Vladimír Demichov

šílenec v bílém plášti

Mezi vědci a lékaři se Vladimírovi Demichov (1915 -1998) říkávalo „šílenec v bílém plášti“. Velké zkušenosti získává jako mladý lékař v polních nemocnicích na bojištích 2. světové války. V roce 1950 jej zařazují do týmu specialistů. Ti na příkaz Stalina zkoumají možnosti uchovat životně důležité orgány a voperovat je do lidského těla. Světu vládne „studená válka“. Obě velmoci se chtějí předvést, že mají nejlepší výzkum. Proto Stalin na předměstí Moskvy nechal založit supertajné lékařské laboratoře, v nichž odbornici zkoumali, co všechno se dá udělat, a vyvíjeli nové koncepce. Dostávali všemožnou podporu, aby mohli volně pracovat. Mnohé z tehdejších testů byly prováděny na zvířatech, z jejichž těl se vyjímaly orgány a za pomoci přístrojů udržovaly při životě. Mezi prvními pokusy hrály prim snahy přivést k životu orgány, které byly předtím zvířatům odebrány po smrti. V roce 1950 se podaří týmu akademika Demichova udržet několik dní ve speciálním roztoku funkční psí srdce. Je napojeno na laboratorní přístroje. O rok později se lékařům v tajném středisku podaří transplantovat psí plíce a srdce.

Vadimír Demichov, přišel s Frankeinsteinovským nápadem, stvořit dvouhlavého psa, svou „noční můru“ oživil v roce 1954, kdy přišil hlavu a horní část těla štěněte na krk většího psa a spojil jejich cévy a průdušnice. Následujíci ráno na dvorku před laboratoří představil svůj úspěch. Sovětská propaganda oznámila úspěch a ukázala bizarního psa celému světu.  Náhradní hlava byla vyživována z původního těla, a tak veškerá zkonzumovaná potrava bezúčelně vypadávala z uříznutého jícnu, což poněkud děsilo zvědavé novináře.  Posléze se začaly hlavy napadat. Tento první "exemplář" vydržel naživu pouhých 6 dní, během následujících 15 let však šílený chirurg stvořil dalších 19 dvouhlavých psů. Nejdelší přežití přitom činilo celý měsíc. Demichov své neúspěchy přikládal pouze nedokonalé chirurgické technice a věřil, že jednoho dne stvoří psa, který bude schopen dlouhodobého přežití. O imunitní reakci, která způsobí odvržení geneticky odlišné tkáně, tehdy nevěděl nic. Své počínání vysvětloval snahou o přípravu na transplantaci srdce. V USA vzbudil tento pokus zájem ambiciozního  mladého vědce Roberta Whitea. „Jeho práce byla výzvou celému světu, protože předvedl, jak malí štěněcí hlava byla přišita na krk velkého mastifa, a dokonce mohla pít mléko.“

Z dalších sovětských výzkumů :
"Projekt KOLIE" V roce 1958 začal sovětský přísně tajný projekt vytvoření "robota - kyborga". Soudruzi ze SSSR někde udělali chybu a kyborg nepracoval, jak si představovali.	Po zásahu ze strany tehdejšího "Ústředního výboru KSSS" byl nakonec v roce 1969 tento projekt ukončen, ale jeho přísné utajení trvalo dále. Teprve v roce 1991 byly veškeré informace a materiály oficiálně odtajněné.

Američané začínají zkoušet stejnou věc s opicemi. Dr. White se s Demichovem vzájemně navštěvují. Oba lékaři jsou odchovaní světovou válkou. Dobře si rozumí. Při svých setkáních probírají možnosti přenést mozek do hlavy druhého zvířete. Dojdou i ke společnému cíli. Tím je transplantace celé hlavy. „Velkým problémem je, zda si takto operované zvíře uvědomí svou identitu. U člověka by nastala daleko větší potíž,“ tvrdí při jednom setkání White. „Vidím velké nesnáze ve spojování míchy. Je známo, že přerušení obratlů a tím i míšního kanálku u hlavy má za následek ochrnutí celého těla. S tím se bez úspěchu potýkáme,“ vysvětluje mu Demichov.  

Demichov věřil, že jeho experiment byl zlomovým bodem medicíny. Svět byl však ve svém názoru rozpolcený. Zatímco pro ímnohé to byla jen šílená podivaná, jiní ji považovali za důležitý chirurgicky krok vpřed. V době studené války ale Amerika nemohla dvouhlavého psa ignorovat, a tak brzy zahájila program transplantace hlavy také. Jejich spolupráce končí až smrtí Demichova v roce 1998.

 

Robert. J. White