Rok a půl trvalo tajné vyšetřování, které ukázalo jedno z nejšpinavějších tajemství světového kožešinového průmyslu: surové a kruté zabíjení - psů a koček - kvůli obchodování s kožešinou. Na vyšetřování se podílela Humánní společnost Spojených států (HSUS) a Mezinárodní humánní společnost (HSI) spolu s německým nezávislým novinářem Manfredem Karremanem. HSUS je velká organizace na ochranu zvířat v USA a má víc jako sedm milionů členů. Zjištěné skutečnosti z vyšetřování byly vysílány v NBC v roce 1998. Publicita vedla k dalšímu vyšetřování a zákazu výroby, prodeje a vlastnictví těchto produktů. Po zveřejnění těchto dokumentů v USA prezident Clinton v roce 1999 podepsal zákaz dovozu kočičích a psích kůží do země. Podobný zákaz neplatí pro EU, produkty z koček a psů se z Asie stále dováží. Jsou zakázány pouze v Itálii. Ochranáři zvířat odsuzují chov a zabíjení jakýchkoli zvířat pro kožešinu, ale tato chovaná zvířata na farmách v Evropě a USA jsou zákonem chráněna (nebo by měla být) alespoň od toho nejhoršího mučení. Ne tak psi, kočky a jiná zvířata v Asii. V dnešní době neexistuje omluva pro toho, kdo nosí kožešinu. Podílí se na zbytečné krutosti. Každoročně zemře kvůli kožešinám 2 000 000 psů a koček. Ostatních zvířat je asi 40 000 000. Živoří v nepřirozených podmínkách na farmách po celém světě, milióny jsou chyceny do pastí v přírodě hlavně v Rusku a USA. Psi a kočky jsou zabíjeni kvůli kabátům, kloboukům, golfovým i pracovním rukavicím, zdravotnickým a ortopedickým produktům, ozdobným doplňkům, bubnům a jiným hudebním nástrojům, automobilovému čalounění a také kvůli roztomilým figurkám. Tak například na jeden kožich se spotřebuje 10 psů a samozřejmě víc, pokud jde o štěňata. I figuríny přestavují také velký obchod. U nás často prodávají tyto figurky Vietnamci. Viceprezident HSUS odhaduje, že 20 různých společností v Číně exportovalo tyto figuríny do světa hlavně USA a Evropy. HSUS vyšetřovatel viděl ohromné tovární haly, kde děti a mladé ženy sestavovaly tyto figurky.
Velice kruté jsou způsoby zabití těchto zvířat. Vyšetřovatelé viděli psy a kočky zabíjené věšením a pomalým dušením, tlučením, pomalým vykrvácením. Psi a kočky jsou často stáhnutí z kůže za živa. Pracovníci HSUS se na své cestě setkali se zabijáky, prodejci, překupníky a kupci. Jatka bylo velice těžké najít. Karreman říká : "Předstírali jsme, že jsme dodavatelé a poté co jsme získali důvěru prodejců, doprovázeli jsme je k farmám a jatkám. Tito obchodníci a řezníci jsou nemilosrdní gangsteři, mohli by nás zabít, kdyby zjistili, že je filmujeme." Vyšetřování bylo zaměřeno na Čínu, protože je hlavní zdroj kočičích a psích kůží. Čína má také kvetoucí obchodování s psím masem, kočičí maso se jí údajně jen kolem Kantonu. Rozmnožovací a chovné farmy jsou hlavně v severní Číně, kde chladné klima zlepšuje kvalitu srsti. I čínské rodiny chovají několik koček a psů. Mnoho vesnic má otevřené prostranství pro kožešinové trhy, kde se kočky a psi zabíjejí, skladují a shromažďují kůže. Nejčastější psi chovaní pro kožešinu jsou Němečtí ovčáci, jejichž šedá a žlutá kožešina je považovaná za vhodnou pro kabáty a obruby. Vyšetřovatelé navštívili psí farmu severně od města Harbin. Byli zdokumentováni psi v mrazivé místnost, bez jídla a vody: Živí psi jsou obklopení mrtvými, kteří visí na hácích. Psi jsou přivázáni tenkými kovovými dráty.Ticho je děsivé, žádné kňučení štěňat, která leží na zmrzlé zemi, slabostí sotva otevřou oči. Část živých psů je určena k prodeji na jídlo a kožešinu v Harbinu. Psi jsou namačkáni do pytlů a čeká je cesta dlouhá několik hodin. Pro některé psy není cesta do Harbinu konečná.Tyto nešťastné psy v pytlích čeká ještě dlouhá cesta do Koreje, protože korejské restaurace vyžadují čerstvé maso.
