ZTRACENÝ RÁJ ZVÍŘAT
a zrada člověka
Jan Čejka

 

                      

 

 

Úvod

                      

 
                           
 
Hospodářská zvířata prožívají radost i smutek,
vzrušení i depresi, a pociťují strach i bolest.
Jsou nadána vědomím a inteligencí víc,
než jsme si dovedli kdy představit ...
Jane Goodall
                        

 

 

                      

 

 
Z knížky pro děti.

V posledních dvou desetiletích jsme svědky nebývalého zájmu společnosti o utrpení mimolidských stvoření. Je to především díky obětavým lidem, kteří se nebojí odhalovat doslova šokující vykořisťování zvířat člověkem. Tito odvážní lidé vrhají světlo do nejtemnějších míst utrpení zvířat, většinou pro ně za nebezpečných podmínek, aby přes opovržení a nenávist zástupců průmyslu a za cenu vlastního odcizení či ztráty svobody odhalili často otřesné zneužívání zvířat v různých oblastech lidské činnosti. Fotografie a videa přinášejí lidem takřka neuvěřitelná svědectví o utrpení zvířat na jatkách, v továrních velkofarmách, pokusných laboratořích, kožešinových farmách, cirkusech, při sportovním lovu, chytání do pastí a mnohých jiných zábavách člověka. Televize a ostatní media přinášejí do našich domovů znepokojující pravdu a lidé se tak stávají svědky nelidského zacházení s těmito tvory vnímajícími bolest stejně jako člověk. Výpovědi svědků a obrazy klecí a stání, ve kterých se zvířata sotva mohou pohnout, přinášejí svědectví o standardních podmínkách, ve kterých hospodářská zvířata dnes žijí. Postupně je odhalován nedostatek základní péče a laskavosti vůči těmto tvorům, násilné a doslova srdcervoucí oddělování matek od jejich mláďat a strastiplný život v temných prostorách, v nichž je zvířatům odepřeno spatřit slunce a vdechnout čistý vzduch. Celý jejich život je tak naplněn bolestí a utrpením, které jsou vlastní každému systému, v němž zvířata jsou chápána jako pouhé zboží.

Díky snahám těch, jimž osud zvířat není lhostejný, se postupně otevírají oči milionů lidí, kteří se stávají svědky úděsných podmínek, ve kterých jsou zvláště hospodářská zvířata určená pro výrobu živočišných produktů nucena žít. Životní podmínky a zacházení se zvířaty v novodobých industriálních velkofarmách, v tzv. koncentrovaných zařízeních pro výkrm zvířat, se staly natolik šokující, že každý soucitný člověk musí po shlédnutí fotografií a videí tato zařízení a nelidské zacházení se zvířaty odsoudit. Hospodářská zvířata jsou na nás závislá a člověk využil své nadřazenosti k jejich zotročení a k vytvoření systému, ve kterém se tito tvorové stali pouhými přízraky, trýzněnými v bezcitném systému výroby potravin. Skryti před zrakem veřejnosti, krávy, prasata, slepice a ostatní vnímaví tvorové přežívají v ubohých stáních a klecích, skrývají se před násilím člověka a zakoušejí nezměrné utrpení.

Fotky z britských farem.

Lidé si začínají uvědomovat, že není rozdílu v emocích a schopnosti trpět a prožívat bolest mezi psem, kočkou, krávou, vepřem či slepicí. Každý z nich je jedincem se stejnými potřebami a životními zkušenostmi: všichni touží po nasycení a laskavém doteku, všichni cítí bolest a prchají před nebezpečím – každý z nich chce žít. Průzkum veřejného mínění trvale prokazuje, že lidé soucítí s hospodářskými zvířaty, se kterými je špatně zacházeno. Stačí jen krátké soužití s domácími zvířaty aby člověk poznal, že každý pes, kočka, ovce či králík je sám o sobě jedincem, který má schopnost prožívat hlad a žízeň, strach a úzkost, zármutek i radost. Člověk od přírody pociťuje odpor k někomu, kdo zvířeti úmyslně působí utrpení, a to jak kočce či psovi, tak i zvířeti určenému k jídlu.

