Je alternativní živočišná výroba humánní?
Je snazší oklamat lidi než je přesvědčit,
že byli oklamáni.
Mark Twain
V poslední době jsme svědky stále většího zájmu průmyslu živočišné
výroby nabízet spotřebitelům zdánlivě humánní a pro udržitelnost
životního prostředí příznivé výrobky. Výrobci masa, mléka a vajec
opatřují své produkty celou škálou nápisů, jako např. Organicky
pěstované, Z volného výběhu, Přírodní, Bezklecové, a doplňují je
nálepkami s obrazy zelených pastvin, usměvavých zvířat a otevřených
stodol jen za tím účelem, aby povzbudili spotřebitele k nákupu těchto „zcela
nových“ potravin. Místní prodejna nabízí hovězí karbanátky z masa zvířat
z volného výběhu, v blízké kavárně lze dostat vdolky připravené z „bezklecových“
vajec. Zajdete do kteréhokoliv obchodu se zdravou výživou a najdete tam
celou řadu potravin získaných „humánními“ metodami chovu zvířat. Co však
všechny ty produkty a nápisy na nich znamenají? Co se za tím novým
způsobem hospodaření vlastně skrývá? Vyřeší se tím
etické a ekologické problémy, které souvisí s chovem zvířat určených pro
naši potravu?
Tento nový trend je jistě neklamným znamením toho, že naše společnost se začíná probouzet k větší odpovědnosti za humánní chování vůči hospodářským zvířatům a k soucitu s jejich utrpením; lidé si začínají uvědomovat, že zvířata při produkci masa, mléka a vajec skutečně trpí. Ve skutečnosti však zvířata v alternativních chovech jsou podrobena stejně krutým procedurám jako zvířata v tradičních velkokapacitních chovech a jejich život též končí na jatkách. Oba systémy sdílejí stejně kruté metody, které jsou tradiční a pro zajištění co největšího zisku nevyhnutelné; alternativní chovy tyto metody prostě nemohou zanedbat. Spotřebitel si jich přitom není vědom a navíc je upokojen názvy a nápisy uklidňujícími jeho svědomí.
Podle Cindy Machado z Marin Humane Society záleží při právním posuzování případů krutosti ke zvířatům na druhu zvířete; vysvětluje to takto: „Je naprostý rozdíl v tom, co můžete dle zákona udělat psovi a co krávě. Krutosti vůči hospodářským zvířatům jsou na denním pořádku, ať se jedná o alternativní chov nebo tovární velkofarmu. Kdyby se takových činů člověk dopustil vůči psovi, zavřou vás do vězení.“ V zemědělství existují totiž výjimky, někdy nazývané „směrnice přijatelné péče“, dle kterých jsou určité metody pro průmysl živočišné výroby nezbytné a tudíž nejsou pokládány za kruté, ač ve skutečnosti kruté jsou. A pokračuje: „Všechny ty běžné a každodenní výkony – ať je to značkování, usekávání částí pařátů nebo zobáků, ulamování zubů, zkracování ohonů – jsou prováděné bez umrtvení a nejsou považovány za kruté, ač ta zvířata pociťují stejnou bolest a trpí stejně jako pes nebo kočka.“ Cindy uzavírá těmito slovy: „V případě hospodářských zvířat nelze vůbec o zákonech na ochranu zvířat proti krutosti mluvit.“
„Alternativní“ produkce mléka
Aby byl jakýkoliv výrobek mlékárenského průmyslu rentabilní, je nutné učinit velké ústupky v předpisech týkajících se zodpovědného chovu zvířat. Samice savců neprodukují mléko pokud nejsou březí nebo po porodu. Alternativní chovy, stejně jako chovy tradiční, musí tedy udržovat krávy ve stále se opakujícím cyklu březosti a porodů za účelem získání maximálního množství mléka, které díky těmto manipulacím zdaleka převyšuje produkci, která je jim od přírody dána. Toho je dosaženo skoro výlučně pomocí umělého oplodňování, které musí být přinejmenším nepříjemné a je pravděpodobně bolestivé a děsivé zvláště pro mladé zvíře.
