Víra, láska a psí maso

z blogu IDA

V Jižní Koreji se nově probudil zájem o katolickou církev.  Arcibiskup Andrew Yeom Soo-jung ze Soulu měl tu čest stát se jedním z 19 nových kardinálů a připojit se ke kolegiu kardinálů v konzistoři v Římě. Slíbil "usilovat o uskutečnění vize církve papeže Františka, která slouží chudým a těm, na okraji společnosti…. Myslím, že papež mě jmenoval na tento post, abych efektivně plnil poslání církve." Později řekl Vatican’s Fides News: "Rád bych byl něžným pastýřem, který se stará o každou ovečku a který je schopný udržet celé stádo pohromadě“.

V srpnu přijel papež František na návštěvu Jižní Koreji (papežská návštěva po 25 letech) a byl bouřlivě přivítán  korejskými  katolíky, kterých je přes 5 milionů. Vítali ho i nekatolíci, které si získal svým laskavým a skromným vystupováním.  Středobodem pětidenní cesty bylo blahořečení 124 korejských mučedníků. A jak je papežovým zvykem, mluvil o zranitelných, chudých, bezbranných a slabých. Otec Paul Lee, pastor v Marylandu řekl: "Katolická církev v Koreji roste, konvertité jsou zejména mezi mladými, vzdělanými lidmi. Jeden z důvodů je, že církev je velice silným a konzistentním hlasem chudých, utlačovaných, bezbranných, trpících…. to dává církvi velkou důvěryhodnost." To vše jde stranou, když jde o nevýslovně bezbožný, krutý obchodem s psím masem.

Okolo papežského průvodu drželi demonstranti transparent psaný španělsky, rodným jazykem papeže, který říkal, "El Papa, los sacerdotes y los creyentes, por favor, pogan un fin a la matanza y consumo de perros”, což znamená "Papeži, kněží a věřící, prosím zanechte zabíjení a konzumaci psů."

Nejenom že je psí maso, mnohdy eufemisticky označované jako "výživná polévka", často servírováno na církevních charitativních sešlostech, jako Svátek všech svatých, ke zděšení mnoha  věřících, kteří oslovili jihokorejské organizace ochrany zvířat, ale někteří kněží ve skutečnosti sami chovají psy na porážku. Mnoho farností schytalo kritiku od oddaných členů církve, kteří požadovali odstranění psího masa ze všech církevních událostí.

Dobře zdokumentovaný incident se stal v kostele Hong Eun Dong, který hodlal prodávat psí maso na školním hřišti. Téma církevního bazaru bylo "Láska a sdílení". Naštěstí po intervenci Korejských ochránců práv zvířat (Korea Animal Rights Advocates - KARA) byl prodej psího masa zrušen. KARA také úspěšně zamezili prodeji psího masa na dalších církevních událostech.

Když jsem před několika lety navštívil psí farmu v Masuku, asi 48 kilometrů na východ od Soulu, byl jsem udiven, když farmář mluvil o místním kostele jako o jeho velkém odběrateli, zvláště při charitativních církevních událostech, kdy z jeho farmy kostel nakupuje velké množství psího masa.

Na rozdíl od mnoha jiných v jihokorejské společnosti, představitelé církve otevřeně a nestydatě vyjadřují svoji vášeň pro jedení psího masa. V církvi, farnostech je to tak rozšířená praxe, že je to považováno za jakousi "tradici" nebo "kulturu jedení psího masa".

Konzumace psího masa mezi korejským katolickým duchovenstvem prý začala v době, kdy byli katolíci v 19. století perzekuováni a mnoho z nich uprchlo do hor, kde kvůli nedostatku bílkovin jedli psy. Říká se, že když po roce 1886 po dohodě mezi Francií a dynastií Joseon  přišli francouzští do Koreje, chudí členové církve je chtěli přivítat, ale neměli jim co nabídnout, tak tak zabili své vlastní psy, aby je pohostili.

Nedávno v rozhovoru s korejskými novinami pomocný biskup Linus Lee Seong-hyo z farního kostela v Suwon-city, řekl, že jeho oblíbené "zdravé jídlo" je psí maso a svěřil se, že jeho koníčkem je přemlouvání zahraničních biskupů, kteří navštěvují Koreu, aby ho zkusili. Zdá se, že francouzští kněží zjistili, že jim je po chuti. Přesto jeden kněz, Kim In-Guk z katolického kostela v Okcheonu v rozhovoru řekl: "Existuje tolik jiných věcí k jídlu, tak proč musíme jíst psy?"

