|
- Smrt na jatkách
-
- "Kdyby tou uličkou
poslali vás, zemřete už po prvních krocích hrůzou," říká odborník
z velkoplošného kombinátu Masospol.
Maso představuje hlavní složku v potravě člověka, všežravce. Československá
roční spotřeba se pohybuje zhruba kolem 85 kilogramů na osobu včetně
nemluvňat. Málokterý z labužníků však chce vidět a slyšet, že zrovna
pro něj podstupují denně na jatkách smrt tisíce zvířat. A už vůbec ho
nezajímá, jaké jsou etické normy této "nutné smrti".
Instalatérská trubka
Za křiku a pohánění vybíhají z náklaďáku na betonovou rampu klopýtající,
bučící krávy. Honáci ve špinavých pláštích je ihned ženou dál do šera
obrovské stáje. Nastává procedura vážení. První z dezorientovaných krav
však odmítá poslechnout. V ruce jednoho z mužů se objevuje instalaterská
trubka. Ranami do hřbetu a do boků se snaží zvíře donutit k poslušnosti.
"Klídek, klídek," domlouvá mu kolega a pokukuje po nás. Jsme na
jatkách v tzv. velkoplošném kombinátu a.s.Masospol v Praze Písnici.Konečně
se zvíře pohne. Nedůvěřivě leze na váhu do malého, trubkami ohraničeného
prostoru. Muž ukrývá trubku do rukávu. Rychle za krávou spouští padací
dvířka. Ta jí s rachotem udeří do zad. Kráva zoufale bučí a celým tělem
prudce ucukne dovnitř. Dvířka konečně zapadnou. Obsluha váhy rychlými
pohyby vystřihuje nůžkami do chlupů pořadové číslo. Zvíře se snaží
otočit bezmocnou, v trubkách hrazení uvězněnou hlavu. Po několika neúspěšných
pokusech pak už jen pokorně poulí krhavé oči. Ručička váhy ukáže 450
kilogramů. Dvířka s rachotem krávu propouštějí a na její místo
nastupuje další. Začíná pracovní den. Zhruba stejně na všech třiceti
jatkách v České republice.
Přepravní stres
- Na porážku jdou kusy pěstované výslovně na maso, ty, které
nemají velkou dojivost a přírůstky. Na rampě se zvíře ocení podle
kvality, a pokud je vyhublé nebo kulhá, neporáží se na hlavní lince, ale
jde automaticky na tzv. sanitní porážku. Před dopravou dobytek prohlédne
veterinář a vydá osvědčení o jeho stavu. Po příjezdu další veterinář
zjišťuje, jestli nemají zvířata stressové příznaky. "Padlá"
dobytčata - těžce dýchající kusy s překrveným bělmem a zvýšenou
teplotou - jdou na sanitní porážku.Maso zvířat ze sanity není už plně poživatelné.
Nesmí jít jako čistá surovina do obchodu. Může být zpracováno jen do určitých
druhů laciných masných výrobků. Je sice bakteriologicky nezávadné, ale změnilo
se chuťově (je třeba "řídké", krvavější apod.). Nejhorší
maso se zpracuje do lahůdkové sekané, do tzv. koňského salámu, nebo jde do
výsekových prodejen a do zoologických zahrad. Zbytek končí v kafilérii.
-
Stres
Na jateční rampu sváží Masospol kusy vykoupené vlastními nákupčími
z celého kraje. Cesta na jatka je pro mnohá dobytčata vůbec první příležitostí,
jak se dostat z řetězu na denní světlo. Protože byla spousta případů,
kdy zvířata uhynula v prudkém slunci, platí zákaz přepravovat je během
poledních nebo odpoledních hodin při teplotě nad 25 stupňů Celsia.
Rychlost přepravy nesmí být vyšší než 60 km za hodinu a cesta musí být
co nejkratší. Přesto dochází při převozu velmi často k poškození končetin,
u prasat ke stressu."První příznaky stressu může veterinář
zaznamenat již při přebírání výkupu - a je jedno, jestli od družstva, státního
statku nebo soukromníka," říká výrobní náměstek Masospolu ing.Tomáš
Bukovský. "Nakladači totiž nemají elektrické obušky, jaké jsou na
jatkách. Musí tedy při nakládce používat mechanické prostředky. To je
první nápor na zvíře. Pak se veze autem, v létě v abnormální teplotě.
