aneb reakce na diskuzi

 

Jen pomyslete, jak velmi hrozné je číst zprávy, které o krutostech páchaných na zvířatech někdy dostáváme. Jak ji­nak ona umírají, než skrze stejnou krutost, která byla spáchána na našem Pánu? kardinál John Newman

 

Jak je popsáno v předešlém článku, roku 1567 během vlády Filipa II., na základě zděšení papežského majestátu nad okázalým masakrem býčích slavností, zakázal papež Pius V. koridu praktikovat. Trestem za porušení tohoto nařízení (nikdy nebyl uplatněn) byla exkomunikace. (S)prostý španělský lid koridu tak miloval, že  hned přímý následovník Pia V. na papežském trůnu Řehoř VIII. původní dekret stáhl a zákaz koridy přestal platit.

Co se týká moderní doby v roce 1930 papež Pius XII. zakázal kněžím býčí zápasy. A odmítl dar od svazu "bojovníků s býky". Skupiny na ochranu zvířat spolu i s některými katolickými duchovními byly neúspěšní v úsilí přesvědčit Jana Pavla II., aby odsoudil býčí zápasy. Jan Pavel II. naopak s přijal poctu od "členů a přátel koridy".  Nikdy nezareagoval na petice vyzývající ho a prosící ho, aby se přimluvil za zvířata. Ani Benedikt XVI. se proti koridě nevyslovil. Uvidíme co papež František.

U řadových katolíků v Česku jsem žádný veřejný odpor vůči koridě  nezaznamenala. Stejně tak od českých církevních pohlavárů. Výjimkou je výzva  kněze Mátúše Kociána. Mám za to, že ve Španělsku tomu bude s aktivitou věřících podobně, tedy že ochrana zvířat a odpor proti koridě  zvlášť, bude vycházet zejména od nevěřících.

Prokop Remeš (PR) (wiki),  praktikující katolík, vystudovaný teolog, psychiatr, také gynekolog, mihl se několikrát  v televizi, vede hagioterapii, vyučuje, pracuje v etické komisi České psychoterapeutické společnosti, jinak dlouhodobý diskutér na Christnetu, tedy určité části lidí může být povědomý. A právě v diskuzích Christnetu několikrát  od roku 2010 "sofistikovaně" obhajoval býčí zápasy.  Vyzdvihuje názory na býčí zápasy známého spisovatele Ernesta Hemingwaye, který byl velký milovník lovu, koridy. (EH byl také lhář a velice ubližoval svým čtyřem manželkám a prý agent KGB viz odkazy dole).

Remeš m.j.  tvrdí, že ti, co konzumují maso, nemají co protestovat proti koridě. Protože “korida je asi humánnější alternativa anonymnímu zabíjení na jatkách”, což nikde nedoložil nějakými důkazy. Pravdou je, že  podle zákona musí být býk na jatkách omráčen a teprve potom zabit. Mělo by prostě jít o minimalizaci utrpení. Zatímco usmrcení v aréně bývá  provedené často neumětelsky (první rána se ne vždy povede) a předchází jí záměrné zapichování kovových bodců, tedy trýznění.  Vypadá to tak, že ty, kterým se zabíjení a týrání na koridě hnusí, má  za vykastrované slabochy, zbabělce a pokrytecké moralizátor. Cituji PR z diskuze o koridě na ChN: "Empatii jistě adorují lidé bázliví, ustrašení, lidé, kteří se cítí jako oběť, lidé zbabělí (pokud použiji hodnotící terminologii)."

Dle mého porozumění Remešova hlavní obrana koridy spočívá v tom, že je to  užitečný rituál sloužící kultivaci agresivity a makulinity (viz např. diskuze ChN "Kultivace agresivity a korida") a také esteticky krásná kulturní tradice.

Opačný názor na kultivaci agresivity a vůbec na motivaci diváků: „Obratnost, akrobacie a umění toreadorů je to poslední, co rozvášněné diváky zajímá. Přišli, aby se podívali, jak býk vypustí duši, nebo při troše štěstí na matadora, kterého rozsoptěný býk nabere na rohy. Je to pokleslá zábava pro davy, která v sobě nese patos starořímských gladiátorských her,“ napsal v jedné internetové diskusi cizinec, který žije v Andalusii desítky let.

