|
|
|
|
|||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||
Dosud nejrozsáhlejší výběr sebraných grafik Bohuslava Reyneka (1892-1971) a také ukázky jeho básní vystavovala Galerie hlavního města Prahy v Domě U Kamenného zvonu (23. 11. 2011 – 29. 1. 2012). Bohuslav Reynek se narodil se jako jediný syn majitele petrkovského statku, na kterém pak téměř celý život žil ve společnosti zvířat, která volně obývala dům a zahradu – koček, ovcí, koz, holubů a tam také zemřel. Bohuslav Reynek miloval zvířata. Kočky obývaly dům vždycky, v některých časech jich po domě chodilo i deset najednou. Řekl, že kočky a holubi jsou menší bratři, a vzápětí dodal: možná ne o tolik menší. Člověk neprůbojný, krátkozraký, křehké konstituce, založením odporující jakékoli ideologii, byl velmi plachý a ostýchavý, nemluvil o umění a o své víře.
Začínal jako překladatel z francouzštiny a němčiny (přeložil mnoho různých autorů francouzských, rakouských a německých např. Novalise, Ch. Baudelaira, T. Corbiéra, P. Claudela, F. Jammese), básník a malíř, později tvořil grafické listy s přírodními a biblickými náměty. Přátelil se s Josefem Čapkem, Halasem, Divišem. V roce 1923 si Reynek začal dopisovat s francouzskou básnířkou Suzanne Renaud. Oslovil ji, když si přečetl její básnickou sbírku. Po čase dopisování se setkávají osobně. Suzanne si nabídku k sňatku dva roky rozmýšlela. Svatbu měli v Grenoblu v roce 1926 a tam také manželé zpočátku žili. Prvních deset let manželství střídali své bydlení: přes léto v Petrkově, přes zimu v Grenoblu, kde se narodili oba synové Daniel (1928) a Jiří (1929). Od roku 1936 už zůstali Reynkovi natrvalo na Vysočině, kde si Suzanne nikdy nezvykla a necítila se šťastná. V roce 1949 byl petrkovský statek zestátněn, hospodářské budovy a pole pustly. B. Reynek přes den tvrdě pracoval – staral se o zvířectvo, které do zestátněného objektu umístil nový majitel, státní statek, pro uměleckou tvorbu mu zbývaly noční hodiny. Uzavírat světu, ven vycházel jen v noci, aby se nemusel dívat na všechnu tu spoušť. Působil jako podivín a bylo mu to jedno. Syn Jiří pracoval jako krmič vepřů, druhý syn Daniel jako šofér v Bytostavu. Osobní trápení spojoval s utrpením Krista nebo Joba či například Dona Quijota. Biblické výjevy přemístil k sobě domů, na petrkovský dvorek. Marie se sklání k zabitému Kristu vedle pumpy, kolem se honí kočky a slepice. Plného uznání se jeho tvorbě dostalo až po pádu komunistického režimu v roce 1989. |
||||||||||||||||||||||
|
Pramen, odkazy |
|
Bohuslav Reynek (wiki) |
Francis Jammes: Abych přišel do ráje s osly |
|