To je další stressový faktor: dochází k přehřívání organismu. V případě,
že dodavatelé zvíře oproti předpisu nakrmí, aby mělo vyšší váhu, je
to další velká zátěž na oběhový systém. Představte si, že byste snědl
tři obědy, potom by vás zmlátili, nutili ve vedru běhat a pak vás někam
hodiny vezli vestoje na korbě náklaďáku. Tak dochází k tzv. stressovému
syndromu, k selhání srdeční činnosti, dušení a smrti. Vepři mají navíc
tukový obal, který je pro organismus ohromnou zátěží. Mimo to se prakticky
po celou dobu svého výkrmu nepohybují: je žádoucí, aby měli co největší
váhu. Na stavu dobytka okamžitě poznáme, z jakého jsou družstva. Od
soukromníků jde aspoň čistý. Někdy je to ale hrozné - mají i vyražené
oči."
Jako kus hadru
Po proceduře vážení ženou honáci dobytek uličkou mezi tlustými šedivými
trubkami do oddělených kotců. Holá betonová podlaha jednoho kotce má pět
krát osm metrů; sem se dá prý napěchovat až 240 prasat. Při čekání na
smrt dostávají zvířata jen vodu. Víc prý už nepotřebují. Kapacita
masokombinátu je 480 kusů hovězího a 1.200 až 1.500 prasat na jednu směnu.
Kdysi jela fabrika na dvě směny, po zdražení masa klesla poptávka. V letních
měsících tu porazí denně zhruba 120 kusů hovězího a 600 prasat.U váhy
stojí asi padesátiletý muž. Jeho funkce se oficiálně jmenuje "manipulátor
s živým dobytkem" a dělá ji už 28 let. Předvádí nám, jak se vystřihují
znaky na hřbetě zvířete. V zrzavých chlupech se za sebou řadí římské
číslice: sto, pět set, tisíc. "Tahle práce vás úplně uchvátí,"
říká. "Se zvířaty se musí umět zacházet a vyhovět jim. Ne je brát
rourou nebo jako na statku vidlema. My trubky používáme jen při ochraně.
Pokud nemusím, tak do té krávy neuhodím. Někdy použijeme trubky, protože
jsou některá zvířata ze strachu agresívní. To víte, asi tuší, že jdou
na smrt. Už ta přeprava je taková divná věc. My se pak musíme něčím bránit.
Pochopitelně ale musí jít především o slušné zacházení."Poslední
slova zanikají v řevu stáda prasat, které honáci ženou elektrickými pohaněči
do úzké uličky. Prasata zasažena proudem řičí, zběsile prchají, vrážejí
do hrazení, padají, skáčou na záda ostatním. Naháněcí ulička stoupá
do dalšího patra. Vede prchající dobytek k omračovacímu stroji. U stěny
leží napuchlé, promodralé zvíře. Zkolabovalo během přepravy."Při
velké zátěži není srdce schopné dál pracovat," komentuje zdechlinu výrobní
náměstek. "Pitva pak ukáže, jak je úplně zničené, jako kus hadru.
Abychom při manipulaci předešli týrání, máme jasná kritéria. Místo tyčí
a trubek se používá elektrický naháněcí bič. Výboj stačí k tomu, aby
dobytče popohnal. Nezpůsobí mu krevní podlitiny nebo jiné zranění.
Elektrické poháněče jsou určitě lepší než nějaké gumové hadice, které
honáci někdy používají. S některými zvířaty jsou problémy. Býci jsou
impulsívní a snadno se vydráždí. Opatrnost musí být, aby třeba někoho
neumačkali."Nedaleko zdechliny stojí tiše na třech nohách mohutný býk.
Zlomená noha se mu kýve ze strany na stranu.
Použít tyče se neodváží
Nad provozem a kvalitou masa bdí jako nezávislá kontrola Státní veterinární
správa při ministerstvu zemědělství ČR. Dozor začíná už ve stájích,
kde veterinář zkoumá stav živých zvířat. Na lince se odebírají vzorky z
vnitřností a kontrola vyřazuje kusy, které se nesmějí prodávat v syrovém
stavu - musí předtím projít tepelným zpracováním. To je případ i tzv.
stressového masa: má bledou barvu, špatnou konzistenci, je vodnaté. Ke změnám
u masa dochází v profesionálním žargonu tehdy, nebyl-li kus ve "správné
jateční pozici": při špatném krmení, nevhodném zacházení během přepravy.Nakládce
i vykládce zvířat musí být přítomen veterinář. V době naší návštěvy
má službu ing.Miloš Novák. Vykládky se nezúčastnil, vyplňoval prý papíry."Když
jsem na place já," říká, "tak se honáci použít tyče neodváží.
