AIDS, BSE, SARS, chřipka...

 

 

BSE je daň za touhu po snadném zisku a levném mase za každou cenu. Zvířata byla krmena odpadem z jatek, ten byl semlet, svařen a stlačen a předložen dobytku. Na začátku a na konci potravního řetězce stojí jedovaté mrtvoly.

 

AIDS

Většina vědců je přesvědčena, že lidé získali AIDS od šimpanzů, kteří přenášejí podobný virus tím, že požili jejich maso nebo je šimpanzi pokousali. Zdá se jistým, že původním rezervoárem viru byli šimpanzi, mezi nimiž koloval po staletí. SIV (simian - opice - immunodeficiency virus) zmutoval a vznikl HIV. Opice jsou odedávna lidmi loveny a konzumovány.

K nákaze lidí nejspíše docházelo nepozorovaně po mnoho let, ale teprve až se změnily demografické a sociální poměry dříve izolovaných domorodých kmenů mohlo dojít k rozvoji epidemie. Její zavlečení do Ameriky a rychlé šíření umožnila též "sexuální revoluce". Menšina vědců se pak domnívá, že AIDS se rozšířil z vakcín vyrobených z infikovaných šimpanzích tkání. Infekce se mohla rozšířit v 50. letech našeho století při masovém očkování v Africe. Existují domněnky, že první vakcíny proti dětské obrně se vyráběly z šimpanzích tkání nakažených opičí variantou AIDS.

Afričané se nekontrolovatelně množí, jí se vše, od slona až po hmyz. Ročně padnou za oběť lovcům "bushmeatu" tisíce šimpanzů, goril. Lidoopi vymírají. Riziko přenosu různých opičích virů na člověka je v současné "bushmeatové horečce" velmi vysoké. Fyziologická podobnost člověka s africkými lidoopy může v případě konzumace jejich masa představovat zvýšené riziko.

 Virologové chtějí prověřovat krev lidí, kteří přicházejí s infikovaným "pralesním masem" nejvíce do styku - tedy lovce, dřevaře či stálé zákazníky trhu s "bushmeatem". Zřejmě mezi nimi najdou nositele zcela nových virů, které přeskočily na člověka z opic. Bushmeat nenakupuje chudina, ale místní honorace. Maso gorily platí za vyhlášenou pochoutku a je dvakrát či třikrát dražší než vepřové nebo hovězí, o drůbeži, označované Afričany pohrdlivým přívlastkem "maso bělochů", ani nemluvě. Bushmeat se servíruje i na oficiálních banketech pořádaných vládními úředníky.

AIDS je největší problém v Africe. Levné léky proti AIDS vše nezmohou, Afričané musí změnit své chování a oprostit se od některých svých tradic, které třeba dovolují, aby celou generaci čtrnáctiletých dívek kmene seznámil se sexem jediný muž, v těhotenství a v prvním půlroce po narození nové dítěte má manželka dovolit muži, aby si vyhledával jiné sexuální partnerky, nebo je to mýtus léčby sexu s pannou. V takové kultuře sexuálních přikázání, neinformovanosti, ignorance a žen bez moci AIDS triumfuje.

 

Zdá se, že všechny nové varianty chřipky vznikají v Číně. V roce 1918 tzv. španělská chřipka přešla z Číny přes Ameriku do Evropy. Padlo jí za oběť asi třicet milionů lidí. Druhá chřipková pandemie, takzvaná asijská chřipka, vypukla v roce 1957. Hongkongská chřipka v roce 1968 byla třetí chřipkovou pandemií a vyžádala si asi šestatřicet tisíc obětí. Proč právě Čína?

Guangzhou (Kanton), jedno z nejzámožnějších měst v Číně je epicentrum nemoci známé jako SARS. Kanton má jedenáct až třináct milionů obyvatel a je známý svými trhy s živými hady, želvami, ptáky, rozmanitými hlodavci, divokými zvířaty, kočkami i psy. Na trhu ChauTau nakupují kuchaři, labužníci i lékárníci exotická živá zvířata, velice žádané pochoutky kantonské kuchyně. Důležitá je delikátní chuť, rozmanitost a čerstvost. Zvířata jsou proto prodávaná živá, jsou zabita na místě nebo si je kupec zabíjí sám až doma. Někdy se hospodyňkám usnadňuje práce, zvíře se prodává stáhnuté z kůže, avšak ponecháno na živu.

