a

Rozhovor o veganské ateologii
Rebecca Fox
(1.část)

 

 

 

 

 

 

 

 

                 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kniha Kim Socha Animal Liberation and Atheism: Dismantling the Procrustean Bed (Osvobození zvířat a ateismus: Zbavení se Prokrústova lože) zkoumává, jak je koncept náboženství ve své podstatě nepřátelský k osvobození zvířat.  Kim odpovídá na pár otázek o své knize i svém postoji obecně.

otázka: Zdá se, že v celé knize váháte mezi identitou veganské ateistky a ateistické veganky. Jak jste se k této dvojí identitě přišla? A co vás přivedlo k napsání knihy zkoumající průsečík těchto dvou filosofických pozic?

Kim: Odpověď na tuto otázku se klene přes dvacetileté období osobního osvícení, ale shrnu to takto. Moje cesta k totožnosti veganské ateistky (ateistické veganky) započala v době vysokoškolského studia. Vždy jsem měla slabost pro jiné druhy, a tak jsem se ve stejnou dobu, kdy jsem chodila do kurzu světových náboženství, stala vegetariánkou. Učila jsem se o náboženstvích jako je buddhismus, který se zdál soucitnější než křesťanství. Moje náboženská výchova mě nicméně učila, že každý, kdo není pokřtěn v katolické víře, je po smrti odsouzen k peklu. To mě vedlo k pochybám o etičnosti víry, ve které jsem byla vychována. I když jsem se ale dozvěděla o náboženských alternativách, žádná z nich se mi nezdála natolik rozumná, aby nahradila moji zaniklou katolickou víru. Brzy poté jsem se vzdala katolicismu a stala se jakousi apateistkou nebo apatickou ateistkou. Prostě jsem o nadpřirozenu moc nepřemýšlela.

O patnáct let později jsem se konečně stala vegankou a brzy poté, během postgraduálních studií, jsem se stala aktivistkou. Pro svou dizertaci jsem dělala výzkum hnutí za osvobození zvířat, ale nikdy předtím jsem v opravdovém aktivismu nebyla zapojená. Jako mnoho jiných jsem úmyslně ignorovala nepříjemné skutečnosti o životě zvířat zneužívaných kvůli vejcím a mléčným produktům. Úmyslně jsem se vyhýbala sledování videí o (zne)užívání zvířat na průmyslových farmách. Jako součást "výzkumu" jsem ale viděla dokument Behind the Mask (Za maskou) o Animal Liberation Front (Fronta za osvobození zvířat). Aniž bych to věděla, film obsahoval tajné záběry zacházení se zvířaty ve výzkumných laboratořích, na farmách atd. Už jsem dále nemohla ignorovat krutou realitu svého jídelníčku a dalších spotřebních zvyklostí. Podívala jsem se na svého psa Siouxsie a věděla jsem, že je stejně tak důležitý jako já nebo rozpitvaný primát ve výzkumné laboratoři a stejně tak důležitý jako prase, do kterého pro "zábavu" kopl znecitlivělý farmář. Tak jsem se stala vegankou.

Můj výzkum hnutí osvobození zvířat nevyhnutelně zahrnoval analýzu toho, co náboženství, především křesťanství, říká o smyslu, hodnotě jiných druhů v životě lidí. Neměla jsem jinou možnost než dojít k závěru, že tak, jak bylo náboženství zdrojem mnoha hrůz a krutostí v lidské sféře, tak také dovoluje — a často požaduje nebo ignoruje — zneužívání zvířat. Zároveň se také otázka zvířat řešila ve volnomyšlenkářské komunitě, ale nezdálo se, že by tu byla koordinovaná, obecně rozšířená snaha o vytvoření očividnějšího spojení mezi osvobozením zvířat a ateismem. Tak jsem se tedy rozhodla napsat promyšlenou argumentaci pro osvobození zvířat z (a)teologické perspektivy.

 První část vaší knihy se zaměřuje na vegany, kteří svoje ochranářské úsilí opírají o vlastní náboženské a duchovní přesvědčení. Demonstrujete, jak s pomocí selektivních citací posvátných textů tito lidé ukazují, jak se jejich víra pozitivně zasazuje v otázce zvířat, zatímco ve skutečnosti většina náboženství prosazuje výjimečnost lidí – a buď podporuje, nebo umožňuje využívání zvířat. Když jednáte s nábožnými obhájci zvířat, jste frustrována jejich závislostí na pověrách namísto rozumu, nebo - jako obhájce zvířat - pochybujete o efektivnosti tohoto druhu přístupu?a

Kim: Ve věci náboženských argumentů, které se staví se za zvířata, jsem, i když ze stejných důvodů, zároveň frustrovaná a na pochybách.  Je tu například hezkých pár knih, které argumentují, že křesťanství je vůči zvířatům přátelské náboženství, avšak validita argumentů padá s konkrétními autory, kteří je píší. Moje frustrace pramení z toho, že mohu snadno otevřít bibli a najít pasáže, které promíjí zneužívání zvířat a zabíjení. V tom spočívají pochyby o efektivnosti, protože jakýkoli nábožný ne-vegan může otevřít bibli a zkontrolovat si, zda argumenty věřících zastánců zvířat dopovídají náboženským textům a tradicím. Tak jako já může každý vidět nesrovnalosti. Ještě hůř, uvidí boha, který jim dává svolení jíst jiné druhy!

