Chránit vše živé - Vegetariánství z hlediska buddhismu

Róši Philip Kapleau

(CAD PRESS 1992)

 

 

   

Z obavy předtím, aby neuvedl živé bytosti do stavu smrtelného strachu, nechti bódhisattva, praktikující dosažení soucitu se zdržuje jedení masa.

(Buddha, 563 - 483 př. Kr., z Lankávatára sútry)

 

Nechť si přejí, aby všechny bytosti byly šťastny
a mohly žít ve štěstí a bezpečí.
Ať jsou to bytosti jakékoli,
obrovské, velké, prostřední, drobné či nepatrné,
viditelné i neviditelné,
ty, které žijí blízko či daleko,
zrozené či dosud nezrozené --
ať jsou všechny bytosti šťastny!

(Buddhova    slova o laskavosti, Metta sutta)

 

 

V buddhismu má první přikázání  nezabíjení   nebo neubližování živým bytostem (jap. tu - sesšó, sanskrt. ahimsa) spíše náboženský než morální nebo metafyzický základ. Rozumíme tím fakt, že je zakořeněné v naší buddhovské podstatě - rodišti všech jevů, odkud vychází náš soucit a morálnost. Jinak řečeno, tento předpis je založen na principu vzájemné přitažlivosti a spravedlnosti, vlastnímu veškeré přírodě. Totéž lze říci o ostatních hlavních přikázáních, z nichž každé můžeme pokládat za prodloužení nebo odlišný aspekt prvního přikázání. V buddhovské podstatě jsou všechny bytosti, živé i neživé, sjednocené a harmonizované. Všechny organizmy se snaží udržet tuto jednotu dle své vlastní karmy. Úmyslně někoho zbavit života tedy znamená porušit a zničit tuto vrozenou celost a otupit pocity úcty a soucitu, vycházející z naší buddhovské mysli. První přikázání je skutečnou výzvou k životu a k tvořivosti a zároveň odsouzením smrti a ničení. 

Úmyslně někoho zastřelit, zapíchnout, uškrtit, utopit, rozdrtit, otrávit, upálit, zabít el. proudem nebo jinak úmyslně zbavit živou bytost života anebo úmyslně způsobit utrpení lidské bytosti nebo zvířeti nejsou jedinými způsoby porušení tohoto přikázání. Porušením prvního přikázání může také být, když způsobíme, že někdo jiný zabije, mučí nebo ubližuje jakékoliv živé bytosti. Když si někdo cpe břicho masem zvířete, stává se spoluvinníkem jeho zabití, protože kdyby nebyly krávy, prasata, ovce, drůbež a ryby pojídány, nebyly by také zabíjeny proudem nebo jinak úmyslně zbavit živou bytost života anebo úmyslně způsobit utrpení lidské bytosti nebo zvířeti nejsou jedinými způsoby porušení tohoto přikázání. Porušením prvního přikázání může také být, když způsobíme, že někdo jiný zabije, mučí nebo ubližuje jakékoliv živé bytosti. Když si někdo cpe břicho masem zvířete, stává se spoluvinníkem jeho zabití, protože kdyby nebyly krávy, prasata, ovce, drůbež a ryby pojídány, nebyly by také zabíjeny.

I když je pravda, že v mahájánovém buddhismu je vina za zabití zvířete hodnocena různě. S výjimkou lovců, řezníků a rybářů, kteří zabíjejí svou potravu, je většina jedlíků masa pouze nepřímo odpovědná za násilí a hubení zvířat. To je však nečiní méně odpovědnými za porušování prvního přikázání.    