Půjdu se přesvědčit. Když jim domluvím, tak mě vždy poslechnou.
Elektrické biče jsou poruchové, proto někdy používají gumové hadice. Zaměstnance
máme možnost pokutovat. Pokutuje se nepořádek na pracovišti, nenošení
pokrývek hlavy, eventuální kouření, nesprávné technologické zacházení
s masem. Případy týrání zvířat nemáme. Je potřeba si uvědomit, že honák
tady pracuje osm hodin za stálého nebezpečí, že ho zvířata umačkají. Je
to nesmírně náročná práce. Pokud honáci krávu udeří, jistě to nedělají
z nějakého potěšení. Navíc je skot vůči bolesti silně indolentní, necítí
bolest. Kráva nebo býk nereagují na švihnutí bičem, které by popohnalo
koně."Ale bez ohledu na tuto necitlivost je podle ing.Nováka třeba
ranami šetřit: "Každý úder tyčí nebo obuškem - i elektrickým - způsobuje
krevní podlitiny a to surovinu znehodnocuje. U prasat nechávají údery tyčí
či holí krvavé stopy v sádle. Je normálně poživatelné, ale není to čisté.
Pokud by to bylo razantní poškození, najdou se i u hovězího krevní výlevy.
Veterináři mají možnost zastavit porážku i výrobu. S fabrikou ale vycházíme
dobře. Maso je zdravá a hodnotná potravina. Jídelníček musí být všestranný,
bez masa to nejde."
Omračovací stroj
Prasata seřazená za sebou pomalu postupují uličkou k omračovacímu stroji.
Na zvířata stříkají proudy vody: mají pomoci k rychlejšímu omráčení
elektrickým proudem. Vedle uličky zmateně pobíhá uprchlé zvíře. Občas
se rozlehne děsivý ryk. Na vrcholu uličky vycházejí prasata na malou plošinu.
Za ní je už jenom jakýsi trychtýř uzpůsobený tvaru prasečího těla, do
kterého má zvíře po hlavě spadnout. Na jeho konci se hlava dotkne
elektrod.Jedno ze zvířat se začne na poslední chvíli vzpírat. Honáci
berou do rukou háky. Zaklesnou je zvířeti za čumák a za zadek. Rvou vzpírající
zvíře směrem k trychtýři. Zvíře zoufale bojuje, z čumáku a zadku mu vytéká
krev. Boj sledují s vytřeštěnýma očima ostatní zvířata. Po chvíli klopí
hlavu k zemi. Betonovou stavbou se rozléhá ohlušující řev. "Mám zkušenost,
že každý dovede zabít zvíře, ale je otázka jak," říká výrobní náměstek
ing.Bukovský. "Nebudu vám tvrdit, že u nás se striktně dodržují všechna
hygienická pravidla, ekologická kázeň, že máme lidi perfektně vychované.
Je jasné, že to jde dělat líp. Práce tady je dost těžká a není nijak
mimořádně finančně honorovaná. Spousta lidí se raději postaví na roh s
ponožkama, než aby se 8 hodin trápila na lince. Je tu nedostatek kvalitních
pracovních sil, nemůžeme si dovolit vybírat."Konečně honáci zlomí
odpor zvířete. Rychle ho shazují do trychtýře. Tělo okamžitě znehybní,
trychtýř se rozevře a bezvládná masa spadne dolů na posuvný pás. Zde ho
chytne za uši další z obsluhy stroje. Ostrým nožem podřeže omráčenému
praseti krční tepny. Pak ho zavěsí na hák hlavou dolů. Tělo se zařazuje
na konec dlouhé fronty. Ta se pomalu posunuje směrem nahoru do dalšího
patra. Vytékající proudy krve zachycuje nádrž. Sušená krev se pak jako
krmná směs vrací zpět ke zvířatům.
