Rozhovor s Tomem Reganem

1.část

filozof práv zvířat o nové generaci

Mezi nejznámější zastánce práv zvířat patří Tom Regan. Peter Singer  požaduje osvobození zvířat, k jejich právům výslovně neodkazuje. Zatímco Singer zakládá svůj utilitární morální přístup na principu rovnocenného respektování zájmů každého jedince a jeho užitečnosti (utility) pro dobro celku, Regan ve svém stěžejním díle (The Case for Animal Rights, 1983) argumentuje, proč k dosažení plného osvobození zvířat od zneužívání lidmi jim musí být udělena práva, a spatřuje základ dnešního vykořisťování a zneužívání zvířat v obecně přijímaném názoru, že zvířata jsou pouhým majetkem a prostředkem k dosažení četných potřeb lidí, jakož i stvořeními, která sama o sobě nemají žádnou vnitřní hodnotu. Z toho pak plyne všechno zlo a utrpení zvířat v soudobém systému velkochovů, pokusných laboratoří, při lovení, chytání do pastí a při četných druzích zábavy a sportu.

Regan zavádí pojem vrozené hodnoty (inherent value), kterou udílí všem bytostem, a to lidem i zvířatům, „subjektům života“ – bytostem obdařeným emocemi, vjemy, pocity, pamětí a přáními a nadaným schopností pociťovat radost i bolest.  Hodnota jakéhokoliv jedince je nezávislá na jeho užitečnosti pro dobro ostatních a na tom, jakým dílem jedinec přispívá k blahu ostatních. Na rozdíl od utilitárního přístupu nemůžeme jedince majícího práva podrobit trápení, i kdyby to přineslo výhody a zvýšení dobra pro velký počet ostatních. Udělení práv má tedy i velmi důležitou funkci v zavádění zákonů, které jedince chrání před jejich zneužitím. 

"Postoj, který zastáváme — abolicionistický postoj — je často považovaný za “extrémistický,” a ti z nás, kteří ho zastávají jsou označovaní za “extrémisty.” Nevysloveným názorem je, že extrémistické postoje nemohou být správné, a že extrémisti se musí mýlit.

Ale já jsem extrémista, pokud jde o znásilnění — jsem vždy proti tomu. Jsem extrémista, pokud  jde o týraní dětí — jsem vždy proti tomu. Jsem extrémista, pokud jde o sexuální diskriminaci, rasovou diskriminaci — jsem vždy proti tomu. Jsem extrémista, pokud jde o zneužívání seniorů — jsem vždy proti tomu.

Holou pravdou je, že morální pravda je často extrémistická a musí být, protože jak je nespravedlnost absolutní, potom se proti ní musí někdo postavit — absolutně." Tom Regan

Editoři Utne Reader (říjen 2010) vás spolu s Dalajlámou uvedli jako "jednoho z padesáti vizionářů, kteří mění svět"  a  charakterizovali jako "filozofického vůdce hnutí za práva zvířat." Co říkáte na taková pochvalná slova?

TR: No, zajisté to byla neočekávaná pocta. Utne se pyšní publikováním "toho nejlepšího z alternativního tisku". Rushe Limbaugha byste na jejich stránkách nenašli. Utne je synonymem progresivity, což je prví věc, kterou s ohledem na citovaná slova vnímám.  Utne vidí, že hnutí za práv zvířat si drží místo mezi dalšími progresivními hnutími. Tím můžeme být všichni povzbuzeni.

Pokud jde o mou pozici "filozofického vůdce": Nikdy jsem se jako žádný "vůdce" neprezentoval. To u každého byla mimořádně arogantní věc. Jen jsem se snažil přispívat (psaním knih, poskytováním rozhovorů, tvořením filmů, podporou básníků a malířů, například skrze Culture and Animals Foundation) už  čtyřicet let. Myslím, že musíte být po několik generací mrtvý, než můžete být povýšen na status "vůdce" a já, když jsem se naposledy kontroloval, pořád dýchal.

Tom Regan "visionářem"? To o mě, pokud vím, nikdy nebylo řečeno. Téměř všechny mé statě byly vysoce analytické. Každý kdo četl The Case for Animal Rights ví, co myslím. Můj dobrý přítel (dobří přátelé se mohou navzájem popichovat) mi často říká, "Kdykoliv mám problém usnout, začnu si číst The Case a bum!, než se naději, už chrápu!"

Každopádně zde byla jedna příležitost, kdy jsem byl společně s dalšími filozofy požádán, abych popustil své představivosti a zahrál si neobvyklou roli "vizionáře" týkající se (ale ne výhradně) budoucnosti filozofie. Je to přetištěné v mé knize The Thee Generation: Reflections on the Coming Revolution. Ty, které "Toma Regan, vizionář" nezajímá mohou přeskočit na další otázku.

Píšu o nové generaci, „Thee“ generaci. Je to generace služby: dávání, ne braní, závazku k principům, ne hmotným statkům, komunitního soucit, ne okázalé spotřeby. Jestliže určující otázkou předchozí generace bylo  Co pro sebe mohu získat?, tak ústřední otázkou této nové generace je Co pro tebe můžu  udělat?