Být prakticky rok za rokem březí je pro krávu velkou metabolickou a fyzickou zátěží a její zdraví následkem toho značně trpí. V tzv. humánních chovech jsou telata matkám odebrána hned nebo brzy po narození, stejně jak tomu je v případě intenzivních chovů. Toto násilné oddělení matky od telete je příčinou pravděpodobně největšího zármutku jaký může živý tvor prožívat; matka i tele se vší silou brání odloučení a matka často po celé dny naříká a upřeně hledí na místo, kde své mládě viděla naposledy. Obě žalostně naříkají po celé dny, zvláště když jim byl předtím dopřán čas k vytvoření vzájemné citové vazby. Aby se předešlo vytvoření tohoto citového pouta, jsou telata matkám odebrána většinou v den porodu. Silná vazba mezi matkou a teletem se navíc vytvoří ještě před porodem; odebrat matce její mládě hned po porodu je násilný čin, který u matky často vyvolá extrémní psychický šok. Proč tomu tak je, že průmysl mléka se dopouští takových činů a nechá telata vyrůstat jako sirotky, bez mateřské péče a lásky? Je pro to snadné vysvětlení – průmysl si nemůže dovolit, aby jim tele upíjelo mléko, které se dá prodat.
Odloučena od svých matek, telata jsou přivázána většinou venku ve specielních plastikových boudách a vystavena často extrémním podmínkám počasí. Po dosažení určitého věku jsou opakovaně uměle oplodňována, stejně jako jejich matky; jediný smysl jejich života je přivádět na svět další mláďata a produkovat co největší množství mléka v chlévech, které za celý svůj život sotva kdy opustí. Průmysl mléka se pak postará o to, aby spotřebitel byl očarován idylickými obrazy zvířat pasoucích se na sluncem ozářených pastvinách, které mají za účel zakrýt všechen ten smutek a utrpení, kterým zvířata musela projít.
Býčci nejsou pro průmysl mléka ničím víc než nepotřebným odpadem. Stejně jako jejich sestry jsou odděleni od svých matek hned po narození. I v údajně nejlepších zařízeních jsou býčci týden po narození posláni do dražby a chováni, mnohdy v továrních velkofarmách, po krátký čas pro telecí maso nebo později pro laciné hovězí maso. Dražby jsou velmi hlučné a plné děsu pro všechna zvířata, natož pro mladá telata. Jeden z bývalých zaměstnanců dražeb zvířat se svěřil: „Dělníci tahají novorozená telata, mnohá z nich stále ještě s přirostlou pupečníkovou šňůrou, násilím z nákladních vozů. Vláčí je za uši, za nohy nebo za ocasy, protože ještě nejsou schopna sama stát na nohou. Slovy ani nejde popsat hrůzy těch míst, kde se konají dražby.“
Pro průmysl mléka nepotřební býčci a telata na maso jsou držena v úzkých klecích, v nichž se nemohou obrátit ani si pohodlně lehnout. Prakticky nehybná, jsou krmena tekutou stravou postrádající železo, aby jejich svalstvo zůstalo nevyvinuté a maso co nejsvětlejší a libové. Některá telata jsou držena v malých kotcích ve skupinách bez možnosti výběhu. Po dvaceti dvou až dvaceti čtyřech týdnech strádání jsou poslána na jatka a poražena pro telecí maso. Mnozí lidé jsou proti zabíjení mláďat a telecí maso nejedí; nicméně kupují mléko a mléčné výrobky, aniž by si uvědomili spojitost mezi produkcí mléka a stále opakovaným rozením telat. Jedno podporuje druhé a krutost je společná oběma.
