Dne
21.1.2004 schválil
Senát ČR novelu zákona č. 246/92 Sb., na ochranu zvířat proti týrání.
Schválil poslaneckou verzi, bez pozměňovacích návrhů. CO
PŘINÁŠÍ NOVELA ZÁKONA NA OCHRANU ZVÍŘAT ? Dne
21.1.2004 schválil Senát ČR novelu zákona č. 246/92 Sb., na ochranu zvířat
proti týrání. Schválil poslaneckou verzi, bez pozměňovacích návrhů. Jde o
dosud nejrozsáhlejší novelu tohoto zákona, jejímž účelem je především
přiblížení této právní normy podmínkám EU. Obecně lze od ní očekávat
znatelný pokrok zejména pro tzv. hospodářská zvířata a také zvířata v zájmových
chovech. Novela
začne platit 1. března t.r. Dovolujeme
si Vás seznámili s výběrem hlavních kladů a záporů, které - podle
Svobody zvířat - tato novela přináší a také bohužel nepřináší
praktické ochraně zvířat. 1.
OBECNÁ ČÁST V
§ 4 se za týrání se nově považuje cvičit zvíře k agresivnímu chování
vůči člověku nebo jiným zvířatům, což bude v praxi znamenat především
protizákonnost
psích, kohoutích a podobných zápasů.
Bohužel Poslanecká sněmovna zamítla vládní návrh novely (VN), podle něhož
by týráním byla také rodea a podobných show. Je
zakázáno,
vedle uvázání i jinak omezovat
pohyb zvířete,
pokud mu to způsobuje nebo lze předpokládat, že mu to bude způsobovat
utrpení, bolest nebo jiné poškození zdraví. V praxi by to např. mělo
pomoci při posuzování uvázání nebo ustájení venkovských psů, nebo
hospodářských zvířat, často uvazovaných na příliš krátké řetězy,
uzavíraných do těsných klecí apod. Při
manipulaci
(zejm. prodejní) s živými rybami
je zde výslovně zakázáno zbavovat je šupin nebo ploutví, vtlačovat prsty
do žáber nebo očnic a násilně jim vytlačovat jikry nebo mlíčí, což
byly donedávna oblíbené způsoby předvánočních prodejců kaprů. Zákaz
označování zvířat vymrazováním
s výjimkou
ryb (v praxi se provádí u ryb určených k rozmnožování) nebo označování
výžehem
s výjimkou koní. Zákaz vymrazování je významný zejména pro mladé
jelenovité z farmových chovů, kteří od r. 2001 trpěli tímto způsobem
označování vinou nesmyslného ustanovení ve vyhlášce k plemenářskému
zákonu. Zákaz výžehu uleví asi především skotu. Z hlediska
jelenovité a další zvěře je v § 4 rovněž pozitivní zákaz
řezání paroží
(pokud
nejde o léčebný zákrok) v jeho ranném stadiu (ještě živé tkáně).
Bohužel totéž bylo poslanci zamítnuto v případě rohů, čímž by hlavně
kravám a býkům ve velkochovech ubylo bolestivých chvil, při a po tzv.
odrohování. Velmi
nešťastně byl § 4 doplněn dalšími dvěma odstavci stanovujícími, že vše
co je v prvním určeno jako týrání, není
považováno za týrání v případě naléhavých situací záchranných
prací nebo při pokusech na zvířatech;
další podobné případy mohou být navíc ještě dodatečně stanoveny v prováděcích
vyhláškách. Přibývá
nový § 4a, který stanovuje veškeré formy propagace
týrání zvířat,
což má být směřováno také např. na veřejné přehlídky zvířat, u
nichž byly provedeno kupírování uší a další “pěstitelské“ úpravy
zakázané v § 4 (odst.1 písm.g). V
§ 5 se rozšiřují zakázané způsoby usmrcování zvířat o zákaz
použití různých zachycovacích pastí,
v nichž zvíře umírá v důsledku fyzického vyčerpání. Kromě již dříve
zakázaných čelistí, ok apod., by mělo jít také např. o pasti, ještě
donedávna nezřídka užívané myslivci nebo rybáři na vodní hlodavce, o živochytné
pasti na myši apod. V
§ 5 se dále výslovně zakazuje
výroba, dovoz a prodej čelisťových a lepicích pastí.
