Malé vánoční pokrytecké zamyšlení

Zvíře z mrazáku

 Ondřej Neff

Kdo si víc zaslouží naši pozornost, útrpnost a posléze ochranu? Kapr masakrovaný o vánočním čase, americký krocan vražděný a po milionech pojídaný v Den díkuvzdání, nebo obyčejná mořská treska, která je na širém moři průmyslově vybíjená tak efektivně, že jí hrozí vyhubení? Nebo je to liška, na niž se pořádají hony? Nebo kočky a psi čekající v nekočičích a nepsích podmínkách v čínských řeznictvích na to, až je kočičí a psí řezník podřízne? Otázka je to složitá, odpověď jednoduchá: soucit si zaslouží ten živočich, který se dostane do médií, a ten soucit je úměrný pozornosti, již média jsou schopna vyvolat a udržet. Takže ve dny adventní to je kapr. Živoří ve strašných podmínkách. Je ubíjen před očima dětí. Pokud není ubit hned, zabijí ho doma - neodborně, a tedy ještě hůř. A když ho nezabijí a pustí do řeky, čeká ho ještě horší smrt šokem, hladem a zimou.

Jak se na to budeme dívat za padesát let? Troufnu si odhadnout, že za padesát let se budou kapři dál prodávat, ale v menší míře, a za sto let už vůbec ne a v lidech zůstane povědomí o barbarském věku, kdy lidé chovali zvířata jen proto, aby je mohli zavraždit a sníst. Významně otevřel v devatenáctém století tento problém anglický spisovatel Herbert G. Wells, tvůrce hlavních témat moderní science fiction. V románu Až spáč procitne popisuje společnost, jak bude vypadat dvě stě let po vydání knihy, tedy na konci jedenadvacátého století. Tamním lidem se dělá špatně jenom při pomyšlení, že by měli pojídat maso zvířete. Amarouny, vykřiknete, jakmile si vzpomenete na český televizní seriál Návštěvníci. Tam bylo prezentováno více méně to, co si představoval Wells. Zvířecí nebo lidský život, jedno i druhé se těší ochraně.

 Tato myšlenka v mnoha lidech žije už dnes, jejich počet roste, a dá se čekat, že jednoho dne převládne. Souvisí s nadcházející érou neoviktoriánské pokrytecké morálky. Lidé vyděšení svobodou na sebe navěsí cetky zápovědí a příkazů, norem a zákazů, dobrovolně, nejdřív bez cizího přičinění. Postupně pod tlakem z vnějšku, jak bude neoviktoriánců přibývat. Letos ještě kapra koupíte volně, za pět let budete předmětem úsměšků, za deset let vám ho budou dodávat diskrétně domů a pak živého kapra oželíte a naservírujete rodině amaroun. Živočišného původu.

Bude vynalezeno umělé maso, budou chováni umělí živočichové psali o tom Cyril Kornbluth s Frederickem Pohlem v románu Obchodníci s vesmírem: kuřecí maso je naklonováno, roste do objemu hory masa, kuřecí plátky se z něho odkrajují jako z obrovského gyrosu. Ten je živý, avšak bez vědomí, necítí bolest, necítí strach, netrpí. Je to strašná představa anebo konejšivá? To si povíme, až to přijde, a že to přijde, je jisté.

Jako každé pokrytectví nese i neoviktorianismus prvky absurdity. Chráníme zvířata a můžeme tu ochranu dotáhnout ad absurdum. Ovšem, představuje si někdo, že králík nebo veverka nebo holub, pokud budou důsledně chráněni, zemřou ve vysokém věku v kruhu milující rodiny, obklopeni láskou a péčí?
Nikoli. Na každé zvíře lezoucí, plovoucí, běhající nebo létající čeká strašná smrt hladem, zimou, úrazem anebo smrt ve spárech jiného zvířete, které jeho zabitím oddálí svoji vlastní strašnou smrt. Jenže na to nemyslíme a nechceme myslet a nebudeme myslet, protože by to plašilo naši představu o nás samotných. To, že píši o pokrytectví, naprosto neznamená, že sám nejsem pokrytec. Nepůjdu ke kádi a neukážu prstem a nenechám zabít kapra. O Štědrém dnu si dám pořádnou porci rybích prstů. Sám sebe přesvědčím, že nepocházejí z živočicha. Pocházejí ze škatule, a škatule pochází z mrazáku. Pokoj vám, i všemu živému, amen.

Pramen:

Lidové noviny

První dvě fotky jsou ze stránky Dobrovolných hasičů Mydlovary ze soutěže Hlubocký kapr

pozn. Ano, i tak se dá omlouvat zabíjení a konzumace masa...... Ale pokrok tu je, p.Neff už nechodí ke kádím, ale do ledničky.

Nakonec si příště dá  ty amarouny :-)

Ulice  našich měst se v předvánočním čase mění v rybí jatka.  

Plastová podložka místo dřevěného prkénka,
to je jediná změna, která prodej kaprů na ulicích v posledních letech potkala.

Je škaredý český vánoční zvyk trápení kaprů prodlužovat doma ve vaně. Prodej přímo z kádí byl v minulosti nutný, ryby se musely prodávat živé, protože tehdy se ještě nedaly skladovat a uchovávat delší dobu, dnes se  to dodržuje z hloupé tradice.  V současnosti by už nebyl problém ryby po výlovu a vysádkování zamrazit a takto prodávat, nebo aspoň nevydávat zákazníkovi domů zaživa v igelitové kabele. V mnohých civilizovaných zemích  je to už dávno zakázané.  Oblíbená atrakce pro děti - živý kapr ve vaně, je pro ryby noční můrou. Teplota vody v kádi se pohybuje kolem nuly a najednou se kapr přinese domů a strčí do chlórované vody, která má kolem dvaceti stupňů. Pro kapry je pak smrt jistě skutečným vysvobozením.

Ryby mají komplexní nervový systém, stejně jako orgány, které jsou schopny přijímat bolestivé podněty. V roce 1976 uspořádala Britská královská společnost pro odstranění krutosti vůči zvířatům nezávislou diskusi o myslivosti a rybolovu. Předsedal ji lord Medway, známý zoolog. Podařilo se dokázat, že ryby mají stejnou vnímavost k bolesti jako všichni ostatní obratlovci.

 Ryby při bolesti a strachu vydávají vibrační zvuky, ale protože bývají pro lidské uši neslyšitelné, mohou někteří ctihodní lidé sedět spokojeně u vody a vychutnávat klid, zatímco chycené ryby vedle nich neslyšně naříkají. Novinář a cestovatel Vojtěch Sláma ve své knížce Amazonie píše: „Zdejší rybáři mají politováníhodné zvyky - ryby nezabíjejí, ale nechávají je jednoduše leknout. Je to velmi tristní podívaná, protože sumečci při umírání vydávají kdákavé srdceryvné zvuky…“. "Naštěstí" naši  čeští kapři naříkají neslyšně.