Díky genetickým manipulacím je v dnešní době kráva schopna produkovat zhruba desetkrát více mléka než její předchůdci v minulosti. V rozmezí let 1950 a 1975 výtěžnost mléka krávy stoupla o 95 procent, v letech 1975 až 2000 o dalších 76 procent.15 V minulosti kráva podojila zhruba 4 litry mléka, množství dostatečné pro výživu jejího telete; dnes je to denně mezi 28 až 45 litry pouze pro potřebu člověka.
Ať jde o „humánní“ nebo intenzivní chov, neobyčejně vysoká produkce mléka je nesmírným fyzickým zatížením pro dojnou krávu. Jakmile její výkonnost poklesne pod určitou mez, není výhodné ji dále udržovat a krmit; po třech či čtyřech laktačních obdobích je poslána na jatka a její maso je použito k přípravě produktů nízké kvality. Mnohá laciná jídla jsou připravena z masa těchto „vyčerpaných“ dojnic; mnohé z nich jsou vysíleny natolik, že nemohou ani stát na vlastních nohách. Přesto však jsou často hrubým násilím dovlečeny na jatka, kde je jejich strastiplný život ukončen, a to často při plném vědomí. Takový je osud těchto mírných a vůči člověku přátelských tvorů, kteří by se v normálních, přírodních podmínkách dožili zhruba dvaceti let.
„Alternativní“ produkce vajec
Slepice je společensky a psychologicky složité stvoření, jehož potřeby převyšují pouhé zahnání hladu a žízně. Slepice potřebuje slunce k zahřátí peří, půdu ve které může hrabat, popelit se a hledat potravu či materiál ke stavbě hnízda, miluje keře a větve stromů, na kterých se může usadit, často i pro noční spánek. Potřebuje kolem sebe svět plný činnosti a podnětů. I v alternativních chovech slepic jsou tyto potřeby často zanedbány a slepice díky tomu nemohou projevit ani to nejzákladnější a přírodou jim dané chování. Stále častěji nacházíme vejce označená jako „bezklecová“, přitom převážná většina slepic v těchto alternativních chovech nemá možnost se dostat na čerstvý vzduch, protože jsou drženy po desetitisících ve velkých halách bez možnosti výběhu. Natěsnání tolika tvorů, z nichž každému je přidělena plocha o málo větší než je jejich tělo, vede k častým soubojům; mnohé, méně agresivní slepice, prožijí celý svůj život v neustálém strachu. Aby se zabránilo vzájemným zraněním jsou slepicím useknuty přední části zobáků, tak jak je to prováděno v konvenčních chovech, v nichž nosnice jsou drženy v tzv. bateriových klecích. Vědecky bylo prokázáno, že odstranění části zobáku rozžhavenou čepelí je provázeno silnou akutní a chronickou bolestí.16
I v alternativnch, „bezklecových“ zařízeních většina slepic žije v tmavých budovách bez ventilace. Vysoká koncentrace čpavku ve vzduchu z nahromaděného trusu je příčinou onemocnění očí a dýchacího ústrojí slepic, jakož i bolestivých popálenin kůže na prsou. I bezklecová zařízení získávají kuřata z umělých líhní, upalují jejich zobáky a chovají je v halách v počtu desítek tisíc (v některých zařízeních více než sto tisíc) bez možnosti dostat se ven na čerstvý vzduch. Život nosnic je krátký; jsou poslány na jatka nanejvýš ve dvou letech života.
