Jaké knihy zásadně a v pozitivním smyslu ovlivnily západní  civilizaci? Řada anket a studií přisuzuje v beletrii první místo románu Harriet Beecher Stoweové Chaloupka strýčka Toma především kvůli jejím zásluhám o zákaz otroctví. Od té doby už sice literatura tak velký kladný dopad na celospolečenské změny nezaznamenala, převratná díla však vznikají stále.

Jedním z nich je bezesporu i kniha Australana Petera Singera Osvobození zvířat. Když v roce 1975 vyšla poprvé, vyvolala bouřlivou reakci. Zpochybnila totiž jedno z dogmat, na němž západní křesťanská společnost stojí -- a sice to, že všechny ne-lidské bytosti jsou podřízeny potřebám člověka a "pán tvorstva" má právo s nimi podle toho nakládat. Od té doby ovšem Západ -- i díky Singerovu průkopnickému činu -- urazil kus cesty. Alespoň tak daleko, že pohled na zvířata jako na živoucí zásobárny masa, otrocké práce a pobavení už je vystaven čím dál silnější kritice a pochybnostem

Novodobé evropské myšlení skutečně dělí všechno stvoření ve dví. Na jednu stranu klade člověka, na druhou stranu všechno ostatní. Vztahy člověka s člověkem se podřizují etickým kategoriím. Vyžaduje se v nich úcta, ohled, dobrá vůle, Vztahy člověka se vším mimolidským stvořením se podřizují výhradně užitkovým kategoriím. Vyžaduje se jen, aby byly v zájmu člověka. Žádný jiný zájem neuznává, Singer se úzkostlivě vyhýbá nařčení ze sentimentality. Nesnaží se vyvolat soucit. Předkládá formální argumenty, proč každý nutně musí považovat zvířata za hodná morálního ohledu.

Schopnost trpět

Narodit se jako zvíře do blízkosti člověka není na začátku 21. století nejradostnější úděl. Vyloučíme-li rodinné mazlíčky, zbývá škála více či méně hrůzných forem života -- ať již v zemědělských nebo kožešinových chovech, pokusných laboratořích, zoo, cirkusech. Vztah člověka a zvířat je jedním z největších etických problémů dneška, a stále se tedy množí hlasy, podle nichž jsou zvířata po otrocích a ženách dalšími v řadě "slabých", kteří čekají na fundamentální zlepšení svých životních podmínek.

 Podstatu problému vidí asistent na Oxfordské univerzitě Singer v křesťanském pojetí člověka jako pána tvorstva, který zvířata využívá ke svému užitku a zábavě. Přichází přitom s provokativním tvrzením: nemůžeme se těšit zvláštním právům jen proto, že náležíme k biologickému rodu homo sapiens. "Otázkou není, zda pozemští tvorové dokáží myslet, ani zda dokáží mluvit, ale zda jsou schopni trpět, " píše Singer. Právě míra utrpení je podle Singera hlavní morální kategorií, podle které bychom měli rozlišovat, a přichází s požadavkem biologické rovnosti. Singer přitom odmítá častý ironizující argument, který v souvislosti s právy zvířat padá. Tedy kde by se mělo stanovení zvířecích práv zastavit a zda by také měla mít například hlasovací právo. "Mezi člověkem a ostatními zvířaty jsou důležité rozdíly, které se musí odrazit i v rozdílnosti práv, " píše ve své knize. Uznáme-li tuto zřejmou skutečnost, neexistuje podle Singera už žádná překážka na cestě odpovídající práva zvířatům udělit. "I mezi muži a ženami jsou podstatné rozdíly a přívrženci ženských práv jsou si jistě vědomi, že tyto rozdíly mohou vést i k různých právům.  Mezi člověkem a ostatními vyššími živočichy Singer nestanoví přesné meze - není žádný morálně závažný rozdíl, tedy rozdíl, který by opravňoval bezohledné zacházení. Znamená to jen tolik, že s žádným nemůžeme zacházet bezohledně, doslova bez ohledů. Všechno, co konáme ve vztahu k mimolidským bližním, potřebujeme zdůvodnit stejně, jako kdybychom to dělali člověku. Neexistuje žádné jenom, žádné jenom zvíře.

Etické ohledy se vztahují na všechny vztahy mezi vyššími živočichy.  

Singer se podrobně zabývá pouze dvěma problémy, které považuje za největší -- pokusy na zvířatech a výrobou živočišných potravin. Singerův popis pokusných laboratoří a velkochovů je zdrcující. A to autor nepátral po ničem šokujícím, pouze listuje odbornými lékařskými či zemědělskými časopisy, vysvětluje jejich technicistní, zatemňující jazyk a dává patřičné informace do souvislostí. Z pokusných laboratoří spravovaných ctihodnými, vzdělanými vědci se na čtenáře valí lavina hororových scén, jejichž nesmyslnost a zvrhlost bere dech.

