Malé zamyšlení nad některými analogiemi

„Ve vztahu ke zvířatům jsou všichni lidé nacisty. Pro zvířata je jejich život navždy Treblinkou.“ Isaac Bashevis Singer

Krokodýlí slzy

Pracovníci na jatkách jsou ukazovaní jako oběti nebo hrdinové, kteří jsou nuceni dělat traumatizující, ale nutnou a poctivou práci. Firma má slova lítosti pro své zaměstnance, utrpení zvířat nezmiňuje. Co se psalo v časopisech vepřového masného průmyslu:

Pete Thomas, DVM (Doctor of Veterinary Medicine) ve společnosti Iowa Select Farms: „Bylo to pro nás těžké rozhodování. Ale vyčerpali jsme naše možnosti. Opravdu jsme se snažili udělat vše, co bylo v našich silách, abychom si mohli zvířata ponechat a jejich maso využít. Pro mě osobně to bylo těžké období. Jako producenti opravdu chceme dělat to, co je pro prasata nejlepší. Jsme hrdí na to, co děláme – péči o zvířata a výživu národa.“

Ředitelka komunikace pro Iowa Select Farms Jen Sorenson: "Pomyšlení na utracení prasat je devastující, protože farmář se věnuje výživě rodin po celém světě. Je smutné, že Iowa Select byla nucena učinit toto srdcervoucí rozhodnutí. Je to smutná a obtížná práce. Členové našeho týmu truchlí, když realizují náš plán. Přesto, vzhledem k ničivým dopadům COVID-19 na na pracující v masném průmyslu, bylo jen několik možností.“ 

Zatímco individuální týrání zvířat hlavně domácích mazlíčků americká justice postihuje poměrně přísně, hospodářská zvířata jsou proti týrání chráněná jen minimálně. Zatímco individuálního záměrného týrání zvířat se dopouštějí psychopati, sadisti či jinak narušené osoby, týrání zvířat na společenskou objednávku jsou schopni běžní, spořádaní občané, kteří doma mají zvířecí mazlíčky, o které se řádně starají.

 Při nuceném přiznání svého programu hromadného vyhlazování trvá živočišný průmysl na příjemně znějící eufemii - „eutanizaci“ - k vytvoření dojmu, že jejich zvířata jsou šetrně a bezbolestně uspána společensky i eticky známými  způsoby. 

Podobnost čistě nenáhodná

Cituji z knihy Dušana Hamšíka Druhý muž třetí říše: „I většinu dozorčího sboru v koncentrácích tvořili řádní muži, kteří se vzorně starali o své rodiny, milovali své děti, pečovali o své zahrádky, chovali psy nebo se věnovali hudbě, a přitom v pracovní době vykonávali svou strašnou práci, kterou sami považovali za těžkou.“

„Z Himmlerovy iniciativy bylo nahrazeno [slovo vraždění] celou sérií krycích názvů, eufemismů jež všechny vyjadřovaly jedno a totéž: zvláštní akce, zvláštní zacházení (Sonderbehandlung), vyřazení, čistka či očištění, jednání na základě plné moci, vysídlení nebo prostě vykonání, provedení.“

 „[Himmler] Nepovažoval  vraždění za radost, za potěšení; lidi, kteří to tak brali, odmítal a přiměřeně stíhal. Zdůrazňoval naopak, že je to obtížné, truchlivé a těžko snesitelné, avšak nutné. V jeho pojetí se samozřejmě nejedná o vraždění, nýbrž o preventivní zničení těch, kdo chtějí zničit nás.“

„To všechno jsou povinnosti, o kterých si hrdý voják říká: Můj Bože, proč tohle musím dělat? Je mnohem snazší jít s rotou do palebného ohně než s toutéž rotou potlačovat na nějakém území kulturně nižší obyvatelstvo, popravovat lidi, vystěhovávat je, vyhánět naříkající a plačící ženy…“

"Pěkná práce to není, stěžoval si jeden z jeho gruppenführerů. Naši muži byli víc hotovi s nervy (mit ihren Nerven runter) než ti, kteří tam museli být zastřeleni“ vyjádřil se SS-standartenführer Blobel.“

„Mohu vám říci, že je to hrozné a strašné pro německého člověka, co musí vidět a dělat. Tak tomu je, a kdyby to pro nás nebylo hrozné a strašné, nebyli bychom už Němci a nebyli bychom Germány. Právě tak, jak je to hrozné, je to i nutné, a v mnoha případech ještě bude nutné, abychom to dělali.“

„Z vás většina ví, co to znamená, leží-li na hromadě sto mrtvol, leží-li jich tam pět set nebo tisíc. Toto vydržet a přitom zůstat slušným a řádným člověkem –pomineme-li výjimečné případy lidské slabosti – to nás učinilo tvrdými. Celkově ale můžeme říci, že jsme splnili tento nejtěžší úkol, a to z lásky ke svému národu. A neutrpěli jsme přitom žádnou újmu na svém nitru, na své duši, na svém charakteru."

"Rakouská lékařka Ella Lingers-Reinerová, která byla vězněna v osvětimském táboře téměř po celou dobu jeho existence, dospěla k závěru, že nanejvýš pět až deset procent dozorců byli lidé v klinickém smyslu úchylní. 'Ti ostatní byli docela normální lidé,' řekla dr. Lingers-Reinerová ve své svědecké výpovědi při frankfurtském procesu s osvětimskými dozorci SS v roce 1964, 'kteří si byli přesně vědomi, co je dobro a co zlo. Ti všichni věděli, co se tu děje. A přesto to dělali. Proč?' "  

Hrozná metoda utrácení v době covidové