Andrew Linzey versus Hugh F. Whittingstall

Měli bychom být všichni vegetariány? 

 

 

"Proč bychom si neměli nárokovat morální autoritu zabíjet zvířata na jídlo na základě toho, že jim nabízíme lepší životní úděl, než jaký by měla bez naší pomoci?" ptá se redaktor seriálu Rirrer Cottage britské stanice Channel 4 Hugh Fearnley-Whittingstall. „Protože nemáme právo uzurpovat a zabíjet miliony cítících bytostí jakožto zdroje potravy, když můžeme zdravě a spokojeně žít jako vegetariáni," odpovídá profesor Andrew Linzey, teolog působící na univerzitě v Oxfordu. Svou polemiku rozvedli na stránkách říjnového čísla časopisu  The Ecologist.

Milý Hughu,

etické vegetariánství staví na dvou hlavních myšlenkách. První je ta, že je nesprávné zabíjet cítící zvířata, pokud to není nezbytné. 

 

Po staletí lidé masitou stravu považovali za základ zdraví a v minulosti to snad v určitých situacích platilo. A možná to nadále někde bez masité stravy nejde. Ovšem ale už pro naše předky, nebo pro lidi, kteří žijí v odlehlých končinách světa, platí cokoliv, maso už bezpochyby není nezbytné pro nás ve Velké Británii.  

To by mělo být východiskem našich morálních soudů. A pokud opravdu bude, zjistíme, že máme povinnost respektovat životy ostatních cítících tvorů.  

Druhou myšlenkou je, že není správné způsobovat zbytečně utrpení. Většina lidí nemá námitky vůči zabíjení zvířat na jídlo, pokud tato zvířata vedou přirozený život a za života i při porážce se s nimi slušně zachází. Ovšem máme nadbytek důkazů, že tyto podmínky moderní chov nenaplňuje.

Moderní technologie chovu vedou k tělesnému i duševnímu strádání zvířat. Intenzivní chovatelství často jde proti jejich přirozeným potřebám. K tomu se přidává strádání při obchodování se zvířaty a při dálkové přepravě.

A pak je tu samotná porážka. Nevěřím, že ten, kdo navštíví běžná jatka, odejde s pocitem, že zvířata netrpí. Lidé si nejsou vědomi ceny masité stravy, kterou zvířata splácí svým utrpením.

Těm, kteří opravdu věří, že zvířata by se měla jíst jen tehdy, pokud žila přirozeným životem a netrpěla, nezbývá logicky nic jiného než se stát vegetariány, nebo prokázat, že s jejich potravou bylo vždy zacházeno tímto způsobem.

  

 

Milý Andrew,

prohřešky moderního intenzivního chovu dobytka popisuješ správně. Ale v poslední větě sám uvádíš alternativní strategii, díly které se nepřijatelné krutosti můžeme postavit - tím, že podpoříme potraviny těch, kteří maso produkují s lidskostí, extenzivně a  s upřímným ohledem na blahobyt a instinktivně cítěné potřeby chovaných zvířat. To je podle mne „úmluva o dobrém chovu", která je po tisíce let základem vztahů mezi námi a zvířaty.

 Lidé si často neuvědomují, že zdomácnění zvířat nebylo náhlým zotročením, ale postupně se vyvíjející symbiózou. Nejprve se určitá zvířata držela poblíž tábořištích a žila ze zbytků a odpadků. Pak přišlo pastevectví a pěstování krmných plodin s cílem zvířata udržet nablízku a vykrmit je. Symbióza pak nabyla formy plného zdomácnění a lidé dobytek začali chránit před dravci, pomáhat mu při vrhu mláďat a pečovat o jeho zdraví. Zdomácnělým zvířatům se výborně dařilo a spolu s námi se řadí k nejúspěšnějším živočišným druhům naší planety.

Zásadní věc však je, že si můžeme nárokovat morální autoritu zabíjet zvířata na jídlo pouze na základě toho, že jim nabízíme lepší životní úděl, než jaký by měla bez naší pomoci. A naprosto souhlasím, že dnešní intenzivní chovy představují cynické a nepřijatelné porušení úmluvy o dobrém chovu.

