Mahátma Gándhí pronikavě poznamenal, že „velikost národa a jeho mravní pokrok lze posuzovat podle způsobu, jímž se nakládá s jeho zvířaty“. Usilovat o ulehčení utrpení těch, kdo jsou zcela pod naší nadvládou a nemohou se bránit, je skutečně znakem civilizované společnosti.

Mapování postupu legislativy na ochranu zvířat po celém světě je tudíž obecnějším ukazatelem mravního pokroku. Minulý měsíc nám paralelní dění na opačných stranách planety dalo důvod myslet si, že svět se snad maličko civilizuje, pomalu a váhavě.

Zaprvé, britská dolní komora schválila podnět požadující od vlády zavedení zákazu využívání divokých zvířat v cirkusech. Podnět přišel po zveřejnění záznamu tajně pořízeného organizací ochránců zvířat Animal Defenders International, na němž pracovník cirkusu opakovaně bije slonici Annu. Konzervativní vláda se přinejmenším zpočátku stavěla proti takovému opatření, ale podpořili jej členové všech politických stran. Je triumfem parlamentní demokracie, že podnět byl schválen jednohlasně.

Kontroverznější je to, že dolní komora nizozemského parlamentu schválila zákon, který židovské a islámské obci dává rok na předložení důkazů, že zvířata porážená tradičními postupy nezažívají větší bolest než zvířata, která jsou před zabitím omráčena. Nepodaří-li se důkazy předložit, bude se v Nizozemsku vyžadovat, aby byla zvířata před porážkou omráčena.

Občas se zdá, že nad pokroky v podmínkách pro život zvířat v západních zemích převažuje sílící týrání zvířat v Číně, kde rostoucí prosperita zesiluje poptávku po živočišných produktech. Není pro mne snadné přehrát si videonahrávku mlácení Anny, leč tento záznam není nic proti videím, na nichž jsem viděl ukrutnosti páchané na zvířatech v Číně.

Ohavné záběry dostupné na internetu ukazují medvědy držené v tak malých klecích, že se ani nemohou postavit, ba někteří se nemohou ani pohnout, aby jim byla odebírána žluč. Ještě horší (může-li člověk takové ukrutnosti vůbec porovnávat) je video zachycující kožešinová zvířata stahovaná zaživa a odhazovaná na hromadu dalších zvířat, kde pomalu umírají.

Ve světle – anebo asi spíš ve tmě – takových záběrů se občas tvrdí, že ochrana zvířat je výlučně západní záležitostí. To je však nevěrohodné, jelikož buddhistická tradice klade na starost o zvířata větší důraz než judaismus, křesťanství či islám. Dávno před tím, než západní filozofové do své etiky zahrnuli zvířata, čínští filozofové jako Čuang-c’ prohlašovali, že láska by měla prostupovat nejen vztahy mezi lidmi, ale mezi všemi cítícími bytostmi. Čína současnosti má své bojovníky za práva zvířat a existují určité známky toho, že jejich poselství se začíná dostávat sluchu.

Jeden takový signál se opět týká cirkusů. Čínská zoo přitáhla davy pořádáním zvířecích podívaných a zavedením veřejné možnosti koupit si živé kuře, kozu či koně a pak sledovat, jak je rozervou lvi, tygři či jiné velké kočkovité šelmy. Státním zoologickým zahradám teď čínská vláda zakázala, aby se takových ukrutností účastnily.

Tyto iniciativy jsou velmi vítané, avšak počet zvířat v cirkusech a zoologických zahradách je nepatrný ve srovnání s desítkami miliard zvířat trpících v zemědělských velkochovech. V této oblasti se západní země staly hanebným příkladem.

Evropská unie si ovšem nedávno uvědomila, že soustředěné stěsnávání hospodářských zvířat do malých prostor zašlo příliš daleko. Mimo zákon už postavila držení telat v individuálních kójích a za šest měsíců bude ve všech 27 zemích EU, od Portugalska po Polsko a od Británie po Řecko, nezákonné držet nosné slepice v holých drátěných klecích, které dnes dominují produkci vajec po celém světě. Od ledna 2013 bude rovněž zakázáno držet v individuálních kójích chovné prasnice.

Spojené státy, co se týče odstraňování nejhorších forem trýznění hospodářských zvířat, za Evropou zaostávají. Problém nevychází od voličů, kteří ve státech, jako je Florida, Arizona a Kalifornie, prokázali, že chtějí, aby hospodářská zvířata měla lepší ochranu, než jakou jim živočišný průmysl obvykle poskytuje. Největší problémy se vyskytují ve státech, kde chybí mechanismy, jimiž by občané iniciovali referendum ohledně toho, jak se má s hospodářskými zvířaty zacházet. Do této skupiny bohužel patří středozápadní a jižní státy, kde je chována většina amerických hospodářských zvířat.

Kdyby čínská centralizovaná vláda měla zájem, dokázala by zajistit, aby zákony na ochranu zvířat platily po celé zemi. Hnutí za ochranu zvířat v Číně by se nemělo spokojit s malým, byť dobře viditelným úspěchem ohledně zneužívání zvířat v zoo. Musí přesunout pozornost k mnohem závažnějším cílům usilujícím o lepší životní podmínky a humánnější umírání pro medvědy a kožešinová zvířata, jakož i pro krávy, prasata, nosnice a kuřata.

Existuje řada dalších zemí se zavrženíhodnými normami v oblasti ochrany zvířat. V Indonésii například organizace Animals Australia skrytě pořídila videozáznamy dokládající natolik brutální zacházení se skotem odchovaným v Austrálii, že australská vláda přerušila vývoz hovězího dobytka do této země. Někteří poslanci teď vyzývají k trvalému zákazu. Největší naděje na další pokrok patrně spočívá v postupné proměně tématu ochrany zvířat v mezinárodní otázku, která, tak jako u lidských práv, ovlivňuje reputaci jednotlivých zemí.

Peter Singer je profesorem bioetiky na Princetonské univerzitě a vyznamenaným profesorem na Melbournské univerzitě. K jeho knihám patří Osvobození zvířat, Practical Ethics (Praktická etika), The Ethics of What We Eat (Etika našeho stravování) a The Life You Can Save (Život, který můžete zachránit).

Poznámka k článku: Vztah lidí k sobě navzájem  a ke zvířatům bývá  v korelaci (s různými výkyvy, např. Třetí říše). V zemích jako je Čína, kde jednotlivec nic neznamená a lidská práva jsou v plenkách, je zacházení se zvířaty kruté. Primitivní (přírodní)  společnosti  jsou ke zvířatům taktéž nesmírně bezohledné. Vztah Číňanů ke zvířatům  představuje mix lhostejnosti, opovržení, štítivosti a rafinovaného sadismu. Dálněvýchodní tradice  představuje na jedné straně „dogmatické konfuciánství“ a na straně druhé taoismus prožívaný jako cynická lhostejnost ke světu. Z buddhistického aktivního soucitu nezbývá takřka nic. Ochrana, starost o blaho zvířat, to byl donedávna v  Číně absolutně neznámý pojem. Ale v poslední době se objevuje mnoho malých organizací jako inspirace nebo tlak ze Západu.  V hinduistické Indii se setkáváme s lhostejností k smrti a utrpení. Podle S. Komárka Ind většinou prašivého psa  nekopne,  třeba i trochu nakrmí, trpící zvíře také nikdy nedorazí.