Tento nový pohled na zvířata coby cítící a vnímavé tvory postupně ovlivnil podmínky chovu hospodářských zvířat, označování produktů živočišné výroby a způsob, jakým jsou tyto produkty prezentovány spotřebiteli. Lidé, kteří nechtějí mít účast na utrpení zvířat, hledají alternativy a průmysl je nucen se novým podmínkám přizpůsobit – to je zcela mimořádný krok směrem k větší odpovědnosti a soucitu s utrpením ostatních tvorů. Lidé si uvědomují, že hospodářská zvířata žijí v bídě a že na jejich tělesném i psychickém zdraví záleží. Systém malých hospodářství se tak stává novým trendem, stejně jako zemědělské výrobky „lokálně“ připravené či nápisy a nálepky na výrobcích, hlásající „humánní“ zacházení se zvířaty. Spotřebiteli jsou nabízena „bezklecová vejce“, maso ze zvířat z „volného výběhu“ a produkty „organicky“ připravené. Je však tento nový trend opravdovým řešením nesčetných problémů chovu zvířat sloužících nám za potravu? Co všechny ty nálepky a označení vlastně znamenají? Jsou všechny ty nové produkty vůbec etické? Příznivé pro životní prostředí? Morálně obhajitelné?


 Hospodářská zvířata jsou vědomá a inteligentní stvoření

Skutečnost, že zvířata cítí bolest a mají schopnost trpět je nejenom obecně přijímána; v podstatě není o těchto schopnostech již žádných pochyb.1 2 Věda hledá a nachází metody, kterými je možno měřit bolest a utrpení, jakož i způsoby, kterými je možné utrpení zmírnit.3 4 5 Kolik toho však víme o emocích zvířat a o jejich vědomí? Všichni savci a ptáci, včetně zvířat hospodářských, jsou obdařeni stejnými emocemi jako člověk: vyhledávají společnost jim blízkých tvorů, jsou hraví a zvídaví, zkoumají svět kolem sebe. Vědecké studie přinášejí stále nové důkazy o složitém společenském, citovém a intelektuálním životě hospodářských zvířat. 6 Skupina prominentních světových vědců nedávno vydala prohlášení o tom, že všichni savci, ptáci a dokonce i chobotnice jsou obdařeni stejnými city a vědomím jako člověk.7 Tento dokument, nazvaný The Cambridge Declaration of Consciousness (Prohlášení o vědomí), je výsledkem desetiletí výzkumu, který u zvířat jasně prokázal přítomnost vědomých stavů – tudíž že zvířata, podobně jako člověk, pociťují bolest a mají schopnost trpět.

Záběry z dronu nad prasečím velkochovem. 

Signatáři deklarace prohlásili následující: „Dosavadní výsledky bádání se shodují v tom, že mimolidská stvoření mají neuroanatomické, neurochemické a neurofyziologické substráty nutné k vytváření vědomých stavů, jakož i schopnost projevovat záměrné chování. Závažnost těchto poznatků vede k závěru, že lidé nejsou jediná stvoření, která vlastní neurologické substráty k vytváření vědomých stavů. Mimolidská stvoření zahrnující všechny savce a ptáky, jakož i mnohá jiná zvířata včetně chobotnic, vlastní tyto neurologické substráty.“ Renomovaní vědci jednoznačně prokázali, že zvířata jsou vědomá stvoření nadaná schopností vnímat bolest a trpět.

Nemůžeme tedy dál říkat „jsou to jenom hloupá a bezcitná zvířata“, když věda a zdravý rozum dokazují pravý opak.

Když vidíme krávu pasoucí se na poli, její poklidné chování a upřený pohled nás může snadno vést k pomyšlení, že se toho v té její velké hlavě moc neděje. Jak bychom se ale mýlili! Marc Bekoff, etolog a autor četných knih o chování zvířat a jejich citovém životě, napsal: „Krávy jsou velmi inteligentní. Projevují znepokojení, když něčemu nerozumí a bylo prokázáno, že pociťují radost, když dokáží vyřešit problém, třeba jak otevřít závorou zajištěná vrátka.“ Krávy jsou velmi družná zvířata, která vytvářejí silná rodinná pouta a přátelství uvnitř svého stáda. Výzkumný pracovník na northamptonské univerzitě v Anglii zavřel krávy do oddělených ohrad, aby zjistil míru jejich stresu měřením srdečního tepu, hladiny kortizolu (stresového hormonu) a sledováním jejich chování. Zvířata byla klidná a jejich tep pomalý, když byla v ohradě spolu s ostatními jim známými druhy; kdykoliv však byla jednotlivá zvířata odloučena od svých druhů, jejich tep se zrychlil a hladina kortizolu vzrostla. 8