Podle svědectví lidí z kožešinového průmyslu, jsou kočky v Číně zabíjené věšením a udušením. Nebo jsou pověšeny, do jejich hrdla je hadicí nalévána voda, potom se udělá otvor v žaludku a kožešina je stáhnutá přes kočičí hlavu. Kožešníci se přiznali, že kočky jsou při stahování často ještě živé. Pro výrobce je důležité jenom to, aby kůže byla stáhnutá neporušená. Je to ironie, dlouhosrsté kočky drží Číňané často jako domácí mazlíčky a titíž lidé za nepředstavitelných podmínek chovají na dvorku v malých klecích obyčejné kočky na kůži nebo maso. Vyšetřovatelé podnikli cesty do asijských zemí opakovaně. Své zážitky popisují : " Viděli jsme při jedné návštěvě Číny obrovská skladiště plná kočičích a psích kůží, převážně německých ovčáků. Jsme přemoženi utrpením, které reprezentují tyhle kůže. Víme, že mnoho zvířat zemřelo bolestnou smrtí, uškrcením, utopením, vykrvácením. Mnoho z nich bylo za živa stáhnuto z kůže." "Bylo to hrozné", vzpomíná si Karreman. " Viděl jsem kočku stahovanou s kůže, křičela celé minuty. Budím se uprostřed noci a stále ji slyším jak naříká. Stále vidím její tvář, děs a bolest v očích a slyším její zoufalý nářek." HSUS si také ověřovala strašné podmínky a zabíjení koček na FILIPÍNÁCH a THAJSKU na maso a kůži. Například kůže z krutě porážených psů v THAJSKU jsou míchány s jinými kousky kůže a vyrábí se z nich oblíbené žvýkací kosti pro psy.Takže náš pes si klidně pochutnává na svém nešťastném asijském soukmenovci.
V buddhistickém
THAJSKU vláda nesouhlasí se zabíjením
psů, ale psi jsou dále zabíjeni ve velkém množství. HSUS zdokumentovala
jatka v okolí Sakhon Nakhon na severovýchodu Thajska. Mnoho psů všech plemen
z celé země se dováží do této oblasti, kde jsou zabiti. Asi 30 000 tisíc
měsíčně. Mnoho z nich jsou ještě štěňata. Psi jsou těsně nacpáni do
klecí, cesta trvá třeba dva až tři dny bez jídla i vody, mnoho z nich je
nemocných a mnoho z nich cestou umře. A jejich bídný stav umožňuje snadnější
zabíjení. Pracovníci HSUS viděli v Thajsku kamion s 75 psy, který přijel v
noci k jatkám. Psi jsou různí : němečtí ovčáci, kříženci, někteří
vypadají upraveně a důvěřivě, jiní jsou plaší a vystrašení. Dva muži
stojí na rampě, na kterou jsou psi vykládáni. Každý pes je několikrát
udeřen přes hlavu a čenich a vyje bolestí. Na jedněch jatkách na ostrově Mindanao na FILIPÍNÁCH se denně zabije asi 100 koček denně. Kůže je exportována do Japonska, kde se používají např. na bubny. Kocouři mají cennější kožešinu a jsou chytáni na ulici jako toulavá zvířata nebo se kradou i domácí mazlíčci. Kočky jsou nacpány do pytlů, cesta na jatky trvá mnoho hodin, bez jídla a vody. Majitelé jatek byli extrémně podezíraví, ale pracovníci HSUS