Pátý argument Carol: Zvířata se požírají navzájem.

 Všichni tři jsme si objednali zmrzlinu. Zatímco jsme si na ní pochutnávali, Carol se pokusila na svou obranu vznést další argument.

Carol: Zvířata se taky navzájem požírají, ne? Kočky žerou myši a ptáky. Tygři zase žerou antilopy a lišky kuřata. Takže když se zvířata navzájem žerou, proč bychom je nemohli jíst i my?

Aisha: Zvířata to jinak neumí. Nedokáží rozeznat dobré od zlého. Nemají smysl pro to, co je morální, a tak je není možné činit morálně odpovědná za to, co Mají, stejně jako není možné činit morálně odpovědným novorozence. Ale my, dospělí lidé, bychom měli být morálně odpovědní. Jíst maso je špatné. Jakmile si to uvědomíme, měli bychom je přestat jíst. A pokud nepřestaneme, stávají se z nás zlí lidé.

Musím přiznat, že teď jsem se kvůli tomu, že jsem jedl maso, cítil značně provinile. A Carol na tom byla stejně. Ale skutečně bychom se měli cítit vinni? Měla Aisha právo nás takhle obvinit? Nejsem si jistý, ovšem musím uznat, že její tvrzení zněla značně přesvědčivě.

 Jak jsme se s Carol mohli proti Aishe hájit? Proč je v pořádku zabíjet a jíst nelidská zvířata, a nikoli zvířata lidská?

 Záleží na druhu

Někteří lidé tvrdí, že pokud jde o to, co je morálně přijatelné zabíjet a jíst, záleží na živočišném druhu. Z morálního hlediska je špatné jíst příslušníky lidského druhu, ovšem jíst členy jiných živočišných druhů špatné není.

Ale proč je špatné jíst členy lidského druhu, ale nikoli ostatních živočišných druhů? Není to jen náš předsudek? Lze toto tvrzení nějak ospravedlnit? Názor, že je morálně špatné jíst příslušníky lidského druhu, ale jiné druhy nikoli, se někteří pokoušejí vysvětlit tím, že lidé jako druh jsou inteligentnější a emocionálně vyspělejší než jiné živočišné druhy. A i tehdy, pokud nějaká konkrétní lidská bytost nebude náhodou stejně inteligentní nebo emocionálně vyspělá jako my ostatní (například ta novorozeňata z Aishina příkladu), přesto bude morálně špatné ji sníst. Bylo by to špatné, protože by náležela k lidskému druhu a lidé jakožto druh jsou mnohem inteligentnější a citově vyvinutější než ostatní živočišné druhy. Na druhé straně, prasata obecně jsou poměrně hloupá a citově nevyvinutá, proto je v pořádku je jíst.

 Případ inteligentního prasete 

Představme si, že bychom se setkali s prasetem, které by dokázalo mluvit a bylo by podobné prasátkům z pohádky o Třech čunících. Vím dobře, že žádná mluvící prasata neexistují, přesto předpokládejme, že se nějakým zázrakem jedno takové narodilo.

Toto prase je naprostá výjimka. Je neuvěřitelně inteligentní, dokonce inteligentnější než většina lidí. Též je schopno citového prožívání jako my, lidé. Pouští se s lidmi do filosofických debat o morálních problémech, píše poezii, vypráví chytré vtipy, s nadšením si čte Shakespeara a chodí do divadla.

Bylo by morálně přijatelné toto prase zabít a sníst ? Dosud jsme totiž nepřišli na žádný důvod, proč by to mělo být špatné, jelikož toto prase patří k druhu, jehož normální příslušníci jsou ve srovnání a lidmi poměrně hloupí a nevyvinutí. Je to příslušník druhu prase.

Přesto by zcela jistě bylo špatné toto konkrétní prase sníst. Vlastně mám dojem, že by toto prase bylo osobou, byť by nebylo osobou lidskou. A zabít a sníst nějakou osobu by bylo zcela jistě špatné. Nuže, stojím před následujícím problémem. Pokud je morálně přijatelné jíst zvířata, která jsou příslušníky  druhů, jejichž normální nové jsou poměrně neinteligentní atd., pak by mělo být morálně přijatelné zabít a sníst i toto prase. Ale je evidentní, že zabít a sníst to prase by morálně přijatelné nebylo.

Jsme bigotní?

Někteří filosofové tvrdí, že mnoho z nás se dopouští diskriminace druhů neboli tzv. „speciesmu". Diskriminace druhů se tak trochu podobá diskriminaci pohlavní (sexismus) nebo rasové (rasisismus) a je příkladem bigotnosti: nezdůvodněného předsudku vůči těm , kteří jsou odlišní.

Ostatní živočišné druhy diskriminujeme různými způsoby: také tím, že zastáváme názor, podle kterého je morálně přijatelné zabít ­a jíst tyto jiné živočišné druhy, leč nikoli příslušníky našeho vlastního druhu. 

Takovouto diskriminaci ostatních živočišných druhů ovšem nelze ničím ospravedlnit. Je nemorální a nespravedlivá. Speciesmus je stejně morálně nepřijatelný jako sexismus nebo rasismus. Stejně jako dnes víme, že sexismus a rasismus jsou špatné, tak jednoho dne snad dojdeme k názoru, že i speciesmus je špatný.