Možná to tak úplně s diváky koridy není. Určitě také obdivují odvahu, ladnost pohybů....Mají ale Španělé svou maskulinitu a agresivitu lépe kultivovanou než třeba britští muži? Přičemž  Británie podobné zápasy zakázala před stovkami let. Nevypadá to tak. Španělsko patří v Evropě k zemím s nejvyšší mírou domácího násilí. Španělská občanská válka se vyznačovala strašlivými sadistickými excesy na obou stranách. Korida se provozuje i v Latinské Americe. Tamní "macho kultura": silný vůdce, pokud možno stále v uniformě, ať už je to Augusto Pinochet, Fidel Castro, Hugo Chávez, demokracie je křehká, převraty, násilí...a korida. 

Potřeba ospravedlnění

"Pohled na krev, krvácející rány většinu lidí neutrálně řečeno "rozrušuje", některé lidi ke zděšení až nevolnosti, jiné až k "áreovskému" nadšení...I sexuální aberace spojené se vzrušením z podobných podívaných nejsou právě řídké". (Komárek, Ochlupení bližní) Většina lidí sama sebe nerada považuje za bezcitné, z čehož zejména u týrání páchaného na veřejnosti vzniká velké množství racionalizací, a tudíž také případů týrání s nějakým ospravedlněním - alibi.

Tradice, estetické a zážitkové alibi

Tradice: velké slovo, na něž narážejí všechny humanitární kampaně. K tradicím patří nebo nedávno patřilo: obětování lidí, upalování vdov, upalování čarodějnic,  infibulace dívek. …Heslem je to jejich kultura se ospravedlní všechno, i kanibalismus.  Je to racionalizace používaná i pro koridu. Obětování dětí Molochovi, jejich upalování zaživa v železné soše býka, bylo v Karthágu rovněž dlouhodobou místní tradicí (tisíciletou), zrušenou až císařem Tiberiem, výjimečně jednou také milosrdným.

Úcta k tradici se má zachovávat jedině tehdy, je-li tato tradice takové úcty hodna. V opačném případě by nebyl žádný důvod, proč přestat provozovat gladiátorské zápasy, rušit otroctví, mučení, kamenovat ženy...protože tyto aktivity jsou přece tradiční a daná kultura je považovala za potřebné.

Pro dobro člověka

Nejde jen o obhajobu koridu, o obhajobu "svébytné španělské kultury". Navíc na koridu se "nabalují" velice kruté španělské fiesty. Tím vším se vlastně říká, že  lidi můžou  zvířata využívat k svým cílům, jak se jim zamane. Je-li to „prospěšné“ lidem, vše je dovoleno. A když se omlouvá korida existencí jatek, zpětně  se zas koridou omlouvají  cirkusy, hony, sportovní lov, lov zabíjení delfínů, konzumace psů.....a nejen to, jde i o lidi, mohlo by to to vést (jak jsem diskuzi porozuměla já) až k omlouvání "kulturních zvyků" jako je upalování vdov, zahalování, bití žen a žen. obřízky.

Jak jsem z diskuze pochopila, otázka, zda "máme morální právo zabíjet zvíře pro zábavu",  je pro Remeše neřešitelná. Jeden kulturní okruh to akceptuje, jiný odmítá nebo alespoň reguluje. Kdo má rozhodnout, kde je pravda? V podstatě se tímto, podle mého, PR hlásí k něčemu velmi blízkému morálnímu relativismu.

Pak je tu estetické a zážitkové alibi, které se také používá  pro různé barbarské zábavy jako býčí zápasy či štvanice, hony. Podle této racionalizace se tradice mají dodržovat nejen pro svou historickou hodnotu, ale i proto, že jsou estetické: korida i štvanice je „krásnou podívanou", „uměním",  „nádherným rituálem" atd. I zde platí, že estetično se má ctít jedině tehdy, je-li této úcty hodno.