Odhadovaný  obrat průmyslu psího masa je kolem 2 miliard dolarů za rok, stojí život zhruba 2 milionů psů, masa  je zhruba 100 000 tun, dále se vyrábí „zdravotní“ tonikum zvané gaesoju. Konzumace psího masa lehce klesá a pouze malé procento  Korejců pravidelně  psí maso jí, ovšem praxe zůstává stále velmi rozšířená. Psi jsou zabíjeni vysoko voltážním proudem, kdy ihned nezemřou, jsou pověšeni, ubíjeni železnou tyčí, kladivem nebo palicí, často jim je proříznuto hrdlo a následně vykrvácí. Jsou vhozeni do vany s horkou vodou, potom do rotačního válce pro odstranění srsti a poté ožehnuti, mnohdy ještě zaživa. A snad nejšílenější ze všeho je děsivá víra, poháněná ziskem, že čím více prožitého utrpení v průběhu porážky, tím jemnější maso a silnější takzvané léčivé vlastnosti.

Takové zacházení se zvířaty nejenom že snižuje morální kredit Jižní Koreje v očích světové veřejnosti, ale je rovněž výsměchem římsko-katolické církve jakožto ochránce těch nejbezbrannějších ve společnosti. Co by mělo „pohnout naším srdcem a naplnit nás odporem" podle  blahoslaveného kardinála Johna Newmana je právě ono uvědomění, že zvířata jsou morálně nevinná, že „nikomu neublížila a že jsou tak naprosto bezbranná. Jsou obětí zbabělosti a tyranství, které činí jejich utrpení tak obzvláště dojemným. Je v tom něco tak děsivého, tak ďábelského, trápit ty, kteří nám nikdy neublížili, kteří se sami nemohou bránit a kteří jsou zcela v naší moci, že jenom člověk s navýsost tvrdým srdcem může tak jednat..."

Papež František  si směle zvolit jméno  Františka z Assisi, patrona ekologie a zvířat. Ve své první homilii papež řekl: ".... Chránit veškeré stvoření, krásu stvoření, jak nám bylo řečeno v knize Geneze a jak nám ukázal svatý František z Assisi, znamená respektovat každé Boží stvoření i prostředí, ve kterém žijeme...Chtěl bych, prosím, požádat všechny, kdo zaujímají zodpovědná místa na ekonomickém, politickém a sociálním poli, všechny muže a ženy dobré vůle: buďme „ochránci“ stvoření, Božího plánu vepsaného do přírody, strážci bližních, životního prostředí; nedovolujme znamením zkázy a smrti, aby provázela putování tohoto našeho světa!"

Ukončení této tradice zlepší etický kredit Jižní Koreje v očích světa. Všichni, kteří věří v morální život, odsoudí otřesné spojení mezi Římsko-katolickou církví v Koreji a ohavným průmyslem psího masa. Je v rozporu s  láskou a náboženskými filosofickými učeními a tradicemi, které nabádají k soucitnému životu a ochraně bezmocných.

IDA je součástí mezinárodní aliance organizací ochraňujících zvířata, které hledají humánní, udržitelné a ekonomicky schůdné řešení ukončení průmyslu psího a kočičího masa, a v spolupráci s jihokorejskými organizacemi naléhá na korejské katolické duchovní, aby ukončili své zapojení v tomto obchodu.

Postřehy zahraničního profesora v Koreji

O čem se baví návštěvníci ze Západu, kteří jsou v Koreji na víc než na pár dnů? O všudypřítomnosti kimči [kvašená zelenina]? O ošklivých neonech, které kazí Soulské panorama? O krásných ženách a dětech na každém kroku? Zajisté ano. Pak je tu ještě jeden předvídatelný komentář nebo otázka, která po pár dnech vyvstane.

Proč tu s domácími zvířaty zachází tak špatně? Proč ta naprostá lhostejnost k utrpení psů a koček, kteří jsou přivázaní celý den na krátkém provaze a žijí ve vlastních exkrementech?