Jasutani róši zdůrazňuje ve své knize o přikázáních, proč je zapotřebí dodržovat přikázání o nezabíjení:

"V dnešní době mnoho hlasů hovoří o posvátnosti lidského života. Lidský život je samozřejmě třeba vysoce ctít, ale zároveň je třeba stejně ctít životy jiných živých bytostí. Lidské bytosti berou život jiným bytostem kykoliv se jim to hodí. Způsob myšlení, podporující toto chování vychází ze specificky lidského násilí, které pohrdá samozřejmými právy vesmíru, brání růstu nespočetných věcí v přírodě a ničí pocity soucitu a úcty, vyrůstající z naší buddhovské podstaty. Tváří v tvář takovému nesmyslnému ničení života je důležité, aby laici i mniši vědomě dodržovali toto přikázání."  

První přikázání má ještě jiný náboženský aspekt. Buddhismus učí, že neexistuje jediná bytost, která kdysi nebyla naší matkou, naším otcem, zrozeních - a neexistuje bytost, jež by nebyla spřízněna s námi, i když se nachází ve zvířecím stavu. Jak může někdo, kdo se k živým bytostem chová jako by byly jím samým, jíst maso bytostí, které jsou stejné podstaty jako on? Není to kanibalizmus? Jinak řečeno, protože naše buddhovská podstata na sebe bere mnohé podoby, bytost, která je dnes krávou, se v příštím životě může stát lidskou bytostí, a v tomto stavu si uvědomit svou vrozenou dokonalost - jinými slovy, stát se Buddhou. 

Z toho plyne typicky buddhistický názor, že každý život, lidský i jiný je je posvátný. To neznamená, že se k lidským bytostem budeme chovat jako ke kravám, a ke kravám jako k lidským bytostem; každá z bytostí má jiné schopnosti a jiné potřeby. To znamená, že ve spravedlivé společnosti nejsou práva jiných než lidských bytostí zanedbávána nebo pošlapávána.

 

BUDDHISTICKÝ A KŘESŤANSKÝ POHLED NA ZVÍŘATA 

Spása ptáků a zvířat, i svoje vlastni -To je cíl duchovního úsilí Buddhy Šákjamuniho (Zenový mistr Ikkjú)

Z předešlého je jasné, že buddhisté chápou první přikázání jinak, než chápou křesťané a Židé přikázání "Nezabiješ" z Mojžíšova Desatera. A stejně tak buddhisté, na rozdíl od židovsko-křesťanských náboženství, nepovažují člověka za vrchol stvoření. Člověk je někde uprostřed mezi stavem největší spoutanosti (peklo) a stavem největšího osvobození (dokonalý Buddha); řečeno méně tradičně, na půlcestě mezi nejhlubší nevědomostí a dokonalým osvícením. Buddhismus také neobdařil člověka nesmrtelnou duší, která přebývá buď v nebi ve věčné blaženosti nebo v pekle ve věčném zatracení. Stejně jako ostatní stvoření i lidské bytosti neustále stoupají směrem k úplné seberealizaci nebo klesají do pekelných stavů podle zákona příčiny a důsledků - podle své karmy.

Židovsko-křesťanská náboženství v návalu sebezbožnění vyzvedla člověka na piedestál pána tvorstva, což byla nejkratší cesta, jak jej obdařit mocí nad ostatními bytostmi. Řečeno slovy Bible: "... řekl opět Bůh: Učiňme Člověka k obrazu našemu, podle podobenství našeho, a ať panuje nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad hovady, a nade vší zemí i nad všelikým zeměplazem hýbajícím se na zemi..." Gen. 1, 26 "A řekl jim Bůh: Ploďte se a rozmnožujte, a naplňte zemi, a podmaňte ji..." Gen. 1, 28 "A požehnal Bůh Noema a jeho syny, a řekl jim... Strach váš a hrůza vaše buď na každého živočicha země, a na všecko ptactvo nebeské, se vším, co se hýbe na zemi a se všemi rybami mořskými; v ruce vaše dány jsou..." Gen. 9, I – 2  

Člověk dostal božské svolení k tomnu, aby vládl a podrobil si všechna stvoření na zemi. Jaký div, že člověk, jenž se považuje za nejvyšší bytostí, stvoření Boží, neuznává právo jiných bytostí sdílet spolu s ním svět, utiskuje a ničí je, a sám sebe přesvědčuje, že jeho dobro si vyžaduje zabíjení zvířat? Jak může nějaká společnost mluvit o spravedlnosti a laskavosti, když nechává zbytečně zabíjet bezbranná stvoření, neschopná bránit se proti útisku? Jak může nějaká duchovní osoba, hledající osvobození od utrpení, jíst maso zvířat, a způsobit, že zvířata dál musí snášet utrpení a hrůzu pří porážení? 

