Křesťané a maso

Petr Vaďura

Otázka: Jak se máme jako křesťané stavět k vegetariánství?

Vegetariánství není ničím neobvyklým. Co však říká Bible o mase a jeho jedení či nejedení?

Nevíme, čím vším se živili Adam s Evou v ráji, maso to ale rozhodně nebylo. Přesto už jejich syn Ábel se věnoval pastevectví. Zda choval dobytek pouze kvůli vlně a mléku, nebo zda už se používalo zvířecí maso k jídlu, nevíme. Víme však, že už Rebeka uměla připravit maso domácího zvířete jako zvěřinu tak, že to Izák nepoznal.

V Zákoně bylo zakázáno jíst vepřové maso a maso nečistých zvířat. Dále Izraelité nesměli jíst maso s krví, maso zvířete udáveného nebo roztrhaného dravci.

Nikde v Bibli si však nečteme, že by Bůh zakazoval požívání masa jako takového. Vegetariánství je tedy něčím, co nevzešlo z Bible. Je známo, že je součástí mnoha jiných nekřesťanských náboženství. Přesto nevidím důvod, proč by křesťan nemohl být vegetariánem. V této věci máme jako křesťané naprostou svobodu.

Občas se objevují kolem jídla různé otázky, např.: "Smí jíst křesťan maso z živočichů, kteří jsou podle zákona nečistí (např. vepřové)?" Židé skutečně dodržovali a dodržují velmi přísné předpisy ohledně kultické čistoty pokrmů. I první křesťané, kteří byli ze Židů, je dodržovali. Průlom v této oblasti nastal, když byl Petr poslán ke Kornéliovi. Čteme o tom ve Skutcích 10,9-15: "Druhého dne, když oni byli na cestě a blížili se k městu, vystoupil Petr na střechu domu, aby se kolem poledne pomodlil. Dostal hlad a chtěl se najíst. Zatímco mu připravovali jídlo, ocitl se ve vytržení: vidí otevřené nebe, z nějž k němu sestupuje jakási nádoba jako veliká plachta, za čtyři rohy svázaná a spuštěná k zemi. V ní byli všichni čtvernožci, dravá zvěř, zemští plazi i nebeští ptáci. I zazněl k němu hlas: ,Vstaň, Petře, zabíjej a jez!' Petr řekl: ,Ne, Pane! Nikdy jsem nejedl nic poskvrněného a nečistého!' A opět zazněl k němu hlas podruhé: ,Co Bůh očistil, ty nepokládej za poskvrněné!'"

Bůh sám vybídl Petra, aby jedl vše a nečinil už rozdíl mezi čistým a nečistým. Vždyť Bůh sám to vše očistil! Co se tedy jídla týče, máme svobodu v tom, co jíst a co ne.

Apoštol Pavel vysvětluje tuto svobodu v Prvním listě Timoteovi. Zde se zmiňuje o bludných učitelích, kteří pod působením učení démonů nařizují lidem "zdržovat se pokrmů, které Bůh stvořil, aby je s děkováním požívali ti, kdo věří a poznali pravdu. Neboť všechno, co Bůh stvořil, je dobré a nemá se zavrhovat nic, co se přijímá s děkováním: posvěcuje se to skrze slovo Boží a přímluvu." (1Tm 4,3b-5). Všimněme si, Pavel je velmi tvrdý: zákaz požívat pokrmy, je podle něj výsledkem činnosti "bludných duchů a učení démonů". Bůh stvořil k požívání vše, co lze jíst. Má se tak činit s děkováním, s vděčností. Vše, co ještě Starý zákon označoval za nečisté, je očištěno a posvěcuje se to právě skrze přímluvu. Jsem tedy přesvědčen, že neexistuje žádný důvod, proč bychom měli jakákoli jídla vyřadit ze svého jídelníčku, kromě toho, že jsou některá jídla nezdravá.

V řeckořímském světě ale existoval v souvislosti s jedením masa jiný problém. Ve starověku totiž bylo běžně rozšířeným jevem, že se při obětování božstvu v chrámu ponechávala jen část oběti. Po oběti následovala kultická hostina, při níž se zbytek posvěceného jídla snědl buďto v prostorách chrámu, nebo doma. Někdy se zbylé potraviny daly na trh k prodeji. Papyrus Oxyrhynchus o tom podává následující svědectví: "Chaeremon vás zve na večeři u stolu pána Serapise (což je jméno boha) v serapeu zítra 15. na 9. hodinu." Takové pozvání na jídlo do chrámu nebo do rodiny bylo běžnou součástí společenského života ve městě. Věřící však s tím měli řadu problémů. Mohli přijmout takové pozvání? Mohli se účastnit svátků, které začínaly pohanskými bohoslužbami a oběťmi? Vyvstávala i otázka, zda se křesťan směl stát členem nějakého obchodního cechu (což mělo vliv na jeho společenské postavení), neboť to mimo jiné znamenalo sedávat "za stolem v pohanském chrámě" (1K 8,10). Dokonce i běžný nákup se pro křesťana stal problémem, protože hodně masa na trhu pocházelo z chrámů. Kromě toho se v chrámu pořádaly bezplatné hostiny, které byly pro chudé naprostým přepychem a jednou z mála možností, jak se pořádně najíst.

Křesťané se rozdělili na dvě skupiny: na "silné" a "slabé". Silní tvrdili, že jídlo v chrámě nemá žádný náboženský význam, že se jedná o pouhou společenskou záležitost. Navíc argumentovali, že pohanští bohové neexistují. Slabí oproti tomu pociťovali odpor proti jakémukoli spojení s modlářstvím, protože věřili, že za modlami se ukrývají démoni, kteří mají vliv na obětované jídlo, takže to je potom poskvrněné a pro věřící naprosto nevhodné.

