Člen vládní komise na ochranu zvířat obchoduje s pokusnými zvířaty


Člen vládní komise na ochranu zvířat obchoduje s pokusnými zvířaty

V laboratoři jsou si všichni rovni
Nezeptá-li se člověk, na co jsou ty velké bílé haly u cesty, vypadá pardubická obec Konárovice docela obyčejně. Ale odpověď je překvapivá: oplocené hangáry firmy Biotest skrývají třetí největší velkochov opic v Evropě. Rodí se tu za jediným účelem: posloužit jako materiál při laboratorních pokusech.Pozoruhodné je to, že jeden z majitelů konárovického Biotestu stojí zároveň i v čele instituce, která by na jeho podnikání měla dohlížet. Lukáš Jebavý (39) je totiž šéfem sekce "laboratorních zvířat" ve vládní komisi na ochranu zvířat.

Jebavý kontra Jebavý
Na první pohled působí areál Jebavého firmy jako běžný normalizační výzkumák. Přízemní bíle omítnuté baráky, mezi nimi pruhy trávníku. Do devadesátých let podnik sloužil jako zásobárna pokusných zvířat pro pražské výzkumné ústavy, po převratu jej ale zaměstnanci od státu koupili a dnes je privátní komerční firmou. Jako odchovna opic podnik funguje už více než padesát let a do konce šedesátých let se tu chovali i šimpanzi používaní při vivisekci.
Dnes uvnitř žijí desítky tisíc laboratorních myší, stovky králíků, makaků a bíglů. Přesná čísla pan Jebavý prozradit nechce, prý kvůli konkurenci. V první hale, kam průvodce návštěvu zavádí, se tyčí do výše dvou pater železné klece o rozměru třicet krát padesát centimetrů (tedy zhruba tolik jako titulní strana Respektu). V každé z nich polehává na železném roštu bez jakékoli vystýlky jeden bílý králík. Zvířata se vzhledem k malému prostoru téměř nehýbou a v místnosti vládne hrobové ticho.
Sousední halou naproti tomu otřásá už zvenčí nepřeslechnutelný hluk. Ve vysokých drátěných klecích vybavených větvemi pobíhají asi dvě stovky opic - makaků - pečlivě rozdělených do skupin podle stáří.
"Tři čtvrtiny jich prodáváme do ciziny, zbytek českým zákazníkům," říká Jebavý . Konkrétní odběratele ale nechce prozradit. Cena jednoho zvířete se pohybuje kolem dvaceti tisíc. "Opice chycené v přírodě se používají mnohem více, jsou o polovinu levnější. My jsme ale schopni vyhovět přesným přáním na stáří, zdravotní stav nebo na to, jak má být opice krmená." Obchůzka pokračuje dál, ředitel Jebavý chrlí čísla, usmívá se, zvířata navenek vypadají spokojeně. Řečeno slovy ředitele "nejsou podvyživená a báječně se množí". Jako by to bylo spíš amatérské zoo a ne továrna, kde odchované kusy nečeká po vytažení z klecí a po prodeji zákazníkům nic než stres, bolest a utrpení.
Králíci se "spotřebovávají" na oční testy (zvířeti ve svěráku se do oka kapou chemické látky z kosmetických přípravků a zkoumá se, za jak dlouho a v jaké koncentraci třeba rozežerou bulvu), makakové a bíglové jdou vstříc buď různým psychologickým zkoumáním (například co zvíře dělá, začne-li se pod ním do ruda rozehřívat podlaha) či infikaci těžkou nemocí a následným zkouškám léčby (v pražském Ústavu organické chemie se takhle na opicích hledá lék proti AIDS).
V západním světě se boj za zákaz či přinejmenším co největší omezení pokusů na zvířatech vede už od poloviny sedmdesátých let minulého století. V čele kampaně dost často stojí vědci, kteří dříve pokusy prováděli, ale pak je začali považovat za zbytečné nebo příliš kruté. V Biotestu ale jejich argumentaci považují za dětinskou. "Podle naší legislativy by nepoužívání zvířat k pokusům vyvolalo větší utrpení - u lidí. Proto jsou ty zkoušky opodstatněné," říká Jebavý -byznysmen. A jak se na věc dívá svou druhou tváří komisaře ochrany zvířat? "Nemám žádné výčitky. My se tu snažíme, aby zvířata netrpěla, a to, co se s nimi děje potom, je věcí těch, kteří je kupují, a jejich komisí na ochranu zvířat."

Správně, správný komisaři
Česká komise na ochranu zvířat spadá pod ministerstvo zemědělství a Jebavý v ní jako šéf skupiny laboratorních zvířat zasedá od konce devadesátých let. Přitom komise obvykle kontroluje, jestli instituce, které s laboratorními zvířaty přicházejí do styku, neporušují zákon. To znamená, že Jebavý kontroluje sám sebe. "Mám jeden hlas z dvaceti dvou, a pokud jde o nás, tak nehlasuji," namítá.
Nutno ale dodat, že v otázce pokusů je zákon na ochranu zvířat značně benevolentní. Pokusným zvířatům mohou lidé beztrestně působit bolest, vyvolávat v nich stres a podobně. Komisaři tedy kontrolují pouze to, jestli ústavy mají odpovídající klece nebo zda zvířata mají co jíst. Více než o kontrolu jde proto dnes o to, zda se vládní komise v souladu se světovým trendem snaží zvířatům pomoci zpřísněním pravidel. Ta už dnes například nařizují, aby se na zvířatech nedělaly pokusy, u kterých existují "neživé" alternativy - například počítačová simulace.

Jenže to, zda alternativa existuje, zatím v praxi posuzuje etická komise příslušného ústavu, to znamená kolegové dotyčného výzkumníka, a jak ochránci zvířat často připomínají, vědci si jdou v tomto směru na ruku. Kromě prosazování alternativních metod by se komise mohla například také snažit některá zvířata vyjmout z pokusů úplně nebo zcela zakázat testování pro kosmetické účely. Nic takového se ale neděje.
"Všechna zvířata jsou si rovna, my tedy nemůžeme některé z nich vyjímat z pokusů," říká k tomu Jebavý . "A stejně tak by bylo populistické vykřikovat do světa, že netestujeme kosmetiku. Až bude norma v EU, tak ji bez problémů převezmeme." Jenže v EU si tyto věci zatím řeší jednotlivé země samy - zákaz prosadila třeba Velká Británie.
Stejně jako nevidí problém ve svém byznysu, nespatřuje Lukáš Jebavý potíž ani ve své dvojjediné roli. "Jako jestli se kříží ochrana zvířat a moje podnikání? Tak to určitě ne, o tom jsem přesvědčen." Podobně uvažuje i celé ministerstvo. "Ta propojenost je výhodou," říká mluvčí ministerstva zemědělství Martin Severa. "Jako člověk z výzkumného ústavu je pan Jebavý v komisi tou správnou osobou."
Respekt, 03.03.2003 - Marek Švehla
------------- Co dodat?: Vychvalované zákony na ochranu zvířat domluvili byrokraté s lovci, rybáři, sedláky, řezníky, veterináři a vivisektory na úkor těch, kteří se nemohou bránit. Takže se s vrahy dohodla velikost cel, výkrm, otázky transportu a nejlepší popravování nevinných. O nějaké ochraně zvířat před jejich vlastníky, před těmi, kteří jim jdou po krku, nemůže být ani řeč. Ti všichni nevinní jsou naplánovaní kandidáti smrti a jim naklonění přátelé zvířat smějí jen bezmocně této strašlivé tragédii přihlížet. C. A. Skriver