Fantazii se meze nekladou
Po omráčení se musí kus do 30 minut "vykrvit", jinak se
maso začne rychle rozkládat. Postupující řady vykrvených těl se ujímá
automatická linka. V oblacích páchnoucí páry se prasečí tělo nejdříve
noří do vařicí vody. Dvě kovová chapadla je pak vyzvednou k hořáku jakéhosi
plynového kahanu. Modré plameny opalují spařené prasečí štětiny. Další
automatická ruka podá čuně automatickému sekáčku. Ten tělo ve vteřině
rozčtvrtí. Čtvrtky pak mizí ve stroji k dalšímu zpracování."Obsluha
linky vyžaduje kvalifikovanou obsluhu, spíš strojníka než řezníka nebo
uzenáře," vysvětluje ing.Bukovský. "To jsou vysoce mechanizované
práce. Kumšt je v uzenařině, ve finále bourání. Jde o to, dotáhnout výrobky
k dokonalosti v úpravě a v balicí technice. To je práce managementu a řízení
fabriky - vytipovat sortiment a získat pro něj zákazníka. Fantazii se meze
nekladou. My jsme fabrika jako každá jiná. Platí pro nás stejná ekonomická
pravidla jako jinde: musíme nakoupit a vyrobit co nejlaciněji a prodat co
nejdráž. Je tu živobytí pro 1.000 lidí. Buď se budete chovat ekonomicky,
budete prosperovat a dáte jim práci, nebo ne. Je sice důležité, jak se to
zvíře nahání, ale také tu platí stejné ekonomické prostředí jako všude
jinde. Přepych si nemůžeme dovolit. Jatka jsou jako továrna na šroubky."
Jatka jako operační sál
Dveřmi prostorných lednic jsou vidět ke stropu zavěšené háky - tzv.
stromečky. V kotoučích mrazivé páry ozařuje žluté, kalné světlo
nabodnuté hrozny čerstvého masa. Z dálky je slyšet bučení krav, blížíme
se k hovězí porážce. Po cestě se nám ing.Bukovský svěřuje: "Naším
snem je rekonstruovat hovězí porážku tak, abychom byli schopni exportu na Západ.
Provoz by musel odpovídat předpisům pro vývoz do zemí ES: přesně stanoveným
kritériím, jak mají jatka stavebně i technologicky vypadat. Všechno kovové
zařízení musí být z nerezu. My sice máme z nerezu stoly, háky, ale to
nestačí, jde i o kladky a dráhy. Máme tady zdi kolmo k podlaze, zatímco v
ES musí být zakulacené, ukončené žlábkem, aby se ve spáře nemohla držet
voda, která je zdrojem infekce. Všechny otvory na porážku, okna, dveře, průduchy,
vše musí být zasíťované, aby sem nemohl hmyz, který by mohl maso
kontaminovat. Konfiskát se musí stlačeným vzduchem ihned vyhodit do
kontejnerů připravených k odvozu z jatek. U nás se převážejí vozíky, což
znamená styk s nemocným masem. Každý hák je sterilizován, my máme nože
jenom v pouzdře, ale mají být ve sterilizátoru. Po každém kusu se musí
vyměnit a sterilizovat. Je to jako operace. To už nejsou jatka, to je laboratoř."
Demontáž
Bučení krav nahradil ostrý zvuk cirkulárky. Poslední kus denní
normy byl poražen. První muž, kterého na hovězí lince vidíme, drží oběma
rukama velikou hlavu krávy staženou z kůže. Kotouč pily odřezává rohy,
pod stolem se vrší hromádka zakrvácených pilin. Za ním nad nádrží na
krev visí za nohy několikametrákové bezhlavé krávy. Nádrž začíná přetékat.
Krev se na bílých dlaždicích rozlévá, v přívalech vody se pomalu rozpouští.Hora
masa postupuje k další "demontáži". Svalnatí muži zručně
povolují kůži. Další nůžkami odstřihují kopyta. Jiní pářou břicha a
rukama v gumových rukavicích vyndavají vnitřnosti. Vemena a varlata házejí
do přepravek. Polonahá, zpocená těla mají přepásaná bílou gumovou zástěrou.
U pasu se jim houpe dřevěné pouzdro na ostré nože. Žena v bílém tričku
zkoumá játra. Nožem odřezává vzorky. Provádí veterinární kontrolu. Muž
s razítkem na tyči opatří zdravotně nezávadné maso kulatým razítkem.
Maso pak putuje dál do útrob továrny k dalšímu zpracování.
Co bychom jedli
Asi polovinu celkové váhy jatečního zvířete tvoří tzv. výtěžnost.
Zpracovává se úplně všechno: kopyta, krev, střeva, hlava, vnitřnosti, kůže.
