Rozhovor o veganské ateologii

V knize mluvíte o "hierarchii" jako o represivní síle a tvrdíte, že je z podstaty nebezpečná a nepřirozená. Jak jsem psala v recenzi, byla jsem vaší definicí hierarchie trochu zmatená a nesouhlasila jsem s tím, že by byla veškerá hierarchie špatná. Příklad pozitivní hierarchie, který mi přišel na mysl, je případ, kdy někdo dobrovolně upozadí svoji autoritu, aby se nechal v konkrétní situaci vést někým  s lepšími vědomostmi. Také jsem přemýšlela o tom, jak vnímáme hierarchie v říši zvířat - i když ne nutně pozitivní - to naznačuje, že jde do určité míry o "přirozenou" věc. Jde z mé strany o nepochopení vaší definice hierarchie nebo jsme tu narazily na ideologický rozpor?

Kim: To je dobrá otázka. Poté, co jsem si přečetla vaši recenzi, jsem litovala, že jsem to v textu nevysvětlila podrobněji! Jako učitelka pravidelně jednám z pozice toho s "lepšími vědomostmi", abych studenty vedla určitým směrem.  Jestliže tuto moc nezneužívám, cítím, že je tato dynamika ospravedlnitelná a dokonce prospěšná. Nicméně to nutně nevnímám jako hierarchii, ale jako dohodnutou výměnu znalostí...

Jsem ochotná předávat a pravidelně i předávám řízení druhým, kteří vědí více než já a od nichž se mohu jako aktivistka a učitelka dozvědět něco nového. Aby se zamezilo vybujení negativní hierarchie, musí se odstranit ve všech těchto situacích mentalita "lepší/důležitější než". Naneštěstí se tomu často nezabrání a negativním hierarchiím se daří.

Hierarchie, kterou kritizuji v knize Animal Liberation and Atheism je hluboce zakořeněná v Západním myšlení prostřednictvím nevysloveného souhlasu s velkým řetězem života jako inherentní pravda. Tato forma hierarchie se vyvinula v době, kdy lidé začali se zemědělstvím a farmařením, asi před 10 000 lety. Vědci jako Murray Bookchin, David Nibert, a Peter Stearns označují tento okamžik v dějinách jako dobu, kdy byla zahájena sociální stratifikace, patriarchát a násilný speciecismus. Podle mého názoru je to okamžik, kdy se hierarchie stala, nevím, jaký lepší termín použít, nepřirozenou.Jak jste poznamenala, ve zvířecí říši je pozorovatelná hierarchie. Moje odpověď je zde podobná tomu, co jsem řekla v reakci na vaši třetí otázku: taková hierarchie je přirozená a nutná pro přežití některých druhů. Některé lidské společnosti se ovšem vyvinuly do stavu, kde hierarchie již není potřebná, ale i přesto je zneužívaná jako nezpochybňovaný, opresivní a brutální nástroj sociální a ekologické kontroly. Tak jako u speciecismu lidé něco, co mohlo být dříve nutné pro přežití,  překroutili, aby mohli ospravedlnit jednu z nejnehoráznější brutality a lhostejnosti k těm, které považují za méněcenné.

Pojem "Veganská Ateologie" mě uchvacuje a doufám, že se bude v příštích letech vyskytovat v debatách častěji. Poslední část vaší knihy se týká naší budoucnosti, jakožto veganských ateistů/ateistických veganů a vývoje nového oboru. Můžete pro ty, kteří budou vaši knihu teprve číst, uvést krátkou definici termínu a vysvětlit, jak vidíte vývoj tohoto filosofického hnutí?

Kim: Dovolte mi, abych nejprve začala s teologií, kterou většina lidí chápe jako studium Boha, jeho plánů s lidmi na zemi (nebo dalších planetách, pokud jste Mormon) a toho, jak by lidé měli myslet a jednat ve světě ve světle vztahu boha a lidí.  S pojmem "ateologie" jsem se seznámila v Ateistickém manifestu Michela Onfaye. Doslovně to znamená "bez" teologie nebo "v opozici k" teologii. Vezmeme-li v úvahu ono "bez", je Ateologie pokusem skrze vědu a filosofii  se naučit žít jinak než pomocí nadpřirozených prostředků.  V "opozici " k teologii se ateologie snaží odhalit škodu, která je často důsledkem náboženských textů, tradic a autorit a nabízí k těmto utiskovatelským zvykům jiné alternativy.