Mláďata slepic, krůt a kachen, která jsou chována pro jejich maso, jakož i kuřata určená k produkci vajec, pocházejí z umělých líhní. Hned po vylíhnutí jsou vhozena na pohyblivý pás a roztříděna podle jejich pohlaví; samečci, nepotřební pro průmysl vajec a nevhodní pro přípravu masa díky jejich pomalému růstu, jsou zaživa udušeni v plastikových pytlích nebo rozemleti ve velkých drtičích a použiti k produkci hnojiv. Dle sdělení Davida (krycí jméno), který prováděl četné tajné průzkumy pro organizaci Compassion Over Killing, jsou „mláďata velmi často zachycena v ústrojí pohyblivého pásu a těžce zraněna – zlámané a od těla utržené nohy a křídla, střeva a vnitřnosti vyhřezlé z jejich těl – to všechno zažívají při plném vědomí; jsou ponechána na holé zemi umírat po celé hodiny.“ To nejsou podmínky, které by člověk očekával od výrobce, který dodává vejce prodejnám, jejichž marketingová strategie je „vysoká úroveň péče“ o zvířata. Takový je osud těchto mláďat, a to jak v konvenčních tak i v alternativních chovech. Produkty pocházející z alternativních chovů jsou pak často označeny jako „humánní“ nebo nic neříkajícím nápisem „organické“.
Tajný průzkum konvenčních i alternativních chovů, prováděný obvykle použitím skrytých kamer, takřka bez výjimky přináší důkazy nezměrného utrpení hospodářských zvířat, a to bez ohledu na velikost hospodářství či označení konečného výrobku. Běžným argumentem průmyslu živočišné výroby je tvrzení, že spotřebitel může bez obav jejich produkty kupovat, pokud je se zvířaty zacházeno humánně; důležitou otázkou však je, zda je vůbec možné chovat zvířata pro naši potravu humánním způsobem. Je možné považovat upalování zobáků za humánní? Usekávání částí pařátů? Život v tmavých budovách bez slunce a čistého vzduchu? Zabíjení? Do jaké míry může spotřebitel věřit ujišťování průmyslu, že je se zvířaty zacházeno s velkou péčí, když stále častější průzkumy – ať jde o ty tajné nebo dnes časté „otevřené záchrany“ zvířat z různých druhů hospodářství – jasně dokazují pravý opak?
Výrobci záměrně klamou spotřebitele, aby je přesvědčili o tom, že jejich zvířata mají dobrý život a vydělávají na jejich důvěře vyššími cenami svých produktů. Jsme svědky stále častějších soudních řízení proti výrobcům, kteří pomocí falešných tvrzení a nápisů na svých produktech klamou nic netušící a neinformované spotřebitele. Ať je význam a výsledek těchto řízení jakýkoliv, nadále zůstává otázka humánnosti chovu zvířat a jejich zabíjení – ať se jedná o „bezklecová“ zařízení a vejce z „volného výběhu“ či nikoliv. Humánní produkce vajec v kterémkoliv zařízení, tradičním nebo alternativním, je eufemizmem, pouhým zjemňováním pojmů za účelem oklamání spotřebitele a docílení většího zisku.
„Alternativní“ produkce masa
Netradiční alternativní hospodářství se mnohdy liší od standardních velkokapacitních zařízení velmi málo. V alternativních chovech jsou mláďata, stejně jako na velkofarmách, oddělena od svých matek brzy po narození a jsou podrobena četným bolestivým manipulacím. Krávám a býkům jsou odstraněny celé rohy nebo jejich části amputací nebo vypálením. Velice bolestivé značkování vypalovacím železem na různých částech těla zvířat, způsobující popáleniny třetího stupně, je prováděno bez použití bolest utišujících léků. Prasata jsou podrobena bolestivým kastracím, uštipování zubů a amputacím ocásků prováděným bez umrtvení či zmírnění bolesti. Krůtám, stejně jako krocanům, jsou rozžhavenou čepelí odstraňovány části zobáků a prstů na pařátech, což samo o sobě dosvědčuje, že jsou i v těchto alternativních hospodářstvích nahromaděny v přeplněných halách ve velkém počtu. I v zařízeních s „volným výběhem“ slepice i krůty trpí bolestivými nemocemi kostí a kloubů díky jejich nepřirozené váze a rychlému růstu. Zvířata chovaná pro jejich maso nežijí většinou déle než jeden rok; jsou poslána na jatka aniž prožila skutečný život a poznala jakoukoliv dobrotu a soucit člověka.