Protest je tu zcela na místě. Ale pokud se staneš vegetariánem, je to negativní protest, jako bys si prostě nad vším myl ruce. Naopak pokud se masožravec řídí svým svědomím a vybírá maso výlučně z extenzivních chovů s dobrou péčí o zvířata, hlasuje konstruktivně pro obnovu úmluvy o dobrém chovu a zlepšení životních podmínek chovaných zvířat.  

 

Milý Hughu,

alternativní strategii jsem žádnou neuvedl. Řekl jsem, že ti, kdo se skutečně chtějí řídit principem, že bychom neměli zbytečně působit utrpení, měli by prokázat, že s jejich potravou bylo ve všech fázích příslušně zacházeno. To je takřka nemožné a rozhodně mnohem náročnější, než sám připouštíš. 

Říkáš, že můžeme zvířata zabíjet na jídlo „pouze na základě toho, že jim nabízíme lepší životní úděl, než jaký by měla bez naší pomoci". Vezměme si například drůbež. Ve Velké Británii se v bateriových klecích chová na 120 milionů slepic. Slepice v klecích nemohou ani roztáhnout křídla a stojí na šikmém pletivu v polotmě. 

Řekli byste, že to je jen výstřelek průmyslových velkochovů. Ne tak úplně. Dokonce i když zvolíte vejce od slepic z volných výběhů, máte co do činění se systémem, který parazituje na každodenním utrpení. Do 72 hodin po narození jsou miliony nechtěných kohoutků zplynovány, zadušeny nebo homogenizovány (strojově rozsekány). „Lepší životní úděl"? 

Rád bych věděl, proč si myslíš, že máme právo uzurpovat a zabíjet miliony cítících bytostí jakožto zdroje potravy. Dlouhá tradice sama o sobě není morálním oprávněním. I kdybychom teoreticky uznali, že „lovci a sběrači" museli zabíjet, nadále nemáme odpověď na to, zda to lze ospravedlnit i dnes, když můžeme zdravě a spokojeně žít jako vegetariáni. 

Říkáš, že vegetariánství je „negativní protest", ale určité systémy jsou tak neodlučně spjaté s vykořisťováním, že nepodílet se na nich je jediné možné řešení. Představa, že ve Velké Británii Ize 840 milionů savců ročně přeměnit na maso bez „nepřijatelné krutosti", je krátkozraká.

 

 

Milý Andrew,  

krátkozraká?  

 

Moje vize hospodaření, při kterém je maso produkováno bez krutosti má snad daleko k realitě. Ale oproti tvé dosud neupřesněné vizi světa zcela bez masa je to jasnost a dosažitelnost sama. Znám mnoho lidí, kteří se ji snaží naplnit. Patřím k nim i já sám. Chováme spokojená zvířata, dobře je krmíme a opatrně převážíme na porážku v těsné blízkosti chovu. Mají dobrý život a v porovnání s jejich divokými příbuznými je pro ně smrt minimálním utrpením. 

Ano, jsme malá menšina, kapka v moři v porovnání s průmyslovou produkcí masa. Ale svou snahu bereme vážně a snažíme se pro ni získat další. A jak se nám to bude dařit, život chovaných zvířat se bude zlepšovat. 

Možná bys měl vysvětlit, jak si představuješ přechod na bezmasý svět a jak se tím zlepší úděl hospodářských zvířat. Přikláníš se k masovému vybíjení zvířat, aby se urychlila revoluce rostlinné výroby? 

Choval bys vůbec nějaká domácí zvířata, nebo je nechal vyhynout? Jak bys nakládal se zbývajícími zvířaty? Pokud nepadnou za obět dravcům, budou umírat pomalu a v utrpení. Dovolí vegetariáni lidem zasáhnout? Porazit je ze soucitu? Pokud ano, proč je pak nesníst? 