INDICKÉ UČENÍ O AHIMSE

¨Ve vedách a upanišádách , které vznikly před buddhou , jsou početné zákazy pojídání masa: "Maso nikdy nelze získat bez ubližování stvořením, a ubližování cítícím bytostemporušuje nebeské blaho, proto je třeba odmítat jedení masa...Je třeba pamatovat na odporný původ masa, a na krutost věznění a porážení bytostí, obdařených tělem, a je třeba úplně se zříci pojídání masa...každý, kdo dovoluje zabíjení zvířat, kdo je čtvrtí, zabíjí, kupuje, prodává, vaří, podává a jí  - každý z nich je vrahem zvířat...zacházejte s jinými jako se sbou samým a ochraňujte je jako sebe sama."

Učení o ahimse silně ovlivnilo duchovní klima v Buddhově době. Mahávíra, zakldadatel džanismu a Buddhův současník, považoval neubližování žádné živé bytosti za nejvyšší ctnost, a udělal z něj základní princip své nauky: "Všechna stvoření poznají co je to blaho a strast, utrpení, hrůza a smutek. Všechny bytosti jsou plné strachu, přicházejícího ze všech stran, a přece jsou lidé, kteří jim způsobují ještě větší utrpení...někteří zabíjejí zvířata kvůli oběti, jiní kvůli kůži, masu, krvi...peří, zubům nebo klům...někteří je zabíjení úmyslně, jiní neúmyslně...ti, kdo ubližují zvířatům, nepochopili ani se nezřekli hříšných činů...ti, jejichž mysl je klidná a kdo se zbavili vášní, si nepřejí žít na účet jiných.(z Akšaranga sútry)

 

ZEMŘEL BUDDHA PROTOŽE JEDL MASO? 

 

S ohledem na první přikázání, zakazující navádět jiné, aby zabíjeli, je žádoucí zkoumat, jak zdůvodňují buddhističtí kněží, mniši a učitelé, jedící maso, porušování tohoto přikázání. Zeptejte se jich, a určitě uslyšíte: "Vy nevíte, že Buddha snědl kousek vepřového, jež mu nabídli v domě jednoho jeho žáka? I když normálně nejedl masitou stravu, jeho smysl pro vděčnost mu nedovolil, aby to odmítl. Stejně jako Buddha i my vděčně sníme všechno, co před nás postaví, bez náklonnosti nebo odporu." (Zjistilo se, že to "maso" bylo zkažené, a Buddha zemřel, protože se jím otrávil.) A pak ještě dodají: "A víte, že Buddha zavedl pravidlo, že člověk se musí zdržet masitého pokrmu pouze tenkrát, jestliže ví nebo slyšel nebo má podezření, že zvíře bylo zabito zvlášt pro něj?"

Tuto verzi o tom, co Buddha udělal a řekl, slýcháme v Japonsku, Barmě, na Srí Lance, v Nepálu a Thajsku, ale vůbec ne v Indii, Číně, Singapuru, ani mezi indickými a čínskými buddhisty v Severní Americe. Do jaké míry je spolehlivá?  

Je to důležité, protože mniši, učitelé a laici se opírají o tyto údajné Buddhovy skutky a výroky, aby zdůvodnili, proč jedí maso. Mají za to, že když sám Buddha jedl masitý pokrm, mají zajisté právo udělat totéž Přehlížejí však přitom výzkumy vědců, kteří dokázali, že Buddhovu smrt nezavinil kus masa, ale jedovatá houba (druh muchomůrky) . Také neberou na vědomí fakt, že mahájánová písma jednoznačně odsuzují jedení masa.