Holly Cheever, zkušená veterinářka a členka organizace Humane Society Veterinary Medical Association, byla jednoho dne během své praxe povolána na farmu, aby pomohla vysvětlit záhadu. Tamní farmář si nemohl vysvětlit, proč kráva, která nedávno předtím porodila tele a měla mít dostatek mléka, se každý den vracela z pastvy do stáje s prázdným vemenem. Dr. Cheever též neměla vysvětlení pro tak zvláštní úkaz a rozhodla se příští den ráno na farmu vrátit a pozorovat krávu při pastvě. Sledovala ji až na pokraj louky, kde začínal les; a tam, v trávě mezi keři a stromy, tiše leželo telátko a čekalo na svou ranní dávku mléka. Kráva totiž porodila dvě telata a vrátila jedno z nich na farmu, protože dobře věděla, že jí tele bude po porodu odebráno. Druhé schovala v lese, kam za ním mohla denně chodit a starat se o ně.

Tento tak neobyčejný čin mateřské lásky dokládá, že matka nezapomněla na to, jak jí vždy při předchozích porodech bylo tele odebráno hned po narození. Věděla též, že farmáře uspokojí, když mu vrátí jenom jedno tele a druhé si ponechá pro sebe, aby o ně mohla pečovat. Takový čin vyžadoval velkou dávku vynalézavosti, prozíravosti a odvahy – vlastností, které jinak přisuzujeme pouze lidem.

Samotky pro telata.

Kdykoliv lidé navštíví útulek pro hospodářská zvířata, jsou často překvapeni, že to jsou slepice, které vzbudí jejich pozornost, a to pro jejich svéráznost, zvídavost a příchylnost. Slepice mají mnohem lepší zrak i sluch než lidé a vidí plné spektrum světla od ultrafialového až po infračervené záření. Když ráno před rozedněním kohout zakokrhá, vidí infračervené světlo nadcházejícího dne daleko dřív než člověk. Zobáky slepic mají citlivé nervové receptory, které jsou důležité nejen pro jejich vlastní obranu, ale i při hledání potravy, materiálu k vystlání hnízda a k čechrání peří.

Slepice se zdají být od nás tak odlišné též díky jejich neklidnému a obezřetnému chování; mnohé studie však dokazují, že slepice jsou inteligentní stvoření – jsou nadány četnými emocemi, mají schopnost předvídat budoucnost, jakož i rozumět vztahům příčiny a následku. Navzdory všeobecnému mínění slepice překonají psy a kočky v experimentech prováděných za účelem zjištění jejich schopnosti vnímání a míry vrozené inteligence. Etoložka Dr. Lesley Rogers zaznamenala: „Je prokázáno, že ptáci mají schopnost vnímání srovnatelnou se savci, a dokonce i s primáty.“ Ve skutečnosti slepice mají vlastnosti dříve připisované pouze člověku a primátům, a to předvídání budoucnosti a sebeovládání. Vědci výzkumného ústavu Silsoe Research Institute v Anglii prokázali, že slepice dokáží vědomě oddálit požitek. Při pokusech slepice mohly stisknutím tlačítka získat potravu; když stiskly tlačítko hned, dostaly jen malé množství potravy. Brzy však zjistily, že když stisknutí tlačítka na chvíli oddálí, budou odměněny větším množstvím potravy. Bylo tak prokázáno, že slepice dokáží ovládnout svoje impulzivní chování a v devadesáti procentech případů zvolí počkat. Vlastní tedy důležitou složku vědomí: dokáží předjímat budoucnost. 9

V jiné studii bylo prokázáno, že kvočny soucítí se svými kuřaty, a to i v případě mírného nebezpečí. Kuřata byla vystavena každých třicet vteřin náhlému zasyčení plynu, které je jen mírně znepokojilo. Srdeční tep kvočen se však náhle zvýšil a oční vlhkost poklesla, což je znamením stresu a zvýšené ostražitosti. Chování kvočen se též změnilo; jejich vokalizace a bdělost vzrostly. Spoluautor této studie 10 uvedl: „Zjistili jsme, že samice ptáků vlastní přinejmenším jeden z nezbytných důkazů empatie: to jest být ovlivněn emocionálním stavem druhého jedince a být schopen tento s ním sdílet.“

