COVID-19

Vezmeme si ponaučení?

Nejpravděpodobnější vysvětlení

„Tohle není pomsta přírody. To jsme si způsobili sami,“ zdůrazňuje přední americký vědec Thomas Lovejoy, který přednáší ekologii na Univerzitě George Masona. „Tato pandemie je následkem našeho vytrvalého a nepřiměřeného pronikání do přírody, a rozsáhlých trhů s volně žijícími zvířaty v jižní Asii a v Africe. Je zjevné, že bylo jen otázkou času, než se něco podobného stane,“ dodal Lovejoy. Předpokládá se, že trh v čínském Wu-chanu, kde se prodávala řada živých zvířat včetně lišek, krys, veverek, vlčích mláďat a mloků, byl zdrojem nákazy koronavirem. Podle vědců byl původním hostitelem viru téměř jistě netopýr jako tomu bylo v případě Eboly, SARS, MERS. Další možnost je, že vědci virus studovali v laboratoři a tam se někdo nakazil a roznesl to dál. Únik z laboratoře nelze vyloučit, ale většina vědců to pokládá za málo pravděpodobné a důkaz chybí.
 

Asijské mokré trhy

Peklo pro zvířata, o kterém se moc nemluvilo a nepsalo, až teď v době koronovirové pandemie. Pro "seriozní" novináře bylo toto téma prakticky tabu. Dílem politická korektnost, nekritizovatelnost cizích kultur, snaha neočerňovat tak velkou a vlivnou zemi jako je Čína, neochota popisovat krutosti, protože čtenáře by to odrazovalo a měli by trauma a konečně vždyť přece jde jen o zvířata a my na Západ máme taky máslo na hlavě.

Na „mokrých“ trzích, které jsou nejen v Číně, ale také v některých dalších východoasijských zemích, panují podmínky, které jsou zvláště příznivé pro vznik infekčních zoonotických chorob. Koncentrace lidí spojená se záplavou krve, exkrementů a jiných tělesných tekutin mnoha druhů zvířat, to vše usnadňuje přenos infekce z jednoho zvířete na druhé a na člověka. Jakmile dojde k přenosu z člověka na člověka, je očekávaným výsledkem epidemie, pokud není problém rychle vyřešen.

Bioetik Peter Singer k tomu napsal: „Pro zvířata jsou mokré trhy peklo na Zemi. Tisíce vnímavých, vyděšených tvorů prožívají hodiny utrpení a muk, než jsou brutálně zaříznuty. Jedná se jen o malou část utrpení, jež lidé systematicky působí zvířatům ve všech zemích – ve velkochovech, laboratořích a zábavním průmyslu.

Když o tom, co děláme, přestaneme uvažovat – a většinou o tom neuvažujeme – jsme náchylní to ospravedlňovat poukazem na údajnou nadřazenost našeho druhu, velice podobně tomu, jak se kdysi běloši dovolávali údajné nadřazenosti své rasy, aby ospravedlnili porobu „podlidí“. Tato malá část utrpení, které zvířatům způsobujeme, nám v současné chvíli, kdy jdou zásadní zájmy lidí týmž směrem jako zájmy zvířat, dává příležitost ke změně přístupů k příslušníkům nečlověčích druhů.

Abychom dosáhli zákazu mokrých trhů, budeme muset překonat určité specifické kulturní preference, jakož i odpor související s faktem, že by zákaz přivodil ekonomické strádání těm, kdo si na těchto trzích vydělávají na živobytí. I když ovšem nečlověčím zvířatům upřeme morální ohledy, které si zaslouží, nad těmito lokálními obavami jednoznačně převažují kalamitní důsledky, jež přinesou čím dál častější globální epidemie (a možná pandemie).

Vystihl to Martin Williams, v Hongkongu usazený autor zaměřený na životní prostředí a jeho ochranu: "Dokud budou takové trhy existovat, přetrvá pravděpodobnost vzniku dalších nových nemocí. Jistě nadešel čas, aby Čína tyto trhy uzavřela. Jednou ranou by dosáhla pokroku v oblasti práv zvířat a ochrany přírody a zároveň snížila riziko, že lidem po celém světě ublíží nemoc ‚made in China.‘ My bychom šli ještě dál. Tragédie historicky občas vedly k významným změnám. Trhy, kde se prodávají a porážejí živá zvířata, by se měly zakázat nejen v Číně, ale po celém světě."