Všimněme si blíže příhody s "jedením masa". V Rozhovorech s Buddhou, které z jazyka pali přeložili manželé Rhys Davidovi, najdeme také tuto pasáž: 

"Čunda se obrátil ke Vznešenému a řekl: "Prokáže mi Vznešený poctu a pojí z tohoto jídla spolu s bratry zítra v mém domě?" A Vznešený svým mlčením dal najevo souhlas... Ke konci noci dal kovotepec Čunda ve svém pří bytku připravit sladkou rýži a koláče, a mnoho lanýžů." 

Slovo, které překládáme jako "lanýže" zní sukara - maddava. Arthur Waley ve své studii "Zemřel Buddha po požití vepřového?" říká, že toto slovo má nejméně čtyři významy: 1) měkké krmení pro prasata, 2) "prasečí lahůdka", t. j. oblíbené jídlo prasat, 3) měkké části prasečího těla, anebo 4) "rozšlapaný prasaty", t. j. potrava, rozšlapaná prasaty. Waley dále říká, že badatel K. E. Neumann "dokázal, že v Narahariho Radžanighantu se mezi názvy léčivých rostlin vyskytuje celá řada složených názvů, v nichž se objevuje slovo prase; např. sukara-kanda, prasečí kořen , sukara-padika, prasečí noha, sukarešta, to, co vyhledávají prasata. Analogicky odvozuje Neumann, že sukaramaddava znamená prasečí lahůdka a je to jméno jednoho druhu lanýžů...V západnějších a jižnějších oblastech, kde se zrodil palijský buddhismus, byl tento výraz zcela neznámý, v důsledku čehož nebyl správně pochopen." 

Je zajímavé, co o tomto sporném výrazu říká Edward Thomas ve svém díle Život Buddhy: "Na místě tohoto slova bychom spíš očekávali daleko běžnější sukaramamsa, vepřové maso." 

Paní Rhys Davidsová ve své Příručce buddhismu ještě podezření vůči "vepřové" interpretaci, když poznamenala: "Výraz vepřové maso (sukaramamsa) se v písmech  vyskytuje pouze jednou, v dosti málo důvěryhodné suttě (sútra v jaz. pall ). V ní jeden hospodář zve Gotamu na hostinu , a celý jídelní lístek je zde vylíčen s pozoruhodnými detaily! Maddava se nikde jinde nespojuje s masem, a já se držím mínění Rhys Davidse, že se jedná o jídlo... z kořenů, jako např. lanýžů, které jsou velmi vyhledávanou lahůdkou prasat, a proto se mohou nazývat "prasečí lahůdka". Podobný kořen existuje, což kritici neví. Je to rost­bulvovitými kořínky, zvanými také která je oblíbenou pochoutkou  prasat i dětí".

Nechme vědu vědou. Který rozumný člověk by věřil, že Čunda nabídl Buddhovi, který jej přišel navštívit vepřové maso?  Jako jeden z Buddhových žáků určitě věděl, že masité pokrmy Buddha nejídal. (Velmi pravděpodobně ani sám Čunda nejedl maso, jako dodnes většina Indů) Proč by tedy nabídl maso Osvícenému, jenž byl tak citlivý k utrpení všech živých bytostí, že pil mléko až po deseti dnech od narození telete?

 

 

JEDENÍ MASA V KLÁŠTERECH

 

Jestliže se shánění a jedení ryb a masa v japonských klášteřích děje v podstatě potajmu v klášteřích jihovýchodní Asie mniši i laici jedl maso veřejně a bez zábran, zjevně v "nevinné" víře, že to není porušení prvního přikázání. Důležité je jen to, aby se jídlo zkonzumovalo před polednem.    Můžeme takové rozšíření jedení masa nějak smířit s prvním přikázáním o nezabíjení a neubližování živým bytostem? Jistě, říkají lidé, kteří své jedení masa zdůvodňují citováním údajných Buddhových slov, schvalujících jedení  masa. Jaká jsou to slova, připisovaná Buddhovi, a do jaké míry Ize věřit, že je vyslovil? 