A k mé lítosti, jakožto dlouhodobě zde pobývajícího residenta, návštěvníci obvykle zjistí, že psi, kteří byli roky chováni doma, jsou prodáni do restaurací nebo dokonce zabiti a snědeni svými majiteli. Zahraniční návštěvníci tuto praxi považují za příšernou a neuvěřitelnou. Já žiji na okraji Národního parku Mt. Pukhan. Naneštěstí nás navštěvuje několikrát za měsíc muž středního věku, který vyvolává a oznamuje výkup psů a koček. Nedávno jsem četl článek v korejských novinách o skupině zákonodárců, kteří se snaží legalizovat prodej psího masa!  [prodej psího masa je v Jižní Koreji nelegální, zákon se nedodržuje]

Všeobecné týrání psů a koček v Koreji u citlivých lidí vzbuzuje soucit ke zvířatům, zatímco podněcuje přesně opačné pocity vůči lidským obyvatelům země.

Nebavíme se o špatném zacházení s "kapesními mazlíčky", jako s přešlechtěnými pudly a teriéry tak malými, že se vejdou do tašek Gucci. Tato ubohá stvoření jsou nemilosrdně hýčkána "emočně narušenými" lidmi (střední třídy) celého světa. Návštěvníci Koreje litují obyčejné psí křížence a pouliční kočky, se kterými je zacházeno, jako kdyby nic necítili a nevnímali bolest. Milovníci zvířat viní lidi, kteří takto špatně zachází se zvířaty, z emoční frigidity nebo retardace, nebo velkoryseji řečeno, z etického úpadku. Vypadá to, že mnoho Korejců je necitlivých vůči křiku slabých, nemocných či jinak znevýhodněných. Zastávají velmi nebuddhistický a nevědecký způsob myšlení, který striktně  odděluje sféry lidských a zvířecích bytostí.

Já sám si nemůžu pomoct a myslím si, že úroveň duchovního vývoje osoby nebo společnosti je přímo úměrná jejich citlivosti k utrpení a blahu všech životních forem okolo, zvířat a vůbec všech na okraji. Pomáhat zmírňovat utrpení v našem "ekosystému" vede k duševnímu vývoji. Nečinnost, lhostejnost, přehlížení utrpení a odmítnutí otevřít své srdce vede k větší bolesti všech. Jsme součástí celku a neoddělitelně se s ním prolínáme...Jak se lidé chovají ke zvířatům, reflektuje to, jak se chovají k sobě navzájem a jejich vlastním rodinám na mentální a emocionální úrovni.

Například, mnoho korejských manželek se cítí být svázané neviditelnými řetězy povinnosti vůči bezohledným manželům  [v Koreji je velká míra domácího násilí]. Doma maskují svou frustraci že všechnu svou energii vloží energii vloží na péči o své děti. Jaké jsou důsledky přehnaného ochranitelství dětí od útlého věku? Jedním z nich je strach z neznámého a strach ze spontánnosti.

Proč tolik Korejců, mladých či starých, sebou trhne strachem při sebemenším štěknutí malého pejska? Skutečně se bojí neškodných malých zvířat, nebo mají strach  čelit něčemu divočejšímu a animálnějšímu v sobě  samých? Zdá se, že mnoho korejských psů ztratilo  důvěru  Je zarážející, jak jsou psi v mém sousedství bázliví a jakoby bez duše. Neví, jak být psy. Přesto mnoho lidí, kteří je potkají, strachem uskočí, aniž by k tomu měli dobrý důvod, kromě naprogramování z rodiny. Ani jedna strana neví, co si s tou druhou počít. Majitelé psy uvázali, hrozně s nimi zacházeli, křičeli na ně, bili je, až se z nich staly kňučící stíny jich samých. Psi neznají volný pohyb,  když dostanou náhodou trochu  volnosti, neví si rady.  Ztratili svou psí duši, svou podstatu.

A  stejně tak děti. V kolika dětech ubili kreativitu rigidní školní politikou a rodiči, kteří  to dovolují? Poddajnost a pasivita je tak běžná mezi staršími korejskými dětmi, které jsou zavaleny školními úkoly a dlouhým doučováním po škole, což nenechává žádný čas pro zábavu. Vidím to každý den ve třídě. Jsou o moc jiní než psi přivázaní na krátkých řetězech, kteří si nemohou protáhnout nohy a na chvíli se volně proběhnout?...

Krutá Korea

Korejský mnich o psím mase