Stejné výhrady a rozčílení vzbuzuje údajně pro-zvířecí náboženství jako džinismus. Nebudu zde opakovat argument z knihy, ale frustruje mě, když zastánci zvířat berou džinismus za náboženskou cestu vhodnou pro vegany, a zároveň se diví, proč není více džinistů veganskými aktivisty. Moje odpověď: udělejte si čas na to, abyste skutečně pochopili, jak toto náboženství pohlíží na další druhy, a uvidíte, proč je marné na tuto duchovní praxi odkazovat, pokud doufáte v opozici speciecismu.

Tvrdíte, že speciecismus je produktem náboženství. I když souhlasím, že náboženství (a obecněji koncept "duše") podpořilo ospravedlnění využívání zvířat, jsem na pochybách, zda je náboženství primární příčinou speciecismu. Můžete vysvětlit, do jaké míry vidíte náboženství jako zdroj a podpůrnou sílu speciecismu a co vás k tomuto závěru vedlo?

Kim: Když se podíváte napříč pozemskou historií lidstva, pak náboženství rozhodně není jediným zdrojem speciecismu (i když je jediným zdrojem učení o duši). Existují evoluční důvody, proč každý druh zajímá primárně o blaho svého vlastního druhu a nejbližší rodiny, smečky, kmene…. Protože u lidí jako zvířat, přežití druhu pravděpodobně záviselo na mentalitě "my jsme na prvním místě".

Dnes však žijeme v době, kdy lidé, nebo alespoň ti v průmyslové společnosti, nepotřebují k přežití konzumovat zvířata nebo oblékat se do jejich kůže. Určitě nepotřebujeme využívat a mučit jiné druhy z marnivosti a pro sport. Proč v tom pokračujeme? Co nás i ateisty udržuje v mýtu o nadřazenosti Homo sapiens? Moje odpověď je samozřejmě "náboženství". Náboženství dodalo diskutabilní předpoklad — ospravedlnitelný speciecismus a lidskou výjimečnost — a udělalo z toho fakt mimo jakoukoli pochybnost. Je velký rozdíl mezi následujícím tvrzením: "Lidé jsou důležitější než jiné druhy" a "Lidé jsou důležitější než jiné druhy, protože to řekla božská bytost z jiné dimenze ve svaté knize". První tvrzení se otevírá pochybnostem a kritice, zatímco to druhé je uzavřená věc. Náboženství tedy může být považováno za palivo pod speciecistický kotel.

Druhá část vaší knihy se zabývá nesouladem, kterého jste si všimla u části uznávaných racionalistů, kteří upozorňují na iracionalitu speciecismu a přesto stále využívají zvířata. Jak jsem zmínila ve své recenzi, byla jsem nadšená, že se o tomto pokrytectví v knize psalo, protože mě to léta frustrovalo. Kdy jste se poprvé dozvěděla o iracionalitě mnoha našich nejváženějších ateistických intelektuálů v otázce zvířat a jak ateistická komunita na vaši kritiku zareagovala?

Kim: Kognitivní disonanci a iracionalitu u vážených ateistů naší společnosti jsem si bolestně uvědomila, když jsem dělala výzkum pro Animal Liberation and Atheism. Pro svůj výzkum jsem znovu přečetla některé práce Nových Ateistů, s tím že jsem k věci přistupovala z perspektivy veganské ateistky. To, co jsem viděla, byly silné argumenty pro veganství a proti speciecismu pocházející od osob, které se zdají být jen málo zainteresované v žité realitě zvířat. Tato disonance byla ve skutečnosti tak velká, že ovlivnila obsah mé druhé kapitoly. Můj původní plán bylo použití ateistických materiálů především k demaskování náboženské perspektivy vůči  zvířatům. Plán se změnil, jakmile jsem přišla na nevyužitý a z velké části nepovšimnutý potenciál k vedení debat o osvobození zvířat uvnitř volnomyšlenkářské komunity. Proto se moje druhá kapitola zaměřuje na naději i rizika sekulárního myšlení v iniciaci nové koncepce more-than-human animals.