Nové
§ 5a až § 5h, patří k těm “povinným”, které jsou vynucené
vstupem ČR do EU. Velmi
podrobně stanovují způsoby zacházení s tzv. jatečními zvířaty,
jejich omračování a usmrcování, tak aby bylo co nejmírnější. Kromě
podrobností, dobrých také z výchovného a tedy preventivního hlediska,
je tu patrný také značný pokrok ve využití
poznatků z praxe
a nových poznatků o chování zvířat.
(Navíc by
tato část měla být ještě dále rozvedena v několika vyhláškách,
jež budou vydány po schválení novely.) Světlou
jistotou např. bude zákaz
usmrcování kuřat samečků
(zpravidla v líhních tzv. nosných slepic) udušením,
kupř. v igelitových pytlích, jak se často praktikovalo a také o mnoho
vyšší důraz na šetrnost manipulací s tzv. jatečními zvířaty (ačkoli
spíše z veterinárních důvodů), jehož plný přínos však ukáže až
praxe. V
§ 7 se odráží všeobecný důraz novely na to, aby zacházení se zvířaty,
které pro ně může být bolestivé, prováděly pouze osoby
odborně způsobilé,
tedy v podstatě jen veterinární lékaři. §
8 ošetřuje dosud zanedbanou oblast ochrany
zvířat při hromadných akcích,
jakými jsou např. chovatelské výstavy, burzy, ale také svody hospodářských
zvířat nebo myslivecké přehlídky. Pořadatelům takových akcí zde novela
ukládá vypracování řádů ochrany zvířat, které jsou pro ně závazné;
umožnění důkladné kontroly příslušnými orgány a povinnost poučit účastníky
akce o správném zacházení se zvířaty v jejím rámci. V praxi to
musí být aplikováno také např. na výstavách exotických zvířat, jejichž
amatérští množitelé a rabovači přírody často ani nevědí jak se zvířaty
správně zacházet apod.
Jedna
z nejrozsáhlejších “povinných” částí, týkající se v EU velmi
choulostivého tématu dálkových transportů. Jde především o obchody s
tzv.
hospodářskými zvířaty a zvířaty určenými pro zájmové chovy. I
tato část je velmi podrobná. I zde jde spíše o stanovení shodných hospodářských
podmínek (jde mimochodem o obří byrokracii) mezi všemi členskými zeměmi,
ale každopádně jde o významný skok dopředu v zohlednění potřeb zvířat
a v nárocích na transporty a celkový obchod s živými zvířaty.
Jsou
stanovena zvířata
vyloučená z přepravy
(např. zakázány transporty nemocných, rodících nebo sotva narozených zvířat);
požadavky na nakládku a vykládku, přivazování a na celkovou péči o zvířata
při přepravě; podmínky správného plánování cesty a pravomoci kontrolních
orgánů a registrace dopravců. Bohužel tak jako zatím v EU ani u nás se nepodařilo prosadit, aby celková délka veškerých transportů zvířat byla max. 8 h.
V
§ 9 se doplňuje zákaz
chovat zvířata ve tmě
nebo naopak pod
nepřirozeně dlouho svítícím zdrojem,
zákaz násilných postupů šlechtění
a zákaz
chovu k hospodářskému využití nezpůsobilých zvířat. V
§ 9 se nepodařilo
prosadit zákaz chovu šelem pro hospodářské účely,
který měl také u nás vyřešit problém chovů tzv. kožešinových zvířat. §
12, týkající se podmínek (velko)chovů, byl doplněn o “povinné” §§
12a až 12c, jež jsou spíše obecné a jejich konkrétní vliv určí až plánovaná
vyhláška určující rozměry, péči o ustájení a další podmínky.