Pokud rozumím správně podobné logice, můžeme se domnívat, že by okázalost veřejné popravy, krása gladiátorského zápasu či dokonce některé teroristické činy by mohly svou "estetickou" povahou existenci poprav, gladiátorských zápasů nebo terorismu ospravedlňovat? (I nabourání letadel do  WTC  bylo mnohými popisováno jako estetická podívaná i velký vizuální zážitek. A byl to i čin odvahy)

Estetický či symbolický ráz se člověk  snaží vtisknout svým různým aktivitám. Vyumělkované lovecké pokřiky, myslivecké průpovídky či troubení loveckých rohů při štvanici však nesmí zastírat skutečnost, že se zde jedná o pronásledování  vyděšeného zvířete, které má za následek jeho vyčerpání a smrt.

Je to snad tak, že nádherné barvy a hudba při býčích zápasech a případná neohroženost "bojovníků" s býky, zakalily soudnost některých lidí natolik, že si nevšímají, že se tu jedná o umučení? O mučení zvířete kovovými nástroji, které jsou mu vráženy do hřbetu, nemluvě o mnoha surovostech, jejichž obětí se býci stávají mimo arénu (kopance, rány holemi a pytli s pískem, aby klesla jejich odbojnost, řezání rohů, aby byly bolestivé a tedy méně efektivní...).

Svůdnost zla

Kolem koridy je hodně věcí, které ukazují na spřízněnost s propagandou a používáním (zneužíváním) na smysly působících efektů a mytologie fašisty (nacisty). Nacisté velmi dobře pochopili, jak zakrýt realitu brutálního režimu: vizuálně působivými pochodňovými průvody a ukázkami síly v Norimberku. Film Leni Riefenstahl "Triumf vůle" používá  oslavnou fanfáru z pera Richarda Wagnera "Soumraku bohů“, tlukot bubnů, zpěv, obří svastiku, vlajky, náboženství, masu, hajlování, nebe, oheň, vzývání síly,  odvahy, mužnosti, fyzické krásy, oddanosti, obětavosti a statečnosti. Zlo bývá svůdné a dobro nudné.

Zmírňování reality  aneb lži

"Je třeba vědět, o čem člověk vůbec píše, když píše o koridě." Remeš se chlubí tím, že koridě rozumí, že sleduje videa s býčími zápasy a zúčastnil se i býčích zápasů ve Španělsku. O cestě napsal článek do farního časopisu Kobylísek (cituji ze str.34 : "A aby se to Vzkříšení pořádně oslavilo, že tedy Bůh, život a ušlechtilost vítězí nad smrtí, zuřivostí a Ďáblovým běsněním, večer mnozí míří na Plazza de Toros na koridu, oslavit tu radost býčími zápasy a všude stříká krev a mladé i stařičké Španělky mávají nadšeně bílými").

Nyní pár Remešových citací z diskuzí na Christnetu. (všechny citace PR jsou v archívu diskuzí Christnetu)

"Týrání býka ze strany toreadora spočívá výhradně v tom, že býk zběsile útočí do prázdna..."

"Korida je vlastně zápasem býka s toreadorem a jeho podstatou je právě to, že toreador se býka nedotkne a býk je "týrán" svou vlastní zuřivostí, která neustále promáchává do vzduchu. Pikadoři a bandelieři tento zápas v jistém smyslu "připravují" tím, že býka dráždí k co největší zuřivosti..."(moje zvýraznění)

"Podstatou koridy je zápas toreadora s býkem, při kterém se toreador sám a osobně býka fyzicky vůbec nedotýká. To je podstata onoho úchvatného "tance", při kterém hraje toreador o svůj život a divákům přebíhá mráz po zádech. Podstatou útoků bandalierů a pikadorů, kteří se býka skutečně "dotýkají" a jejichž útok toreadorovo vystoupení přerušuje, není ovšem dovést zvíře ke stavu zmučeného vyčerpání ze ztráty krve (jak tu padlo), ale naopak dovést ho k maximálnímu vzepětí živoucí zuřivé síly…. toreador se býka nedotkne a býk je "týrán" svou vlastní zuřivostí, která neustále promáchává do vzduchu….že hlavním nástrojem "týrání" býka je jeho vlastní slepá zuřivost útočící do prázdna.." (moje zvýraznění)

"Koncem koridy je zabití býka jedinou ranou meče do srdce přes tukový hrbol na hřbetě….. Smyslem toho, je býka rozzuřit. Pokud se býk cítí natolik týrán, že chce utéci, utéct může".

