Nová kulturní revoluce v Číně

Číňané se učí soucitu

Uprostřed hluku hektického, venkovského zemědělského trhu se dívá skrze mříže špinavé klece, rezavé kukaně, kterou sdílí se třemi dalšími psy, štěně německého ovčáka. Trh, který je skrytý hluboko v horách asi 90 km severně od Nanningu blízko čínské hranice v Vietnamem, rámusí skřehotáním kuřat, hučením motocyklů a tichým kňučením uvězněných psů.

Štěně, lhostejné k tomuto zmatku, klidně sedí. Tento malý černohnědý pes, který je jen tři nebo čtyři měsíce starý má důvěru zvířete, které bylo jednou domácím  mazlíčkem. Možná jednou v noci uteklo, aby pak bylo unešené a přeprodáno na maso. Možná je někde malý kluk nebo holka, kteří pořád čekají, že se vrátí domů. (anebo pes přestal děti bavit a rodiče se ho takto zbavili) Na tom ale teď nezáleží. Dnes bude štěně zabito a prodáno za 80 juanů nebo 12 dolarů. Protože jako mladý pes bude zřejmě oceněn dvakrát - pro své maso a kožich.

"Jedení psího masa přináší štěstí," říká obchodník, který nabízí zabití a vykuchání jakéhokoliv z desítek živých psů, které nabízí. Je to také zdravé, vysvětluje, protože psi jsou krmeni stejným jídlem jako lidi - zbytky ze stolu.

Tato  scéna se opakuje denně na mnohých čínských trzích a farmách.

Je to rostoucí odvětví, které přivádí k hněvu čínské aktivisty za zvířecí práva, kteří odhadují, že v Číně jsou ročně zabity přinejmenším 2 miliony koček a psů na jídlo a pro kožichy. Ale i aktivisti připouštějí, že tyto odhady jsou neoficiální a s největší pravděpodobností podhodnocené.

Nyní je tento malý pes - a miliony psů a koček, jako je on - v epicentru kulturní války v Číně, staví staré proti mladým, městské oblasti proti venkovským a ty, kteří respektují tradice proti těm, kteří rozpoznávají nutnost změny.

Středem debaty je odmítnutí Číny přijmout legislativu týkající se týrání zvířat, která umdlévá v podobě návrhu více než dva roky.(v 21. století nemá tato země žádné zákony na ochranu zvířat, každý si může dělat se zvířetem co chce: třeba stahovat za živa z kůže na ulici....)

Kupodivu, čínské úřady tolerují protitlak, dovolují skupinám věnujícím se zvířecím právům trénovat a rekrutovat dobrovolníky, protestovat na univerzitních kampusech a ventilovat svůj hněv na internetu. Množí se psí a kočičí útulky. Noviny a televize podávají zprávy o záchranách psů, kteří byli převáženi na porážku.

Jill Robinsonová, ředitelka "Animals Asia", je přesvědčena, že mnoho vládních úředníků "v tom jede taky" - především ti, co mají domácí zvířata. "Animals  Asia" sídlící v Hong Kongu asistuje 100 organizací operujících v pevninské Číně tím, že učí dobrovolníky, jak pracovat v rámci zákonů země a jak využívat média.

"Je důležité si uvědomit, že Čína se mění, dokonce čínské autority si více  jsou vědomy důležitosti rolí  nevládních organizací, říká Su Pei, ředitel ACT Asia, skupiny za zvířecí blaho (animal welfare).

"Postupně si uvědomují, že práce nevládních organizací by vládě mohla pomoci s mnoha sociálními otázkami, které s rychlejším ekonomickým růstem  rostou rapidně napříč celou Čínou."

Říká, že organizace jako ta její se zasazují "skrze zvířecí otázky o lepší,  "souctnější a spravedlnější společnost."

I přes toto všechno se Su obává, že se situace pro čínská zvířata zhoršuje.

" Úroveň zneužívání a vykořisťování zvířat ze strany jednotlivců a průmyslu se v Číně zrychluje." Nazývá tentoo rostoucí průmysl - od medvědích farem na žluč po farmy na psí maso - "nehumánní a nepřijatelné."

Tak jako hnutí Occupy nebo Arabské povstání, pochází nesouhlas týkající se zvířecích podmínek často od mladých, technicky zdatných lidí z měst jako je Peking a Šanghaj, kteří se spojují skrze čínské verze Facebooku (Kaixin), Twitteru Weibo.com) a Youtubu (Youku.com).

Aktivisti jsou schopni mobilizovat v minutách tisíce dobrovolníků z řad rozvíjející se střední třídy.

