Co se můžeme naučit od abolicionistů 19. století?
rozhovor Vegan strategist s Wlodzimierzem Goglozou

(1.část)

  
 
Většina "etických veganů" (lidí, kteří se vyhýbají produktům ze zvířat z etických důvodů), by souhlasila, že cílem hnutí za práva zvířat je zrušení využívání zvířat pro lidské potřeby. V tomto smyslu jsou všichni "abolicionisté". Termín abolicionista je odvozen od lidí, kteří se zasazovali o zrušení (abolici) otroctví v 18. a 19. století v Severní Americe a Británii. Do jaké míry se ale mohou ti, kteří se zasazují o zastavení zneužívání zvířat, srovnávat s abolicionisty otroctví a čerpat od nich inspiraci? Byly cíle a taktika podobné? Je tu něco, čemu se můžeme naučit z jejich selhání a úspěchů? Měl jsem rozhovor s Wlodzimierzem Goglozou, aby nám pomohl tyto otázky zodpovědět. Zaměříme se na hnutí proti otroctví v Severní Americe. 

Dr. Gogloza je Odborný asistent na Univerzitě Marie Curie Sklodowské v Lublinu v Polsku, kde učí kurzy a semináře o historii idejí, o právních tradicích světa a studie managementu. Je spoluautorem jedné knihy, spolueditoval sedm vědeckých svazků a publikoval desítky akademických prací různých témat včetně radikálních okrajů amerického hnutí za zrušení otroctví, britské individualistické tradice a rané myšlenky o řízení a organizaci. Je také dobrovolníkem pro Open Cages/Anima International jako právní poradce a koordinátor kampaní.
  
 


Vegan Strategist: Na začátek, kdo byli tito abolicionisté 19. století? A co je vlastně definovalo?
Wlodek Gogloza: První věc, kterou musíme pochopit je, že v rámci severoamerického hnutí za zrušení otroctví, byli takzvaní abolicionisté minoritou. Před Občasnou válkou se za abolicionisty neoznačovalo víc než 300 000 lidí. Populace Spojených států tehdy měla 31 milionů. Navíc byli ti, kteří sami sebe označovali za abolicionisty roztroušení na Severu: dokonce i v nejsevernějších státech, kde bylo hnutí proti otroctví nejsilnější, se našlo jen pár míst, kde byl jeden člověk z deseti abolicionista.
 
Abolicionisté byli v zásadě ti, kteří souhlasili se třemi požadavky Americké společnosti za zrušení otroctví (American Anti-Slavery Society- AASS) (hlavní abolicionistická skupina v USA). Prvním požadavkem bylo okamžité zrušení lidského otroctví (někdy se to nazývalo "immediatismus" jako opak gradualismu). Druhý požadavek: žádné kompenzace pro vlastníky otroků a žádné nucené emigrace ("expatriace") bývalých otroků. Třetím požadavkem bylo, že budou všem bývalým otrokům udělena občanská práva. Tyto tři požadavky měly stejnou váhu, a pokud někdo odmítl jen jeden z nich, nebyl považován za abolicionistu.
 
Mezi nejvlivnější a nejznámější americké abolicionisty patřili William Lloyd Garrison, Frederick Douglass, Angelina a Sarah Grimké, Abby Kelley Foster, Lucretia Mott, Wendell Phillips, Joshua Leavitt a Charles Sumner. Ne vždy se zcela shodli na každé otázce spojené s abolicionismem, především na tom, jak by emancipace otroků mělo být dosaženo, ale všichni se shodli na tom, že tři výše zmíněné požadavky jsou nediskutovatelné.

 Tyto požadavky se dnešníma očima nezdají moc kontroverzní...?
Wlodek Gogloza: Přesto byly v té době extrémně kontroverzní. Především nekompromisní protirasistické stanovisko posledního požadavku zapříčinilo, že abolicionisté vypadali jako blázniví fundamentalisté.
 