Apoštol Pavel v Prvním listě do Korintu odmítá účast na hostinách v pohanských chrámech: "Proto, moji milovaní, utíkejte před modlářstvím! Co tedy říkám? Že maso obětované modlám něco znamená? Nebo že modla něco znamená? Ne, ale říkám, že to, co pohané obětují, obětují démonům, a ne Bohu. A já nechci, abyste byli účastníky démonů. Nemůžete pít Pánův kalich i kalich démonů; nemůžete mít podíl na Pánově stolu i na stolu démonů. Či chcete popouzet Pána k žárlivosti? Jsme snad silnější než on?" (1K 10,14.19-22).

Ve vztahu k tomu, co se prodává v obchodech, však Pavel vyhlašuje svobodu: ",Všechno je dovoleno', ale ne všechno buduje. Ať nikdo nehledá vlastní zájmy, nýbrž zájmy toho druhého. Jezte všechno, co se prodává na masném trhu, a kvůli svědomí se na nic nevyptávejte. Vždyť ,Pánova je země a její plnost.'" (1K 10,23-26).

Vidíme, že v samotném mase není nic špatného, to nemůže člověka poskvrnit. Poskvrňuje ale vědomí, že se podílím na něčem, co bylo dáno démonům. Proto se nemají ptát, zda maso, které kupují, bylo obětováno démonům. Samo maso je v pořádku, ale fakt, že bylo obětováno démonům, by mohl poškodit jejich svědomí.

Zajímavý je i další text: "Zve-li vás někdo z nevěřících a chcete tam jít, jezte všechno, co vám předloží, a kvůli svědomí se na nic nevyptávejte. Ale když by vám někdo řekl: ,Toto je obětováno božstvům,' nejezte kvůli tomu, kdo vám to oznámil, a kvůli svědomí. Svědomí pak míním ne vlastní, ale toho druhého. Neboť proč má být moje svoboda určována porozuměním druhého? Jestliže já s vděčností jím, proč mám být pomlouvám za něco, za co vzdávám díky? " (1K 10,27-30).

Opět vidíme jasně, že v nevědomosti může jíst křesťan cokoli. Jídlo samotné mu nemůže ublížit. Pokud mu ale někdo řekne, že maso bylo obětováno božstvům, nemá jíst, aby toho druhého nesvedl. Ten by si totiž mohl myslet, že když křesťan jí maso obětované božstvům, uznává tím božstva a účastní se tak pohanské bohoslužby. Tím by mohl být tento člověk poškozen.

Apoštol Pavel tento úsek o jídle uzavírá slovy: "Ať tedy jíte nebo pijete nebo cokoli činíte, všechno čiňte ke slávě Boží." (1K 10,31).

Podobná slova nacházíme i v dopise Římanům. Zde Pavel mluví přímo o vegetariánství: "Někdo věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen zeleninu. Ten, kdo jí, ať nezlehčuje toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť nesoudí toho, kdo jí. Vždyť Bůh ho přijal." (Ř 14,2-3).

Ale Pavel nezůstává pouze u tolerance a respektování poznání druhého. Chce, aby se bratrská láska projevila právě v okamžiku slabosti: "Nesuďme už tedy jeden druhého, ale raději posuďte, jak si počínat, abyste nekladli bratru do cesty kámen úrazu nebo svod. Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo v sobě; jen tomu, kdo něco pokládá za nečisté, je to nečisté. Zarmucuje-li se tvůj bratr kvůli pokrmu, nejednáš již podle lásky. Neuváděj svým pokrmem do záhuby toho, za nějž Kristus zemřel! Ať se nemluví zle o tom, co je pro vás dobré. /.../ A tak usilujme o to, co vede k pokoji, a o to, co slouží k společnému budování. Neboř kvůli pokrmu dílo Boží. Všechno je sice čisté, ale slouží ke zlému tomu člověku, který pohoršuje druhého tím, co jí. Je dobré nejíst maso a nepít víno ani nedělat to, nad čím se tvůj bratr uráží nebo co ho přivádí k pádu či zeslabuje." (Ř 14,13-16.19-21).

Nečte se nám to možná moc dobře, ale význam je jasný: vycházet vstříc člověku, který z náboženských důvodů to či ono nejí. Neprovokovat jej a bude li to třeba, tedy se mu přizpůsobit a v jeho přítomnosti určité potraviny nejíst. Motivem je láska a ohleduplnost k bratru či sestře. I v dopise do Korintu má Pavel tuto myšlenku: "Jestliže tedy pokrm svádí k hříchu mého bratra, nebudu jíst už nikdy maso, abych nesvedl k hříchu svého bratra." (1K 8,13). Vidíme tedy, že naše svoboda, tak těžce Kristem vydobytá, je omezena jen jedním jediným zákonem - zákonem lásky.  
Jestli jím maso či jen zeleninu, na tom Bohu nesejde. Jestli ale bližního miluji a sloužím mu, nebo ho nenávidím a škodím mu, to důležité je. Žel, že nás satan tak často nachytá na to, že veškerou pozornost věnujeme oněm podružnostem, zatímco ty důležité věci zcela zanedbáváme.

-------------------------------

Toto je jeden z křesťanských pohledů na vegetariánství, autor je evangelikální křesťan.  Zůstává otázkou, kam se poděly etické důvody a soucit se zvířaty?

Obrázky od Sue Coe