 Alespoň takto argumentují někteří filosofové. Mají pravdu? Co si o tom myslíte vy? 

Omluva, že _n vlastně o nic nejde... „  

Někteří lidé namítají, že vegetariáni dělají z mouchy velblouda. Podívejte se na svět kolem nás. Lidé jsou mučeni a zabíjeni denně, děti jsou nuceny dřít dlouhé hodiny v příšerných podmínkách za pár drobných. Některé dokonce trpí hladem. Na světě je tolik strašlivých morálních nespravedlností, které přímo volají po tom, abychom jim věnovali pozornost. A dokonce i když připustíme, že zabíjet zvířata kvůli masu je morálně špatné, je to jen jedno zlo z mnoha. Není tedy od „morálních" vegetariánů úzkoprsé zaměřo­vat se jen na jeden konkrétní problém?

To je ale dle mého soudu velmi ubohá námitka proti „morálním" vegetariánům, protože mnozí z nich se přirozeně zajímají i o ostatní výše zmíněné problémy. To, že se člověk zabývá jedním problémem, ještě neznamená, že mu nedělají starosti problémy ostatní.

Lidé, co takto argumentují, vlastně jen hledají výmluvu, když říkají: „No dobře, dělám něco špatného, ale podívej na všechny ty další špatnosti, které lidi páchají. V porovnání s nimi je to, že jím maso, docela prkotina, ne?" 

Jistě, pokud by toto byla přijatelná obhajoba, podobným způsobem by šla obhájit řada nejrůznější zločinů: od krádeže knihy až po vraždu. Jak byste se dívali na někoho, kdo by spáchanou vraždu omlouval slovy: „Vždyť to byla jen jedna malá vraždička! Nic víc! Každý rok se jich stávají tisíce!"

Možná lepším způsobem, jak si omlouvat to, že jíme maso, je prohlásit, že v porovnání s jinými nemorálními činy zabíjení zvířat i jídlu stojí ve škále špatných věcí ještě poměrně nízko. Některé věci jsou špatnější než jiné. Na samém vrcholu pomyslné stupnice  je vražda tisíců nebo milionů lidí, čehož se dopustili takoví lidé jako Hitler nebo Pol Pot. O něco níže je úmyslné zabití jednoho člověka, že níže zabití z nedbalosti či hlouposti (například když někoho jedeme opilí v autě). Ještě menším zlem je to, když někomu ukradneme celoživotní úspory. Pak bude následovat krádež sladkostí v obchodě a úplně nejníže bude to, když si z něčího stromu utrhneme bez dovolení jablko. Na této škále je pak  konzumace masa a celkem nízko, nebo ne? Dokonce i když připustíme, že zabíjet ostatní zvířata jen proto, abychom si mohli pochutnat na jejich , je špatné, určitě to přece není zas tak špatné.

Není vlastně celý ten poprask kolem zneužívání a trápení zvířat docela urážlivý? Cožpak vykořisťování a utrpení člověka není mnohem ­zásadnějším problémem?

 Jsme stejně špatní jako otrokáři?

Jak dobrou výmluvou je ta, že vlastně o nic nejde? Většina vegetariánů by řekla, že to moc dobrá výmluva není. A teď si ukážeme proč. 'Možná, že za nějakých dvě stě let budou lidé naprosto zděšeni tím, jak jsme se zvířaty zacházeli. Řeknou si třeba: jak ti lidé tehdy nemohli vidět, že chovat miliardy a miliardy zvířat ročně v barbarských podmínkách a pak je zabíjet kvůli masu, je něco naprosto zrůdného? Jak to, že jim nedošlo, že dělají něco morálně špatného?

Když se dnes díváme na otroctví, jen stěží chápeme, jak je možné, že si tehdy lidé neuvědomovali, že způsob, jímž zacházejí s jinými lidskými bytostmi, je z morálního hlediska velmi špatný. Někteří z nich se svými otroky zacházeli stejně jako se zvířaty, někdy dokonce ještě hůř. Bičovali je, mučili a drželi je ve strašlivých podmínkách. Někteří otrokáři své otroky při pokusu o útěk schválně zmrzačili.

 Jak je možné, že si tito otrokáři neuvědomovali špatnost svého chování vůči jiným lidským bytostem? Jenže oni si to opravdu neuvědomovali. Většina otrokářů se považovala za počestné a morální občany.

A tak jsme možná trochu jako oni. Možná jsme jen slepí k špatnosti, jíž se dopouštíme. Jsme obklopeni lidmi, kteří se domnívají, že je v pořádku zacházet se zvířaty tak, jak se k nim chováme, a tak jen obtížně můžeme pochopit, že to, co děláme, je špatné.

Pokoušel jsem se vysvětlit, proč s nedůvěrou pohlížím na argument, že i když jíst maso je špatné, není to zas tah špatné. Možná je to opravdu velmi špatné. Možná jediný důvod, proč se nám to nezdá špatné, je to, že většině ostatních lidí kolem nás na tom nic divného nepřipadá.