"Na konci koridy je býk skutečně usmrcen, ale představa, že tomu předchází "rozpíchávání bodáky až ke smrti" skutečně není příliš pravdivá".

"Mám za to, že pokud dochází k fyzickému týrání býka, obecenstvo je schopné toreadora vypískat.Toreador má nakonec býka zabít,to je pravda. Má ho zabít naráz, jediným bodnutím meče do srdce. Čím dále ho však udrží v jeho zuřivé bojeschopnosti bez fyzického týrání, tím je to více oceňováno. Například ta "šílenost" sunout se v kleče/!/ před stojícím býkem s vlnící se muletou před jeho očima ... z toho jde mráz po zádech".

Konec citací PR.

Nyní cituji z článku o koridě: "Torero je umělec, který musí zvládnout všechny fáze zápasu: Manévrovat se žluto-fialovou pláštěnkou, navést býka od kopí pikadora, zarazit mu do hřbetu banderilly, připravit zvíře k poslední ráně pomocí mulety (rudého šátku) a konečně ho jednou ranou meče zabít. " Tolik o tom nedotýkání a o tom, že se býk týrá sám.

Není přesně důležité, jak se ti nevkusně nastrojení panáci jmenují a jak si mezi sebou rozdělili úlohy. Toreadorům pomáhá dalších šest lidí, kteří mají za úkol býka nejdříve oslabit. Podstatou koridy zůstává ritualizovaný boj s býkem pomocí rafinovaného týrání. Kruhová aréna býku neumožní se skrýt ani uniknout, na rozdíl od toreadorů, kteří v ní mají k dispozici několik úkrytů.

Slovník Remeše

Pod schválně použitým neutrálním slovem “připravují,” se skrývá bolestivé zapichování bodců do hřbetu býka. Zatímco na koních se pohybující pikadoři vbodávají býkovi do těla oštěpy, trojice banderilleros má za úkol býkovi do těla zabodnout hůlky s ocelovým hrotem se zpětným háčkem.Tyto bodce (fotky jsou na předešlé stránce) jsou do býka zapichovány průběžně a mají zajistit , aby postupně ochromily šíjové svaly býka a zvíře zůstalo se svěšenou hlavou, neschopné ji zvednout a pokračovat v "boji".  Děje se to dvojím způsobem. Jednak rozbodáním svalů a jejich úponů a narušením nervů, zároveň taky vyčerpáním z krevní ztráty. Toto týrání nesmí být krátké, představení by rychle skončilo a diváci by byli zklamáni. Když býk má tak rozbodanou šíji, že  ani nedokáže zvednout hlavu, dojde k bodnutí shora do srdce a Prokop Remeš jako lékař jistě pochopí,  že to není jednoduchá věc, a tak často nepřináší a rychlou smrt, ale  bolestivé chroptivé a dušení s dávením krve (poranění plic). Také není výjimečné, když jsou ještě položivému zvířeti uřezány uši jako trofej. Víc o tom, jak se býk cítí článek zoologa a etologa.

Už samotný slovník Remeše naznačuje, že něco není v pořádku. Podobné zmírňování reality pomocí jazyka používají lovci. Většina loveckých termínů na první pohled nenapovídá, že je řeč o usmrcování. Smrti se říká zhasnutí, krev je barva a krvácení je barvení, ostatky jsou trofej, deka je stažená kůže atd.

pozn. pod čarou PR na své hagio-stránce: "V této souvislosti je uvedena i zajímavá paralela s biblickou epizodou rozsekáním býků králem Saulem (2 Sam 11,6),.." Saul v biblickém příběhu přitom nerozsekal býky, ale pár volů, tažných zvířat. Např. Bible Kralická: A vzav pár volů, rozsekal je na kusy...

