Kyenan a Sunnan 

Kyenan Kum, zakladatelka Mezinárodní pomoci pro korejská zvířata (IAKA) vykládá o strašném zacházení se zvířaty, zabíjení  a mučení psů a koček  v Koreji.  Kyenan Kum, křehká, jemná žena,  v roce 2000 navštívila Austrálii, aby upozornila na hrozný život psů v Koreji, kteří jsou krutě zabíjeni v mylné víře, že čím bolestivější smrt psa, tím větší povzbuzující účinek bude mít jeho maso. "Boshintang " je dušené psí maso, které slouží jako afrodisiakum pro muže.

Zabíjet psy pro maso je v Koreji od roku 1988 nezákonné. Ministerstvo zdravotnictví zakázalo konzumaci psů,  psi se  i v Koreji chovají jako společenská zvířata.  Zákaz začal platit v roce 1988 před Olympijskými hrami  kvůli nátlaku světové veřejnosti. Zastánci konzumace, prodejci psího masa tuto praxi prezentují jako korejský tisíciletý zvyk a propagují léčebné vlastnosti tohoto masa. Podle  Kyenan Kum se psí maso začalo konzumovat ve velkém teprve po válce v době hladu. Kyenan Kum prosí mezinárodní veřejnost aby se ozvala  na obranu bezbranných, aby  pomohla  zabránit utrpení a zbytečnému zabíjení.

Rozhovor ze srpna roku 2000 s Kyenan Kum

CLAUDETTE: Kyenan Kum řekněte nám něco o zacházení se psy a kočkami v Koreji.

KYENAN KUM: Ministerstvo zemědělství definuje psy a kočky jako společenská zvířata a ne hospodářská. Mnoho Korejců tvrdí, že konzumace psů je stoletá  kulturní tradice. My tvrdíme, že masové rozšíření psího masa nastalo po válce v době hladomorů

CLAUDETTE: A jak je to s kočkami?

KYENAN KUM: Kočky mají ještě horší postavení než psi. V korejské společnosti nikdy nebyly oblíbené. Přičítaly se jim ty nejhorší vlastnosti, rozšiřování nemocí. Kočky jsou považovány za obtěžující zvířata a  proběhlo mnoho akcí  na vyhubení toulavých koček a to velice nehumánními prostředky. Zvířata se utloukají zaživa v pytlích, zaživa se vaří ve velkých tlakových nádobách, kde se vyrábí z koček populární „bylinná“ medicína.  Korejci kočky  tak často nejedí jako psy. Hlavně se používají jako přísada elixírů proti artritidě a neuralgii.

CLAUDETTE: Na Západě se lidem příčí jíst psy a kočky, naopak si s klidem dají jehňátko nebo kuře k večeři. Co si o tom myslíte?

KYENAN KUM: Ano, to je samozřejmě špatné, ale my musíme mít určité priority. Potřebujeme podporu Západu, aby byl  vyvíjen tlak na korejskou vládu kvůli  odpornému zacházení se psy a kočkami. V konzervativní společnosti jako je Korea se změny prosazují těžce. KAPS má  vzdělávat Korejce, protože ti jsou lhostejní k ochraně zvířat, je potřeba financovat útulky, poskytovat zadarmo nebo levně sterilizaci pro nemajetné vlastníky zvířat, podporovat projekty na ochranu zvířat v Koreji. V současnosti chybí v Koreji hlasy na podporu zvířat. 

CLAUDETTE: Jak vám můžeme pomáhat? 

KYENAN KUM: Zoufale potřebujeme podporu mezinárodní veřejnosti. Přestože je v Koreji nezákonná konzumace psů, úřady jsou slepé k tomu, že v obchodech se prodává bohatá paleta produktů ze psa a na trhu si každý může za 20 dolarů vybrat a nechat zabít psa. Musíme si uvědomit, že jen nátlak lidí z celého světa donutil vládu k zákazu této praxe. 

CLAUDETTE: Vy jste zakladatelky dvou organizací -můžete nám o tom něco říct?

KYENAN KUM: Organizaci  Mezinárodní pomoc pro korejská zvířata (IAKA)  jsem založila v roce 1997 já a moje sestra založila neziskovou organizaci, která by měla shánět příspěvky pro KAPS. Protože korejská společnost je velmi nepřátelská ke zvířatům, je taková organizace potřebná. Je nutné budovat útulky, zabezpečit veterinární péči. V Koreji není dobročinnost zvykem. Je velmi obtížné získat podporu veřejnosti k ochraně zvířat. IAKA má centrálu v Kalifornii a jeho hlavní cíl je získat širokou mezinárodní veřejnost k podpoře korejských zvířat.

CLAUDETTE: Proč vás napadlo založit útulek? 

KYENAN KUM:  Začalo to tím, že jsem na trhu koupila nejzbjědovanější kotě, které tam bylo. Když se  o mě rozšířilo, že se starám o nemocná a zraněná zvířata, lidé  začali opuštěná zvířata zanechávat u mých dveří. Na začátku roku 1991 jsem spolu  svou sestrou začala přesvědčovat korejskou vládu aby vydala první zákony na ochranu zvířat. Nyní je v mém útulku 85 psů a 260 koček a také několik osiřelých a zraněných divokých zvířat. V Koreji nejsou žádní ochránci zvířat a kočky a psi bez povšimnutí  trpí v rukou lidí, kteří je beztrestně mučí.

CLAUDETTE: Jak jste se vlastně k ochraně zvířat dostala?

 KYENAN KUM: Můj vztah ke zvířatům formoval postoj mého otce, který byl tradičním léčitelem a velice miloval zvířata. V dětství jsem žila obklopena zvířaty a naivně jsem předpokládala, že ostatní Korejci smýšlí podobně. Na střední škole někdo otrávil naši fenku, krátce potom, co se jí narodila krásná štěňata. Když jsme šli navštívit její hrob,  zjistili jsme že psa někdo vykopal a odnesl. Tato praxe je u nás obvyklá, prodejci psího masa otráví psa a takovéto maso prodávají na trhu. Potom co nám otrávili i našeho druhého psa jsem si uvědomila, že mnoho Korejců nesdílí mou lásku ke zvířatům. Umínila jsem si pomáhat zvířatům jak jen to bude možné.

CLAUDETTE: Řekněte nám jak vypadá  váš běžný pracovní den?

KYENAN KUM: Sunnan rozděluje svůj čas mezi práci v drogerii se svým manželem a prací v KAPS. Zbytek svého času věnuje propagaci ochrany zvířat a starost o zvířata v útulku. Navíc vydává bulletin v korejštině o ochraně zvířat. Já provozuji Mezinárodní pomoc pro korejská zvířata (IAKA) v Kalifornii a vydávám anglickou verzi tohoto bulletinu.