Do
§ 13 je doplněn zákaz chovat zvíře zájmově, „pokud se nemůže
adaptovat a to i přesto, že jsou zajištěny jeho základní potřeby“, který
by v praxi měl významně
zvýšit možnosti postihu chovatelů,
na něž se dosud mohlo jen v případě, že evidentně zanedbali základní
fyziologické potřeby zvířete (krmení, napájení apod.), zatímco ostatní
potřeby, zejména etologické nikoho nezajímaly (např. případy exotických
druhů zvířat majících často velmi špatnou adaptabilitu na chov v zajetí;
vyjících hlídacích psů na opuštěných pozemcích apod.). Dále
je vysloveně stanovena odpovědnost
každého chovatele
(i když zachrání
např. opuštěné zvíře) za
dobrý stav zvířete.
V
§ 14 se lov
nebo
jiný odchyt a poškozování zvířat zakazují
dalšími osmi způsoby,
které byly zřejmě v praxi často užívány především pytláky nebo
rabovači živých zvířat. Dále je nově např.
zakázáno chytat zvířata z přírody se záměrem jejich zdomácnění. Byl
zaveden nový § 14a „Zakázané činnosti s volně žijícími zvířaty“,
(a) zakazující
zejména problematické pojízdné zvěřince, akvária, terária
a (b) omezující
drezůru zvířat pro veřejná představení, zejména v cirkusech.
Zde
nutno zmínit, že původní VN zakazoval nový výcvik všech volně žijících
druhů zvířat v cirkusech a podobných zařízeních, ale nyní se
týká pouze vyjmenovaných a v praxi minimálně k těmto účelům
využívaných zvířat,
jako jsou primáti, nosorožci, hroši, ploutvonožci, kytovci (s výjimkou delfínovitých)
nebo žirafy. Někteří poslanci se nechali zmanipulovat cirkusovou mafií (a
propagátory delfinárií), aby prosadili verzi, která bude i
nadále umožňovat problematické využívání kočkovitých šelem, slonů a
medvědů
v cirkusech (a delfínů).
V této části ani tak nejde o ochranu zvířat, jako spíše o podmínky
provádění pokusů na zvířatech. Ani
to málo, co by alespoň trochu zmírnilo utrpení každoročních deseti tisíců
tzv. pokusných zvířat se bohužel nepodařilo prosadit:
šlo především o § 15, který zejména neměl dovolit provádění pokusů
na zvířatech, k nimž existují dostupné alternativní
(“nezvířecí“) metody
a také měl
vyžadovat, v případě “zvířecích“ pokusů, aby byl použit co
nejmenší počet a co nejméně neurofyziologicky vyvinutých zvířat,
s nejvyšší pravděpodobností uspokojivých výsledků. (Neschválení těchto
bodů znamená mimochodem nesoulad s příslušnou směrnicí EU, která
tuto podmínku obsahuje); velmi těsně neprošel ani návrh na zřízení a
vedení tuzemského registru
alternativních metod
na
ministerstvu životního prostředí. Snad
jedinou výraznější světlinou této části je v § 15 vložený zákaz
pokusů pro vývoj a testování kosmetických látek a přípravků.
Ačkoli je v současnosti spíše jen symbolický, protože pokusy tohoto
typu se u nás oficiálně již téměř neprovádí.
Zde
jde především o rozšíření funkcí ministerstva zemědělství, jako nejvyššího
orgánu, Ústřední komise pro ochranu zvířat, Státní veterinární správy
a obcí vzhledem ke vstupu ČR do EU. V
§ 24a byla zavedena povinnost
obcí spolupracovat s inspekcí veterinární správy při
vyšetřování případů porušení tohoto zákona, vycházející z dosavadní
problematické praxe, v níž měly obce často příliš volné ruce a
nedostatečné odborné znalosti na dotažení případů do potřebného konce.
Zvýšily
se horní hranice pokut; zhruba na dvojnásobek.