Úředníci WHO se pokoušejí zjistit u uhynulých divokých zvířat přítomnost virů potenciálně nebezpečný lidem. Možnost přenosu různých zoonóz na trhu jako Chau Tau je veliká.

Kantonská kuchyně zná přinejmenším čtyřicet druhů masa, převážně z divokých zvířat. Zoonózy byly a jsou v této oblasti obvyklé a časté. Trhovci se povalují, hrají mah-jongg, zatímco jejich zboží se kroutí, drápe a svíjí nacpané do klecí, plastových kádích a velkých sítích. Obchodníci netknuti zvířecím utrpením dělají jen minimum pro udržení zvířat naživu. Jejich jediné znepokojení pramení z toho, že kdyby zvířata zemřela, přišli by o peníze. Vzduch je nedýchatelný od zápachu moče a fekálií zvířat i lidí. Když už je zápach nesnesitelný, nečistota je spláchnuta proudem vody z velké hadice, aerosolové kapičky mohou lehce roznést nákazu.

Zboží je uspořádáno podle druhů: V sekci plazů jsou řady sladkovodních a mořských želv, různých velikostí i původu: z Barmy, sladkovodní želvy z Malajsie, i želvy z Ameriky atd. Tisíce hadů různých druhů se svíjí v sítích nebo klecích. V sekci exotických ptáků jsou ptáci od velikosti malých zpěvných až k velikosti pštrosů. Perličky, holubi, pávi, labutě, kachny, kuřata se krčí v klecích nebo zuřivě bojují mezi sebou.

V sekci psů jsou ztrápení psi. Potom jsou tu klece přeplněné kočkami, které vypadají velmi neduživě, mají skelný pohled a krvácí z čumáku. Jestli se tyto kočky někdy pokoušely bojovat, nyní jsou poslušné. Jsou nacpané v klecích, v některých případech jen 12cm vysokých... Je tam jen příležitostná, stěží znatelná jiskřička pohybu - jediné znamení života. Jestli bude mít obchodník štěstí bude kočky prodávat několik dnů, ačkoliv se chlubí, že vydrží měsíc, možná dva.

Největší část trhu sekce divokých zvířat. Zvířata byla ulovena v horách, bažinách, lesích Číny a jihovýchodní Asie.Velice často jsou transportována z velké dálky, často z Vietnamu. Velké létající veverky se marně snaží uniknout, čínští dikobrazi se krčí v rozích klece. Jsou tu různé druhy divokých prasat. Do klecí je namačkáno mnoho divoce žijících hlodavců: čínské bambusové krysy, nutrie, krtci, krysy, králíci. Konzumace ohrožených zvířat je v Číně nezákonné, ale nikdo si s tím hlavu neláme. Nyní, když vypuklo SARS čínské úřady dělají zátahy na trzích a v restauracích. Jeden trhovec dokonce zachraňuje sečuánského jelena, meloucího z posledního, připojením na kapačku., protože mrtvé zvíře by nikdo nekoupil. Nikoho nezajímá zdravotní riziko konzumace nemocných zvířat.

Stovky restaurací v Kantonu se předhání v bizarnosti jídla. Přímo u těchto restaurací se zvířata zabíjejí, potoky krve tečou do blízkých řek, rybníků. Tvořivost kantonské kuchyně je nekonečná. Místní kuchaři se předhánějí v exotičnosti svým výtvorů. Čím vzácnější zvíře, čím šokující příprava pokrmu, tím lépe. V provincii Kiangsi si straničtí funkcionáři údajně oblíbili obloženou mísu připravenou ze speciálního druhu chráněných sov.  Těžko by někdo vynalezl lepší systém, jak udělat z malých epidemií velké než tyto trhy se živými zvířaty, kde se mísí lidé, zvířata a mikroby z venkova s cestovateli z celého světa.