Dalo se to čekat

Odborníci varovali před hroznými hygienickými podmínkami na čínských trzích s volně žijícími živočichy po celá léta. Už v roce 2007 ve své studii mikrobiologové z univerzity v Hongkongu mluvili o riziku další epidemie koronavirů typu SARS, kterou označovali za „časovanou bombu“ která tiká  na čínských trzích s živými zvířaty. Nyní například australská vláda požaduje, aby země G20 podnikly kroky na mokrých trzích s volně žijícími živočichy a označovaly je za „biologickou bezpečnost a riziko pro lidské zdraví“.

Trhy vypadají jinak v centrech velkých měst, jako jsou Peking a Šanghaj, a jinak- ještě hůř v menších městech. Nejde jen o druhy zvířat, která se tam prodávají, ale také o základní hygienu. Ta je naprosto katastrofální, pro Evropana nepředstavitelná. Topí se v odpadcích, děti i dospělí lidé konají velkou i malou potřebu přímo na tržištích Viděl jsem to na vlastní oči, říká znalec Číny a bývalý zpravodaj České televize v Pekingu Tomáš Etzler.

Jen ještě jedna poznámka: Někteří novináři stále pojmenovávají wuhanský trh jako trh s mořskými plody nebo rybí či mořský trh. Wuhan leží v hlubokém vnitrozemí a na inkriminovaném wuhanském trhu se mořské ryby zřejmě příliš nebo vůbec neprodávaly. Tyto trhy se nazývají mokré. Je to  slovo pro trhy se zvířaty a zároveň jatkami, kde jsou držena v těsné blízkosti živá či spíše položivá a mrtvá zvířata všech možných druhů a kde se mísí jejich tělní tekutiny a všechny bakterie, viry a paraziti.

Chamtivost a hedónismus

Maso z divočiny nekupují, jak si někdo myslí, chudší vrstvy. I „obyčejné“ psí a kočičí maso patří k těm dražším. Nemajetní si koupí kuřecí. Nejdražší a nejprestižnější je maso vzácných a chráněných živočichů. Na večírcích nejbohatší čínské smetánky se podává například maso z tygra.

Na jednom čínském webu jsem přečetla (přeloženo automaticky z čínštiny): „Jen v Shenzhenu se denně konzumuje 10 tun hadů, mohou naplnit dva velké kamiony. Úřad wuhanské veřejné bezpečnosti odhadl, že ve se městě sní denně na 5 tun konzervovaných žab a nekonzervovaných 10 tun denně. Někteří bohatí lidé, jsou opravdu chamtiví. Jejich hédonismus se projevuje tak, že chtějí jíst vše co lítá po obloze, plave v řece, plazí se po zemi a čím vzácnější to je, tím více chce jíst, píše se dál na stránce. Od leopardů sněžných, hnědých medvědů, divokých koní a bizonů až po mozky opic, ještěrek, hadů, luskounů atd.

 Od atypické pneumonie před více než deseti lety po současnou wuhanskou pneumonii můžeme najít klíčové slovo: konzumace divokých zvířata. Nemá snad Čína „zákon na ochranu přírody“? Ale dokud bude existovat trh, bude zákon neustále porušován; pokud existuje poptávka, je obtížné zakázat prodej; pokud existuje nekonečná chamtivost je obtížné omezit poptávku. Když neexistují omezení morálky a náboženství, chamtivost lidstva se nevyhnutelně vyvine v ničení - ničení přírody, ničení lidské společnosti. Článek pokračuje, že "podle zveřejněných ceníků se prodávávalo ve wuhanské tržnici 116 druhů, včetně živých pávů, dikobrazů, ježků, jelenů, lišek, jezevců, velbloudů, psů, cibetek atd."

Konec  v nedohlednu

V lednu čínská vláda prý konečně „důkladně zakázala nezákonné obchodování s volně žijícími zvířaty“ a „eliminovala spotřebu divokých zvířat, aby chránila životy a zdraví lidí“. Od té doby však řada zpráv uvedla, že divoká zvěř se stále prodává na trzích v Číně i jinde.

Vyděšení psi a kočky v přeplněných klecích prodávaní na maso a netopýři či škorpioni nabízení k použití v tradiční medicíně. To vše v otřesných hygienických podmínkách. Tak podle britského deníku The Daily Mail opět vypadají trhy v Číně. Kamenná podlaha jedné z tržnic v pětimilionovém městě Kuej-lin na severozápadě Číny, kam se vydal reportér britského listu, byla zmáčená krví, splašky a zvířecími ostatky. „Každý tady věří, že už se není čeho bát. Že už je to problém jen v cizině,“ napsal zpravodaj. Podobné výjevy nafotil jiný reportér Daily Mailu v dalším čínském městě Tung-kuan. Podařilo se mu navíc zachytit i obchodníka, jenž přes zákaz nabízel inzeroval prodej netopýrů na ceduli.
„Trhy fungují úplně stejně jako před koronavirem, s tím rozdílem, že jsou tam členové ochranky, kteří brání v pořizování snímků.“