Rasismus byl mnohem rozšířenější než je dnes, i mezi aktivisty proti otroctví bylo mnoho lidí, kteří měli rasistické postoje. Myšlenka, že by Afro-Američané měli mít stejná práva, jako bílí občané děsila dokonce lidi, kteří považovali otroctví za ohavné.
 
Prezident Lincoln chtěl například otrokům pomoci, ale kvůli stigmatu, které bylo spojené s aboličním hnutím, se velmi snažil od abolicionistů distancovat. Jeden člověk, který vedl kampaň za Abrahama Lincolna v roce 1860, si stěžoval: "Byl jsem osočen jako nerozvážný, parádivý, nedospělý, a co je nejhorší, abolicionista".

Takže jaké byly požadavky těch v širším okruhu hnutí proti otroctví, kteří nepatřili k abolicionistické frakci?
Wlodek Gogloza: Někteří lidé byli pro nějakou formu kompenzací otrokářů, jiní chtěli poslat osvobozené otroky zpět do Afriky. Například Lincoln a Harriet Beecher Stove, autorka vlivné knihy "Chaloupka strýčka Toma" (Uncle Tom's Cabin) byli zastánci druhé myšlenky, zvané kolonizace. Jiní se stále chtěli zbavit otroctví postupně.

Byli lidé, kteří sdíleli všechny abolicionistické myšlenky, ale neagitovali za ně z pragmatických důvodů?
Wlodek Gogloza: Mnoho kvakerů s abolicionisty v principu souhlasilo, ale odmítli se zapojit do abolicionistických akcí, které považovali za rozvratné a neukázněné. Jejich postoj byl znám jako "Quietism". Bylo zde také mnoho lidí, kteří byli znepokojeni některými okrajovými pohledy na vládu a organizované náboženství, které někteří prominentní členové AASS zastávali. William Lloyd Garrison a jeho zastánci, známí jako Garrisoniáni otevřeně hájili něco, co se blížilo anarchismu a měli obzvláště polarizující vliv na širší protiotrokářské hnutí.
 
Někteří zastánci práv zvířat, zejména Gary Francione, který utvářel takzvaný "abolicionistický přístup", a jeho následovníci, rádi přirovnávají boj za osvobození zvířat s bojem abolicionistů a sami se vidí v podobné pozici. Co považují za zvláště inspirující?
Wlodek Gogloza: Věřím, že moderním animal-rights abolicionistům, podobě jako Garymu Francionovi, se líbí nekompromisní a jednoznačný postoj abolicionistů otroctví. Vypadá to, že byli také velmi nakloněni dvěma taktikám, které blízce spojovali s Garrisoniány a ostatními immediatisty 19. století: neúčastnění se (bojkot) a morální přemlouvání. Zde je jako příklad reprezentativní výrok Garyho Franciona:
„Garrison mluvil jasně: Pokud jste proti otroctví, přestanete se na této instituci podílet. Tečka. Osvoboďte své otroky. Odmítněte otroctví a nestyďďte se za svůj odpor. Nesnažíte se to skrýt. Otevřeně a upřímně, ale nenásilně vyjádříte svůj "přetrvávající a nekompromisní morální nesouhlas" s otroctvím, které je systémem „bezmezné nemorálnosti". Podobně, pokud věříte, že zneužívání zvířat je špatné, řešením je nepodporovat "šťastné" zneužívání. Řešením je stát se veganem, mít jasno o veganství jako o jednoznačném morálním základu a zapojit se do kreativního, nenásilného veganského vzdělávání, abyste přesvědčili ostatní, aby se neúčastnili systému "bezmezné nemorálnosti". 

Já nicméně silně věřím, že paralely, které animal-rights abolicionisté načrtli mezi svými pozicemi a pozicemi abolicionistů 19. století jsou chybné a jsou založeny na velmi povrchním chápání původního abolicionistického hnutí a sociální a politické reality, ve které se objevilo.
 