 A vlastně jsme se v našem zkoumání nedobrali žádného důvodu, proč bychom se neměli domnívat, že zabíjení jiných živočišných druhů pro maso není velice špatné. Ano, dosud jsme neviděli nic, na základě čeho bychom se mohli domnívat, že to není stejně špatné jako zabíjet kvůli masu lidi.

 Poslední argument Carol: Neměla by Aisha být veqanka?

 Vraťme se k debatě mezi Carol a Aishou. Nabyl jsem dojmu, že Aisha má zatím v této debatě navrch. Ale pak Carol přišla s mnohem lepším argumentem, který Aishu zarazil. Namítla toto:

Carol: To bylo ale skvělá zmrzlina.

 Aisha: Mňam. Já zmrzlinu miluju.

Carol: Ale teď mi, Aisho, pověz: proč není z morálního špatné jíst ,zmrzlinu? Vždyť ta se nakonec vyrábí z mléka a mléko pochází z krav. I sýr pochází z krav. Ty sis dala sýr ve svém cheesburgeru. 

Aisha: Ale kvůli tomu, aby bylo možné vyrobit zmrzlinu a sýr, se krávy nezabíjejí. 

Carol: No dobře, ale nejsou někdy drženy v hrozných podmínkách?

 Aisha: Nevím, možná, že ano.

 Carol: Podívej. Dokonce i když se o ně dobře starají, krávy musejí mít přece nejprve telata, aby mohly dávat mléko.

Aisha: Myslím, že tak to je.

 Carol: A co se potom stane s těmi telaty? Zhruba polovina z nich ale bude samčího pohlaví, a ti se jaksi dojit nedají.

 Aisha: Ehm, to máš pravdu.

 Carol: Takže je zabijí, ne? Musejí, jinak by se sem býci ani nevešli.

 Aisha: Ehm, ehm, asi je to tak.

 Carol: No vidíš, a ty mi tu dáváš kázání kvůli tomu, že jím hamburger. Přitom jen díky tomu, že jsem si data hamburger, sis ty mohla pochutnat na své zmrzlině a dát si cheesburger. Jsi pokrytec! Taky se vsadím, že máš kožené boty, nebo ne? 

Aisha: Ano. 

Carol: A odkud se asi vzala ta kůže? Další mrtvé zvíře. Takže vidíš, jsi za smrt těch zvířat stejně odpovědná jako já, a to i přesto, že nejíš maso.

Je pravda, že mají-li krávy dávat mléko, musejí mít aspoň jednou za rok tele. Asi jen čtvrtina takto narozených telat je určena k mléč­né výrobě, ostatní jdou na porážku. A dokonce i ty krávy, které dávají mléko, bývají ve stáří 3 až 7 let poraženy (přitom by se dožily mnohem delšího věku). Takže i produkce mléka si zcela nepochybně vyžaduje smrt mnoha zvířat.

 Argument, s nímž přišla Carol, na mne udělal velký dojem: pokud by Aisha skutečně byla přesvědčena, že zabíjet zvířata je nemorální, pak by se podle všeho musela vzdát mléka, sýra i zmrzliny. A stejně tak by měla přestat nosit kožené věci a namísto kožených bot si koupit boty z umělých materiálů nebo látky.

Jak jsem podotkl na začátku této kapitoly, skutečně existují lidé - říká se jim vegani - kteří opravdu jdou až takhle daleko. Odmítají veškeré zvířecí produkty. Kdyby Aisha byla přesvědčena o svých tvrzeních, pak by se z ní jednoho dne stal vegan. Aisha se však nikdy veganem nestala. Dodnes nosí kožené boty, pije mléko a jí sýr, vajíčka i zmrzlinu.

Přesto Carol dokázala jedině to, že Aisha je svým způsobem pokrytec. Dokázala jen, že je-li špatné zabíjet zvířata kvůli masu, pak je rovněž špatné zabíjet je kvůli mléku, vejcím, kůži apod. Carol, a to si uvědomme, nedokázala, že by bylo morálně přijatelné zabí­jet a jíst jiné živočišné druhy. Neposkytla nám jediný argument, na jehož základě bychom se mohli domnívat, že zabíjet zvířata kvůli produkci masa, mléka, vajec a kůže není z morálního hlediska velmi špatné. 

Měl bych jíst maso?

Pokusil jsem se podívat na argumenty pro a proti vegetariánství a veganství co nejnezaujatěji. Nesnažil jsem se vás zviklat na jednu nebo druhou stranu. Chci, abyste se nad uvedenými argumenty pozorně zamysleli a dospěli k vlastnímu rozhodnutí.

Já sám maso jím, i když se přiznám, že morální argumenty proti konzumaci masa mi přijdou velice přesvědčivé. Je-li morálně přijatelné zabíjet a jíst jiné druhy zvířat jen proto, že nám chutná jejich maso, pak proč je to ale přijatelné? Jestliže nedokážeme ospravedlnit to, že s jinými druhy zacházíme odlišně než s druhem vlastním, pak se podle všeho dopouštíme speciesmu.