když žebrají (poskytují svým spoluobčanům možnost, aby je obdarovali jídlem), musejí si od nich vzít to, co jim lidé dají včetně masa. Ještě k otázce morální dokonalosti. Asi víte, že tohoto problému se dotýká i křesťanství. Pokud např. mnich usiluje o absolutní morální dokonalost, vyčítají mu jeho kolegové, že hřeší pýchou. Ve věci "objektivních etických pravidel" jsem toho názoru, že lidé se asi shodnou na tom, že jdu-li svou cestou, neměl bych těm, které na ni potkám, zbytečně ubližovat. Všechna ostatní pravidla jsou podle mého názoru individuálnější povahy. Snahu přiblížit se morální dokonalosti (spolu s nevnímáním toho, která svá ostatní pravidla nedodržuji) nepřisuzuji jen některým veganům. Ti se zaměřili na neubližování živým tvorům. Jiní mají zase své vlastní (odlišné) "morální koníčky". Když jsme u neubližování živým, co myslíte, cítí něco tráva, kterou sečeme, nebo jablko, do kterého koušeme?" Filosof Prof. Erazim Kohák, PhD. je tohoto názoru: „Morální dilemata jsou dilemata právě tím, že na ně není jednoznačná odpověď. Každý je musíme řešit na vlastní odpovědnost. Za sebe A JEN ZA SEBE A PRO SEBE jsem své názory popsal v knize Zelená svatozář. - Nikdy jsem se neprohlašoval za "vegetariána" či "vegana"; jsem citlivý na každý dogmatismus. Ale nechtěl jsem zbytečně ubližovat ostatním zvířatům a tak jsem mnoho let dával výlučnou přednost stravě, která nevyžadovala týrání zvířat a snažil jsem se vyloučit tu, která je podporovala (maso z hromadných chovů, vejce z klecí místo z volného výběhu). V tom jsem polevil teprve ve stáří, kdy několik specializovaných diet předepsaných různými lékaři mi zkomplikovalo život. Jenže to NENÍ RADA, jen osobní vyznání o problému, který jste sám označil jako dilema, problém bez jednoznačného řešení". Prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc. , psychiatr, reaguje: „Pan Sixta i Vy máte na takový postoj a názor právo a není ani třeba, abyste se dovolávali dalších autorit a zjišťovali postoje jiných. Také ale musíte pochopit, že jiní jsou názorů a postojů odlišných: není to veganství sobecké? Kdosi řekl, že vegani jsou ti, co neslyší rajčata naříkat. Navíc – zvířata požírají jiná zvířata podle gusta o sto šest; v tom lidstvo (až na vegany) není žádnou výjimkou. A když už tak chráníme živé bytosti, co klíšťata? Nehrozí jim vymření? Nebo aspoň těm infikovaným, co to dostávají chudinky ze dvou stran – od viru klíšťové encefalitidy či od borrelie z jedné a od člověka, který je zabíjí sotva je vidí, aniž by je snědl, z druhé strany. Ta jsou teprve ohrožena! A co chudák virus prasečí chřipky? Cele lidstvo proti němu teď jede! Kde je ta hranice živých bytostí: viry ne, klíšťata jo? Nebo klíšťata ne, pejsky ano? A co krysy? Nebo že by za ochranu stáli jenom ti živočichové, které jsme si jaksi oblíbili a ti ostatní už méně? Není to sobecky lidské, antropocentrické, naduté? Nepokorné k řádu přírody, kde se normálně všichni požírají? Copak je člověk bůh, aby to měnil? V tom si protiřečíte, když zřejmě oponujete názoru, že „se nám zvířata nerovnají“ a zároveň člověka povyšujete na někoho, kdo přece „není zajat ve svých instinktech“ (sic!). Tak jak to je? Já si naopak myslím - nejenom, že se nám rovnají, ale dokonce i my se rovnáme jim. Proto žádné božské zásahy pána tvorstva! Abych byl spravedlivý: jeden náš filozof řekl „zabít můžeš, ale musíš sníst!“. Vegani jdou dál a říkají „zabít nesmíš, ani když sníš“, tudíž „nesmíš ani sníst“. Ale co chudinky ta rajčata? Nicméně pokud Vám jich není líto („ona se nám nerovnají“) a pokud Vás všechno to ostatní činí šťastným a naplňuje to Váš život, jsem ten poslední, kdo by vám to vyvracel nebo Vás nedej bože nutil jíst vepřovou. Ani náhodou. Pouze drobně upozorňuji, že pocit morální nadřazenosti je velice ošemetný". Mgr. Daniel Štrobl, psychoanalytický psychoterapeut, míní: „Myslím, že vaše otázka není na psychologa, ale spíše na teologa, či na člověka zabývajícícho se etikou. Zde žádná striktně vědecká kriteria neplatí. Samotné odmítnutí masa z morálních příčin je zcela v pořádku, nicméně pokud jste připomenul