 

DOVOLOVAL BUDDHA JEDENÍ MASA? 

VERZE THERAVÁDY

V Dživaka suttě se na Buddhu obrací jistý Dživaka, a říká, že slyšel, že lidé zabíjejí zvířata výslovně "pro poustevníka Gotamu, jenž jí vědomě maso, určené pro něj." Buddha odPověděl, že jeho slova byla špatně pochopena, a dodal : 

"...Zakazuji jíst maso ve třech případech - jestli jste to viděli na vlastní oči či slyšeli na vlastní uši nebo existuje důvod k podezření. A ve třech případech to  dovoluji - jestli jste to neviděli na vlastní oči či neslyšeli na vlastní uši nebo neexistují důvody k podezření..." 

I. B. Hornerová ve své knížce Early Buddhism and the Taking of Life (Raný boddhizmus a zabíjení) interpretuje slova, připisovaná Buddhovi tímto způsobem: 

"Bylo dovoleno mnichům jíst maso a ryby za předpokladu, že byly "čisté" ve třech ohledech, tzn. mnich neviděl, neslyšel ani neměl podezření, že zvíře bylo zabito kvůli němu...” 

 Zdůrazňuje, že krvavá řemesla, řeznictví, lov a rybářství raný buddhismus odsuzoval, a pokračuje: 

"I když se mlčky připouští jedení masa laiky i mnichy, krvavá řemesla, přinášející zkázu zvířatům neušla odsouzení...(Buddhistické hlásání neubližování) se zřejmě zdůvodňuje předpokladem, že zvířata mají stejné právo na život a na soucit jako lidské bytosti." 

Hornerová staví logiku a zdravý rozum na hlavu, když zároveň tvrdí, že první buddhistické přikázání, neubližovat vychází z předpokladu, že zvířata mají stejné právo na život jako lidské bytosti, a zároveň tvrdí, že Buddha "mlčky připustil" jedení masa, a tím také utrpení a záhubu zvířat. 

Jak bychom mohli věřit tomu, že by Buddha dovolil mnichům jíst maso, kromě případů podezření, že zvíře bylo zabito zvlášť pro ně? Nezabíjejí se snad domácí zvířata pro všechny, kdo jedí jejich maso? Kdyby nikdo nejedl jejich maso, nebyla by zřejmě zabíjena, takže jaký rozdíl je mezi "nebylo zabito zvlášť pro mě" a "bylo zabito pro mě"?  

Umí si někdo představit bhikkua (mnicha), jak říká hostiteli, jenž mu nabídl maso: "Pane, je od vás velice laskavé, že mi nabízíte toto jídlo, ale jelikož mám důvod domnívat se, že zvíře, z něhož pochází toto maso, bylo zabito pro mě, nemohu je přijmout!" Kolik dárců i v Buddhově době zabilo prase nebo krávu jen kvůli určitému mnichovi? Určitě málo, a dnes by jich bylo ještě méně. Jestliže tedy Buddha opravdu vyřkl slova, jež se mu připisují, pak by to znamenalo, že kromě hrstky lidí, jimž bylo nabídnuto maso ze zvířete, zabitého zvlášť kvůli nim, a samozřejmě kromě lovců, řezníků a rybářů dovolil jíst maso všem, včetně mnichů.  

Nejen že to odporuje prvnímu přikázání, které považuje za vinníka i toho, kdo způsobuje, že někdo jiný zabíjí. Také by to znamenalo, že Buddha schvaloval řeznictví a hrůzy jatek. Řeznictví je však jedním ,z řemesel, jež buddhismus zakazuje, a nikoli bezdůvodně.  