Odpadem jsou pohlavní orgány, ušní výřezy a konfiskáty - čili nemocné
maso. Vše ostatní se zpracovává buď jako surovina, nebo jako obal. "V
současnosti je malá poptávka. Nejenom tím, že se maso zdražilo. Nejsou možnosti
vývozu a konkurence je veliká. Praha je největší tržnice - sem jezdí celé
Čechy. Pro řadu jatek je jednodušší než objíždět vesnice, naložit kamión
a vyložit ho v jednom obchodě v hlavním městě," říká ing.Bukovský.Tak
jako na všech českých jatkách, jsou i řezníci Masospolu placeni nikoli v
hodinové mzdě, ale od kusu. Podle ochránců zvířat takový systém přímo
vybízí ke špatnému zacházení se zvířaty. Směna končí, muži svlékají
zakrvácené zástěry a odcházejí do malé šatny hned vedle porážky. Stěny
zdobí barevné kalendáře se zátiším uzenin. Jeden z řezníků říká.
"Když jsem se šel učit, tak mi bylo líto zabít zvíře. Když jsem si
ale uvědomil, co bychom jedli, ztratil jsem zábrany. Někdy jsou podmínky života
zvířat horší, jak samotná porážka. Byl jste někde v JZD? Viděl jste,
jak je tam mají uvázaná, že se ani nehnou? Když pak má jít na vůz, tak
to nechce z chléva. Musí se uvázat, rvát nebo mlátit, aby ho na vůz
dostali. Dnes to máte krmený svinstvem, jako třeba močovinou. Maso je pak úplně
černé. Nebo to krmí jiným svinstvem - silážema. Procházka tou uličkou
sem k nám není legrace. Určitě jim není dobře. Kdyby tam poslali vás, po
prvních krocích umřete hrůzou."
Potravinový řetězec
Podél teď už prázdné uličky jdeme nazpátek. Uprostřed jednoho
z kotců se odehrává zvláštní divadlo. V kalužích močůvky chodí pořád
dokola řada býků. Jsou pohlavně vzrušení. Občas vyskočí jeden druhému
na záda. Podle odborníků zvířata bojují v změněném prostředí o vůdčí
postavení ve stádu. Ze sousedního kotce sledují obřad strnulé krávy. Na
porážku půjdou až druhý den ráno. Býk se zlomenou nohou, kterého jsme ráno
viděli, je ještě naživu. Teď leží na zemi a jeden z honáků ho zrovna
rve za řetěz u krku. Druhý býkovi elektrickým pohaněčem pomáhá na nohy.
Zvíře těžce oddechuje a pomalu se zvedá. Zlomená noha mu visí bezvládně
za kůži. Honáci ho táhnou směrem k sanitní porážce. Býk se snaží
poskočit, ale marně: s žuchnutím těžce padá zpět na betonovou podlahu.
Takhle se ho snaží odtáhnout už několik hodin a za tu dobu urazil sotva
padesát metrů. Malátně se rozhlíží kalnýma očima. "Necháme ho
odpočinout, přece ho nebudeme trápit," říká honák hlasitě, abychom
to určitě slyšeli. Při dalším pokusu sebou zvíře z posledních sil
divoce cuká a bolestivě řve po ranách elektrickým proudem. Otvírá široce
tlamu, z krku mu v křečích vylézá jazyk. Honáci se potí, zvíře se nedokáže
postavit. Nastává chvíle oddechu."Je to živý tvor, ale je to také
potrava," informuje nás výrobní náměstek. "To nemůžete rozebírat
do důsledků. Pak byste museli jít na zemědělce a zakázat jim pěstovat
skot a prasata. Chov by byl v tom případě nemorální. Jsou různé kampaně,
že prý je maso nezdravá potravina. Myslím, že je to tendenční. Tomu se
ale nikdy neubráníme. Mám osobní pocit, že jsou ochranáři nekritičtí,
jejich názory jsou emotivní a zkreslené. Svoje představy, které jako člověk
chápu, ženou do krajnosti. Já vím, že zvíře je živočich, má své duševno,
ale je tu fakt, že je tu nějaká nezbytnost potravinového řetězce."Mezitím
honáci shánějí traktor, kterým by býka odvlekli. V tom zasahuje výrobní
náměstek, prý ať dojdou pro řezníka. Zvíře musí porazit na místě.
