Robert Burns

 

Skotský národní básník Robert Burns se narodil  jako nejstarší ze sedmi dětí v rodině rolníka.  Už za svého života stal kulturní ikonou Skotska. Většina jeho básní se zachovala v podobě písní, jelikož svoje básně často psal k už existujícím melodiím. Na počest jeho narození se 25. ledna Skotové  scházejí, pojídají haggis a recitují Burnsovy básně. Jeho vůbec nejznámější básní je Auld Lang Syne („Na staré časy“). Populární jsou také   My Heart's in the Highlands (Mé srdce je v horách) nebo Whistle, an' I'll Come to Ye, My Lad (Jen hvízdni, můj hochu, a budu tu hned). Pro přílišnou otevřenost vyjadřování především v milostných písních byly jeho texty vydavateli často upravovány. Jeho poezie se vyznačovala prostotou a dokázala čtenáře přímo emocionálně oslovit. Burnsova tvorba vždy ovlivňovala umělce, jeho dílem se inspirovali například američtí spisovatelé John Steinbeck a Jerome David Salinger nebo zpěvák Bob Dylan a M. Jackson. V jeho díle se objevuje  láska k přírodě a shovívavost člověku, psal vlastenecké i humorné básně,  na druhé straně psal i skvělé satiry (kritika společnosti,  náboženského pokrytectví, kritika zabíjení zvířat - co by sportu):
 
"Právě jsem dokončil malou báseň, která se vám myslím bude líbit. Před nedávnem, jedno ráno, když jsem byl docela brzo venku v polích a šel jsem sít, uslyšel jsem výstřel ze sousedního pole a vzápětí se ke mě připletl ubohý malý zraněný zajíc. Asi odhadnete mé rozhořčení nad člověkem, který střílel zajíce v období, když mají mláďata. Vskutku je v této záležitosti zabíjení pro sport, v zabíjení stvoření, která nás materiálně neohrožují něco, co bych nikdy nemohl skloubit se svými představami ctnosti.
Dejte mi vědět, jak se vám líbí má báseň...." (pramen)
                
 

 

                
 
 

 

 

 
(To a Mouse, překlad Jiří Valja)
Polní myšce,
když jsem ji v listopadu
roku 1785
vyoral i s doupětem
 
Zvířátko hebké, úzkostlivé,
jsi strachem mrtvé víc než živé!
Neprchej, abys v širé nivě
hledalo úkryt!
Já nepřišel jsem loupeživě
otkou tě ubít!
 
Lituju dost, že lidská vláda
přírodní svazky roztrhává,
člověk se hrůzou tvorstva stává,
a plna strachu
nevidíš ve mně kamaráda
v smrti a prachu!
 
Vím, občas si jdeš zaloupit,
vždyť, chuděro, chceš taky žít!
Však celý ten tvůj blahobyt
je spadlý klas,
a požehnané snopy žit
mně nechalas!
 
I domeček máš rozbořený!
Věchýtky větrem rozneseny!
Těžko je stavět nové stěny
teď bez ostřice!
A v prosinci se čerti žení,
jsou fujavice!
 
Vidělas pole pustnoucí,
na dveře zimu tlukoucí,
bylo ti lehko při srdci
v teploučkém skrytu.
Pak prásk! Já zajel radlicí
do tvého bytu.
 
Než lístky do kupy jsi dala,
chuděro, co ses nahryzala!
Teď vyhoštěna, myško malá,
jsi bez doupěte,
kde vichřice bys přečkávala
v mrazivém světě!
 
Ale v tom, myško, sama nejsi,
vždyť i tvor sebepečlivější,
člověk či myš, se často těší
přemoudrým plánem,
a jsme pak ještě nešťastnější,
jestli se zklamem!
 
A přece šťastnější jsi mne!
Trápí tě jen zlo přítomné,
však když můj zrak zpět pohlédne,
minulost drásá!
A v budoucnosti tušené
nekyne spása!
 
Pramen, odkazy
 
Wiliam Blake
Boží člověk Issa
Josef Váchal a jeho pes Tarzán