Kdybychom řekli, že Buddha na jedné straně dovolil jedení masa vyjma uvedených případů, a na druhé straně odsoudil krvavá řemesla, řeznictví, lov a rybářství, pak nejenže popíráme jejich vzájemnou souvislost, ale zaplétáme se do absurdních rozporů. Kdo jiný, nežli jedlíci masa jsou odpovědni za to, že "krvavá řemesla", řeznictví, lov a rybářství stále ještě existují? Řezníci a zpracovatelé masa jen reagují na požadavky jedlíků masa.  

VERZE MAHÁJÁMY

Všechny mahájánové sútry Lankávatára, Šúrangama, Mahá­parinirvána a Brahmadžála jasně a nedvojsmyslně odsuzují jedení masa. Například tyto výňatky z Lankávatára sútry, která věnuje celou jednu kapitolu zlu, plynoucímu z jedení masa:  

 "Z lásky k čistotě by se měl bódhisattva zdržet jedení masa z těla, které se zrodilo ze semene, krve a pod. Z obavy před ohrožením živých bytostí by se měl bódhisattva, praktikující dosažení soucitu zdržet jedení masa...Není pravda, že maso je správnou potravou, která je dovolena v případě, že jsme sami zvířenezabili nebo nenařídili jiným je zabít nebo nebylo určeno zvlášť pro nás... Mohou se v budoucnu objevit lidé, kteří se budou svou chuť na maso snažit obhájit různými důvody...Ale jedení masa v jakékoliv podobě, jakým koliv způsobem a na jakémkoliv místě je bezpodmínečně a jednou provždy zakázáno... Nikomu jsem nedovolil, nedovoluji ani nedovolím jíst maso...“  

Jiná slova ze Šúrangama sútry: 

"Příčina, proč praktikujeme dhjánu a usilujeme o dosažení samádhi  je ta, že chceme uniknout utrpení, které přináší život. Jestliže se my snažíme uniknout utrpení, proč bychom je měli způsobovat jiným? Dokud neovládneš svou mysl natolik, že i sama myšlenka na surovost a zabíjení ti bude odporná, do té doby nebudeš moci uniknout poutům světského života... Po mojí parinirváně v poslední kalpě  přijdou různí démoni a budou klamat lidi a učit, že mohou jíst maso a zároveň dosáhnout osvícení... Jak může bhikšu, jenž doufá, že osvobo­dí druhé, žít z masa jiných cítících bytostí? "  

 Maháparinirvána sútra (mahájánová verze) říká: "Jedení masa ničí zárodky velkého soucitu“. 

Proč je učení mahájány v příkrém rozporu s theravádou v otázce jedení masa? Někteří komentátoři připisují tento rozdíl posunu v morálce společnosti, jenž nastal v období mezi sestavením obou verzí.   Proti tomuto tvrzení lze namítnout dvě věci. Za prvé, přehlíží skutečnost, že už před Buddhou svatá písma různých indických duchovních tradicí odsuzovala jedení masa jako překážku v duchovním vývoji. Za druhé, jak zdůraznil Conze a jiní badatelé, mnoho sanskrtských spisů vzniklo zároveň, nebo přibližně zároveň s palijskými (theravádovými). Lze předpokládat, že by stařešinové mahájány mlčeli, kdyby se domnívali, že theravádové sutty správně tradují Buddhovy názory na jedení masa? To, že se ozvali, a velmi ostře, ukazuje do jaké míry je znepokojilo toto porušení Buddhovy nauky, a ducha a smyslu prvního přikázání...

Buddhismus není náboženstvím tupé poslušnosti nebo slepé víry. V jednom ze svých nejdůležitějších výroků nabádal Buddha své přívržence, aby nepovažovali za pravdu napsaná slova nějakého mudrce, ani nerespektovali autoritu nějakého učitele nebo kněze, ale aby považovali za pravdu pouze to, co je v souladu s jejich vlastním rozumem a zkušeností po důkladné úvaze, a co pomáhá jim samým a ostatním živým bytostem. Když vezmeme do úvahy tohle všechno, a k tomu ještě Buddhův charakter a náboženskou atmosféru jeho doby, co je rozumější? Jednoznačné odmítnutí jedení masa v mahájáně nebo vlažný liberalizmus theravády?

