Podle mezinárodní komise, jejímž členem je i Česko, už není potřebné zakazovat komerční lov.   

Od 16. do 20. června zasedala Mezinárodní velrybářská komise (IWC), kde zastánci lovu usilují o zrušení ochrany kytovců - a letos jejich úsilí zaznamenalo nepřehlédnutelný úspěch.  

České republiky se to týká víc, než by se mohlo na první pohled zdát: ač „nevlastníme“ ani moře, jsme členy IWC a český zástupce se účastní hlasování. I to je jeden z důsledků bizarní situace, v níž se nachází organizace rozhodující o existenci řady živočišných druhů. 

Motivy? Hlavně politické!  

Zdánlivě na tom kytovci nejsou špatně: díky moratoriu na komerční lov přijatému v IWC roku 1985 se zastavil úbytek mnoha druhů a počty některých začaly stoupat. Velrybářské státy (hlavně Japonsko) ovšem prosadily výjimku dovolující omezený lov pro vědecké účely, přičemž je veřejným tajemstvím, že objekty „výzkumu“ končí na tržištích a v restauracích.   

Japonské úřady se snaží nadbytečného velrybího masa zbavit a tak ho zařadily do školních jídelníčků a dotují prodej velrybích karbanátků. Nabídka převyšuje poptávku a je tedy pochopitelné, proč se cena masa neustále snižuje. Oproti roku 2000 je o polovinu až dvě třetiny nižší. Na jedné internetové stránce jistá firma dokonce velrybí maso nabízí jako potravu pro domácí mazlíčky. Reklama se snaží potenciální kupce přesvědčit o tom, že maso je bezpečné, čerstvé a zdravé a pochází z potravinářských závodů zpracovávajících velrybí maso pro lidskou spotřebu. Zájem chovatelů psů o nový druh stravy je prý velký a má vzestupnou tendenci. Otevřené používání velrybího masa jako krmiva pro psy se stane důkazem potvrzujícím, že lov pro vědecké účely je velký podvod .  

 

To je ale velrybářským státům málo, a tak se snaží každé zasedání komise využít k co největšímu rozšíření lovu. V posledních letech prosazují přijetí nových členů, většinou chudých, nezřídka vnitrozemských zemí, které za ekonomickou pomoc hlasují podle jejich potřeb. Proto státy usilující o úplný zákaz lovu do IWC také začaly lákat své spřízněnce - a tak se stalo velrybářskou zemí i Česko. Jeho zástupci zatím vždy hlasovali proti rozšiřování lovu.    

Motivy zastánců úplného zákazu lovu jsou jasné - ochránit unikátní tvory tvořící součást přírodního bohatství planety a zabránit jejich týrání. Naopak pohnutky velrybářů bývají označovány jako ekonomické, ve skutečnosti ale jsou politické. O mnoho tradičních produktů velrybářství už není zájem - šněrovačky a deštníky z kostic vyšly z módy, tukem se nesvítí a třeba Norsko jej uskladňuje bez naděje na odbyt.  

Nákladný provoz flotil by nebyl možný bez státní pomoci, jenže ve velrybářských zemích je zabíjení kytovců vnímáno jako součást národní tradice a politici ochraňující velrybáře se mohou spoléhat na trvalou přízeň voličů.

Možná ještě mocnější podporu mají lovci ze strany rybářských koncernů, které kytovce vnímají jako nevítanou „potravní“ konkurenci. V minulosti proto rybáři velryby, delfíny i tuleně masově vyvražďovali; dodnes v jejich sítích ročně zahynou statisíce jedinců, aniž by byla účinná snaha tomu zabránit.  

 

I  proto je současné rozložení sil v IWC zatím zhruba vyrovnané, přestože veřejnost většiny vyspělých zemí jakýkoliv lov rozhodně odmítá. Velrybáři zákaz komerčního zabíjení zatím zrušit nedokážou, protože k tomu by potřebovali tříčtvrtinovou většinu. Dosažení nadpoloviční většiny už ale pro ně je reálné - a stačí jim na postupné vytváření podmínek pro pozdější definitivní vítězství. Mohou například prosadit tajné hlasování místo veřejného, a tak snáze ovlivňovat delegáty. Při nadpoloviční většině také mohou prosadit zrušení výboru na ochranu velryb nebo dosáhnout jiných dílčích ústupků.   

Už před letošním zasedáním zástupci Greenpeace varovali, že Japonsko a jeho věrní nadpoloviční většinu možná mají díky jejich zatím poslední „akvizici“ Kambodže, Marshallových ostrovů a Guatemaly. Výsledek tomu odpovídá: zrušit moratorium se sice ještě nepovedlo, podařilo se však přijmout rezoluci, že už je nepotřebné. Velrybáři proto nebudou muset použít ani svůj poslední trumf, jímž je odchod z IWC. Pak by sice mohli lovit podle libosti - s posvěcením komise by to ale přece jen vypadalo líp.

Už je to jen otázka času     

Úloha České republiky ve hře o velrybí životy je zdánlivě jasná: přistoupila k Mezinárodní úmluvě o regulaci velrybářství a v IWC podporuje země bojující proti obnovení komerčního lovu. Otázkou ale je, jestli tento postoj vydrží - a kam až dosáhnou štědré ruce velrybářských mocností.

 Ostatně, zdaleka ne všichni poslanci pro přistoupení k úmluvě hlasovali, například poslanecí Jan Schwippel (ODS) na ZDE svém webu kritizuje omezení lovu  lovu i působení Česka v IWC obsáhle kritizuje. Tvrdí například, že druhy, jejichž lov je pro „vědecké účely“ povolen, nepatří k ohroženým a že náhrada velrybího masa jinými zemědělskými produkty by přinesla ještě větší ekologické škody. Omezení lovu podle něj je nevhodný kulturní diktát a navíc prý česká podpora zákazu komplikuje vztahy s Norskem, Japonskem a dalšími státy (Lze si představit, že až se velrybářské státy ještě víc zaměří na zpracovávání českých politiků, začneme tyto názory slýchat častěji).  

 

Vývoj v IWC naznačuje, že dosavadní skromné úspěchy při ochraně kytovců nemusejí mít dlouhé trvání - je jen otázkou času, kdy moratorium padne. Pak už bude mezi velrybami a harpunovými děly stát zase jenom veřejné mínění.  

 

Island porušil 20 let staré tabu: začal lovit velryby. V říjnu 2006 vláda v Reykjavíku  rozhodla o obnově komerčního lovu kytovců. Porušila tak zákaz, který Mezinárodní velrybářská komise (IWC) vyhlásila v roce 1986.