-
V stáj jsem přiběhl k Ježíškovi, druhé božské
Osobě,
-
na slámě dříme v jeslích, v stínu volově a
oslově.
-
-
Osel i vůl dobrý sladkou a svatou jsou mu stráží,
-
těly hřejí ho a dech jich na zkřehlém se tílku
sráží:
-
-
Dýše naň vůl, a vidím jeho veliký jazyk bělavě
růžový;
-
děťátko trochu zahřáv, aby on zas dýchal, praví
oslovi.
-
-
A tak již na počátku žádá sobě Vykupitel
nejslabších pomoci,
-
neb moudří a mocní a pyšní spí, a nebudou
vstávati do noci,
-
-
by uviděli hvězdu jakousi a v chlévě kdes děcko
nahé zpola,
-
jež jesle má místo kolébky a chůvami osla a vola;
-
-
jakýpak král, jenž na slámě pláče v jeslích anebo
v korýtku
-
a dýchati na sebe dává nerozumnému dobytku. –
-
-
I proto srdce jejich neobtěžkají ni Jeho pokojem
ni Panny
-
věrností, ni pokorou
Josefa pěstouna,
-
-
srdce jejich navěky třásti se budou zimou a
prázdnotou jak na
-
mrazu ovce bez rouna.
-
-
Vám ale, hovádka dobrá, milost převeliká byla
darována,
-
s Marií Pannou a s Josefem svatým prvá uvítala
jste svého Pána.
-
-
Dříve než na pastýře padl Andělů hořící stín,
-
zřela jste Ježíše v slámě jak zrnéčko zlaté,
kvetl vám úsměv Mariin;
-
-
dříve než Králové Východní donesli dary kadidla,
myrhy a zlata,
-
bušila u něho srdce vaše těžká a veliká, tajemně
rozehřáta.
-
-
I přiběhl jsem k vám, vím že bližšího místa u
jeslí není,
-
a pláče tisknu se na vás (trávníkem jste jako
pahrbkové navoněni)
-
-
a v oči vaše vlhké dobrotou obracím oči své
prosebné:
-
až zahřejete Ježíška, mne také zahřejte, i mne!
-