BUDDHISTIČTÍ KNĚŽÍ A PRVNÍ PŘIKÁZÁNÍ

 

Ač je buddhismus na Západě stále nový, přece už získal mnoho přívrženců, na jedné straně znechucených západními náboženstvími, a na druhé straně přitahovaných perspektivou vnitřního pokoje, moudrosti a soucitu k jiným. V tomto období je Západ pro buddhismus ústřicí, jejíž perla je připravena k vyjmutí, ale pokud mniši a učitelé dají přednost rybě před perlou, nedotknou se lidských srdcí a promarní jedinečnou příležitost. Asijští učitelé však sebou bohužel přinesli na Západ mnohé kulturní předsudky a pokleslé praktiky, které se nahromadily kolem buddhismu v jejich vlasti. V mnoha buddhistických centrech, vedených Tibeťany, Japonci, Korejci a mnichy z jihovýchodní Asie se běžně jí maso, jako by tito učitelé nikdy neslyšeli o mahájánových sútrách.

 

Co je horší, západní učitelé, vyškolení v Asii nebo v Evropě Asijci, často napodobňují pochybné praktiky svých učitelů a učí jim své studenty. Nizozemský spisovatel van den Wetering ve své knize o životě ve vesnickém zenovém centru na severovýchodním pobřeží USA opakovaně popisoval jedení párků, slaniny a krůtích prsíček, kupovaných v místní "továrně". Píše: "Někdy posílali husy, pěstované v komunitě na porážku do města, protože róši to nemohl dělat."  Autor píše dál, zřejmě odrážejíc róšiho pocity: "Řezník hromadí spoustu špatné karmy... Ale není nic špatného, když jíme maso ze zvířete, které usmrtil někdo jiný."

 

V Paříži jistý "také róši" pořádal večírky, na nichž on a jeho studenti míchali koktaily a opatrně přežvykovali chlebíčky s masem, aby nic neutrousili na svá buddhistická roucha, čímž dávali nepochybně najevo, jací jsou svobodní a uvolnění. Jeden člen zenového centra,  jenž žil v jedné kalifornské zenové komunitě vyprávěl, že róši některé studenty doslova nutil jíst maso, "aby zlomil jejich připoutanost k vegetariánství." Můžeme se jen ptát, jaká mentalita je skryta za takovým jednáním?  

 V asijských buddhistických zemích Buddhova dharma neustále upadala. Příčiny jsou mnohé a složité, ale etika a chování "strážců" dharmy v tomto úpadku hrály důležitou úlohu. Autor píše: "Jak morálně vlažní jsou dnes japonští kněží, jak plytká je jejich víra v Buddhovo učení", neústále naříkal můj učitel, Jasutani róši "V čem tito kněží vynikají", říkával, "je jejich schopnost vymýšlet výmluvy, proč porušují přikázání." Spotřeba masa např. u Japonců  vzrostla tak dramaticky, že podle některých údajů je na druhém místě ve světě po USA. Smutnou pravdou je, že Japonci i zabíjejí velryby většinou kvůli výrobě krému na boty, kosmetiky, hnojiv, jídla pro psy a kočky a mazacích olejů.   

Úpadek japonského buddhismu , lze cítit i ze zvláštního zádušního obřadu, jenž se koná  v některých  japonských zenových  chrámech. Pořádají se obřady na usmíření zabitého zvířete.  Za duše usmrcených velryb se modlí velrybáři.  Na pohled vypadá obřad jako vykoupení "pocitu viny" vůči usmrceným velrybám, jako "oplakávání".