Společný jmenovatel maso

Nejen konzumace zvířat z divočiny je nebezpečná. Chřipka je známa prakticky od té doby, kdy lidé domestikovali  zvířata (kachny, husy, vepře). V místech, kde je vysoká koncentrace lidí, prasat a ptáků v těsné blízkosti např. v některých částech Asie, umožňují současné infekce různých živočišných druhů výměnu genetického materiálu mezi různými kmeny chřipky. To se ukazuje být hlavní příčinou způsobující růst nových nakažlivých kmenů chřipky. Předpokládá se, že dříve či později vznikne rekombinace, která vyprodukuje kmen chřipky tak ničivý, jako byl virus španělské chřipky v roce 1918.

V průběhu dvacátého století jsou dobře dokumentovány 4 chřipkové pandemie – v roce 1918 se objevila španělská chřipka H1N1, v roce 1957 asijská chřipka H2N2, v roce 1968 hongkongská chřipka H3N2 a v roce 1977 čínská chřipka H1N1. Všechny mají a ne náhodou původ v Číně. Podle nejnovějších zjištění i španělská má z největší pravděpodobností původ v Číně. Historik Mark Humphries píše, že v roce 1917 se přes Ameriku do Evropy přepravovaly desetitisíce smluvních dělníků z Číny. Více než tři tisíce z nich skončily karanténě a měli příznaky podobné chřipce. 

Řešit příčinu, ne až hasit požár

“Nejde mi na mysl, že když máme tolik nemocí, které pochází z tohoto neobvyklého vztahu mezi člověkem a zvířaty, že to prostě nezastavíme.“ Americký epidemiologa Dr. Antony Fauce naráží na prodej živých zvířat v Číně, resp. Asii.

Bylo by možné se vyhnout mnohému lidskému utrpením způsobeným zoonózními chorobami, kdyby se lidé lépe chovali k zvířatům a zmenšili spotřebu masa. V návaznosti na propuknutí SARS v roce 2003 vyšel článek v American Journal of Public Health podivující se nad tím,  jak lidé zacházejí se zvířaty -  a tomu, že alespoň radikálně neomezují jejich počet, což je v naprostém rozporu s prevencí dalších epidemií.  Špatné zacházení se zvířaty může vést ke značnému poškození lidí. To by mohlo být důvodem, proč by se lidé - kromě morálních důvodů – měli chovat ke zvířatům lépe. Problém je v tom, že i vlastní zájem je pro lidi nedokonalou motivací, jde-li o to vzdát se určitých požitků. Místo toho se bude jen hasit požár, který jistě přijde, nezmění-li Čína a svět svůj systém živočišné výroby.

Creutzfeldt-Jakobovou chorobou by lidé nebyli infikováni, kdyby nezabíjeli a nejedli krávy infikované BSE. Kromě toho by se BSE nerozšířil mezi skotem, kdyby lidé nedělali z krav kanibaly. Za zdroj HIV je považován virus opičí imunodeficience, který se vyskytuje u primátů. Cestou přenosu byla infikovaná opičí krev během porážky a konzumace těchto zvířat.

Nyní je aktuální prioritou vývoj vakcíny proti Covidu-19. Mělo by se však také začít přemýšlet o radikálnějších opatřeních, která mají řešit kořeny této krize. Je třeba odolnější potravinový systém, který klade větší ohledy na veřejné zdraví i životní prostředí. To vyžaduje tři zásahy. Prvním je ukončení dotací na průmyslové živočišné zemědělství a zdanění živočišných produktů tak, aby zahrnovaly náklady na životní prostředí a veřejné zdraví, s cílem případného zrušení tohoto odvětví. Druhým, je podpora místního, udržitelného pěstování rostlin, které nahradí status quo zaměřený na monokultury.Třetí jsou rozsáhlé, veřejně zaměřené investice do rostlinných alternativ masa, včetně pěstování živočišné tkáně z kmenových buněk.

Téměř všichni lidé  mohou přežít, ale také prospívat, aniž by konzumovali zvířecí maso nebo používali zvířecí kůži a kožešiny. Ti, kteří trvají na pokračování ve stávajících praktikách a zájmy zvířat považují za méně důležité, než své gastronomické požitky, i ti, kteří dokonce popírají, že je něco špatné s živočišným průmyslem, by nyní mohli uznat, že přehlížení důležitých zájmů zvířat způsobuje lidem značnou újmu.