se nakonec dostali dovnitř zařízení. Našli tam kočky nacpané do klecí , některé se marně snažily uniknout, jiné byly ochromené strachem. Kočky se zabíjejí škrcením, jsou pověšené za krk, nekřičí, ale jak bojují, smyčka se utahuje a tak se pomalu dusí. Ostatní kočky to vše sledují. Kočky jsou pak stáhnuté a kůže hozeny do studné vody. Kůže se prodávají okolo 12-ti dolarů. Vývoz do Evropy : Jedna dodávka z Číny do ČESKÉ REPUBLIKY údajně pro českou armádu obsahovala 5 329 kg kůží z koček, to znamená zabití asi 40 000-55 000 koček. Kočičí a psí kůže se vyváží do celé Evropy. Psí kožešina a kůže se dovážela do ITÁLIE na výrobu vložek do bot nebo i bot. Společnost TECNIKA vyráběla kožešinové podšívky z psí kožešiny exportované z Číny. Ve FRANCII se psí kožešina používá na bundy, rukavice pod názvem loup d' A, koza, psí kůže je vydávaná za kůži poníka, antilopy…Do NĚMECKA se dováží suroviny ze psa na výrobu deček proti revmatismu a na výrobu ortopedických pomůcek.
|
|
|
|
|
|
"Dvacet
roků policejní práce mě nepřipravilo na takovou úroveň krutosti. Utrpení
psů a koček v Číně se nedá popsat. Do smrti na to nezapomenu, "říká
viceprezident HSUS.
Spotřebitelé
většinou nevědí, co kupují. Kočičí produkty jsou prodávány jako:
Housecat, Mountain cat, Goyagi, Katznfelle, Wild cat- divoká kočka, pod tímto
názvem se prodávají kožichy v obchodním domě CENTRUM v Brně. Tamtéž
jsem také viděla velkou řadu kožichů z korejského psa. Prý jsou zákaznicemi
žádané. Psí kožešiny se prodávají i pod názvy : Gae-wolf, Sobak, Asian
jackal, Gou-pee, Kou pi, Gubi, China wolf, Asian wolf, Pommern wolf, Loup d'Asie
(wolf of Asia), Asiaticraccoon dog, Corsac fox, Dogues du Chine.
U
jedné restaurace sledoval vyšetřovatel, jak jednoho psa vytahují z pytle,
zatímco ostatní zůstali v pytli a mohli tak slyšet jeho nářek : Pes vytáhnutý
z pytle začal důvěřivě mávat ocasem. Kývat ocasem přestal, když ho řezník
svázal pevně drátem, aby se nemohl hýbat. Pes se s hrůzou pokusil se
uniknout, ale řezník vzal levou psí nohu a bodl psa do slabiny. Začala téct
krev, pes vyl bolestí. S každým pohybem se drát zařezával do psího krku.
Toto je to velice častý způsob zabíjení. Po pár minutách začal řezník
stahovat psa. Hrůza však ještě neskončila. Vyšetřovatelé viděli a
zdokumentovali na video vlčáka, jak byl při stahování kůže živý a mrkal
očima. Kdo měl na to žaludek, mohl se podívat na toto i jiné video, na stránkách
HSUS, já jsem to dokázala dívat a poslouchat jen pár vteřin.
Jeden kvílící pes je natažený
z kamionu tyčí se smyčkou. Psi jsou potom hození na zem, kde je jim proříznuto
hrdlo. Na videu je jasně zaznamenáno, že někteří psi ještě těsně před
proříznutím hrdla vrtí ocasy.
