Victor Hugo (26. 2. 1802 – 22. 5. 1885), jeden z velkých francouzských básníků a spisovatelů. Romanopisec (Chrám Matky boží v Paříži, Bídníci) , autor ne moc úspěšných divadelních her, esejista, pisatel pamfletů, deníkář, politik a moralista, kreslíř,  bojovník za lidská práva.

Victor Hugo býval katolíkem a roajalistou, ve dvaceti letech dokonce básníkem ultraroajalistické, ale zemřel jako republikán. Stal se symbolem republiky, stavěl se zastáncem utlačených.

Osobní život - brzké manželství, nevěra manželky, milostný trojúhelník, přes různé milostné vztahy od šlechtičen po služky. Nevyhýbaly se mu i tragédie: nedávno provdaná dcera Léopoldine se utopila, dcera Adéle se v r. 1865 zamilovala do anglického důstojníka a její láska se stala posedlosti, dožila v blázinci. 

Pro zajímavost - Victor Hugo velice zabýval spiritismem a experimentoval se spiritistickým stolkem. Přes 3 milióny diváků provázelo jeho rakev do Pantheonu, kde byl pohřben mezi největšími muži Francie.

V roce 1883 se stal Victor Hugo čestným prezidentem francouzké Ligue Populaire contre la Vivisection  (zakladatelky byly vdova a dcery Claude Bernarda). Hugo se děsí všudypřítomného utrpení zvířat. Rozrušují ho a pobuřují scény, které vidí na venkově i ve městech: kůň umlácený opilým vozkou k smrti. Pes, uvázaný na statku neustále k boudě a krmený odpadky. Ropucha, položená malými zlomyslníky do vyjeté koleje, aby ji rozdrtil přijíždějicí vůz." A protože je tak ošklivá, pěkně ji potrápíme!" Slova, která Victor Hugo vložil do úst malého trapiče. Sova - zaživa přibitá na vrata stodoly, ukřižovaná  venkovanem.

 

Sova Viktor Hugo   Sova tam visela na vratech přibitá, stín noci proklouzlý tajemně do jitra. Stál jsem tam zamyšlen a s tichou laskavostí   se snažil uslyšet, co odtud, kde jen kosti ve větru ševelí, proniká k člověku. Ta sova zabitá, ve smrti bez věku, svá slova nechala se svistem větru slíti. Nejasný obrys temné stránky bytí.   Ty plémě ubohé! Schopné jen vraždy! Lituji dlaní, které potřebuješ pro hřeby do dlaní. Křižuješ navždy! A nesmrtelnost svou na Bohu vyžaduješ. Jak by dnes bylo jedno snad, co dobré je a zlé, co křídlo je, co dráp. Vy lovci bez cíle, vy kati bez očí! Na vrata denně přibíjíte sovu rukama nejistýma z bezcílného lovu. A Kristus na kříži nemůže zakročit.