S Tomášem Zídkem o neuvěřitelně těžkém životě našich zvířat   Ing. Tomáš Zídek (39) absolvoval Vysokou školu zemědělskou v Praze a postgraduální studium ochrany životního prostředí na Karlově univerzitě. Od roku 1990 se zabývá ekologickým zemědělstvím. Pracoval jako referent na ministerstvu životního prostředí a jako ředitel odboru ekologie na ministerstvu zemědělství. Dnes je předsedou ministerského výboru, který udílí označení "ekologická farma", a vede Nadaci pro ekologické zemědělství, jež (díky příspěvkům ze zahraničí) propaguje ekologické způsoby hospodaření včetně humánních chovů zvířat. Pěstuje masožravé rostliny a rád cestuje. Je ženatý, má tři děti, trvale žije v Praze. * Vaše nadace vystupuje proti tomu, jak se dnes zachází s hospodářskými zvířaty. Co se vám vlastně nelíbí? Chovem zvířat ve velkovýkrmnách se dopouštíme neuvěřitelného týrání. Podstata je stejná jako v koncentrácích v Rusku nebo za druhé světové války. Zvířata jsou prostě nacpaná na malém prostoru, nemohou se pohybovat, lehnout si, otočit se. Kromě potravy nemají žádné další základní potřeby zajištěny. Rok nebo tři čtvrtě roku prožijí v hrozném stresu, a pak jsou snědena. * Proč jsou k tomuto trápení lidé lhostejní? Těžko říci. Rozhodně ale pro to nemají sebemenší oprávnění. Je potřeba si uvědomit, že máme stejný enzymatický systém, stejnou stavbu těla a stejné vnímání světa jako mnoho zvířat. Jediné, čím se od nich lišíme, je trochu větší mozek a nějaké schopnosti z toho vyplývající. Zvířata, zejména savci, vlastně cítí totéž co my - stres, lásku, nenávist, strach... Ale lidé si arogantně myslí, že jsou něčím výjimeční. Z hlediska stavby těla a vnímání světa ničím výjimeční nejsme. * Která zvířata jsou na tom nejhůře? Myslím, že prasata a slepice. Prase, po delfínech snad nejinteligentnější zvíře, je natolik příbuzné s člověkem, že se některé jeho orgány používají při transplantacích. My bychom měli respektovat, že prase je hravé, že se potřebuje pohybovat, drbat, že potřebuje mít kontakt se svými vrstevníky a tak dále. Místo toho živoří zavřené v chlívku. Slepice potřebuje hrabat, potřebuje snášet v klidu, pohybovat se vertikálně, protože je to pták. Místo toho je zavřená v kleci, kde se nemůže pomalu ani otočit, má jen hlavu vystrčenou na tu stranu, kde jí běží zrní na dopravníku, a na druhou stranu zadek, kudy padají ven vajíčka. Je to zkrátka neuvěřitelně těžký život. * Co se z těchto tvorů během několika desetiletí velkochovu udělalo? Jedná se vůbec o stejná zvířata, jaká chovali naši předci? Za posledních sto let, kdy dochází k intenzivnímu šlechtění zvířat, jde samozřejmě o podstatně jiné tvory. Markantní je to u slepic. Česká kropenka se musela umět ráno rozptýlit do krajiny a večer se vrátit do kurníku, musela se držet v hejnu. V hejnu musel být dostatečně agresivní kohout, který své slípky uchránil. Slepice chovaná v Xaverově, vyšlechtěná do klecových odchovů, nic takového neumí... Zlikvidovat! * Zvířata tedy týráme. Co se s tím dá dělat? Stejně jako odsuzujeme koncentráky lidské, měli bychom odsoudit jako nehumánní koncentráky zvířecí. A jako přiznáváme člověku právo na demokracii, je třeba definovat základní práva zvířete - třeba na volný pohyb, na pohyb pod sluníčkem, na kontakt s partnerem druhého pohlaví - a tato práva dodržovat. * O právech zvířat se mluvilo v našem parlamentě při schvalování zákona na ochranu zvířat. Poslanci se ale nakonec shodli na tom, že zvířata žádná práva mít nemohou. Zvítězil názor zemědělské lobby, že práva pro zvířata znamenají automatickou likvidaci dnešních chovů. To mají pravdu, ale ty chovy je třeba zlikvidovat! Zákon nemusí platit hned. Můžeme si dát pětiletou nebo desetiletou lhůtu na přeměnu dnešních technologií do etologicky přijatelných chovů. Nejde přece o nic extremistického. Každý, kdo má pejska nebo