Fotografie otevřených náklaďáků přepravujících až 500 psů v klecích  okamžitě rozpoutaly vlnu rozzuřených dobrovolníků, aktivistů, studentů a veterinářů, jakmile byly poslány na Weibo. Někteří se vozidel zmocnili, aby zvířata od porážky zachránili.

Těsně před půlnocí 19. dubna neznámý muž řídil v dešti auto, aby sledoval náklaďák plný psů, který jel po dálnici blízko města Kunming v provincii Yunnan.

Muž udělal fotku a napsal  "tweet" na Weibo  že upozornil policii  s tím, že náklaďák bude muset zastavit u blízké budky na výběr mýtného. Policii řekl, že psi vypadají nemocně a dá se předpokládat, že mnozí byli kradení.

I přesto, že policii může provést nějaké opatření jen v případě, pokud by řidič nemohl předložit příslušné dokumenty - oficiální papíry, které by prokázaly vlastnictví, stejně tak jako potvrzení od ministerstva zemědělství, že jsou psi bezpeční pro lidskou konzumaci - muž zaparkoval své auto před náklaďák a odmítl se posunout.

V průběhu noci přijeli dobrovolníci a vytvořili kolem náklaďáku dav. K ránu se dokumenty potvrzující vlastnictví a zdraví psů náhle objevily. Policie nechala náklaďák odjet.

V tu chvíli neznámý muž psy koupil - za asi 20 000 juanů, skoro 3 000 dolarů.

200 dobrovolníků vyložilo klece a naplnilo jimi celé parkoviště. Někteří drželi deštníky, aby chránili psy před deštěm, zatímco jiní plnili vodou dlaně, aby pomohli letargickým zvířatům, která byla na náklaďáku uvězněna bez jídla a vody po pět dní. Jiní byli posláni, aby psům koupili jídlo a další klece, aby se větší psi mohli postavit. Veterináři a jejich studenti se starali o nemocné a zraněné psy.

Yao, který nechtěl, aby bylo sděleno jeho celé jméno, je supervizorem útulku, který převzal zodpovědnost za záchranu. Někteří psi byli v klecích už mrtví, 80 dalších psů zemřelo, mnozí byli tak nemocní, že museli být utraceni.

"Mnoho těchto psů bylo ukradených", říká a jeho hlas se láme. "Mnoho z nich mělo obojky a vodítka. Byli to domácí mazlíčci."

Yao slíbil zachránit každého ze 420 zbylých psů. Psi byli převezeni na kampus veterinární školy v Kunmingu, kde se o ně starali učitelé, studenti a dobrovolníci.

Přitékaly dary. Začal adopční proces.

Ale Yao s hledáním nového domova pro psy nespěchal. Obával se, že by se znovu vrátili na jatka, pokud by se dostali do nesprávných rukou.

"Poznal jsem některé lidi, kteří vyplňovali listiny pro psy. Byli to vlastníci restaurací.

"Máme všechny informace týkající se lidí, kteří chtějí psy adoptovat. Necháváme je ukázat nám jejich průkazy totožnosti. Nespěcháme. Psi jsou každým dnem zdravější. A i potom, co jsou adoptováni, budeme sledovat, abychom se ujistili, že je o ně postaráno.

Mona Lung, 27 letá aktivistka z Taiwanu se přestěhovala před třemi lety do Číny, aby předsedala pekingské pobočce ACTAsia. Každý si stanovuje vlastní hranici, toho, co je pro něj akceptovatelné, vysvětluje Lung, která je veganka, nosí plátěné boty a bavlněný pásek.

"Nemusíte zvířata milovat", vyzývá. "Musíte jen respektovat život."

Ačkoli Lung oceňuje, že čínské autority dovolují ACTAsia a podobným organizacím nerušeně fungovat, tuší, že vláda rovněž chrání ty, kteří z lukrativního jatečního průmyslu profitují.

Ostatní asijské země přijaly zákony týkající se podmínek zvířat, říká a cituje Filipíny v roce 1998 a Taiwan v roce 2003. Ale návrh čínského zákona o ochraně zvířat, který byl představen 18. září 2009 neprošel.

Kromě psího a kočičího masného průmyslu Lungina ACT Asia sleduje krutosti od medvědích farem po  fenomén "crush videí"  (fetišových filmů posílaných za poplatek online), která zobrazují mladé dívky sadisticky zabíjející zvířata (např. propíchnutí kotěte ostrým podpatkem boty)

Také monitoruje rozšířenou praktiku odstraňování psů - opatření "shoot-first" v reakci na hrozbu vypuknutí vztekliny. Namísto prosazování užití vakcíny nebo iniciování kastračních programů, vládní úředníci jednoduše  surově ubijí všechny podezřelé psy a kočky - často ve velkých počtech.

