Nadvláda člověka nad zvířaty, otroci jako zvířata

 

Způsob, jímž dnešní pastevci zacházejí se svými stády, nám poskytuje vhled do metod, jimiž pravděpodobně staří pastevci udržovali kontrolu nad svými stády. Vyklešťování je i nadále úhelným kamenem chovu zvířat. U většiny zvířat, jako jsou býci, koně, velbloudi a vepři, provádějí pastevci kastraci tak, že jim rozříznou šourek a vyříznou varlata.

Někteří pastevci zničí nebo poškodí varlata, aniž by je odstraňovali. Jednou z obvyklých praktik je šourek pevně podvázat, aby varlata zakrněla. Laponci soba přidrží, zabalí šourek do nějaké látky a pak do ní zuby kousají a žvýkají, dokud varlata nerozdrtí.
Sonjové z Tanzánie kastrují kozly ve stáří šesti měsíců tak, že jim podváží šourek tetivou luku a pak jim dlouhým kamenným nástrojem rozdrtí varlata.Masajové rozmačkají varlata skopců mezi dvěma kameny. Jen zřídka kontrolují pastevci porodnost zásahy u samic.

Současní pastevci manipulují s načasováním reprodukce stád, aby si zajistili mléko a maso v období, kdy je nejvíce potřebují. Pastevci potřebují odebírat samicím mléko, a tak vynalezli různé způsoby, jak jim zabránit, aby ho dávaly svým mláďatům. Protože mateřské mléko začne krávám obvykle téci jen v přítomnosti telete a když začíná sát, Nuerové, Basutové a Tuaregové telata obvykle ke krávám připustí, ale jakmile začnou sát, odženou je a mléko si nechají pro sebe.

Pokud tele umře nebo se ho pastevci rozhodnou sníst, pak je odebírání mléka od krávy obtížnější. Někteří pastevci mrtvé tele stáhnou, vycpou kůži slámou nebo trávou a pak ji donesou k matce.

Další způsob, který používají pastýři, aby se mláďata dostala k mléku jen obtížně či se k němu nedostala vůbec, spočívá v tom, že zajistí, aby sání bylo pro samice bolestivé.

Muerové uváží kolem čumáku telete trnový věnec, který píchá samici do vemene. Někteří pastevci přivazují k hlavě telete naostřené klacíky, které teleti brání dostat se blíž k matce.

Aby Rwalové zabránili velblouďatům sát od matky mléko, zastrčí jim pod nozdry ostrý kolík, který matce propíchne vemeno.

 
Tuaregové vrážejí do tlam telat klacky, které pak uváží k rohům, takže nejsou schopní se od matek napít mléka. Se stejným výsledkem propichují klacíkem kůzlečí líce. Jiná metoda, kterou používají Tuaregové, spočívá v tom, že propíchnou přepážku čumáku vidlicovitým klacíkem, takže tele cítí při sání bolest. Aby zabránili Tuaregové velblouďatům a telatům sát z vemen matek, uřezávají jim též čumáky.
Na severu Nové Guineje odřezávají prasatům špičky rypáku, aby jim bolest z nezahojených ran bránila v rytí.

Horalové od řeky Sepik brání prasatům v pohyblivosti tak, že jim vydloubnou oči, propíchnou je klacíkem, "aby z nich vyšla voda", a poškozené oči dají nazpět do očních důlků.Když nastane čas, oslepená prasata zabijí a snědí.

 Dnes se kastrace ve Spojených státech provádí obvykle tak, že se zvíře strhne na zem, nožem se rozřízne šourek, aby se odkryla varlata. Ta jsou pak po jednom ručně vytržena. Jinou metodou je použití kroužku. Americký rančer popisuje, jak se to dělá: "Vyklešťuji je strašně nerad. Je to vskutku hrozné. Poté, co dáte býčkovi na šourek kroužek, lehne si na zem a kope a kroutí ocasem nejméně půl hodiny. Než mu šourek znecitliví. Je to obrovská agónie. Trvá asi měsíc, než kulky odpadnou".

Zotročení či domestikace zvířat ovlivnila chování k chyceným zvířatům a i způsob chování mezi lidmi navzájem. Hlavním mechanismem zacházení se zvířaty, který lidi přijali, bylo přesvědčení, že sami mezi zvířata nepatří a že jim jsou morálně nadřazení.

Historik Keith Thomas se rovněž domnívá, že domestikace zvířat vedl k autoritářštějšímu chování, protože „lidská moc nad nižšími tvory poskytla analogii, podle které se utvářely mnohé politické a společenské vazby.“ Etika lidské nadvlády, která vyřazovala zvířata ze sféry lidské účasti a povinností, „rovněž legitimizovala špatné zacházení s lidskými bytostmi, které byly údajně v postavení zvířat.“

Karl Jakoby napsal, že „není náhodné, že se první doklady o otroctví objevily právě v oblasti , v níž je poprvé doloženo zemědělství, tzn. na Středním východě. Otroctví bylo „jen rozšířením domestikace na lidi.“
V Mezopotámii, v Sumeru se chovali k otrokům stejně jako k hospodářským zvířatům, muže vykastrovali a přinutili je pracovat, ženy nechali rovněž pracovat či je zavřeli do chovných táborů, aby porodily další otroky. Otroci byli cejchováni, bičováni, uvazováni na řetěz, kupírovali jim uši, oslepovali. Sumerské slovo pro vykastrované zotročené chlapce amar-kud je totožné se slovem, používaným pro vykastrované osly, koně a býky. Cejchování a kastrace otroků se prováděla černochům ještě ve 40. letech devatenáctého století v Americe a provádí se v Africe ještě dnes.

Elizabeth Fisherová se domnívá, že zotročení zvířat se stalo i modelem pro sexuální podrobení žen, jak bylo a je praktikováno ve všech známých světových civilizacích. Násilí na zvířatech urychlilo násilí páchané na lidských bytostech:
"Lidé se starali o zvířata, krmili je, spřátelili se s nimi a pak je zabíjeli. Aby to mohli činit, museli v sobě potlačit cit. Jakmile začali manipulovat s rozmnožováním zvířat, museli vykonávat praktiky, které vedly ke krutosti, pocitům viny a následné otupělosti. Zdá se, že chov zvířat se mohl stát modelem k zotročení lidí, zvláště k rozsáhlému využívání zajatkyň k plození a práci."

Jakmile byla podstata lidstva definována jako určitý soubor vlastností, jako je rozum, řeč, náboženství, kultura, vyplývalo z toho, že každý kdo neměl tyto vlastnosti byl „podlidský.“ Ti, kteří byli pokládáni za něco méně než lidi, byli pak považováni buď za užitečná zvířata, nebo škodlivou havěť, kterou je třeba vyhubit. Cesta k útlaku, genocidám a holocaustu byla otevřena.

Z knihy Charles Patterson,  Věčná Treblinka