Argument z restaurace

Nedávno jsem byl v restauraci se dvěma svými kamarádkami, Aishou a Carol. Carol si objednala hamburger.

Naše setkání nakonec skončilo hádkou mezi Carol a Aishou ohledně toho, zda je morální jíst maso. Jejich hádka vypadala nějak takto:

 Carol: Mňam, ten hamburger je výtečný!

 Aisha: Ale to je odporné! Carol, vždyť to byla živá, vnímající bytost, která byla usmrcena jen proto, aby sis mohla pochutnat na karbanátku,který umleli z jejích svalů a dalších částí těla. Vždyť je to hrozná škoda.

 Carol: Ale já mám maso moc ráda. Proč bych ho neměla jíst, když mi chutná?

 Aisha: Protože to je špatné, Carol. Je špatné zabít živou bytost, která by mohla žít jen proto, aby sis mohla pochutnat na jejím mase. Mohla sis místo toho dát vegetariánský jako já. Je stejně dobrý.

Carol pokračovala v jídle a Aisha ji upřeně pozorovala. Na první pohled bylo vidět, že se jí to nelíbí. Carol po chvilce došla trpělivost, že se na ni Aisha takhle dívá, a začala vysvětlovat, že jíst maso není nic špatného.

 První argument Carol: Myslí si to všichni, tak to musí být v pořádku.

Tady je první argument, který Carol přednesla.

Carol: Podívej, Aisho. Většina Lidí bude souhlasit se mnou, a ne s tebou. Lidé si nemyslí, že by bylo něco obzvlášť špatného na tom jíst maso. Nemají z toho žádný špatný pocit. Kdyby opravdu bylo něco špatného na tom jíst maso, pak by ti lidé měli špatný pocit, ne? Takže na tom nic špatného být nemůže.

 Aishu to však nepřesvědčilo.

 Aisha: Souhlasím s tím, že většina Lidí v této zemi nepovažuje za špatné zabíjet zvířata jen proto, abychom si mohli pochutnávat na jejich mase. Ale jen proto, že je jich většina, nemusejí mít ještě pravdu. Nakonec není tomu tak dávno, co si lidé v mnoha zemích mysleli, že otroctví je morálně přijatelné. Měli za to, že jisté rasy lidí jsou podřadné a že my ostatní můžeme tyto lidi využívat jako otroky. Dnes ale víme, že otroctví bylo velmi špatné. Takže to většina se jednoduše mýlíla v tom, co je dobré a co špatné. Stejně tak se většina může mýlit v tom, zda je morální jíst maso.

 V tomto souhlasím s Aishou. To, že většina lidí vnímá zabíjení zvířat pro jídlo jako něco, co je zcela v pořádku, ještě neznamená, že to skutečně v pořádku je. Možná se jednou - řekněme za dvě stě let - ohlédneme a zděsíme se, jak jsme to s těmi zvířaty zacházeli, stejně jako nás dnes pobuřuje otroctví. Možná zjistíme, že to, co většina z nás považovala za morálně přijatelné, bylo ve skutečnosti velice špatné.

 Druhý argument Carol: Jíst maso je přirozené.

 Carol se ovšem nevzdala a přišla s druhým argumentem.

 Carol: Podívej, Aisho, jíst maso je pro nás přece přirozené. Jsme uzpůsobeni k tomu, abychom ho jedli.

 Na to Carol otevřela ústa a ukázala na dva ostré špičáky.

 Carol: Vidíš tyhle dva zuby? To jsou špičáky a jsou určené k trhání masa. Mají je všichni masožravci. Takže jen dělám to, co je přirozené.

 Ale Aishe to stále nepřipadalo jako dostatečný důvod, proč nebýt vegetariánem.

 Aisha: No a co? Co má být, že jíst maso nám přijde přirozené? To přece ještě neznamená, že to je správné, nebo snad ano? Mnoho věcí, které nám přijdou přirozené, je ve skutečnosti morálně špatných. Co vraždění a zabíjení? Zdá se, že takové chování je pro lidi taky docela přirozené, ale to ještě neznamená, že je morálně přijatelné. Jíst maso nepotřebujeme. Můžeme se docela dobře živit vegetariánskou stravou, což znamená, že bychom maso jíst neměli. To, co děláš ty, je špatné.

Myslím, že i zde má Aisha pravdu: to, že jíst maso nám přijde přirozené, ještě neznamená, že je to morálně přijatelné.

Někteří lidé by možná argumentovali takto: nejenom že je konzumace masa pro nás přirozená, ale vegetariánství je zdraví škodli­vé. Ve skutečnosti však nevíme, zda to je vůbec pravda. Na světě žijí miliony vegetariánů: džinisté, buddhisté i hinduisté nejedí maso, a přitom jsou naprosto zdraví.