Zvířata jsou vystavována dávkám radioaktivity, bolesti, elektrickým šokům, otravným látkám, drogám, vyvolávají se u nich úmyslně mateřská traumata. Proč například pouštět do svázaného psa elektrické rány a zjišťovat, zda a za jak dlouho se u něj dostaví stav bezmoci a zoufalství? Singer není zásadním odpůrcem pokusů, požaduje ale jejich "účinnou, zákonem stanovenou kontrolu" a klade přísná kritéria. Touha po vědění by podle něho neměla být tolerována, pokud způsobuje bolest. 

Bernard E. Rollin (kniha Animal Rights and Human Morality) je profesorem lékařské etiky na fakultě veterinárního lékařství coloradské univerzity a zasedá v etické komisi, jejíž úkolem je zkoumat a schvalovat nebo zamítat pokusy na zvířatech. Jako člen etické komise si stanovil dvě zásady. Jedna platí o všech pokusech: zjevný přínos musí naprosto jednoznačně vyvážit utrpení s ním spojené. Druhá zásada:pokus musí od počátku zásadně brát v potaz právo zvířete na integritu vlastního života, na život a na ochranu před bolestí. To znamená, že od počátku musíme vnímat zvíře jako nositele hodnoty o sobě, ne jako prostředek našich účelů, jehož poškození bychom následně zabudovali do svých výpočtů. Každý pokus je třeba zdůvodnit, všechny je třeba oprávnit jeden po druhém dobrými důvody. Týrat a zabíjet nikdy není prima facie oprávněné. Rollin toho o pokusech ví mnoho a tvrdí, že jen nepatrný zlomeček pokusů je skutečně potřebný. V obrovské většině případů-a jde o miliony zvířat, která bolestně umírají rok co rok-jsou k dispozici jiné postupy, od počítačového modelování po kultury in vitro. Je to však nákladnější. Pokusy na zvířatech jsou oprávněné jen v těch případech, v nichž záchranu životů nelze zajistit jiným způsobem. Pak, a opravdu jen in extremis, je třeba pokus schválit - a v duchu prosit za odpuštění, říká Rollin.

Podobně působí Singerův popis zemědělských velkochovů, v nichž jsou citlivá zvířata kvůli většímu zisku degradována na strojky na maso, mléko či vejce. Zde Singer zmiňuje, že chovy by měly zvířatům zaručovat pět zcela fundamentálních svobod: možnost otáčet se, pečovat o srst, postavit se, lehnout si a volně si natáhnout končetiny. Ani tohoto minima se ovšem řadě z nich nedostává. Široce rozšířená neznalost povahy zvířat umožňuje lidem, kteří s nimi takto zacházejí, aby setřásli kritiku tvrzením, že to přece "nejsou lidi". A to skutečně nejsou, ale nejsou to ani stroje na přeměnu krmiva na maso nebo výzkumné nástroje.

Na rozdíl od Chaloupky strýčka Toma Singerovo Osvobození zvířat zatím žádný zásadní zvrat nezpůsobilo. Se zvířaty se zachází stále velice špatně. Odezva ale patrná je. Kniha vyvolala k životu západní Hnutí za osvobození zvířat, které lobbuje v parlamentech, šíří dále informace o pokusech a například jeho zásluhou se řada kosmetických firem pokusů na živých zvířatech vzdává. Rozšířily se také řady vegetariánů. Nejedení masa je totiž podle Singera nejrychlejší způsob, jak zabránit trýznění zvířat v průmyslových velkochovech.  

Můžeme odmítnout jakékoliv omezení a prohlásit prostě, že utrpení zvířat je přirozené a nezbytné pro dosažení vyšších hodnot - pro zdravou výživu, lékařský pokrok, vyšší životní úroveň lidstva - že zvířata stejně žádná práva nemají , že člověk je "přirozeně" pánem tvorstva a že trh přirozeně podřizuje slabší silnějším. Můžeme prostě celé dilema odmítnout"my jsme páni" a konec.

Dnes se ochranáři i vegetariáni setkávají s lidmi, kteří je považují za blázny. Stane-li se vám to, říká Singer, uvědomte si, že jste v dobré společnosti. Všichni velcí reformátoři-kteří jako první odsuzovali otrokářství, války a vykořisťování dětské práce čtrnáctihodinovou pracovní dobou v továrnách v době průmyslové revoluce-byli označováni za blázny především těmi, kteří měli na zlu, proti němuž stáli sami zájem.

Pramen, odkazy:

Peter Singer: Osvobození zvířat. Vydalo nakladatelství Práh, z angličtiny přeložili Zdeněk Janík a Zuzana Gabajová

Respekt Všichni jsme si rovni  Marek Švehla , Erazim Kohák, Zelená svatozář

Hledání kritéria etického hodnocení

Zvíře nebo člověk aneb O konci logiky

Jak filozofové pomalu odhazují klapky z očí

Mají zvířata práva?

The Moral Status of Animals