Je nutno zdůraznit, že prakticky všechna zvířata z alternativních „humánních“ chovů jsou přepravena na jatka, která jsou určena pro porážku zvířat pocházejících z velkokapacitních „továrních“ velkofarem. Nejsou pro ně připravena žádná „humánní“ jatka. Zvířata jsou vystavena stejnému brutálnímu způsobu nakládání na přepravní vozidla, hrůzám přepravy a nezměrnému utrpení na jatkách.17 Převážná většina konzumentů masa a ostatních výrobků živočišného průmyslu si není této skutečnosti vědoma, a vpravdě ani nepřemýšlí o tom, jakým způsobem bylo zvíře přepraveno a na jatkách zabito. Jako příklad lze uvést statistiku komise EU; dle nedávné studie utrpělo 29% slepic zlomeniny pařátů a křídel během nakládání a převozu na jatka. Též tisíce zvířat, slepic i prasat, jsou každodenně vhazovány při plném vědomí do vřelé vody; jak bylo prokázáno pomocí skrytých kamer, často se tak děje pro pouhé pobavení samotných jatečních dělníků. Při stále se zvyšující rychlosti „konečného zpracování“ jsou zvířata často stahována z kůže a rozřezávána, aniž byla zbavena pociťovat bolest.
Průmysl masa, mléka a vajec se všemi způsoby snaží o to, aby zákazník byl upokojen obrázky a nápisy na pečlivě zabaleném zboží – ač není žádná záruka, zda tato označení odpovídají skutečnosti, zvláště když neexistují nařízení ani zákony, které by zajišťovaly jejich pravdivost a právoplatnost. Zůstáváme obklopeni zfalšovanými obrazy „šťastných“ krav a ostatních hospodářských zvířat na zelených pastvinách, jakož i matoucími nápisy, které soucitným a slušným lidem zakrývají tragický život těchto tvorů.
Nejdůležitější otázka je tedy tato: kdyby všechny produkty živočišné výroby byly označeny skutečně pravdivě, dokonce i s krátkým popisem života daného zvířete a jeho smrti, nadále by je lidé často tak bezstarostně kupovali a pojídali? Není možné na tuto otázku najít jednoznačnou odpověď. Je však možné říci toto: převážné většině lidí jde o to, aby se s hospodářskými zvířaty zacházelo humánně a aby jim byla věnována péče, kterou si coby bolest a utrpení vnímající tvorové zaslouží. Četná media stále častěji přinášejí doslova otřesné dokumenty týkající se „chovu“ a utrpení hospodářských zvířat, a to jak v tradičních, tak i v těch nových, „alternativních“ chovech. Není tedy možné nadále prohlašovat „my jsme nevěděli“. Spotřebitel musí učinit rozhodnutí, zda bude nadále podporovat soudobý systém nebo se zřekne – alespoň částečně, či postupně a nejlépe zcela – produktů, jejichž příprava je založena na celoživotním strádáni a krutém zacházení s tvory, kteří nám byli svěřeni do naší péče a za jejichž ochranu neseme odpovědnost. Náš podíl na zmírnění utrpení těchto našich bližních bude výrazem milosrdenství a soucitu, které určují skutečnou hodnotu každého člověka.
Michigan, léto 2015
15.Blayney D.P. : “The Changing Landscape Of Milk Production“. United
States
Department of Agriculture (USDA), June 2002 Zpět do textu
16.Cheng, H.W. : “Pain in Chickens and Effects of Beak Trimming”.
Agricultural
Research Service, USDA, April 2010 Zpět do textu
17.Způsob chovu hospodářských zvířat v intenzivním systému soudobého
hospodaření je popsán v kapitole „Bez jediné slzy: Náš tragický poměr ke
zvířatům“ v knize „Jejich jest království“ (Jan Čejka; nakladatelství
PRÁH,2005) Zpět do textu
|
Další odkazy |
|
|
Melanie Joy, Karnismus (Proč milujeme psy, jíme prasata a oblékáme si krávy) |