Shopnost hospodářských zvířat trpět fyzicky i duševně je dokonce uznávána samotným průmyslem živočišné výroby. Reakcí na shora uvedenou studii byl článek v The Poultry Site (internetová stránka drůbežářského průmyslu), který nepřímo potvrdil skutečnost, že slepice v průmyslu živočišné výroby často trpí. V článku je uvedeno následující sdělení: „Vědci použili slepice jako model, protože se v průmyslových podmínkách běžně setkávají s tvory, kteří projevují bolest a trpí díky častým zlomeninám a nemocem pařátů.“ Věda i prosté pozorování chování zvířat prokázaly, že slepice spolu s ostatními ptáky jsou nadány empatií a emocemi, které jsou tak překvapivě podobné nám samým. Navíc shora uvedené sdělení je jedinečné svým doznáním, že hospodářská zvířata jsou v systému dnešních továrních velkofarem vystavena velkému utrpení.

 
Zábrana, aby mládě nemohlo pít mateřské mléko.

Ovce se též vyznačují značnou dávkou inteligence a obdivuhodnou škálou emocí. Bylo prokázáno, že ovce si pamatují až sto různých lidských tváří a mají v oblibě člověka s usměvavou tváří oproti člověku zachmuřenému či jedinci s nevýraznou tváří. Zdá se, že ovce jsou schopny nejenom rozpoznat přátelskost, ale že jí dávají přednost – podobně jako je tomu u lidí. Ovce mají též schopnost se naučit a zapamatovat si, jak se orientovat ve složitém bludišti.11 Byly též výjimečně úspěšné při zkouškách jejich inteligence a schopnosti přizpůsobit se změnám při řešení složitých úkolů. Vědci byli překvapeni neobyčejnými schopnostmi ovcí a napsali: „Ovce mají poznávací schopnosti, které jsou důležitou součástí složitého repertoáru chování primátů; tyto schopnosti doposud nebyly pozorovány u jiného velkého zvířete“ kromě člověka a některých ostatních primátů. 12 Dle prohlášení organizace The National Sheep Assocoation „ovce jsou inteligentní stvoření, která mají víc schopností, než jsme jim kdy byli ochotni přiznat.“

Prasatům naopak byla občas přiznána jistá dávka inteligence. Podle jedné studie prasata předčila při videohrách šimpanze co do soustředění a přesnosti. Novější studie též prokázaly, že prasata jsou si vědoma sama sebe. Vědci se shodují v názoru, že schopnost poznat sama sebe v zrcadle je důležitou složkou složitého mechanizmu poznávání a je známkou vyššího stupně vědomí. Sloni, delfíni, primáti, papoušci a dokonce i straky jsou schopni poznat sami sebe v obraze zrcadla. Prasata mají tutéž schopnost; zírají na svůj obraz v zrcadle, prohlížejí jej z různých úhlů a jsou jím fascinováni. Když jim v jednom pokuse bylo krmivo schováno tak, aby je viděli pouze v zrcadle, sedm z osmi prasat dokázalo pokrm najít. 13 Profesor Donald Broom z oxfordské univezity napsal, že prasata „mají velmi důmyslné poznávací schopnosti, a to větší než psi a určitě větší než tříleté děti.“ Navíc Dr. Mike Mendl z Bristol University zjistil, že „prasata dokáží vytvořit značně důmyslné společensky kompetitivní chování, které je známé jen u některých druhů primátů.“

Široká škála emocí a inteligence hospodářských zvířat je velmi často podceňována. Je nutno však zdůraznit, že inteligence sama o sobě není rozhodující pro to, abychom jednali se zvířaty se soucitem. Rozhodující je skutečnost, že zvířata mají schopnost trpět a pociťovat bolest! Inteligence je jen jednou z mnoha vlastností, které musíme brát v úvahu při rozhodování, zda daný jedinec je hoden našeho soucitu či nikoliv. Inteligence coby jedna ze součástí vědomí je zde uváděna též z toho důvodu, že lidé často omlouvají pojídání masa tím, že „zvířata jsou hloupá“. Jak je shora ukázáno, je tomu v případě hospodářských zvířat právě naopak.