Pokud vegetariánství nenabídne pragmatickou a realizovatelnou vizi světa bez masa, není než neuváženým morálním fundamentalismem: jíst zvířata je špatné. To ovšem není samozřejmá pravda. Důležité jsou metody a následky jedení masa. Vegetariánství také bude mít zásadní dopady na životní prostředí a způsob života a smrti divokých i domácích zvířat na světě. Bude skutečně krokem vpřed?

   

Milý Hughu,

měníš stanovisko. Dříve jsi řekl, že si „můžeme nárokovat morální autoritu zabíjet zvířata na jídlo pouze na základě toho, že jim nabízíme lepší životní úděl, než jaký by měla bez naší pomoci". Teď tvrdíš, že ty a další se „snažíte naplnit" tento scénář. Musíš si vybrat. Buď se dá jedení masa obhajovat, protože poskytuje „lepší život", nebo ne. 

Nelíbí se ti, že jsem použil slovo „krátkozraký", ale přitom uznáváš, že chovatelů, kterým jde o dobro zvířat jako tobě, je tak málo, že jsou jako „kapka v moři". Z toho vyplývá, že naprostá většina chovatelů nechová zvířata podle tvých zásad správně. Sám jsi potvrdil můj úsudek, že je „krátkozraké" si představovat, že lze 840 milionů savců ročně přeměnit na maso bez krutosti. Zajímalo by mne, proč obhajuješ praxi, která i podle tvých kritérií je v naprosté většině pro zvířata nepříznivá? 

Ptáš se na mou představu. Věřím, že nepodílet se na násilí vůči zvířatům je příspěvkem k dosažení míru na světě. Chválím snahu omezit utrpení hospodářských zvířat stejně, jako bych podporoval snahu o zlidštění obchodu s otroky. Ale lepší variantou je nemít lidské nebo zvířecí otroky. A zvířata v průmyslových chovech nejsou ničím víc: nahraditelnými položkami, stroji, zbožím, zdrojem, který tu je jen pro nás.

Říkáš, že tvá představa je realizovatelná. Proč ji ale tedy již nerealizovali právě ti, kteří by měli naplnit podle tebe (a to má zásadní význam) „jediné" morální ospravedlnění chovu hospodářských zvířat?

Milý Andrew,

myslím, že víš, že průmyslový chov neobhajuji o nic víc než ty. Stanovisko neměním, naopak se soustavně zastávám odklonu od intenzivních chovů ve prospěch extenzivního systému, ve kterém zvířata chovaná na maso mají dobrý život a umírají bez krutosti. Skutečnost, že to je hudba budoucnosti, neznamená, že jde o morálně neudržitelné stanovisko. Co by jinak byla tvá vlastní snaha nastolit mír na světě zřeknutím se masa?

 

Musím tě ale požádat o vysvětlení. Pokud by se má vize extenzivní produkce masa bez utrpení dala realizovat, uznal b že konzumace masa je morálně přijatelná?  

 

Nebo se domníváš, že zabíjení zvířat na jídlo je kruté o sobě a tudíž zásadně nesprávné? Pokud ne, pak má moráh jakkoliv snad optimistická, jistě musí stát za úsilí. Pokud ano, jednoduše nemohu souhlasit.

 

Pokud zvířata nezemřou hlady nebo kvůli zranění či nemoci, zabije je jiné zvíře - obvykle to, které je chce sníst. Proč by lidé měli být z tohoto přírodního zákona vyloučeni? A máme-li být vyloučeni, kterému ze zbývajících tří způsobů úmrtí bys dal pro svá zvířata přednost? Jistě by všechny znamenaly více utrpení porážka vykonaná s lidskostí.

 

Také se snažíš vyhnout praktickému řešení toho, co se zbývajícími hospodářskými zvířaty v bezmasém světě. V posledním se jsem ti na toto téma položil šest otázek, ale žádnou jsi nezodpověděl. 

 

Popiš tedy, prosím, souvislou morální vizi bezmasého světa, která pokrývá všechny tyto zásadní otázky. Mohl bys být  vegetariánem, kterému se to podaří.   