kočičku, je z nich celý naměkko a dokáže vycítit, kdy mají dobrou náladu, kdy si chtějí hrát, kdy se zamilovali a kdy je něco trápí. A přitom si vůbec neuvědomujeme, že vedle nás na okraji vsi nebo na okraji města stojí stavby, kde jsou tisíce zvířat degradovány na nemyslící, necítící stroje na výrobu masa. To jsou důvody, proč by se proti těmto systémům velkovýkrmů mělo bojovat. * Jak by se mělo bojovat? Hlavně to lidem ukázat. Devadesát procent společnosti vůbec netuší, v jakých zoufalých podmínkách zvířata žijí. * Povedlo se to někde? Luxus zabývat se otázkami etiky a morálky ve vztahu ke zvířatům si dnes dovolují jen nejbohatší národy, Švýcaři, Němci, Angličané, částečně Američané, Skandinávci. Zkrátka státy, které nemají velké ekonomické problémy a začínají se zabývat zdravým životním stylem, biopotravinami, etologií chovu zvířat. Nejdále jsou asi ve Švýcarsku. Když rozjela tamní média kampaň proti velkovýkrmnám drůbeže a začala ukazovat lidem, jak otřesné jsou chovy těchto ptáků v klecích a za jak šílených podmínek vznikají vajíčka, Švýcaři ta vajíčka přestali kupovat. Drůbežářský průmysl se pak postupně přizpůsobil: během několika let se začaly slepice chovat v bezklecových odchovech - a dnes jsou klecové odchovy ve Švýcarsku zákonem zakázané. * Zdejší drůbežáři ale často tvrdí, že si takový zákaz může Švýcarsko se svými celními bariérami dovolit. Náš trh by prý ale zaplavily levné produkty z jihu Evropy. O kolik je vajíčko od slepic z volného chovu dražší? Rozdíl není veliký. * Tak proč jsou "biopotraviny" tak drahé? Vysoké ceny biopotravin v západní Evropě většinou nezpůsobují vysoké náklady, ale velká poptávka. Například maso z ekologických chovů je o padesát až sto procent dražší, to ale neznamená, že je jeho produkce o tolik nákladnější. Naopak: u hovězího, ale možná i u slepic bývá i levnější. Nemusíte stavět nákladné stavby, nepotřebujete utrácet za naftu, za antibiotika, za drahé krmné směsi. Mnohem jednodušší a levnější je nestavět žádné velké stavby, postavit jen lehký dřevěný přístřešek, chránit ho proti větru senem, pro napájení použít nějaký přirozený pramen na pastvině. Velkochovy vznikly v čase levné energie. S jejím zdražováním bude konvenční produkce stále dražší. Množství ropy skryté za každým litrem mléka je neuvěřitelné. Přitom zemědělství je v podstatě ze všech odvětví průmyslu jediné na ropě nezávislé. Myslím, že se venkov začne ve velkém vracet k přirozeným způsobům hospodaření. * Častým argumentem pro zachování současného stavu je udržení zaměstnanosti na venkově. To je hloupost. Právě velkochovy odstraňují lidskou práci. Dvousettisícovou drůbežárnu zvládnou dva technici, kteří ten automat na vajíčka obsluhují. Chov dvou set tisíc slepic postaru by zaměstnal desítky lidí. Zaměstnanost mluví naopak ve prospěch ekologického zemědělství všude v Evropě. * Lze očekávat, že stejně vnímaví k utrpení zvířat jako Švýcaři budou i Češi? Jsem přesvědčen, že je to jen otázka času. * Kdo s tím začne? Lidé na venkově? Ne. Ti jsou na velkochovy často velmi hrdí. Pro ně je to naprosto normální, denně do toho koncentráku chodí pracovat nebo tam pracují jejich příbuzní a vůbec jim nepřipadá divné, že týrají zvířata. Existují celé výzkumy, které se snaží vypátrat, jak zvíře co nejvíce otupit, aby podmínky koncentráku snášelo co nejlépe. Hledají se nová plemena prasat a slepic, která jsou minimálně náročná na stres a která pokud možno jen žerou a rostou a ničeho si nevšímají. S jiným přístupem k velkochovům začnou určitě - tak jako jinde - městští spotřebitelé. Tedy lidé, kteří podmínky velkochovů neznali, kteří budou otřeseni a začnou takové týrání odmítat. Budou vyhledávat produkty volných chovů a tomu se přizpůsobí část průmyslu. * Kolik lidí bude u nás podle vašeho odhadu kupovat biopotraviny? Maximálně tak 30 