Je možné eticky ospravedlnit pokusy na zvířatech?

Helmut F. Kaplan

Je možné eticky ospravedlnit pokusy na zvířatech? Tuto otázku, takto obecně formulovanou, lze sotva zodpovědět. Smysluplná, poněvadž konkrétní, otázka zní spíše: Bylo by možné tyto pokusy ospravedlnit i poté, kdy by se neprováděly na zvířatech ale na lidech? Kdo totiž tvrdí, že tyto pokusy jsou u zvířat přípustné, u lidí však nepřípustné, ten musí zcela konkrétně odpovědět na zcela konkrétní otázku: Jaký je rozhodující, morálně relevantní rozdíl mezi lidmi a zvířaty, který ospravedlňuje toto nanejvýš rozdílné hodnocení a nakládání s lidmi a zvířaty?

• Je to rozdílné ochlupení nebo počet nohou? Patrně nijak zvlášť přesvědčivé odůvodnění pro to, abychom mohli trýznit a zabíjet nevinné tvory. A jak je to s ostatními znaky?

• Je to vyšší inteligence člověka, co má ospravedlnit pokusy na zvířatech? Ale proč bychom měli mít právo týrat někoho jen proto, že je méně inteligentní? Představte si vraha, který se u soudu hájí tím, že při výběru svých obětí vždy dbal na to, aby byly méně inteligentní než on!

• Je to nesmrtelná duše člověka, která má rozhodnout? Ale, jak správně poznamenává Tom Regan: To, jak dlouho nějaké stvoření žije, je přece pro otázku, jak s ním zacházíme, dokud žije, zcela bezvýznamné! Tak by bylo například nesmyslné říct po automobilové nehodě, při níž byl zraněn pes: „Tomu psovi nemusíme pomáhat, protože tak jako tak nebude žít věčně.“ A pokud my lidé máme na rozdíl od zvířat skutečně nesmrtelnou duši, pak máme také naději na kompenzující spravedlnost na onom světě, kterou zvířata nemají. Pokud proto z naší údajné nesmrtelnosti vůbec něco plyne, pak je to spíš toto: Měli bychom se zvířaty lépe zacházet, protože mají jen tento jeden život, zatímco my můžeme doufat v další, věčný život, ve kterém budeme odškodněni za křivdy, které jsme zde utrpěli.

Ve skutečnosti neexistuje žádný rozdíl mezi lidmi a zvířaty, který by mohl pokusy na zvířatech ospravedlnit. Protože, jak poznal už před více než 200 lety anglický filosof Jeremy Bentham vzhledem k cítícím bytostem: „Otázkou není: mohou myslet? nebo: umějí mluvit?, ale: mohou trpět?“

Schopnost zvířat pociťovat bolest je rozhodující důvod, proč jsou pokusy na zvířatech špatné! Proto je také faktická otázka, zda jsou pokusy na zvířatech pro člověka užitečné, morálně irelevantní: Pokusy na zvířatech jsou špatné nezávisle na tom, jestli jsou pro člověka užitečné. Legitimní otázka není: „Kolik zdraví můžeme maximálně vyprodukovat?“, ale: „Kolik zdraví můžeme vyprodukovat eticky přijatelným způsobem?“ Užitečnost – skutečná či domnělá – pokusů na zvířatech není vůbec etickým argumentem: Existuje řada věcí, které by byly užitečné, ale přesto jsou nemorální a zakázané, například pokusy na lidech.

Jediný důvod, proč nejsou i pokusy na zvířatech už dávno zakázané a trestné, je jednoduše tento: Zvířata se nemohou bránit. Jsou nám vydána napospas. Ale to přirozeně není žádné morální ospravedlnění, nýbrž pouze cynické uplatňování moci. Pokusy na zvířatech jsou a zůstanou zločinem na bezbranných. Pokusné laboratoře jsou moderní koncentrační tábory. Kdo si přečte zprávy o někdejších nacistických koncentračních táborech a o dnešních zvířecích koncentračních táborech, ten prohlédne: Paralely jsou úplné, protokoly zaměnitelné. Vše, co nacisté páchali na židech, praktikujeme dnes na zvířatech. Srovnání zvířecích a lidských koncentračních táborů nepochází ostatně od rabiátských zastánců zvířat, ale od těch, kteří v koncentračních táborech nacionálních socialistů trpěli nejvíce: od židů. Nositel Nobelovy ceny Isaac Bashevis Singer tak napsal: „Kde se jedná o zvířata, tam se každý stává nacistou… Pro zvířata je každý den Treblinkou.“