Fromma, doporučuji přečíst si v jeho knize Anatomie lidské detruktivity pasáž o Adolfu Hitlerovi, kde vysvětluje jeho vegetariánství. Jinými slovy, psycholog může pouze u každého konkrétního jedince hledat příčiny jeho vegetariánství a ptát se, zda jde o nějaký neurotický symptom či se jedná o zralou úvahu". Později D. Štrobl dodal (v reakci na mou polemiku): 1) Vegetariánství samo o sobě není symptom. Respektive může být symptomem jako cokoli jiného počínaje houbařením a konče promiskuitou. Otázku, zda se jedná o symptom či nikoli může dát jen velmi dobrá znalost daného člověka. Nejsem schopen posoudit duševní zdraví Vašeho kamaráda a i kdybych byl, neudělal bych to, neboť diagnostika lidí, kteří o ni sami nepožádali, je hrubý etický prohřešek. Podstatné je, zda Váš kamarád vede život, jaký se mu líbí. Pokud je on sám se sebou spokojen, není nebezpečný sobě a svému okolí a zvládá běžné sociální kompetence, jsou jeho zvyky jeho soukromou věcí. Zároveň v žádném případě nemohou být jeho možné výstřelky v chování způsobeny nedostatkem masa. Zdravotní důsledky veganství by Vám lepe popsal lékař-dietolog. 2) Vaše srovnání relativizace vegetariánství s šoa nechám komentáře. Prosím, nechci se Vás dotknout a neberte to osobně, ale nepovedu s Vámi emailovou diskusi na Vámi zvolené téma vegetariánství, které má jistě pro Vás osobní rozměr, ale mě se příliš nedotýka. Zároveň internetové diskuse vůbec neprovozuji. Nemám na ně čas a odborné debaty vedu toliko osobně a ústně“. Václav Bělohradský, filozof: „Mám mnoho studentů, kteří se také rozhodli pro vegetariánství, i když se zatím zdá, že striktní veganství je dlouhodobě nepraktikovatelné. Aby člověk neměl důsledky na zdraví, musí tomu věnovat hodně času, studovat spravné proporce toho co jí. Celou otázku nevidím eticky, ale esteticky. Jíst maso je ošklivé - já například maso nejím, ale ryby ano, takže jak vidíte, jsem velmi nedůsledný. Nicméně, cítím třeba české pojídačství masa jako ošklivé a odmítám ho esteticky. Doslova se mi hnusí ty talíře plné masa a knedlíků. Stejně ošklivá je i česká politická kultura. Řečeno obecně: je třeba vidět odmítání masa - nebo naopak jeho jedení - jako náboženský rituál. O Velikonocích se povraždí beránci a jedí se, o Vánocích zase kapři. Košer strava je dost krutá ve svých předpokladech. Nemluvím o muslimských rituálech - podřezávání jehňat. Odmítat maso je také nábožensky rituál. Je to náboženství, které patří - především veganství - do sféry New Age. Podle mých profesorských zkušeností jsou vegani většinou rebelové proti tomu, co většinová společnost má za normální. - Což mi připadá normální. Rozhodněte se - toto je moje rada - pro řešení estetické. Co je ošklivější? Já bych řekl jíst maso, ale nikomu to nevnucuji. V mé knize Společnost nevolnosti je kapitola "Tvůrci čtení", tam jsem se pokusil vlastně dekonstruovat každý definitivní výklad textu. Co platí o textech, platí i o situacích, v nichž se rozhodujeme". Později filosof V.Bělohradský dodal: „Je ovšem jen konvencí tvrdit, že zvíře zabíjíme a rostliny ne. Vzdyť zemědělství zabíjí často krajinu A i rostliny jsou také živé bytosti. Možná cítí i bolest, asi určitě". Doc. MUDr. Oldřich Vinař, DrSc., psychiatr, rezonuje následovně: „Děkuji Vám za důvěru, se kterou se na mne obracíte. Jako lékař, kterému se stalo jeho poslání nejvyšší hodnotou, jsem v tomto sporu na straně "masožroutů". Je mi líto dětí v Indii, které donedávna umíraly hladem, zatímco krávy byly nedotknutelné. Respektuji však skutečnost, že člověk se chová podle svého svědomí a chtě nechtě přejímá normy morálky, které vytváří společnost, ve které žije. Tyto normy se mění v průběhu lidských dějin. Když v antickém Římě nebo v Egyptě byl otrok majetkem patricije, mohl ho jeho pán trápit a třeba i zabít - utrpěl škodu na svém majetku, nebyl však veřejně odsouzen. Hnutí veganů pokládám za legitimní pokus stanovit nové normy pro lidskou morálku. Respektuji tento pokus, ale nesouhlasím s ním. Starší člověk může přežít za cenu zkrácení života, i když nebude jíst žádné živočišné bílkoviny a třeba ani med. Bude-li však takto