Nedávno ukázali na internetu video, ve kterém se kačena opakovaně snažila překročit se svými pěti káčaty rušnou ulici. Tato vzrušující scéna byla nekonečně opakována na různých televizních stanicích, dokonce i v ranních zprávách. Kola rychle jedoucích aut míjela jen o několik centimetrů malou opeřenou rodinku, která se s velkou opatrností vyhýbala autům a snažila se ulici přejít. Po několika vzrušujících minutách, kdy se máma s káčaty dokolébala na druhou stranu silnice, si diváci s radostí nad šťastným koncem celého příběhu konečně oddechli. Jak je to však podivné, že titíž lidé, tolik zaujatí celým příběhem a s obavami sledující rodinku kachen v nebezpečné situaci, se v ten samý den rozhodnou zajít večer do čínské restaurace a  objednat si nadívanou kachnu. Čím to je, že projevili takovou obavu o bezpečí kachní rodiny a přitom nedokázali projevit sebemenší starost o osud kachny na svém talíři? Ta skoro jistě prožila ve svém životě daleko víc úzkosti a navíc skončila hroznou smrtí – proč tedy sledovali ono video s takovou účastí? Jde tu o rozpor v nazírání, o popření toho, že kachna na talíři kdy byla skutečným živým tvorem, schopným pociťovat strach i zármutek, milujícím svá mláďata a zasluhujícím náš soucit. Člověk prostě oddělí maso na talíři od živého stvoření, vytvoří si jakýsi obranný mechanizmus a slepě pojídá maso, nikoliv zvíře.

Kravské mléko lidem, malým telátkům umělé.

Nicméně tento dojemný příběh je též zdrojem naděje a dokazuje, že naše společnost si zvolna vytváří vřelejší vztah ke zvířatům; že my, coby členové této společnosti, nechceme aby tito tvorové trpěli. Video vzbudilo soucit s hrstkou ohrožených ptáků a reakce přečetných diváků byla dokladem jejich schopnosti soucitu. A v tom je též naděje v tomto světě plném násilí. Stejně jako tímto příběhem jsou vždy lidé dojmuti četnými příhodami, v nichž se zvířata odhodlala uniknout jim určenému osudu a hledat svobodu.

Neuplyne měsíc, aby nedošlo k takové události, a to většinou během přepravy hospodářských zvířat. Jakmile se pracovníci mediálních středisek dozvědí, že nějaké hospodářské zvíře je na útěku, vždy to v lidech vzbudí sympatie pro zběhlé zvíře a vyvolá paniku mezi místními farmáři, policisty, příslušníky policie pro ochranu zvířat a ostatními rádoby zachránci. Často zvíře na útěku dostane i své jméno – není již jedním z tisíců bezejmenných tvorů přepravovaných na jatka. Tato zvířata většinou skončí v útulcích pro týraná a opuštěná zvířata, kde svůj život prožijí v bezpečí, ušetřena hrozného konce, který jim byl souzen.

Přepravní kamion při cestě na jatka v Milwaukee ztratil rovnováhu a převrátil se s dvaceti šesti kravami v nákladním prostoru. V nastávajícím zmatku byla jedna kráva sražena jiným nákladním autem, ostatní byly usmrceny na místě nebo zastřeleny. Jedné krávě se však podařilo utéct a trvalo měsíc, než se ji podařilo chytit. Pojmenovali ji Bella a po celou dobu, kdy unikala pronásledovatelům a skrývala se v lesích, uchvátila pozornost lidí celého Severovýchodu. 14 Podařilo se ji obklíčit při pastvě a byla převezena do SASHA Farm Animal Sanctuary, útulku pro opuštěná zvířata poblíž města Ann Arbor v Michiganu. Teprve tam zjistili, že zachránili ne jednu, ale dvě krávy. Bella, při cestě na jatka, byla totiž březí.