Za ateologický text považuji například knihu Sama Harrise The Moral Landscape: How Science Can Determine Human Values  (Jak může věda určit lidské hodnoty), i když je speciecistická. Jelikož nejsem vědec, považuji svoji knihu Animal Liberation and Atheism za ten druh "ateologického textu", který stojí více "v opozici", ale i za takový, který se snaží odhalit teologické myšlení, které podvratně motivuje některé z prvotřídních ateologů naší kultury.

To mě přivádí k poslední části vaší otázky. Jsem samozřejmě přesvědčena, že tradiční ateologické práce opomíjejí jiné druhy. Proto se poslední kapitola mé knihy dotýká hnutí sociální spravedlnosti a aktivistů, kteří identifikovali náboženství jako překážku k jejich osvobození. Většina ateistických aktivistů by s nimi souhlasila, přesto nicméně nejsou ochotni uznat, že se náboženství mýlí v tom, jak bychom měli vnímat jiné zvířecí druhy...

Webové stránky, jako jsou ty vaše, potvrzují, že sekularisté vytváří etické spojení mezi jejich  vírou/nevírou a veganstvím. Také jsem ráda, že se otázka zvířat řešila na jiných blozích i v odborných textech. Západní kultura je uprostřed takříkajíc "ateistického obratu". stále víc jedinců přiznává svůj ateologický světonázor a debaty o sekulárním světě jsou častější, než kdy dříve.

Pevně doufám, že mimolidské bytosti -zvířata budou součástí těchto debat ne jako vedlejší téma nebo přechodné novoty, ale jako relevantní individua, která si zaslouží být propuštěna z náboženské nadvlády, tak jako si to zaslouží lidské bytosti, kterými se ateistický mainstream nejvíce zabývá. Vnímám jako svou morální povinnost udržovat v této oblasti nátlak, dokud nebude více lidí naslouchat a nedojde se k rozumnějším a spravedlivým závěrům.

Vaše kniha je rigorózní a akademická, ale přesto jsem jako čtenář nepřehlédla zanícený, často vtipný, aktivistický styl. Vaše praktické zapojení v oblasti práv zvířat jasně formuje vaši odbornou práci. Zajímalo by mě, zda považujete vzdělávání aktivistů a aktivizaci akademiků za vitální pro hnutí práv zvířat? A nakonec, jak vyvažujete obě strany vašeho obhajování zvířat - a na čem v jedné či obou oblastech teď pracujete?

...Jako ten, kdo píše akademické texty, ale rovněž se angažuje v pouličním aktivismu, považuji za důležité povzbudit ostatní v akademické sféře, aby se stali aktivisty. Zároveň pobízím obhájce zvířat, aby kriticky zhodnotili oblasti, za které vášnivě bojují. Aby si uvědomili, jak záležitosti osvobození zvířat souvisí s jinými hnutími bojujícími proti útlaku. Někteří akademici si myslí, že by bádání mělo být apolitické, tak jako si někteří aktivisté myslí, že vědci nemohou být zároveň v "zákopech" aktivismu. Myslím si, že oba tyto názory jsou omezené a neférové, takže já sama hrdě nosím nálepku aktivistického odborníka...

V oblasti vědy uvažuji o svém dalším projektu: naléhavém, ale nedogmatickém veganském ateologickém textu. Pro aktivistku je  každý den co dělat. Primárně pracuji na dvou místních kampaních.  Zavřete Ribnick Fur & Leather má za cíl zavřít obchod v Minneapolis, který profituje ze zabíjení zvířat ve jménu marnivosti. Rovněž organizuji s Progress for Science (Pokrok pro vědu) odpor vůči Dr. Marilyn Carroll z Univerzity Minnesota, která činí po více než čtvrt století primáty, potkany a myši závislými na alkoholu, nikotinu a tvrdých "pouličních" drogách za peníze amerických daňových poplatníků. Tím, že se mí kolegové aktivisti a já účastníme pravidelných návštěv u Caroll v práci a doma doufáme, že  uděláme z týrání zvířat zaměstnání, které se slibní vědci nebudou chtít vykonávat.

Také učím psaní a literaturu na komunitní univerzitě mimo Twin Cities v Minnesotě. Svoji oficiální práci vyučujícího miluji, ale jsem navždy spojena s jinými druhy, které se většina rozhodla ignorovat. A všude tam, kde vidím jejich zneužívání, se snažím svou prací,  jakkoli malou, o zlepšení jejich životního údělu. Budu to dělat, dokud já nebo zneužívání nepřestane existovat.