Konečně přichází muž se schermerovou pistolí. Ústí přikládá k svěšené
hlavě, stiskne spoušť. Píst proráží býkovi lebku. Řezník rychle
vytahuje nůž a probodává krční tepnu. Zvíře sebou škube, do kanálu vytéká
zpěněná krev. Po chvíli se tělo zklidní, je konec. Malý traktor pak
pomalu vleče mrtvolu pryč.
Největším problémem, jak se dostat na západní trhy, jsou podle zaměstnanců
jatek přísné stavební a technologické normy Evropského společenství.
Stejně přísná kritika však ES stanovuje i pro zacházení se zvířaty
(Evropská dohoda o ochraně jatečních zvířat z roku 1988). Česká národní
rada letos v dubnu schválila zákon na ochranu zvířat proti týrání. Svůj
názor nám řekl člen ligy na ochranu zvířat ing. Alois Topolánek:"Myslím,
že zákon má jednu zásadní chybu. Mluví totiž o zvířeti jako o věci.
Další chybou je, že kontrolní orgány spadají pod stejné ministerstvo,
jako zařízení, která mají být kontrolována. Myslím, že by měla být dána
větší pravomoc různým dobrovolným organizacím ochránců zvířat. Zvířata
určená k porážce přece nepřestávají být živými tvory. Kdo říká, že
necítí bolest, jen utišuje hryzající svědomí. Nejenže se na jatkách
nedodržuje právo zvířat na bezbolestnou smrt, mnohdy se nebere žádný
ohled ani na to, jestli se zvíře musí hodiny dívat, jak se poráží dobytek
před ním. Ale to už je jenom hořký konec. Jde o to, že ani život před tím
nestojí za nic.  - Dobytek ho tráví na řetězu v obrovských velkokapacitních
halách - a už ani oplodňování se neděje přirozeně. Tím to začíná.
Slepice tráví život v klíckách, kde se nemůže ani otočit. Místo podestýlky
přešlapuje na drátech. Kuře nevidí matku, má umělé osvětlení, umělé
klima, stravu dělanou počítačem. Je to totální technická zrůda. Jen z ní
v pravidelných intervalech padají na pás vajíčka - mimochodem naprosto
nehodnotná. Je rozdíl mít vejce domácí, nebo z velkovýroby. To si dnes každý
uvědomuje. Takže už jenom z těch nejsobečtějších důvodů, v zájmu
ochrany člověka, bychom neměli připustit, aby s cílem maximálních zisků
a minimálních nákladů zvířata žila takhle nedůstojně."Vrchní
inspektor veterinární ekologie Městské správy Praha, dr Ivan Štácha:"Od
schválení zákona uplynula příliš krátká doba na to, aby se s ním seznámili
všichni veterináři, chovatelé, masokombináty a přepravci. Zákon musí vejít
do života, ale zatím neexistují žádné prováděcí předpisy. Diskutuje se
o základních pojmech: co už je týrání a co jím ještě není. Byl jsem v
Písnici - to jsou jatka na dobré úrovni, ale problém zacházení s dobytkem
je taky tíživý, stejně jako všude v republice. Velkokapacitní
technologie totiž zvířata nesmírně zatěžují. Divím se, že to jako druh
dosud vydržela. Je to vlastně obdivuhodné. Evidenci úhynu zvířat při
stresu nevedeme.
-
-
V současné době ale přebíráme podmínky Evropského společenství
a přecházíme na jejich normy. Vstup do ES bude zavazovat chovatele k tomu,
aby negativní jevy sami odbourali. Jinak nic neprodají. My poukazujeme na to,
jaké jsou závody, ale nejsme majiteli zvířat. Změny musí začít dělat
oni sami."Dr.Eduard Slanec, Státní veterinární správa ministerstva zemědělství
ČR:"Zákon vychází ze současné kulturní úrovně našeho národa -
nic moc to není. Ve světě pochopitelně jsou dokonalejší právní normy,
ale k jejich zavedení musí existovat podmínky. Zákon nemůže předstihovat
o generace nebo staletí vývoj. V tomto momentě potřebujeme odstranit
alespoň nejžhavější projevy týrání zvířat. Za čas se snad posune dál
a třeba během pěti let se zákon změní. Nakonec - jestli budeme chtít
vstoupit do Evropského společenství, tak nám nic jiného nezbude. V tom případě
bude nutné stávající zákon novelizovat, aby byl na úrovni vyspělejších
států."
-
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|