Antikřesťanskost koridy

Remeš na svých hagio-stránkách píše: „Z hlubinně psychologického hlediska je na závěr poukázáno na názor C. G. Junga, který považoval býka za mýtický symbol nezkrotné slepé pudovosti, zejména sexuální, která hrozí člověka pohltit....“

To je známý přesun viny na někoho, kdo nic nespáchal,  na  obětního beránka, na kterého je svalována vina a který je za tuto vinu potrestán, čímž dochází přeneseně k magickému očištění trestajícího za jeho vlastní hříchy. Lidské i zvířecí oběti patří do pohanské doby a nemohou být schvalovány a adorovány křesťany. 

Princ Bajaja x toreador

Ještě citace z Remešovy hagio-stránky: "... zda na hlubinné rovině nemohou toreador a býk reprezentovat i dva protikladné obrazy mužské agresivity, s kterými se setkáváme jako děti v pohádkách – agresivity „dračí“ (pekelné, běsnící, destruktivní a ďábelské), zde reprezentované býkem, a agresivity realizující se v rámci vyššího řádu, jak třeba vidíme u prince Bajaji nebo zde u toreadora. Zde je ovšem rozpor: Ve všech pohádkách jsme jako děti vedeni k tomu, že agresivita principiálně není špatně. Že princ Bajaja, který devítihlavé sani usekává hlavy, jedná správně a je prototypem správného muže."

Já se domnívám, že korida je přesně o opaku. Princ Bajaja, jako vzor rytířské ctnosti,  ochránce slabých. Zachraňuje princeznu proti přesile zla. Zlý drak ohrožoval celé království, nebyla to žádná zástupná oběť. Bajaja bojoval proti zlému draku sám a čestně. Toreadorovi pomáhá šest dalších mužů proti dezorientovanému  zvířeti atd.

Křesťan má stát na straně obětí a soucítit s nimi a ne obhajovat jejich katy.

"Věřím, že naše lhostejnost vůči zvířatům a jejich utrpení je znamením toho, že jsme uzavřeli svá srdce pravé zvěsti Písma a že jsme nedokázali spatřit tvář Ukřižovaného ve tvářích trpících zvířat. Že jsme neotevřeli svá srdce učení Ježíšovu a tak dopomohli k tomu,  že zvěst Bible se v tomto světě plném utrpení lidí i zvířat stala zbytečnou,"napsal anglický duchovní Humphry Primatt v 18. století.

Norbert Elias ve slavném díle „O civilizačním procesu" dokládá, že podstatou civilizace" je tendence k potlačování jednoduchých pudových reakcí a k posilování sebekontroly, sebeomezení a složitých forem chováni." Pudová agresivita středověkých rytířů, krutých válečníků, rabujících, mučících a zabíjejících, byla postupně zatlačována. Rodilo se hnutí duše, kterému říkáme svědomí a soucit. Bezprostředněji Elias dokládá proměny lidské senzitivity vůči zvířatům poukazem na veřejná upalování tuctů živých koček, která se stala v Paříži ve svatojánských nocích hojně navštíveným ceremoniálem. Touhu trýznit nebrzdily žádné sociální normy; naši předkové ji ventilovali nezakrytě a za zvuků slavnostní hudby. Podobné trýznivé zábavy a rituály s postupem "civilizačního procesu" postupně zanikaly. (Hana Librová, Vlažní a váhaví) Viz předchozí stránka.

Ještě, co si PR  myslí o ochráncích zvířat a co napsal v diskuzi ChN na námitku, zda by se papež měl někdy přimluvit za zvířata, odsoudit koridu a pod. :

“ Podle mě je naprosto správné, že se papež do konkrétních věcí ekologie neplete. Do toho se pletou jinší mafiáni a gauneři, a být v jedné řadě s lidmi organizace, která má sice ve svém názvu slovo "mír", ale člověk o ní neslyší jinak, než v souvislosti s násilnými střety, rozbrojemi, bitkami a výpalnými, to bych považoval za naprostou degradaci”.

(MMCh si PR ještě plete ochranu zvířat s ochranou přírodního prostředí).