Kněz v kanárkově žlutém rochu se modlí:"kéž jsou jejich duše osvobozeny od smrtelných muk. necht´přejdou na druhý břeh a stanou se buddhy . Nakonec kněz pronáší krátké kázání:"jsem rád, že jste si vybrali 

Ve skutečnosti je to všechno ničemu. Proč? První přikázání  zakazuje úmyslné zabíjení. Proto je rybaření, ať sport nebo jako zaměstnání, buddhistům zakázáno (stejně jako řeznictví, myslivost ). Takže když si velrybářská společnost objedná služby buddhistických kněží a  chrámu, aby dodala zdání náboženské svatosti z buddhistického hlediska nečistého podnikání, a když její zaměstnanci se modlí k Buddhovi, aby zkrátil agonii duší velryb, které usmrtili, a tedy porušili Buddhovo učení, vypadá to zrovna tak, jako kdyby chlapec zabil oba své rodiče a pak prosil o milost, protože je sirotek.

Dr. D. T. Suzuki, světoznámý buddhistický filozof by s tím souhlasil. Ve své knize The Chain of Compassion (Řetěz soucitu) opisuje pokrytectví těch, kteří nesmyslně zabíjejí a pak pořádají buddhistické obřady za bytosti, které úkladně usmrtili.   Píše: "Buddhisté zpívají sútry a obětují kadidlo po smrti těchto bytostí, a tvrdí, že tím utišili duše zvířat, která zabili. Mají za to,  že tím  celou záležitost elegantně skončili. Můžeme to však takhle skončit?... Láska nebo soucit pracuje v srdci všech ve vesmíru. Proč jen člověk používá svou tzv. vědu na to, aby uspokojil své sobecké vášně a pak se pokoušel ospravedlnit své jednání různými pokryteckými způsoby?... Buddhisté se musí snažit učit druhé úctě a soucitu ke všem bytostem soucit je základ jejich náboženství...“   

Kdyby byla bohoslužba ve chrámu skutečnou buddhistickou zbožností a ne ostudou, museli by se velrybáři a úředníci společnosti kát za bezprostředné porušení prvního buddhistického přikázání nezabíjet, prosili by  o odpuštění Kannon, bódhisattvu soucitu, a snažili by se zastavit další vraždění nevinných velryb. Ale nic z toho se samozřejmě nestalo. Jednání buddhistických kněží, kteří propůjčili sebe a svůj chrám k této frašce, motivované nepochybně perspektivou štědrého daru od velrybářské společnosti, hovoří výmluvně o míře úpadku dnešního (a nejen) japonského buddhismu. ...  

Zen je znám jako tradice mimo súter, bez vztahu k slovům nebo písmenům, a nezakládá se na nějaké sútře jako jiné sekty. To jen znamená, že v zenu je třeba uchopit pravdu přímo, a nezakládat ji na autoritě súter nebo na mrtvých intelektuálních formulacích. Nikoliv sútry, ale duch soucitu a úcty, který je vytvořil; nikoliv slova, ale uvědomění si beztvaré reality za nimi; nikoliv Buddhův život, ale jeho osvícení - to je to, co zajímá zen. Zen neodmítá sútry - pouze se snaží uchopit pramen, z něhož vyvěrají, Skutečnou mysl.

Příčina, proč někdo odmítá jíst maso  není nakonec v tom, jestli to Buddha řekl nebo ne. Spočívá to v naší vrozené morální dobrotě, soucitu a milosrdenství, které když jsou osvobozené, vedou nás k úctě ke všem formám života.

 

 

Odkazy

Buddha, Sakyamuni, Siddhartha Gautama

online.sfsu.edu/~rone/Buddhism/BuddhismAnimalsVegetarian/BuddhistVegetarian.htm

www.buddha.cz

Buddhismus

Centrum buddhismu

www.lampa.cz

Centrum tibetského buddhismu

Tibetský buddhismus

Zen

Buddhismus v českých zemích -Dingir

Vegetariánství a apatie křesťanského člověka

Boží člověk Issa

Beránci moří

Buddhismus v českých zemích -Dingir

fotky: photobucket.com