LOPEZ: Jak je to se svatým Františkem a zvířaty?

CAMOSY: To je komplikované. František měl zajisté silný zájem o celé stvoření - a následování tohoto aspektu jeho svatosti by bylo dostatečné k silnému odporu vůči současným praktikám vůči zvířatům - ale historicky není jistota, jak moc se zajímal specificky o morální stránku zacházení se zvířaty. Že kolem jeho legendy a jeho řádu vyrostla silná tradice zájmu o zvířata je nicméně důležité - a je zde silná evidence, že starost o zvířata potřebovala teologické a spirituální odůvodnění. Tato tradice dodnes žije, mnozí z nás přivedli svá zvířata do kostela, aby jim bylo okolo svátku sv. Františka požehnáno. Církev akceptovala propojení mezi starostí o zvířata a františkánskou spiritualitou a svatostí.

LOPEZ: A co sv. Tomáš Akvinský?

CAMOSY: Další složitá postava. Někdy je předkládán jako ukázkový "záporák" v otázce zvířat v křesťanské tradici. Tomáš je ale komplikovanější. Nutno podotknout, je cokoli jiného, než posedlý hodnotou lidských bytostí. Právě naopak: Považuje lidi za ty nejnižší z racionálních bytostí - a stráví nespočet stránek diskuzemi o realitě a povaze vyšších řádů andělů. Navíc Tomáš trvá na tom, že společné dobro zahrnuje dobro a rozkvět celého vesmíru, ne jenom lidí. Takže jeho práce jsou důležitými zdroji ohledně hodnoty zvířat.

LOPEZ: Není takové spojování "konzistence" a "etiky" způsob, který vede člověka ke kompromisu? Není to velmi nebezpečné, když mluvíme o životě člověka?

CAMOSY: Vlastně si myslím, že kompromis riskujeme spíš, když se podvolíme pokušení neaplikovat naše principy konzistentně. Nikdy bychom se neměli omlouvat za horlivou ochranu našich nenarozených dětí před násilím a smrtí, ale, asi trochu paradoxně, tento cíl podrýváme, když se zaměřujeme pouze na nenarozené děti. Když odmítneme konzistentně aplikovat naše pro-life principy v dalších otázkách, necháme se karikovat do pozice pro-nenarození spíše než pro-life.  Umožňujeme, abychom byli vnímáni jako bojovníci proti ženám" spíše než jako ti, co odmítají volit mezi ženou a jejím dítětem. Možná je to kontraintuitivní, ale tím, že budeme konzistentně aplikovat naše principy až za otázku potratů, nic neztratíme. Naopak, konzistentní aplikování našich principů ve skutečnosti posílí naši schopnost bránit životy nenarozených dětí.

LOPEZ: Píšete, že snažit se o spravedlnost  znamená, že musíme riskovat přehodnocení našich známých a pohodlných způsobů vidění světa.  Je to úkol křesťanství?

CAMOSY: Pokud vedete pohodlný život, tak téměř určitě není křesťanský. Papež František nás inspiruje k změnám, ale asi jeho nejdůležitější výzvou je návrat k radikálnímu žití evangelijní zvěsti Ježíše Krista. Tato zvěst nekoresponduje s americkými politickými kategoriemi nebo naším konzumním způsobem života nebo s čímkoli z naší sekulární kultury 21. století. Jde  o kultivaci ježíšovské  sebeobětující lásky především s těmi nejzranitelnějšími a nejbezbrannějšími.

LOPEZ: "Být křesťanem není v naší kultuře jednoduché." Je to postesk?

CAMOSY: Mnoho mých přátel a mé rodiny říká: "Charlie, nemůžu ty tvé články o zvířatech číst, protože vím, že by mě to donutilo se změnit." Vyhlídka na spravedlivější vztah k mimolidským bytostem se jim zdá příliš obtížná, než aby ji vůbec zvážili. Ale proč tomu tak je? Když  vezmeme vážně naše křesťanství, není to přesně ten druh obtíží, který máme očekávat? A dále, neměli bychom tuto výzvu vidět jako zastrašující a děsivý problém, ale jako jedinečnou příležitost pro církev ? Neměli bychom očekávat, že naše křesťanské komunity se budou zasazovat o etičtější jídlo ? Naše farnosti  by k  tomu mohly vytvářet podmínky, třeba organizováním lokálních trhů od malých farmářů ... Už jen vědomí toho, že jsme součástí silné, úzce spjaté náboženské komunity lidí bojujících společně za důslednější dodržování našich společných principů, by nám to ulehčilo.  Možná, že starost o zvířata nabízí křesťanům i šanci být méně nedůsledný co se týče naší tradice půstů. Také  bychom se mohli vrátit k odmítání masa i  každý pátek. Byl by to pěkný první krok k spravedlivějšímu vztahu ke zvířatům a zároveň by to bylo oživení starodávné křesťanské postní praxe.
 
LOPEZ: V co doufáte, že si čtenáři odnesou z vaší knížky?

CAMOSY: Každý rok je v živočišném průmyslu týráno a zabito  padesát miliard zvířat. Padesát miliard. Starost o zacházení se zvířaty není záležitost levice nebo pravice, ani to není věc odporující důstojnosti lidí. Prakticky nikdo nepotřebuje jíst maso velkochovů a obrovské množství masa v našem jídelníčku je ve skutečnosti jedna z významných příčin civilizačních nemocí a rakoviny. Že je tolik zvířat dopováno antibiotiky je také pravděpodobně příčinou nárůstu rezistentních infekcí. Navíc je maso z velkochovů často nepřirozeně levné na úkor  imigrantských pracovníků. Pro-life křesťané jsou zavázáni stát si za principem, na straně slabých proti kultuře násilí a smrti. Je nejvyšší čas, abychom započetli starost o zvířata jako součást tohoto našeho závazku.

(1.část)

Zvířata jsou naši bližní (kniha)

Milé církve, milí křesťané

Otázka pro "pro-lifers"  Měli bychom přehodnotit jedení zvířat?

Zdeněk A. Eminger: Být pastýřem i mimo-lidského světa