Organizace na ochranu zvířat jako AST Asia  a Animals Asia s vědomím toho, že čínští politici a občané vzdorují kritice ze západu, rekrutují, trénují a organizují čínské aktivisty často na univerzitách, kde mladí intelektuálové ze střední třídy jsou více otevřeni lidským právům a otázkám zvířecích práv.

Hnutí zvířecích práv se také zajistilo vlivné hlasy čínských celebrit, umělců a akademiků:

Popová hvězda  Yu Ke Wei nedávno iPodem vyfotografovala náklaďák plný psů jedoucí po dálnici z provincie S'-čchuan na jatka v provincii Kuang-si (Guangxi). Na Weibo má více než  50 000 followerů , takže reakce byla rychlá - ale neúspěšná. Ačkoli zaslala zprávu policii v S'-čchuanu, náklaďák se už dostal mimo jurisdikci. Provincie Guangxi a Guangdong (Kanton) na jihu Číny jsou centry konzumace psího a kočičího masa a proto jsou méně tolerantní k interferenci od aktivistů za zvířecí práva.

V roce 2010 amatérský filmař Guo Ke vytvořil dokument o čínském průmyslu kočičího masa. Film sleduje cyklus od kočičích zlodějů v Šanghaji a Pekingu k restauracím v Guangzhou (Kanton). Dokument, nazvaný San Hua byl produkoval Ai Wei wei Workshop. Ai, mezinárodně uznávaný umělec a otevřený kritik čínské vlády, navrhl známý pekingský atletický komplex Ptačí hnízdo.

Akademici jako Jinxiang Li z oddělení paliativní péče na S'-čchuanské univerzitě povzbuzují používání psů jako společníků v hospicích -  kus cesty pro generaci, která nikdy nepřemýšlela o tom, že by psi mohli být společníci.

Čína zakázala vlastnictví psů v roce 1949. Pro komunistickou stranu domácí mazlíčci symbolizovali dekadenci a "kriminální extravaganci v časech nedostatku potravin". Vlastnit psa jako mazlíčka bylo považováno za buržoasní přežitek.

Po více než 60 letech je vlastnictví domácích mazlíčků rozhodně záležitostí střední třídy - i přesto, že jsou v městech jako Peking omezení týkající se počtu a velikosti psů povolených v každé domácnosti.

Jak se země stává bohatší, zvířata jako společníci se stávají tak běžná jako BMW, hodinky Rolex a kabáty Burberry. Existují psí a kočičí show, speciální ochody a dokonce kočičí a psí časopisy. I když si noví čínští zbohatlíci koupí drahé tibetské mastify nebo německé ovčáky (kvůli prestiži), často k nim nakonec citově přilnou.

Architekt Mark Tong, kterému je 32 sedí v parku v centru města se svým 9 let starým kříženou pudlicí Candy - psem, kterého zachránil na ulicích Pekingu před 8 lety. "Byla špinavá. Někdo ji vyhodil ven. Vzal jsem ji k veterináři a začali jsme život spolu."

Ale kultura a tradice má hluboké kořeny. I před oddanost Candy nekritizuje ty, kteří jí kočky a psy."Já  kočky a psy jíst nemůžu. Ale vím, že spousta lidí to dělá. Nevím, jestli je to špatné."

Avšak pro ty čínské občany, které pojí emocionální vztahy s domácími mazlíčky, je nemožné ignorovat konvoje náklaďáků se psy a kočkami určených pro trhy a jídlo zpracovávající továrny.

Každé ráno se důchodci, z nich někteří se opírají o chodítka,  s holemi a sluchovými pomůckami, scházejí ve známém pekingském parku Beihai, aby si promluvili, hráli dámu, cvičili tai chi zpívali s přáteli. Každé ráno nechávají otevřené konzervy jídla a misky s vodou na tichém místě pro 200 divokých koček žijících v parku.

Po celý den park láká spoustu turistů a proudy hlučných, divokých školáků. Kočky zmizí hluboko v křoví a krčí se okolo plotů, dokud poslední osoby neodejdou a brány nejsou zavřeny.Na klidných zelených kopcích, podél vodního toku parku a zdobených červených a zlatých otevřených pagod se objeví, aby se v tichosti vyhřívaly -  v bezpečí v nepřítomnosti lidí a přítomnosti humanity.

Skupina čínských milovníky psů pod vedením čínského akčního umělce přezdívaného Pian Shan Kong přišla na trh psího maso ve městě Yulin. Pian Shan Kong dokonce poklekl před mrtvými psy, jménem Číňanů vyznal hříchy a omlouval se psům.

Konzumace psího masa je tisíciletá tradice a stále zůstává v Číně  společensky přijatelná. Maso je obzvláště populární v Kuang-tung a Guangxi. Přesto v zemi proti tomu roste odpor. (víc ZDE)