Analogie s gladiátorským zápasy

Krutá římská společnost milovala krev, boj, mučení.... samozřejmě taky oceňovala odvahu, sílu gladiátorů a estetiku her. Roger Dunkle, Gladiátoři, krutá podívaná ve starověkém Římě:

"Cicero sice tvrdil , "že jsou tací, kteří považují tento sport za „krutý a nehumánní“,.... Marcus Aurelius, císař se silným filosofickým založením, nesnášel krveprolití gladiátorských zápasů. Většina Římanů přijímala gladiátorské zápasy se stejným nadšením, jaké prožívají Američané při sledování baseballu a Evropané fotbalu".

"...i útlocitní diváci se naučili přijímat krvavé násilí arény a zakusili to, čemu dnes říkáme Schadenfreude („radost z utrpení druhého“)"

"Proslulým příkladem takového přechodu od hrůzy k požitku je zkušenost mladíka jménem Alypius, který jako křesťan gladiátorskou podívanou nesnášel, dokud ho přátelé nevzali na munus. Když se začalo zápasit, Alypius pevně zavřel oči, aby se nemusel dívat na to, co mělo přijít, otevřel je však při mohutném zařvání davu ve chvíli, kdy byl jeden gladiátor zraněn a klesl k zemi. Pohled na krev ho okamžitě opojil. Rychle pochopil, co to je požitek v amfiteátru, který, jak pravil Alypiův starý přítel, církevní otec Augustin, kypí „obludnými rozkošemi“".

"Pro Plinia Mladšího znamená amfiteátr především potěšení pro zrak i sluch, kdežto Seneca zmiňuje rozkoš při pohledu na krveprolití. Křesťanští spisovatelé jsou sice předpojatí svědci, nicméně požitky gladiátorských her jim nebyly cizí. Cyprián, biskup v Kartágu ze 3. století n. l., hovoří o krvi, jež je potěšením pro oči, a poukazuje na ironizující smysl gladiátorské podívané: člověka zabijí pro rozkoš (voluptas) člověka. „Rozkoše“ amfiteátru pramení z primární lidské zkušenosti: pohledu na krev."

"Tertullianus říká, že i lidé, kteří nesnesli pohled na člověka, který zemřel přirozenou smrtí, byli po vstupu do amfiteátru opojeni podívanou na zohavená zkrvavená těla. Po představení byla jejich touha ukojena do sytosti. V Kartágu bývalo zvykem, že diváci po skončení programu sešli dolů do arény, aby si prohlédli těla těch, kdo byli při představení zabiti, a zblízka se pokochali výrazem jejich tváří."

"Touha vidět lidské utrpení a smrt je zřejmě obecnou lidskou vlastností. Thomas Macaulay líčí slavnostní atmosféru, jež provázela výkon trestu na odsouzencích za hrdelní zločiny v Anglii 17. století:
Ve dnech, kdy probíhal soud, pořádali úctyhodní muži v Bridewellu společenská setkání, protože chtěli vidět, jak budou ty ubožačky mrskat konopným bičem. Muž odsouzený k smrti rozmačkáním proto, že se nepřiznal, žena upálená zaživa za padělání mincí, vzbuzovali méně soucitu, než dnes cítíme k uštvanému koni nebo dobytčeti v chomoutu. Souboje, vedle nichž je zápas v boxu vybranou příjemnou podívanou, patřily k nejvyhledávanějším kratochvílím většiny města."

A jako rána palicí do hlavy je Macaulayho dovětek, že v této době byly pořádány gladiátorské zápasy (i když jistě ne tak často jako ve starověkém Římě). Zástupy se srocovaly v touze vidět gladiátory, jak se vražednými zbraněmi vzájemně sekají na kusy, a řičely rozkoší, když některý z bojovníků přišel o prst nebo o oko.

Postava z Petroniova Satyrikonu hovoří o svém vzrušení z nadcházejícího munu a zcela nepokrytě vyzrazuje, co je na něm nejpůvabnější: „ bez milosti předvede obyčejnou řezničinu přímo uprostřed arény, aby tu krvavou řež všichni diváci dobře viděli“

Jelikož diskuze na ChN stále pokračují, článek může být doplněn....