Co je tak zajímavé u všech podobných příběhů o zběhlých zvířatech je to, jak se osud zvířete náhle stane středem pozornosti nesčetných tisíců lidí. Sdělovací prostředky se předhánějí zprávami a podrobnostmi o jeho útěku, lidé volají televizní a radiové stanice, nabízejí svá svědectví a přejí zvířeti štěstí v tak svízelné situaci, přejí mu svobodu a život v bezpečí. Kdyby bylo možné popsat osudy jednotlivých hospodářských zvířat, jejich utrpení a smutek, bídu a strach, věřím, že by převážná většina lidí byla též dojata jejich osudem, že lidé by jim věnovali pozornost, projevili by starost a soustrast. A právě protoprůmysl živočišné výroby a instituce s ním spojené pracují potají, za zavřenými a zamčenými dveřmi. Dobře vědí, že kdyby lidé byli obeznámeni s utrpením hospodářských zvířat a jejich strastiplným životem, začali by klást otázky a hledat alternativy – a to je právě to, čeho se obávají. Lidé se stávají svědky hrůz továrních velkofarem, vidí nemocné a umírající slepice nakupené jedna na druhé, zkrvavená prasata na holých betonových podlahách, bezcitné zaměstnance jatek vrážet vidle do tváří dojnic, statisíce zvířat pohřbívaných zaživa. Začínají si též uvědomovat, jaký dopad živočišná výroba má na životní prostředí a na oteplování naší planety díky miliardám zvířat chovaných pro naše jídlo. Následkem toho tito uvědomělí spotřebitelé vyhledávají produkty označené jako „humánní“ nebo „organické“, kupují „bezklecová“ vejce, mléko a mléčné výrobky získané od „šťastných krav“ či maso ze zvířat chovaných v hospodářstvích s „volným výběhem“.

Jsme svědky velkého pokroku v nazírání lidí na zvířata, a to zvláště zvířata hospodářská, na jejich bídný život a na jejich vnitřní hodnotu. Je však alternativní živočišná výroba tou správnou odpovědí? Jsou ty nové metody chovu zvířat opravdu dobré pro zvířata, která chováme pro naši spotřebu, jsou dobré pro naše životní prostředí a pro naši Zemi? Existuje vůbec ono „šťastné“ maso, mléko a vejce nám tolik slibované a nabízené?

                      

 

 

2. část

                     

 

 

 

                      

 

 
Odkazy
1. Bufalari A. et al. : “Pain Assessment in Animals”. Veterinary Research Communications. August 2007, p. 55-58 Zpět do textu
2. Molony V. and Kent J.E. : “Assessment of Acute Pain in Farm Animals Using Behavioral and Physiological Measurements”. J. Animal Science, January 1997Zpět do textu
3. Mellor D.J. and Stafford K.J. : “Integrating Practical, Regulatory and Ethical Strategies for Enhancing Farm Animal Welfare”. Australian Veterinary Journal,
79, 762 (2001) Zpět do textu
4. Swanson J.C. : “Farm Animal Well-being and Intensive Production Systems”. J. Animal Science 73, September 1995 Zpět do textu
5. Guatteo R. et al. : “Minimizing Pain in Farm Animals, 3S Approach: Suppress-Substitute- Soothe”. Cambridge University Press, August 2012 Zpět do textu
6. Dantzer R. : “Can Farm Animal Welfare Be Understood Without Taking Into Account the Issues of Emotion and Cognition?” Integrative Neurobiology, J.
Animal Science, 2002 Zpět do textu
7. Francis Crick Memorial Conference, http://fcmconference.org Zpět do textu
8. “Cows suffer stress when separated from their best friends” BioNews Bioscholar, July 5, 2011. http://news.bioscholar.com/2011/07 Zpět do textu
9. Abeyesinghe S.M. et al. : “Can Domestic Fowl, Gallus gallus domesticus, show self-control?” Animal Behavior 70, July 2005 Zpět do textu
10. Edgar J.L. et al. : “Avian Maternal Response to Chicken Distress” Proc. Royal Soc. Biol. Sciences, February 14, 2011 Zpět do textu
11. Lee C. et al. : “Development of a Maze Test and Its Application to Assess Spatial Learning and Memory in Merino Sheep”. Applied Animal Behavior
Science 96, 43 (2006) Zpět do textu
12. Morton A.J. and Avanzo L. : “Executive Decision-Making in the Domestic Sheep”. Public Library of Science, 2011 Zpět do textu
13. Broom D. : “Pigs Learn What a Mirror Image Represents and Use It to Obtain Information”. Animal Behavior 78, No.5, November 2009 Zpět do textu
14. Podobný případ byl popsán v kapitole „Šťastná Emilie“ v knize „Zvířata jsou naši bližní“ (Jan Čejka; nakladatelství PRÁH, 2010) Zpět do textu