Pokud jde o odpovědi z ateistické komunity, v rámci mé místní byly obecně pozitivní. Po debatě o knize pro Minnesota Atheist Association jsem byla vskutku potěšena, když mi ne-veganský ateista řekl následující: "Můj jediný problém s vaším argumentem je, že dává bezezbytku smysl." Naproti tomu, když Hemant Mehta citoval z mé knihy na svém blogu “The Friendly Atheist”, reakce byly nesmírně kousavé. Během dne či dvou se objevilo asi tisíc komentářů především od jednotlivců hlásajících své "právo" jíst maso způsobem, který se podobal náboženské argumentaci, že vyšší moc jim  to "právo" dává. Bylo deprimující vidět takovou uštěpačnost a náboženské myšlení uvnitř ateistického hnutí. Já ale stále věřím, že toto hnutí je největším příslibem pro revoluci ve způsobu, jakým lidé vidí smysl a hodnotu dalších vnímajících bytostí,

Jako ateista se často ocitám v pozici, kdy musím zabrouzdat do epistemologie a vysvětlovat, jak vymezuji nebo definuji morálku. Vzhledem k tomu, že obhajuji veganství jako morální imperativ, je moje etická pozice pod ještě větším drobnohledem, než u běžného ateisty. Když jsem četla Animal Liberation and Atheism, byla jsem povzbuzena, když jsem zjistila, že nejsem jediná, kdo čelí těmto výzvám. Můžete nastínit základ vaší sekulární morálky a podiskutovat o vývoji vašeho náhledu na etiku?

Kim: Pro mě jako ateistu a toho, kdo, jak věřím, musí mít námitky proti morálnímu realismu, když nevěřím v boha jako garanta morálky, je to obtížná otázka, na kterou jsem se naučila nebojácně odpovídat: "Nevím to jistě, ale určitě nepochází od božské bytosti nebo ze svatých knih a odmítám, aby mě nezodpovězené otázky nedovolily jednat podle mých etických principů." (Také doufám, že ostatním ateistům budou tyto odpovědi vyhovovat, protože jsou pořád mnohem lepší než tvrzení, že naše jednání řídí nadpřirození síly).

Nejsem si zcela jistá, odkud mé etické hodnoty pramení, ale když řídím své jednání či nejednání, hodně spoléhám na empirickou evidenci. Nechci být příčinou bolesti druhého, a když něco, co dělám, říkám nebo nedělám, vyústí v psychickou nebo emocionální strast druhého, cítím se špatně a chci udělat, co můžu, abych druhého uchránila od utrpení. Někteří to mohou považovat za sobecké — ale pokud mě takový pocit odradí od toho, abych řekla něco bolestného příteli nebo od podpory průmyslu, který způsobuje utrpení zvířatům, nevadí mi, že jsem tímto způsobem sobecká. Nejdůležitější je, že moje reakce na utrpení, především jiných druhů, jejichž zneužívání je tak normalizované, mě přiměla aktivně bojovat za jejich svobodu skrze literaturu a aktivismus na ulici. Asi je to kvůli tomu, že nejsem filosof, ale nemyslím si, že důkazní břemeno vysvětlení, proč je správné se vyhnout páchání škod, kdykoli je to možné, je na mých bedrech. Naopak, břemeno je na těch, kdo se vědomě zapojují do kruté praxe, když existuje mnoho jiných možností.

Když jsem četla vaši knihu, usoudila jsem, že váš závazek nenásilí přesahuje odmítnutí autoritářských božstev a využívání mimolidských bytostí. Především mě zajímala vaše kritika obhájců zvířat, kteří požadují zákonné vynucení práv zvířat pod hrozbou sankcí, . Mohla byste více říci o širších teoriích, které formují a sjednocují váš odpor k náboženství a zneužívání zvířat?

Kim: Myslím, že odpověď leží jak definuji "osvobození zvířat". Zvířata trpěla a stále zbytečně trpí kvůli domněnce o lidské výjimečnosti podepřené náboženstvím. Osvobození zvířat je zajisté nepřesným termínem, jelikož implikuje otevření všech klecí naráz a vypuštění zvířat na svobodu, což je nepravděpodobné. Spíše než takto, přichází klíčový element osvobození zvířat skrze revoluci v tom, jak lidé, jako násilný a utlačovatelský druh, vnímají hodnotu a účel mimolidských bytostí.

Aby bylo jasno, nejsem proti zákonům zakazujícím týrání zvířat, ale myslím si, že strategie právní změny má velká omezení, vezme-li se v úvahu, jak moc jsou korporátní zájmy chráněné právním systémem alespoň ve Spojených státech. Zavádění zákonů, které zabraňují zneužívání některých druhů (např. psů) nemění radikálněji téměř nic na způsobu jakým lidé nahlížejí na jiné druhy, jako třeba ty, které považujeme za jídlo. Ostatně, i přes takzvané "humánní" zákony jsou psi stále strašně zjevně i skrytě zanedbáváni a zneužíváni.

 

 

 

 

 

 

 

 

2. část