Tobias Leenaert:  Mysl motivovaná masem

rozhovor s Jaredem  Piazzou

(2.část)

 

(1.část)

Když nám racionální argumenty pomohou jen do určité míry, co emocionální poselství?

Jared Piazza: Myslím si, že pozitivní emoce mohou být obzvláště užitečné. Jedna věc, která přijde na mysl je motivační síla pohledu na zvířecí mládě. Mláďata zvířat jsou roztomilá. Všichni savci sdílejí "mláděcí schéma" : tělesné rysy mladých zvířat (velké oči, kulatý obličej, malý nos), které mohou vzbudit pečující, starostlivé emoce a chování. V jedné studii ukázali účastníkům obrázky koťat a štěňat (nebo dospělých koček a psů) a pak je nechali hrát hru "Operace" (hra, která vyžaduje opatrné pohyby jemné motoriky, jelikož se snažíte vyjmout části těla pevnou rukou, abyste nespustili bzučák). Účastníci, kterým ukázali mláďata zvířat, si ve hře vedli lépe, což naznačuje, že byli "opatrnější". Když také pomocí přístroje měřili jejich úchop, byl jemnější. To ve mě vyvolalo zvědavost, zda vystavení mláděti z farmy vyvolá větší něhu/citlivost, pocit, který může být v protikladu chuti na maso. Skupiny pro obhajobu? zvířat si nepochybně implicitně myslí, že to tak je: mnoho reklam a letáků, které jsem viděl jsou plné fotek mláďat hospodářských zvířat. Provedli jsme několik studií, abychom tuto myšlenku otestovali a zjistili jsme smíšené důkazy (v současnosti sepisujeme výsledky). Zdá se, že vystavení obrázkům roztomilých zvířat z farem vyvolává něžnost/citlivost a snižuje chuť na maso, avšak především mezi ženami a jen pokud je zvíře přímo spojeno s masem. Účinek byl docela malý, ale konzistentní, takže to vypadá, že něžnost/citlivost je pro obhájce zvířat užitečná emoce, na kterou, alespoň u žen, cílit.

:
A co vyvolávání negativních emocí?

Jared Piazza: Myslím si, že vyvolání fyzického znechucení masem (například říci, že může obsahovat e. coli, je shnilé nebo podobně) může být efektivní. Nedoporučil bych ale vyvolávat znechucení vůči zabíjení zvířat. Znechucení krutostí není transformativní emoce: reagovat znechucením má za účel odmítnutí nebo uniknutí pryč od nechutného objektu (ať je to krev, vnitřnosti nebo podobně). Myslím si, že vztek je za těchto podmínek více transformativní emoce, protože zahrnuje posouzení nespravedlnosti a impuls napravit křivdu. Ale i s hněvem musíte být opatrní, protože je tenká hranice mezi hněvem a vinou. Musíte klást zodpovědnost přímo na výrobce, ne na zákazníky. Pokud se lidé za nespravedlnost cítí zodpovědní, budou mít především nutkání přenést vinu, než aby hledali spravedlnost.

Může vina někdy zafungovat? Mnoho veganů přesvědčili jiní vegani, kteří jim předložili pravdu narovinu. Co si o tom myslíte?

Jared Piazza:Možná někdy. Ale myslím si, že obviňování většinou selhává, protože obviněné osoby nesouhlasí s tím, že dělají něco špatného a po ruce je příliš mnoho ospravedlnění, která umožňují zamítnout obvinění jako neodůvodněná.

Dělal jste také výzkum tří ospravedlňujících N Melanie Joy: jedení masa je nutné, přirozené (natural) a normální.

Jared Piazza: Ano, mí kolegové Steve Loughnan, Matt Ruby a já jsme chtěli zjistit, zda Joyiny tři N – jedení masa je nutné, přirozené (natural) a normální – jsou hlavní ospravedlnění, která lidé uvádějí, když obhajují právo jíst zvířata. Všichni tři jsme četli Melaninu skvělou knihu a chtěli jsme její teorii otestovat. Takže jsme testovali všežravce, skupinu amerických dospělých rekrutovaných online a oddělenou skupiny vysokoškolských studentů  z Univerzity Pennsylvania. Jednoduše jsme se jich zeptali "Proč je OK jíst maso?" a kategorizovali jsme odpovědi. K našemu potěšení jsme našli důkaz, že lidé opravdu uvádějí tři N, o kterých Melanie psala. Také uvedli čtvrté N - konzumace masa je příjemná (nice) (přináší potěšení, maso je chutné atd.). Je to zvláštní argument k obhajobě práva dělat něco, co ubližuje, ale lidé to nicméně navrhovali docela často. Tak jsme došli ke "4N" ospravedlňujícím konzumaci masa. Nerozšířenější N byla nutnost, ale nejvyšší stupeň přijetí měla přirozenost a příjemnost, což nám naznačuje, že jde asi o ty nejméně pružné N ze čtveřice. 

Na jaké věci se podle vás z hlediska výzkumu stojí za to podívat?

Jared Piazza: Opravdu si myslím, že toho moc nevíme o tom, proč někteří lidé skončí jako vegetariáni nebo vegani. Víme víc o překážkách, kterým lidé čelí na cestě k opuštění masa, než jak někteří lidé najdou cestu k vegetariánství a veganství. Jaké psychologické charakteristiky nebo strategie jim umožňují takový životní závazek? Mohl by se kdokoli "stát veganem" nebo je tu něco konkrétního, co vegany odlišuje? Mám obzvláště zájem na lepším pochopení toho, jak mohou být někteří lidé pohnuti utrpením hospodářských zvířat do takové míry, že přestanou jíst maso z ničeho nic, a už nikdy nepodlehnou pokušení masa. Také mám zájem na lepším pochopení toho, jak může být tolik lidí vystaveno té stejné informaci o masovém utrpení zvířat a reagovat zděšením, ale jednoduše s tím nic nedělat.

Mohl byste na závěr poskytnout pár rad, které máte pro aktivisty nebo hnutí.

Jared Piazza: Myslím, že mým prvním doporučením je, udělat co nejvíce pro to, abyste se vyhnuli morálnímu odporu a motivovanému usuzování, když s lidmi diskutujete o otázce konzumace masa. Není to vždy možné, ale představte si sami sebe na jejich místě. Jak byste reagovali, kdyby někdo naznačil, že něco, co si opravdu užíváte a dělali jste to po většinu života, je nemorální? Možná je to něco, o čem jste si nikdy nemysleli, že je to problém a přináší vám to každodenní potěšení. Myslíte si, že byste byli zpočátku jejich poselství přístupní? Nebo byste jejich argumenty zpochybnili? Přestali byste okamžitě s tím, co jste celý život dělali, nebo byste si hned pomysleli, že to, co děláte je zcela přijatelné a neproblematické? Jakmile jste jednou přestali jíst maso, je snadné zapomenout, jaké to je vidět věci z druhé strany – z perspektivy masožroutské většiny, která se diví, o čem je celý ten povyk.

Také bych obhájcům zvířat doporučil, aby nevylučovali nikoho a byli přívětiví a nevzdávali se. Potřebujeme lidi, kteří si myslí, že mohou věci změnit. Potřebujeme dát lidem povědomí nejen o tom, jak produkce masa ničí náš svět a životy (životy, na kterých záleží), ale dát jim také příležitost si představit jiné způsoby, jak nahlížet na svět, a především jak nahlížet na sebe, g Myslím, že tak budeme mít větší úspěch.
Jarede, děkuji za rozhovor!