 

Pojďme se první podívat na "morální přesvědčování". Jak důležitá tato taktika pro abolicionisty byla?
Morální přesvědčování byla taktika Americké společnosti proti otroctví používané ve 30. letech 19. století s cílem ukončit otroctví pomocí apelování na křesťanské svědomí vlastníků otroků a jejich přesvědčení, že vlastnění otroků je velký hřích a mělo by od něho být okamžitě upuštěno. Byla to náboženská taktika využívaná v podstatě náboženským hnutím.

AASS vznikla na vlně takzvaného Druhého velkého probuzení - protestantského náboženského obrození, které zasáhlo US v průběhu první poloviny 19. století. Lidé spojení s Velkým probuzením zdůrazňovali sílu jednotlivce zříci se hříchu a povzbuzovali své bratry křesťany, aby usilovali o osobní svatost.

Téměř všichni raní abolicionisté vzešli z tohoto prostředí. Ve skutečnosti AASS samotná může být viděna jako sekulární koalice kvakerů, baptistů a kongregačních buditelů, kteří chtěli inspirovat otrokáře, aby se zřekli hříchu otroctví a dobrovolně své otroky osvobodili.
 


Jakou podobu mělo morální přesvědčování v praxi?
Wlodek Gogloza: Taktika se přenesla do masivních propagandistických kampaní. Po téměř dva roky tiskla AASS do dvaceti do padesáti tisíc letáků proti otroctví týdně. Posílali je otrokářům, úředníkům státu a federální vlády, politikům, vydavatelům novin, ministrům a kazatelům po celé zemi, ale především na Jih. Do roku 1836 abolicionisté zaplavili US protiotrokářskou propagandou, poslali více než milion letáků, plakátů, zpěvníků a dokonce čítanek pro děti.

Abolicionisté také poslali své nejzajímavější řečníky na přednášky po celém severu, pořádali pravidelná setkávání ve všech hlavních severních městech a organizovali trhy, bazary a pikniky, stejně jako vigilie a modlitební skupiny. 

Jak úspěšné byly tyto snahy?
Wlodek Gogloza: Toto všechno vyžadovalo obrovské zdroje a tisíce aktivistů, ale výsledky byly docela odrazující. Ačkoli někteří otrokáři osvobodili své otroky, drtivá většina jižanů reagovala na abolicionisty extrémním nepřátelstvím, které zahrnovalo davy na poštách pálící dopisy abolicionistů a násilí proti abolicionistům, které vyústilo ve smrt několika z nich. Nakonec se kampaň ukázala jako kontraproduktivní. Ve skutečnosti posílila u otrokářů oddanost otroctví?

Jak to?
Wlodek Gogloza: Po Válce za nezávislost mnoho Jižanů věřilo, že otrokářství je zlo, ale nutné zlo. Na počátku 40. let se toto změnilo a pro mnoho jižanů se otrokářství stalo - abychom citovali senátora Alberta Gallantina Browna z Mississippi - "velké morální, společenské a politické požehnání - požehnaní pro otroky a požehnání pro pány". Když ve svém neslavně známém proslovu John C. Calhoun trval na tom, že "otroctví je dobro, byl to přímý důsledek "poštovní kampaně" abolicionistů.


 
Uvědomili si abolicionisté, že to, co dělají, nefunguje?
Wlodek Gogloza: Ano, ve 40. letech se většina z nich rozhodla opustit morální přesvědčování jako metodu, jak lidi oslovit. V té době se v abolicionistickém hnutí objevily dvě hlavní taktiky. Někteří abolicionisté se začali zaměřovat na politické kampaně, jiní na to, co moderní vědci označují jako "revoluční abolicionismus" - poskytování pomoci uniklým otrokům, narušování efektivnosti Fugitive Slave Act (Zákon o uprchlých otrocích), přípravy povstání otroků atd.
 
Politicky inklinující abolicionisté založili Liberal Party s jediným cílem, a to udělat otroctví nelegální. LP nebyla úspěšná. Její nejlepší volební výsledek byl méně než 3 % hlasů. Abolicionistická strana se ale později sloučila s Free Soil Party, která se rychle stala hlavní politickou stranou Severu a může být považována za předchůdce Lincolnovy Republikánské strany.