Tak či onak, i kdyby byla pravda, že maso jíst potřebujeme, abychom se udrželi ve špičkové kondici, rozhodně ho nepotřebujeme jíst tolik, kolik ho jíme. A dokonce i pokud je pro dokonalé zdraví jíst maso občas nutné, ještě to neznamená, že bychom maso skutečně jíst měli. Mohli bychom namísto toho vyvinout nějaké náhražky: tablety, jež budou obsahovat látky, které nám chybí a které jsou obsaženy v mase. Ale i kdyby takové tablety nebylo možné vyrobit, přesto by to ještě neznamenalo, že jíst maso je morálně přijatelné. Možná bychom se mohli smířit s tím, že budeme o něco méně zdraví. Třeba by to byla cena, kterou bychom platili za to, že činíme dobrou věc.

 Ale, jak říkám, není vůbec jisté, že být vegetariánem je méně zdravé než jíst maso.

 Třetí argument Carol: Zvířata se chovají pro maso.

 Carol seděla a chvíli jedla mlčky. Zcela jistě si nemyslela, že dělá něco špatného, a tak zkusila třetí argument.

 Carol: Aisho, tobě jde o živé bytosti s vědomím, že?

 Aisha: Ano, myslím si, že je špatné úmyslně zabít živého tvora, který je na světě rád, jen proto, že si chceme pochutnat na jeho mase.

 Carol: Ale toto zvíře, které zde jím, bylo vykrmeno kvůli masu. Narodilo se jen díky tomu, že je chovají pro maso

 Aisha: Hm, uznávám, že to je pravda.

 Carol: My, kteří jíme maso, jsme tomuto zvířeti dali život, takže jsme mu jistým způsobem prokázali laskavost. Pravda, jeho život jsme pak předčasně ukončili, a to jen proto, abychom je mohli sníst. Ale i tak by toto zvíře nežilo, kdybychom nejedli maso. Tudíž když se to vezme z téhle stránky, chovat zvířata na maso je vlastně dobré, a nikoli špatné.

 Aisha: Ne, nemáš pravdu. Podívej, představ si, že existují nějací Marťané a ti se živí jako chovatelé. Chovají lidi. Navíc jsou to docela ohleduplní hospodáři, a tak chovají lidi na planetě Zemi, kde mohou žít šťastný, plnohodnotný život. A stejně jako krávy na pastvě ani tito lidé si neuvědomují, že jsou produktem nějakého chovu.

 Carol: A proč nás ti Marťané chovají?

 Aisha: Aby nás mohli jíst! Víš, že se občas stává, že nějaký člověk zmizí? Tihle lidé byli uneseni a snědeni Marťany. Marťané sem přilétají v létajících talířích pro maso úplně stejně, jako my jezdíme autem do supermarketu. A takový Marťan má ze všeho nejradši, když se po úmorném dni může zakousnout do hezky šťavnatého hamburgeru.

Carol: No fuj, to je fakt nechutné! To nemůžeš aspoň počkat, až dojím?

  Aisha: Takže tohle ti přijde nechutné, jo?

 Carol: Ano, to ano.

 Aisha: Tak se podívej na sebe. Jíš zvíře, které bylo chováno a zabito jen proto, aby sis na něm mohla pochutnat v žemli. V mém příběhu nás Marťané chovají taky jen na maso. Takže co je špatného na tom, že nás jí?

Čtvrtý argument Carol: Zvířata jsou hloupá.

Carol: No dobře. Uznávám, že samotná skutečnost, že zvířata jsou chována pro maso, ještě neznamená, že je v pořádku je jíst. Ale zvířata nejsou jako my. Jsou míň inteligentní. Nemají pocity, jako máme my. Nemají povědomí o tom, co je správné a co špatné. A proto je můžeme zabíjet a jíst.

Co si myslíte o tomto argumentu? Je v pořádku jíst zvířata jen proto, že nejsou tak inteligentní jako my, že jejich city a pocity nejsou na takové výši, že nemají povědomí o tom, co je dobré a co špatné apod.? Aisha s tím zcela zásadně nesouhlasila.

Aisha: Takže podle tebe je v pořádku jíst bytosti, které jsou méně inteligentní než my? Je v pořádku jíst bytosti, které nemají stejné pocity a city jako my?

 Carol: Ano.

Aisha: Tak dobře, předpokládejme, že by  z důvodu jisté záhadné nemoci bylo mnoho novorozeňat jiných než my ostatní. Nebyla by tak inteligentní jako my, jejich inteligence by byla na úrovni chytrých zvířat, třeba prasat. Tyto děti by si nedokázaly osvojit jazyk. Stejně jako prasata by cítily pouze radost nebo smutek, byly by bud' rozrušené nebo klidné a podobně, ovšem nebyly by schopny složitějších emocí, třeba být hrdé na novou práci. Ostatně ani by netušily, co práce je. Stejně tak by neměly povědomí o tom, co je dobré a co špatné.