živit děti od nejútlejšího věku, vyrostou generace oslabených podvyživených lidí, jejichž schopnost plodit potomky bude výrazně decimována. Jako lékař o tom mohu jen informovat a pokud by se stalo toto extrémní veganství programem politické strany, nebudu ji volit. Z biologického hlediska má přísné rozlišování rostlinné a živočišné potravy chybu. Existují živí tvorové, o kterých nelze rozhodnout, zda patří do říše rostlinné nebo živočišné: některé podmořské houby nebo mikroorganizmy blízké plísním, atd. Co budeme jíst, když se nebude smět "zabíjet" pšenice nebo brambory? Dovolíme srncům žrát trávu a maliny na lesní pasece? Konec konců, máme i masožravé květiny. Pokud jde o utrpení: viděl jsem v Indii vyhublé chřadnoucí krávy, které bezmocně ležely někde v příkopu a hodovali na nich supi ještě za jejich života. Hýbat mohly už jen očima a jejich oči, sledující snášející se k nim supy vyjadřovaly takové zoufalství, se kterým jsem se v životě nesetkal. Přeji Vám, abyste se rozhodl podle svého nejlepšího svědomí". Později psychiatr O.Vinař dodal (v reakci na polemiku): „Přísné veganství, tj. naprosté vystříhání se všech živočišných produktů včetně např. vajec a mléka není zdraví prospěšné. Může však být mnoho lidí, pro které není zdraví to nejdůležitější. Vyšší hodnotou je pro ně víra, vlast, - anebo prostě peníze a mít se dobře. Jestliže svým chováním nikomu neškodí, přeji jim takový život, který si zvolili. Že se někdo dožije sta let a přikládá to tomu, že ráno pil stopku slivovice, mohu k tomu říct jen tolik, že žil tak dlouho nikoli protože pil slivovici, ale přestože pil slivovici. Něco podobného platí i o veganovi, který odmítá jíst i med. Zdraví člověka je podmíněno do značné míry jeho genetickou výbavou a když ji někdo má velmi dobrou, nemusí se mu podařit své zdraví podkopat ani takovými stravovacími návyky, které by jiného přivedly na nemocniční lůžko. A pokud jde o pach stolice: ano, pach působí na emoce. Vědí to i někteří švýcarští výrobci čokolády, kteří kupují mléko jen od krav, které se pasou na vonících loukách". Prof. RNDr. Jan Zrzavý, CSc., biolog má toto stanovisko: „Jestli je Váš problém primárně nutriční, tj. tážete se, zda je možné být veganem a neumřít (tomu by nasvědčovala zmínka o Světově zdravotnické organizaci), tak možné to podle všeho je, ale já bych do toho nešel. Všichni primáti, tj. nejen člověk, žerou aspoň zčásti živočišné bílkoviny už dobrých 70 milionů let, specializace na rostlinnou potravu je vzácná a druhotná (horské gorily) a pro člověka zcela nepřirozená (nenapadá mě žádná lidské etnikum, které by samo od sebe, tj. bez ideologické indoktrinace, provozovalo veganství, i když množství živočišných bílkovin je pochopitelně velmi různé.) Ale já myslím, že je to pro Vás problém etický, tedy zabíjení a konzumovaní bližních. Ale to si musíte vyřídit sám se sebou. Každá etika se týká pouze členů naší skupiny (rodu, kmene) a záleží na nás, koho všeho do své skupiny zařadíme. Lidé, kteří se řídili přikázáním Nezabiješ!, bez problémů zabíjeli cizince, protože cizinci pochopitelně nejsou lidi. Postupně jsme se dohodli, že i cizinci jsou lidi a víceméně je nezabíjíme (když teda zrovna nejde o něco hodně důležitého). Chcete-li dojít k závěru (jako Váš přítel), že i zvířata jsou Vaši bližní, tak jen klidně do toho. Vaše etika je jenom Vaše. Zda je něco "správně", vám nepoví biolog, ale kněz. Normální člověk jí to, co mu chutná, na co má peníze a po čem se mu nedělá špatně. Vše ostatní ("prase je nečisté", "zvířata jsou naši bližní") je ideologie (anebo náboženství, což je koneckonců totéž). Etické soudy lze formulovat pouze v první osobě jednotného čísla. Já věřím, mně se nelíbí, já nesouhlasím. Na Vaše otázky není jiná odpověď než čistě subjektivní - čili Vaše (to Vám píšou všichni ti nešťastníci, které jste oslovil, tak už se s tím konečně smiřte). Jezte si, co chcete, Vy i váš kamarád, mně do Vašich stravovacích návyků opravdu nic není. Jinak hezky ilustrujete mou tezi: chceme-li nějaký problém učinit navěky neřešitelným, je dobré pojmout jej jako problém etický".
	2.část