Např. za správní delikt podnikateli až 500 000,- a/nebo zákaz činnosti až
na 5 let a za fyzické osobě za běžný přestupek až 20 000,- Kč. Nutno
v této části zmínit především sporný
přínos nového § 28a týkajícího se pravomoci obcí a podmínek při zvláštních
opatřeních
– obec sice
bude oprávněna nařídit a provést odebrání týraného zvířete a jeho přemístění
do náhradní péče; nařídit omezení počtu hospodářských zvířat u
chovatele nebo mu pozastavit činnost, ale na druhou stranu tak hrozí, že
pokud toto bude zajišťovat sama, na taková opatření nebude mít momentální
finanční obnos (od viníka lze v praxi tento obnos jen těžko očekávat)
a bude proto velmi často dávat přednost utracení postižených zvířat namísto
umístění a péče o ně. Značnou
administrativní
komplikací
bude to, že
pravomoci k projednávání deliktů budou mít nadále pouze
obce s rozšířenou působností
(204 vybraných
městských úřadů). Je škoda, že – byť jen těsně – neprošel návrh na změnu v zákoně o Policii ČR tak, aby důvodem opravňujícím policistu otevřít byt nebo jiný uzavřený prostor mohlo být také ohrožení života zvířete.
www.svobodazvirat.cz/dokumenty/zakon-psp.htm
Jak
hlasovali jednotliví poslanci: Dá se říct, že nejhůře
hlasovali poslanci ODS. Nejlépe poslanci DEU a nezávislí.
Jinak komunisti při hlasování lobují za myslivce a ODS za
podnikatele-pokusníky a cirkusáky.
Poslancům, kteří hlasovali proti, jsem položila pár otázek:
Ing.
Miroslav BENEŠ (ODS): Velmi se omlouvám, ale jsem přesvědčen, že kožešiny patří k lidské společnosti odnepaměti a že pokusy na zvířatech jsou užitečné pro lidstvo. Neměl jsem direktivní zákazy shora rád nikdy a navíc jsem se přesvědčil, že podstatu problému často nevyřeší. Podle mého názoru řešení nespočívá ve vládních nařízeních stěžujících život pracujícím a vedoucích pouze k podplácení úředníků - kontrolorů. Pokud se najde dostatek lidí smýšlejících podobně jako Vy, tržní principy budou i v této situaci fungovat a pokusy na zvířatech budou s ohledem na zákazníky postupně omezovány. Bude to rozhodně spravedlivější než jakákoliv vládní regulace shora. -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nebo
Karel Sehoř (ODS):
Ing.
Ludvík HOVORKA, poslanec (KDU-ČSL): Vážená paní, respektuji Váš názor na chov a usmrcování šelem. Stejně jako Vy, ani já, nemám rád zbytečné zabíjení živých tvorů. Kožešiny nenosím, přesto chov zvířat, šelmy nevyjímaje, považuji za běžný chov, jako součást hospodářství. Za skutečně nemravné považuji zabíjení nenarozených dětí. Je mi líto, pokud Vás moje odpověď neuspokojí. ------------------------------------- Jan KASAL (ČSL-KDU) Rozhodně souhlasím s tím, že je potřeba ochránit zvířata před týráním a zbytečným utrpením, proto jsem také podpořil zákon o ochraně zvířat jako celek. Nedomnívám se však, že by měl být chov kožešinových zvířat zakázán úplně. Kožešina podobně jako maso patří k produktům, které lidé ze zvířat využívají. Podobně jako někteří vegetariáni považují zabití zvířete pro maso za vraždu, mohou se odpůrcům kožešin jevit kožešinové chovy kruté a zcela bezdůvodné, jak vyplývá i z Vaší otázky. Přestože osobně nepatřím k těm, kteří musí v zimě chodit v pravých kožešinách, nechci nikomu upírat možnost kožešiny kupovat či šelmy pro ně chovat. Je však třeba zabránit tomu, aby chovy nebyly v neodpovídajících podmínkách a zvířata nebyla zabíjena nehumánním způsobem.
Paní
poslankyně Dostálová, na všechny mé otázky proč tak hlasovala má
stejnou odpověď : Nerozumím tomu, hlasuji jak mi řekl
kolega MVDr. Jaroslav Pešán. Tak
to mi připadá dost smutné, sama nemá vlastní názor, problematika není až
tak odborná, že by jí paní poslankyně nemohla zhodnotit sama.
Hlasuje tedy podle pokynu. Nemohl by být místo paní poslankyně ve sněmovně
automat? Nevyšlo by to daňové poplatníky levněji? Odkazy:
|
|
|
|
|
|
|
|