K těm, kterým má být slouženo, patří handicapovaní a chudí, negramotní a bezdomovci, hladovějící, a zneužívané děti, staří.  Nezáleží na rase. Nezáleží na pohlaví. Na náboženství a národnosti, na tom také nezáleží. Všem, kdo jsou v nouzi je poslouženo, a ti, kdo jsou schopni si pomoci nejméně, získají největší podíl. V Thee Generation nachází absolutní zranitelnost absolutní ochranu.

Tato etika služeb druhému je zakořeněna v rekonceptualizaci toho, co je lidská osoba. Sdílený smysl pro komunitu nahrazuje prázdnotu individuálního odcizení. Jenom jednáním pro druhé člověk pozná sám sebe.  Ne v izolaci od vazeb, které spojují každého s každým, ale v jejich potvrzení. Mimo tyto vztahy se já zdá být prázdnou schránkou, slovo "já" je nejvíce neosobním zájmenem. Zákeřná logika Descartova cogito je mrtvá. Na jejím místě je živá nová deklarace: Ego vivo in civitate, ergo sum (Žiji v komunitě, tedy jsem).

Arogantní hranice humanismu jsou rozpuštěny. Členové The Thee Generation,  rozpoznávají svoji příslušnost k společenství života. Každá věc zůstává tím čím je a ne ničím jiným. Ale  čím  každá je, je nyní vnímáno propojeně se vším, co je. Zatímco předchozí generace vnímaly svět jako složený z konkrétních izolovaných atomů hmoty (nebo myslí), The Thee Generation vidí navzájem propojené molekulární společenství života.... 

Spolu se zvýšeným vědomím o pospolitost se vším živým přebírají členové The Thee Generation zvýšenou odpovědnost za život. Na rozdíl od předchozí generace, která považovala odcizeného člověka za pána, se členové The Thee Generation považují za ochránce přírody. Otázka Co pro tebe mohu udělat? se týká nejen zranitelných bezmocných lidí, ale také zvířat.

Zvrácená instrumentalita, pomocí které předchozí generace stanovila hodnotu zvířat, je nahrazena uznáním jejich inherentní hodnoty. Tato hodnota není založena například na obchodování s jejich masem jakožto s jídlem nebo jejich využívání jako "modelů" lidských nemocí. Etika nadvlády, která povyšuje člověka na post pána tvorstva, tyto i další formy společensky schváleného barbarství akceptuje a podporuje. Ne tak ale etika služby. Taková etika otřásá samotnými základy západní civilizace, tak jak ji známe. Na místo patologické tradice zotročení zvířat The Thee Generation nabízí filozofii osvobození, která volá po propuštění zvířat z područí lidské tyranie.

Tato filozofie rozšiřuje opěrné body života: zemi, vodu, vzduch. Ty jsou rovněž ochraňovány a rovněž osvobozeny - od drancování, které působí individuální a kolektivní chamtivost. Člověk chodí po zemi s vlídností, a co bylo jednou vydrancováno, je nyní obnoveno.

Známé problémy přetrvávají. Členové The Thee Generation nejsou nazí ušlechtilí divoši, neopouštějí lidskou civilizaci. V systému rozvíjejícího se způsobu života lidí musí být nalezeny zdroje energie, zabezpečeno jídlo a stavební materiály, vyvinuty způsoby dopravy, obslouženy potřeby lidí. Dnešní morální, sociální a politické otázky zůstávají.

Ne už ale dnešní odpovědi. A ani dnešní přijímaná východiska pro jejich nalézání.  Namísto falešných standardů materiálního blahobytu lidí a osobního spasení volá Thee Generation po integritě komunity a osobní služby. ....

Práce filozofů již této změně napomáhají. Každý z těchto neústupných hlasů má svůj vlastní slovník, každý má svoji konkrétní agendu. Feminismus. Hlubinná ekologie. Zvířecí práva. Rozdílů je mnoho, ale aspirace jsou stejné: Znovuobjevit kdo jsme a co můžeme (a měli bychom) být. Revoluce je v pohybu - revoluce lidského ducha. Všude kolem nás je odvrhována tíha mrtvých teorií a rozpadajících se institucí.

Psal jsem o The Thee Generation jako o nové generaci. Přesto je v některých směrech starobylá. Stejně jako Augustinova Obec Boží, která nemá konkrétní polohu, nemá The Thee Generation žádné konkrétní místo v čase. Někteří členové žili a zemřeli. Ostatní žijí teď. Mnoho dalších se teprve narodí. Všichni jsou napříč časem spojeni pouty sdílených myšlenek, společnými aspiracemi a neotřesitelným přesvědčením: Přijde den, kdy jejich počet a vliv bude dostatečný, aby způsobil kulturní změnu nejen k záchraně velryb a planety ale i nás samých. Víra to vyžaduje. A optimismus? Optimismus nachází důvod k oslavě prvních známek neklidu mezi dnešní mládeží, která se teprve nyní probouzí z dogmatického spánku svých rodičů: příští generace! ...

Ano, do jisté míry jsem vizionář, to jsou mé vize. Ano já vím,že  k víře  The Thee Generation  bude růst a vzkvétat je potřeba člověka s velkým optimismem. V hloubi svého srdce jsem optimistický člověk. . Věřím v bezmezný potenciál lidí. Kdybych tomu nevěřil, nedělal bych to co dělám.

  (originál rozhovoruv ang.)

2. část rozhovoru