 Carol: Chudáčci malincí.

 Aisha: No, nemusíš jich zas tak litovat. Tyhle děti by byly normdln6 zdravé a štastné. Byly by schopny prožít dlouhý a šťastný život. Jak bychom s nimi podle tebe měli zacházet?

 Carol: Asi bychom jim měli věnovat spoustu péče a pozornosti. Patrně bychom zaměstnati lidi, kteří by jim pomáhali, a oni žili maximálně plným životem.

Aisha: Ale proč bychom je nemohli zabít a sníst? Nakonec vždyť jsi sama říkala, že jíst zvířata je v pořádku, poněvadž jsou méně inteligentní a vyvinutá než my. Ale tyhle Lidské bytosti by na tom byly stejně, tak proč bychom je nemohli zabíjet a jíst? 

Carol byla tou představou znechucena. Vlastně více než znechucena. Najednou jí došlo, že by z morálního hlediska bylo špatné je zabíjet a jíst. 

Problém byl ale v tom, že Carol jen těžko dokázala najít argument, jímž by vysvětlila, že zabíjet a jíst tyto lidské bytosti by bylo morálně špatné, když je morálně v pořádku zabíjet a jíst zvířata. Vždyť tyto lidské bytosti by nebyly o nic inteligentnější nebo vyvinutější než zvířata.

 Carol: Podívej, Aisho. Je prostě fakt, že Lidé jsou důležitější než zvířata. Naše potřeby a tužby musíme upřednostňovat. Tak to prostě je. Lidské bytosti jsou důležitější než zvířata.

 Aisha: Ale proč jsou důležitější, Carol? Neuvedla jsi jediný důvod, proč by se na zvířata neměly brát stejné morální ohledy jako na nás, Lidská zvířata. A pokud nedokážeš vysvětlit, proč nezasluhují stejné ohledy, pak je tvé tvrzení prostě jen předsudkem. Zdá se mi, že trpíš určitým předsudkem proti nelidským zvířatům tak, jako někteří Lidé trpí předsudky vůči ženám nebo vůči jiným Lidským rasám. 

Carol se ošívala. Představa, že by trpěla nějakými předsudky, se jí vůbec nezamlouvala.

 Aisha: Tak či onak, dokonce i kdyby byla pravda, že Lidská zvířata jsou důležitější, nikterak by nás to neospravedlňovalo zabíjet a jíst jiné druhy zvířat. Neznamená to, že se k nim můžeme chovat, jak se nám zlíbí. Neznamená to, že je pro nás morálně přijatelné je zabíjet jen proto, že nám chutná jejich maso. 

Carol se teď cítila provinile. A já taky. Právě jsem totiž také dojedl hamburger. Svědomí mne začalo tížit. Podobně jako Carol, ani já jsem dříve neuvažoval o tom, zda je morální jíst maso. Říkal jsem si, že Aisha se asi mýlí, když říká, že jíst maso je nemorální, ale proč se mýlí, to jsem si nedokázal vysvětlit.

 Domácí mazlíčci

Tak jsem začal přemýšlet o domácích mazlíčcích. Carol má psa, velmi roztomilého pejska jménem Tygr.

Pes je zvíře jako každé jiné.

Přesto by Carol byla naprosto zděšená představou, že bychom mohli Tygra zabít a sníst. Ostatně Tygrovo zdraví Carol  stálo hodně peněz. Jednou například spolknul plastový uzávěr od pera a veterinář mu ho musel z žaludku vyjmout opera­tivně, což stálo Carol celé jmění. Pomyšlení na to, že by Tygr mohl zemřít, Carol nahánělo hrůzu. Když Tygra operovali, museli jsme za ní s Aishou jít a utěšovat ji. Naštěstí Tygr zákrok přežil a teď je zdravý jak řípa.

Pes je velice inteligentní a citově vyvinuté zvíře. Ale zcela zjevně není o nic inteligentnější ani emotivně vyvinutější než takové prase - nebo alespoň to tvrdí moji známí, kteří měli doma prase. Prasata jsou podle všeho velice chytrá přítulná zvířata, a některé druhy prasat jsou dokonce skvělými domácími mazlíčky.

 V některých zemích, například v Číně, lidé běžně jedí psy. Jedí je stejně, jako my jíme prasata. A proč ne? Skutečně tu není žádný rozdíl, snad jen ten, že pes nám připadá roztomilejší.

Musel jsem se v duchu ptát, jak by Carol reagovala, kdyby se dozvěděla, že to, co právě snědla, byl její Tygr. Nepochybně by cítila, že zabít a sníst Tygra bylo z morálního hlediska špatné. Proč ale pak nebylo špatné zabít a snít krávu, na níž si právě pochutnala? 

Pak jsem si ale řekl, že se jí radši nebudu ptát, proč bychom neměli Tygra sníst.

             3.část