procent. * Říkáte, že nejhůře na tom jsou prasata a slepice. Jak by měl vypadat ideální chov? Pokud jde o prasata, viděl jsem hezké chovy ve Skandinávii: prasata měla vyhrazený kus lesa i pole, prasnice s malými selátky trvale žila v lese, selata se po odstavu vypustila na volné prostranství, kde si až do porážky žila na orné půdě. Lidé věděli vždycky, že je prase tvor lesní, a chovali ho podle toho - stačí se podívat na staré obrazy. U nás se ale bohužel podle nového lesního zákona hospodářská zvířata do lesa pouštět nesmějí... * Jak zacházet se slepicemi, abychom je netrýznili? Už jsem to naznačil. Slepice je zvyklá žít v hejnech, která ale nesmějí být příliš velká: tak do stovky. Větší hejna zvířata stresují; to je stejné, jako když jedete v narvaném autobuse. Dále: slepice má základní potřebu hrabat. Pořád něco hledá: hrábne, koukne, hrábne, koukne... Stejně jako vy cítí potřebu pohybu. Slepice má potřebu pohybovat se vertikálně, většinou stačí bidýlko, občas si vyletí nahoru a dolů. Nutné je to v noci, protože životní styl těchto ptáků je takový, že přes den jsou na zemi, ale v noci vylétnou na strom, kde hřadují. Dále je třeba zajistit tmavé místo, kde se snášejí vajíčka. A neomezený přístup k vodě a potravě. Zejména voda je důležitá.  *Co musí splňovat farma, než dostane certifikát? Velmi stručně řečeno: při pěstování rostlin žádná chemie, dodržovat zásadu koloběhu živin, kompostů apod. Při chovu zvířat respektovat etologii zvířecího druhu, nepoužívat hormonální přípravky, antibiotika u zdravých zvířat. V ekologických chovech je povoleno použít chemické medikamenty jen ve chvíli, kdy zvíře skutečně onemocní. Pak je načas vyřazeno z ekologického chovu a jeho produkce nemůže být prodávána jako ekologická. Proč to říkám? V konvenčních chovech se běžně do krmiva přidávají hormonální přípravky, které se u krav používají ke stimulaci říje. Slepicím se zase dávají antibiotika, aby nedošlo k onemocnění chovu. Je to, jako kdyby vám dávali penicilin celý život, abyste se něčím nenakazil. * Kolik je u nás "ekologických" farem? Minulý rok jich bylo evidováno asi dvě stě, dnes jich je přes tři sta. Z toho tak polovina má hovězí dobytek, zbytek většinou ovce a kozy. * Kolik je farem pro slepice? Tuším asi dva nebo tři chovy. * A pro prasata? Jeden nebo dva. Když přijdete k českému zemědělci a řeknete, že by měl pustit prasata ven, nechápe vůbec proč: "Vždyť my jsme vždycky měli prase v chlívku, no tak ho máme teď ve větším chlívku, ale zas jen v chlívku." * Dá se u nás koupit vejce, které pochází z volných chovů? Ano, ale musel byste hodně hledat. Musel byste mít v ruce adresy zemědělců, kteří vlastní certifikát. Nenechat ho trpět * Zatím hovoříme o tom, že by se měly jedny chovy nahradit jinými, pro ta zvířata přátelštějšími. Je ale vůbec v našich podmínkách nutné zabíjet zvířata pro maso? Žaludky přece můžeme naplnit něčím jiným. To je věc morálky. Řada lidí samozřejmě odmítá jíst maso, ale já myslím, že na naší planetě je přirozené, když organismy umírají a jsou snědeny. Půjdeme-li do důsledku - snědením mrkve také zabíjíte organismus. * Jde jen o cestu menšího zla. Prožitky zvířete jsou nám přece jen bližší než prožitky rostlin. Co víte o prožitcích rostliny... Podle mé filozofie je jedno ( MOJE POZN. NENÍ TO JEDNO ), jestli zabiju rybu, nebo ředkvičku, prostě zabiju organismus a nevidím na tom nic zlého, nic proti přírodě. Zabít zvíře kvůli jídlu je pro nás pořád ještě morální. Otázkou pro mě ale je, za jakých podmínek zvíře žilo. Nesmíme ho nechat trpět. * Jíte maso? Jen velmi zřídka, drůbeží a rybí, protože si myslím, že k tomu nejsem tělesně ani mentálně přizpůsoben. * Kupujete si ho? Ano, občas. Nic jiného mi nezbývá, protože drůbež z humánních chovů není k sehnání. Datum: 14.09.1998 Autor: Stanislav Červinka, Marek Švehla Zdroj: Respekt