 

 

Milý Hughu,

pro vegetariánství existují zásadní argumenty s ohledem na životní prostředí, ekonomiku i zdraví. Já jsem se ale zaměřil na  těžiště věci. Jedení masa jde proti dvěma principům.

 První je ten, že bychom neměli zabíjet cítící tvory, pokud to není nezbytné. Přinejmenším savci a ptáci jsou inteligenti, cítící bytosti: mají pocity, užívají si života, mají zájmy a trpí do větší či menší míry tak jako my. Úmyslně a bez dobrého důvodu jiného tvora schopnosti žít a cítit je špatné. Jen to, že nám chutná, není dostatečný důvod. To ti zcela zřejmě nedochází.

 Argumentace, že zvířatům nabízíme lepší život tím, že je zbavíme možnosti vůbec žít, je dosti podivná. Tvůj argument, že všechna zvířata jednou zemřou, by mohl ospravedlnit i vraždění babiček. Proč neříct: „Tolik jich stejně zemře v bolestech  na různé nemoci, a tak proč jim nepomoci od utrpení a navíc se najíst?" Stejně tak pochybná je tvá dřívější myšlenka „úmluvy“. Zvířata se s námi na ničem nedomluvila. Žádné nejde ochotně na porážku.

Druhý princip, který konzumace masa porušuje, je ten, že bychom neměli zbytečně působit utrpení. V tomto ohledu už jsi se vlastně vzdal. Přiznáváš, že chov s lidským přístupem ke  zvířatům je jen „kapkou v moři". Z toho vyplývá, že i podle tvých měřítek je v podstatě veškerá produkce masa v zásadě krutá. Proto by se měli všichni, kteří s tímto stanoviskem souhlasí, vzdát prakticky všeho masa.

Neřekl jsem, že obhajuješ průmyslové chovatelství, ale praxi konzumace masa. Zabíjení milionů (celosvětově pak miliard) cítících tvorů vyžaduje solidní ospravedlnění. To jsi nám však nenabídl. 

 

 

Milý Andrew,

ptal jsem se sice dvakrát, ale i tak ses vyhnul odpovědi na otázku, jak realizovat vegetariánskou utopii bez hromadného vybíjení nebo pozvolného vymření zdomácnělých hospodářských zvířat. Namísto rozpravy o logickém následku svého stanoviska se neustále vracíš k „principům" fundamentalistického, a tudíž podezřelého charakteru: zabíjet zvířata je nesprávné, tudíž jíst maso je nesprávné. Doufal jsem, že budeš z tohoto monotónního kruhu ochoten vystoupit. 

Chceš po mně, abych se pokusil ospravedlnit intenzivní chovatelství, které jsem jasně hned na úvod odsoudil. Intenzivní chovy převažují a uznávám (zejména pokud jde o chov prasat a drůbeže), že etické extenzivní alternativy se v současné době v podstatě nepoužívají. Existují však a snažíme se je propagovat a rozvíjet. 

Na závěr říkáš, že ti, kdo si uvědomují, jak malá menšina chovů je vedena s lidskosti, ,,by se měli vzdát prakticky všeho masa". A tak mi vlastně dáváš za pravdu, že na trhu existuje malý, ale reálný prostor, ve kterém ti, kdo se řídí podle svého svědomí, mohou zakoupit maso z extenzivně chovaných zvířat, která měla zdravý a spokojený život. 

Znám mnoho bývalých vegetariánů, kteří přecházejí od negativního postoje - absolutní abstinence - k pozitivnímu postoji, když volí maso prokazatelně eticky vyprodukované, často tak, že kupují přímo od chovatelů, kteří jsou při prodeji sami přítomni a nesou osobní zodpovědnost. 

Věří, že touto volbou dělají pro podmínky hospodářských zvířat mnohem více, než by se jim kdy podařilo absolutní abstinencí. A já jim v tom dávám za pravdu.

Z The Ecologist 10/2004 přeložil a zkrátil Tomáš Barendregt.

Sedmá generace č. 11, 2005

Andrew_Linzey

The Oxford Centre for Animal Ethics